Je dobrým zvykem této země, postupně přejímat trendy zavedené v zahraničí. Nejinak je tomu i ve vztahu šikany řidičů ve prospěch cyklistů. Francouzská veřejnost je náležitě vychována.

Ve Vietnamu platí docela jiná pravidla silničního provozu. Celá jejich Vyhláška o provozu na pozemních komunikací sestává z tří vět:

Pevně jsem doufal, že tento článek nebudu muset napsat. Bohužel situace se vyvinula způsobem, že můžu poreferovat o prvním stáni u soudu v této nepříjemné situaci.

V souvislosti s debatou řidiči vs. cyklisté si dovoluji upozornit na chyby, které vznikají při tomto zdánlivě bezpečném manévru. Jejich následky však mohou být fatální a už nejednoho řidiče nebo cyklistu nepříjemně zaskočily.

..čímž není myšlena manželka, přidrzlý puberťák ani koza. Jede kůň.

Řidičák mám, auto mám, teď už zbývá jen povinné ručení a značky a může se jezdit. Bohužel, pojistka není otázkou 5 minut online a pár tisíc korun ročně, ale zařizuje se skrz pojišťovacího makléře, je potřeba několik dnů bojovat o cenu a i tak stojí desetinásobek toho, co v Česku, přitom limity škod jsou směšné.

Po tom, co mi štěstí přálo a rychle jsem získal kanadský řidičák, bylo na řadě pořízení auta. Jelikož jsem ho potřeboval jen necelého půl roku a v Ontariu se platí daň z koupě i ojetého auta, tak jsem se pohyboval ve vodách těch nejlevnějších vraků a podivných individuí.

Pro svůj půlroční pobyt v Kanadě jsem potřeboval pořídit nějaké přibližovadlo a jak už jsem psal minule, nakonec jsem koupil mamutí Ford F-150. Ale co je poměrně jednoduchá záležitost u nás, je pro cizince v Kanadě docela solidní pakárna. Ovšem nebyl by to přece Redguy, aby to vzdal jen proto, že je něco několikaměsíční byrokratický očistec.