S flintou v lese

Částečně chápu zklamání střelecké veřejnosti nad neschválením dodatku ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, ale přesto mi to nedá, abych veřejně nepoložil otázku: Co to tady proboha děláme? Jak je možné, že jsme se nechali zavést až sem?

Ponechám pro začátek stranou, co si osobně o této novelizaci myslím, pokud na to bude místo.

Celá akce s „protažením“ natolik kontroverzního návrhu Senátem byla velmi, velmi špatně připravená a načasovaná. Předně existovala hodně malá šance, že to projde. Celý vládní „jakobyodpor“ proti odzbrojování společnosti řízenému z Bruselu je totiž jen naoko, je to manévr, jak udržet veřejnost v klidu. Exministr vnitra Chovanec spolu s dalšími poslanci navrhli předloženou změnu zákona, ale současně ale stejná vláda, které byl ministr členem zadala, aby ministerstvo vnitra ČR, tedy Chovancovo ministerstvo, vypracovalo zákon, který vyhovuje směrnici. Kdyby byli skutečně důsledně proti, tak by prostě směrnici neimplementovali. Je celkem jedno, jak by to odůvodnili, například pracovní vytížeností, politickou nestabilitou, nefunkčními toaletami, anebo to prostě neudělali a hotovo. Co udělá EU? Pošlou sem tanky, které nemají? Vezmou si dotace zpátky? Odnesou si cyklostezky, relaxační centra a rozhledny v údolích, co se za ně postavily, zpátky do těch členských zemí, kde museli napřed lidem ukrást prachy, aby se tyhle nesmysly v Čechách realizovaly? Zahájí nějaký soudní spor, podobně jako v případě uprchlických kvót? Možná ano, možná ne, spíš budou nějakou dobu budou vyhrožovat sankcemi a soudními spory a pak na to raději zapomenou, protože mají problémy, kam se jen podívají a čert vem nějakou Českou republiku.

Motivací vlády a poslanců dolní sněmovny bylo především to, aby před volbami nepřihráli hlasy tří set tisíc držitelů zbrojních průkazů plus pár desítek tisíc majitelů zbraní, které v budoucnu registraci budou podléhat plus jejich blízkých a přátel, dohromady třeba milionu lidí, do rukou protievropských subjektů. A to se jim povedlo, protože vydrželi těchhle milion lidí půl roku vodit po lese. Vytvořili v nich dojem, že se to dá na národní úrovni opravit, že se dopíše někam nějaká věta amatérsky pojatou novelou, tím s unií vyjebem a bude zase dobře. Že to bude jako ochrana, aby na ně Unie nemohla a nemohla jim brát jejich legálně nabyté zbraně a jejich příslušenství. A přitom paralelně pracovali na legislativních změnách, které právě tohle zavedou do praxe. To je přece komické.

Z 25 senátorů České strany sociálně demokratické hlasovalo pro schválení celkem 6. Tak vážně to myslí.

Aby bylo skutečně fest, že to neprojde, tak se zpravodajem v Senátu stal soudruh fízl JUDr. PhDr. Ondráček, KSČM. Nemyslím si, že by snad involvování soudruha Ondráčka přispělo nějak k výsledku hlasování, protože zde bylo jasné, že to nyní po volbách nemělo velkou šanci projít, ale ti, kdo museli hlasovat proti, dostali do ruky skvělý důvod a volič jim to nebude moci vytknout. Třeba senátor Horník, který to dokonce ventiloval v rozpravě, a hlasoval proti. Ne ne ne, na tom já se podílet nebudu, to předložil komouš, co v zinscenovaném „masakru na Národní třídě“ 17. listopadu 1989, tedy skorem před třiceti lety, mlátil chudáky studenty obuškem. I média tomu vyhověla, viz zde. Kdo bude předkládat další podobně závažnou novelu v Senátu příště? Ludvík Zifčák alias student Šmíd(TM)? Co horšího. Osobou soudruha Vondráčka vynikla další souvislost, která je v této zbraňové diskusi přítomna inherentně, totiž že celá řada držitelů zbraní žádní příznivci svobodné společnosti nejsou a s autoritativním státem ani evropskými regulacemi nemají vůbec problém. Celá řada držitelů ZP jsou policisté, strážníci, kariérní nimrodi, tedy komunita fízlů a různých zmrdů, do které soudruh Ondráček velmi dobře zapadá. Tomu říkám střelit se do nohy vlastní zbraní.

Jak politici uvažují, když dojde na téma zbraní? I to vám v senátu řeknou, dokonce se ani nemusíte ptát. Celkem lapidárně to totiž v rozpravě shrnul senátor Jirsa:

Měl bych tři politické poznámky k tomu, co projednáváme. První je k Evropské unii. Všichni víme, že Evropská unie musí ukázat nějakou akceschopnost vůči občanům starých zemí, ve kterých jsou páchány teroristické činy a proto navrhuje pozvolné odzbrojování občanů. Poznamenal bych k tomu, že žádný teroristický útok nebyl proveden legálně drženou střelnou zbraní, všechny byly nelegálně drženými zbraněmi. Nicméně komunity náchylné k páchání teroristických činů ve starých členských zemích existují, a proto tento návrh.

Ale pojďme zpátky do místní politiky. V Poslanecké sněmovně byla hlavním protagonistou tohoto zákona sociální demokracie. Vytiskl jsem si hlasování, 40 jejích hlasů bylo pro a proti nikdo. Všichni si pamatujeme pana ministra Chovance s puškou v ruce. Přitom v Senátu je hlavním protagonistou proti kolega Dienstbier. A tak si myslím, že by si sociální demokracie mohla uvědomit, proč dostala 6 nebo 7 % hlasů. Ale to samé platí pro kolegy z TOPky, v Poslanecké sněmovně bylo pro 9 poslanců, proti dva.

Poslední poznámka. Petici podepsalo 110 tisíc lidí, držitelů zbraní je asi 300 tisíc, s rodinnými příslušníky je to téměř milion lidí. Nedivte se, když se jich Senát nezastane, tak se jich možná zastane Okamura se svým obecným referendem, a to by možná bylo, jak jsem si tady poznamenal, nechtěný účinek eventuálního negativního hlasování Senátu. Děkuji za pozornost.

Ani bych se nedivil, kdyby Jirsovi někdo vytkl jeho prostořekost, protože tohle bylo přesné a vševysvětlující.

Oni dobře vědí, že ta regulace je neopodstatněná, dobře vědí, že nemá žádnou, ani okrajovou souvislost s teroristickými útoky. Vědí dobře, že skutečný cíl je brát lidem zbraně z ideologických důvodů. Vědí a pochopili, že jde hlavně o politické téma, kdy evropský establishment jednak dlouhodobě útočí na jakákoli individální práva a také musí udělat nějakou akci, jedno jakou, a zpřísněním regulace zbraní výhodně zabije dvě mouchy jednou ranou. Vědí i další věc, že jde o preference. Stejně jako jsou lidé, kteří držení zbraní ctí, tak jsou lidé, kteří se pod vlivem médií, televizních seriálů, v důsledku vlastní ustrašené povahy nebo kvůli hovnům v hlavě zbraní a jejich držitelů iracionálně bojí, vymezují se proti každému, kdo držitelům zbraní fandí a k tomu směřuje ta poznámka o pušce v rukou ministra Chovance. Bojí se, že by jim to mohlo dokonce uškodit (v této souvislosti je nutno ocenit, že sám Jirsa se nebál a hlasoval pro návrh). Do třetice, stejně jako já se dopočítal k tomu, že milion lidí je nějakým způsobem duševně v pohybu a stejně jako každý politik přemýšlí, co budou dělat, když jim vyhoví anebo nevyhoví. Jediné, v čem Jirsa není úplně přesný je hodnocení Okamury, který žádný vyhraněný názor na EU nemá a ve své podstatě je proevropský a multikulturní jako všichni okolo, takže přihrát mu voliče není pro EU zas tak zlé.

Podle mně existuje (a od počátku existovala) jediná možnost. Tedy kromě toho, se zase sehnout a odepsat jednu část občanských práv, aby byl „mír pro tuto dobu“.

Držitelé zbraní by se měli přestat nechat různými Chovanci vláčet po lese, na který přes stromy není vidět. Řešení je jen jedno – vystoupit z EU. Čím dříve, tím lépe, není nač čekat. Bude to už jen horší, každý den, celý neúspěšný projekt krachuje a dostává se do fáze, kdy bude svoji životnost prodlužovat čím dál drakoničtějšími opatřeními. Milion lidí je pro začátek dost na to, aby si vzali suverenitu vlastní země do vlastních rukou, ale mohou se klidně a bez výčitek přidat i další, protože to do budoucna nemusejí být pouze dlouhé zásobníky. Hodně lidí se o to nezajímá nebo petici nepodepsalo, protože konec konců mají jenom krátkou zbraň a víceméně nijak to na ně nedopadne, ale EU se nijak netají ve svém tažení proti zbraním pokračovat. A evropské nenechavce nezajímají pouze zbraně. Mohou vám chtít sebrat třeba dům, protože by se do něj dala strčit uprchlická rodina z Afriky, kterou tak miluje pan Juncker, ta je přece hodná „zvláštní ochrany“, nebo auto, nebo počítač, nebo vám cenzurovat internet. Další možnost něco udělat je prezidentská volba. I tam bude možné si vybrat, zda se nechat vláčet po lese s flintou v ruce.

Jako bonus můj názor na novelu.

Pochopil jsem právní argumentaci, že Lisabonská smlouva dává právo orgánům EU pouze a jen na úseku nelegálních zbraní a zbraně legálních držitelů nelegálními zbraněmi nejsou. V takovém případě platí národní legislativa a EU nemá oprávnění toto právo členské zemi omezit. Pokud si ho ovšem ta v důsledku posranosti vlastních elit neomezí sama, což se zde paralelně a v skrytu za ústavní změnou odehrává. Stejně tak by to platilo při argumentaci svrchovanou odpovědností za vnitřní a vnější bezpečnost. Nejsem s to posoudit, nakolik je tato argumentace udržitelná při konfrontaci s Ústavním soudem ČR nebo mezinárodními soudními institucemi. Myslím že moc ne, protože tam obvykle převažuje výrazně politické hledisko nad právním a vaše přirozená práva mají vytištěná na hajzlpapíru.

Kdyby skutečně předkladatel nepokrytecky chtěl účinně posílit právní jistotu občanů, kteří zbraně drží pro obranu svého života a majetku, pak by právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo implementoval do Listiny základních práv a svobod, kam to organicky patří. Práva na život, majetek nebo osobní svobodu jsou mi k ničemu bez adekvátních prostředků je bránit, a na tom, že policie nemůže být všude panuje ve společnosti konsensus podpořený dokonce samotnou policií, která se alespoň bude moci soustředit na měření rychlosti a kontroly lékárniček, zatímco my si násilníka nebo zloděje odstřelíme sami. Stejně tak bych si dovedl představit samostatný ústavní zákon, takový hezký český druhý dodatek.

Na nějaký zákon o bezpečnosti já ovšem krajc vajc. Nevidím vůbec žádný důvod, proč bych měl brát do ruky zbraň, abych se společně se státními orgány a orgány územních samosprávných celků podílel na zajišťování bezpečnosti České republiky. Já jsem ochoten brát do ruky zbraň za účelem ochrany svého života, zdraví, majetku, stejných hodnot mé rodiny nebo jiných jednotlivců, kteří mi za to stojí, včetně všech rizik, co mi z toho mohou vyplynout. Ale obrana státu, navíc tohoto státu, ta je mi fakt u prdele. Očekává se snad ode mě, abych padnul se zbraní v ruce například při obraně Ministerstva dopravy nebo obecního úřadu Rosice? Jestli sem jednou přijdou musulmani, ještírci, militantní odnož bruselských byrokratů nebo nějaké jiné potenciální riziko natolik relevantní, že se stát a jeho orgány budou muset začít obávat o svoji bezpečnost, tak rozhodně nebudu řešit velikost zásobníku, protože si budu přát už jen kávičku.

10.12.2017 D-FENS

Související články: