Cyklo-teror ve Francii

Featured Image

Je dobrým zvykem této země, postupně přejímat trendy zavedené v zahraničí. Nejinak je tomu i ve vztahu šikany řidičů ve prospěch cyklistů. Francouzská veřejnost je náležitě vychována.

Cizince zaujmou, po celé zemi soudružsky koordinované nápisy na mostech, v duchu české sprejerské kampaně namířené proti dnes již neexistujícím právům kuřáků – „Kuřačko smrdíš!“. Načmáraná pokroková hesla jako „Znečištění vzduchu zabíjí 48tis./ročně“ či „Udusíme se!“ zdobí stovky mostů po celé zemi.

Cyklisté si k rámu v místě přehazovačky připevňují několik desítek centimetrů dlouhé, horizontální plastové anténky s praporkem, jimiž přes lýtka bičují kolemjdoucí. Tedy ty, kteří včas neuhnou na asfaltových cyklostezkách, které si část z nich zuřivým zvoněním nárokuje. Praporek je však primárně cílen pro výchovné bouchání na auta, tedy pokud by si je neprogresivní řidič dovolil objet v nedostatečně uctivé vzdálenosti. Šikaně je z radnic uzpůsobena i rychlost jízdy na pozemních komunikacích, které již dávno nepatří řidičům. Nejenže je do některých velkých měst kromě soboty a neděle zakázán vjezd autům nesplňující přísné emisní normy, ale vjezd může být omezen téměř všem vozidlům okamžitě a neplánovitě v případě zhoršených klimatických podmínek. Bohatí Francouzi reagují překotným nákupem elektromobilů, dotovaných státem. Jejich velkým trendem jsou i adopce třetích dětí, samozřejmě Afričanů.

Pohyb motorovým vozidlem přináší primárně svobodu volného, stále ještě poměrně nekontrolovaného, pohybu. Řadě z nás, však přináší i požitek z jízdy. Toho jsou si progresivní soudruzi, sedící na francouzských radnicích, samozřejmě vědomi. A tak se snaží jízdu vozidlem po ulicích, řidičům co nejvíce znepříjemnit. Typickým příkladem je rychlost omezená na 30 km/h v hodině. K tomu slouží rozsáhlý systém retardérů, někdy i 12 retardérů za sebou. Oblíbené jsou i zbytečné semafory, šikanující po několika málo desítkách metrů i desetkrát za sebou. Na zelenou vlnu zapomeňte, počkáte si na červenou na většině z nich a to i když jsou přechody zcela prázdné. Jako opice na překážkové dráze se člověk cítí na kruhových objezdech, které se rovněž opakují. Zvláštní, velmi nebezpečnou, specialitou ekologických šílenců nesoucí se v duchu „Lidé, bděte!“, jsou trojúhelníkové ostrůvky zasahující do vozovky, náhle zcela v obou směrech ukončující komunikaci jinak pokračující silnice.

Cykloteroristé však myslí i na bezpečnost. Tedy, ne však na vaší. Tříproudové silnice byly zúženy na dvouproudové, s cyklo pruhy po obou směrech. Krizové situace protijedoucích, hrozící autonehodou v zatáčkách či zúženích jsou normou. Řada silnic se změnila v jednosměrky a řada silnic v prospěch cyklistů zcela zanikla, což ocení majitelé starších, neaktualizovaných navigací. Situaci komplikují bloky nepříjemných retardérů přišroubovaných k silnici místo oddělující podélné bílé barvy čáry cyklopruhu. Opět v duchu Fučíkova „Lidé, bdětě!“ jsou oblíbená náhlá zúžení tříproudových silnic do jednoproudové formou betonových květináčů s hortenziemi v prospěch cyklistů, zeleně a samozřejmě ihned vznikajících troubících kolon.

Ve velkých městech objevíte novinku v podobě výstražné značky, varující kolony před přistěhovaleckou kulturní tradicí – kamenování předních skel z mostů a kokoty lepící se lepidlem k silnicím. Nutno podotknout, že výše uvedené je typické pro větší města. Tak jako chudé francouzské maloměsto zůstalo chráněné před ghetty migrantů, tak zpravidla i lokální politické vedení měst hledí více než na progresivní trendy Greendeal šikany na ekonomickou funkčnost měst, k níž zajištění plynulé dopravy a bezplatného parkování bez modrých zón patří. Francouzi jsou hrdý národ, a zatím co nám byl z SPZ ukraden lvíček a později i písmena označující města, takže člověk nemůže nadávat na pražské značky, francouzské RZ mají dodnes barevné logo s erbem svého départmánu. Mimochodem v dnešní Francii takřka neexistuje Čechy oblíbené vyvěšování ukrajinských vlajek a chybí zde předčasně zestárlé, typicky šedé hlavy českých mužů ve středním věku, pravděpodobně po očkování.

Francie je zemí mýtnic – dálničních automatů, vybírajících mýto za každý přejezd dálnice. I zde probíhá šikana, tentokrát však mazaně zaměřená na cizince a zahraniční automobilovou dopravu. Mýto se vybírá hlavně na východě a ceny jsou poměrně vysoké, což část kamionů převádí na železnici či vodu. Co se týče platby hotovosti, systém v tom má jasno. Z dvaceti závor s automaty, pouze jedna umožňuje platbu hotovostí. Zde se samozřejmě tvoří troubící kolony navzájem na sebe nasraných řidičů. Na některých úsecích dálniční sítě je pak jízda autem pro člověk bez bankovního účtu a platební karty nemožná. Rovněž různé druhy občerstvení s obsluhou nepřijímají hotovost a ona „obsluha“ tak obsluhuje pouze koště a doplňuje automaty. Při tlaku na rušení hotovosti Francouzi samozřejmě mlčí, podobně jako při cykloteroru v zemi galského kohouta, kde jízda na kole rozhodně není příliš rozšířená.

Abychom však jenom nenadávali. Radary na dálnicích jsou pečlivě oznamovány. Neexistuje zde, aby si zmr. politici plnili rozpočty z radarů skrytých v zatáčkách, v tunelech (které běžně jezdí 90km/h) či v úsecích s nejasně označenou rychlostí jako je tomu u nás například v okolí Prahy. Zatím co na naší D1 letos tvoří v některých dnech německé RZ každé čtvrté auto, jejich turismus směrem do Francie výrazně ochabl. Politika frau Merkelové a gynekoložky Uršuly, již přináší své ovoce. Podle Francouzů se určité objemy kolony německých turistů přesunuly na levnější Balkán a Řecko. Velkou otázkou však je, co se stalo s Asiaty. Proč zmizely bzučící masy Čínských turistů s fotoaparáty, od většiny turistických lákadel? Byl již v Číně zaveden sociální kredit či jiné perzekuce za utracení a uhlíkovou stopu při cestování mimo Čínu?

Vážení přátelé, to je vše s čím jsem se chtěl podělit. Pamatujte. Práva se lehce pozbývají, avšak velmi těžce nabývají. Proto si je pevně ve svých sociálních bublinách střežte, nikdo jiný to za vás neudělá.

 


03.09.2023 Poeta


Související články:


12345 (158x známkováno, průměr: 1,63 z 5)
9 618x přečteno
D-FENS © 2017