Reakce na článek „V očku uděláme tečku… “

Featured Image

Tento text, jak již napovídá, jeho nadpis, vznikl jako chvatná reakce na text, jehož kvality na mne působí dost podobně, jako texty europoslance Niedermayera na téma zbraní, energetiky, dopravy a imigrační politiky.

Osobně pohnutky autora chápu a za text jsem velmi vděčný, protože přesně ukazuje, jak současný mediální chlívek dělá v hlavách lidí zmatek, ve kterém má problém udělat si pořádek i osoba věci znalá. Nadto, když i lidé, kteří se nachází v pozicích institucionalizovaných odborníků, melou takové nesmysly, že to až vypadá, že nečtou ani učebnice, které sami napsali.

Hned v úvodu článku nalezneme informaci „Hned na začátku je uvedeno, že „(v)akcína způsobuje, že imunitní systém (přirozená obrana těla) vytváří protilátky a krevní buňky, které působí proti viru, a tím chrání před onemocněním COVID-19.“ Což je dobré vědět, až budete sledovat ten postupný creep účelu a smyslu očkování. Nejdřív mělo chránit před nákazou. Pak se ukázalo, že to tak není. Pak mělo chránit před onemocněním. Ukazuje se právě teď, že tomu tak rovněž není. Nejnověji se to prezentuje tak, že má chránit před vážným průběhem onemocnění, ale nic takového výrobce nedeklaruje.“ Toto tvrzení je nepravdivé. Lze to snadno podložit zdroji zde: i) obsahuje kompletní dokumentaci procedur, testování, údajů o přípravku atd., včetně dalších probíhajících a plánovaných šetření ohledně vakcíny Comirnaty (Pfizer/BioNtech) (dále v textu jen C) https://www.ema.europa.eu/en/medicines/human/EPAR/comirnaty ; a ii) kde lze najít kompletní a velmi přehlednou historii toho, jak a proč C získala podmíněnou (!) registraci https://ec.europa.eu/health/documents/community-register/html/h1528.htm až po žhavou současnost. Už v první sadě dokumentů z 21.12.2020 z ii) pod číslem EMEA/H/C/005735/0000 se lze snadno dočíst, že C je udělena podmínečná registrace z důvodu předcházení onemocnění Covid-19 (dále jen CVD) v režimu „Emergency Use“, teda nouzový prostředek. O předcházení nakažení, nebo jakémkoliv jiném vztahu k infekci virem Sars Cov-2 (dále jen SC2), tam není ani slovo. Zde cítím potřebu zdůraznit rozdíl mezi infekcí a jí následně vyvolaným onemocněním (vztah analogický infekci virem HIV a následných zpožděným vypuknutím choroby AIDS). Vakcína C je tedy podmíněně registrována jako prostředek k předcházení rozvoje onemocnění CVD ve stavu nouze. Jinými slovy, lepší něco než nic. Zvláště pak, když terapeutické možnosti CVD jsou omezené, převážně aplikovatelné zatím jenom na příznaky, a nikoliv příčinu nemoci. Pro koho a proč je tento postup nejvhodnější (teda u jaké skupiny obyvatel převažují jistá rizika z CVD nad potenciálními riziky z vakcinace C v nouzovém režimu) je zjevné třeba ze statistiky „COVID-19: Přehled úmrtí dle hlášení krajských hygienických stanic“ zde. Seřazením dat podle věku zemřelých lze snadno zjistit, že ze 30376 osob hlášených jako zemřelých s prokázanou přítomností SC2 bylo 13304 (43 %) osob ve věku 80-104 let (tedy prakticky za střední dobou dožití obyvatelstva ČR), v kategorii 60-104 to bylo 28689 osob (94 %) (v kategorii 100-104 zemřelo 46 lidí, to bych skoro viděl na 100 % smrtnost v tomto družstvu na CVD a že by zrovna tihle čekali na SC2, aby mohli konečně umřít na něj z nedostatku jiných příležitostí, se mi nejeví pravděpodobné). V kategorii 0-49 zemřelo 517 (1,7 %) osob a v kategorii 0-16 dětí 6 (0,019 %) (z toho přinejmenším o 4 se lze důvodně domnívat, že SC2 jen dokonal jejich utrpení na jiné choroby). Tedy na základě uvedeného bych se odvážil tvrdit, že výhled nejvyššího přínosu nouzového očkování pomocí C lze očekávat u věkové kohorty 60+. V této skupině je v ČR stále přes 0,5 milionu neočkovaných osob a v případě vypuknutí další vlny onemocnění CVD se tak lze důvodně domnívat, že budou nejčastějšími klienty nemocnic a je jich dost na to, pakliže zohledníme dosavadní zkušenost, že v této skupině zhruba 10% SC2 pozitivních mělo závažný průběh CVD, aby zdravotnickou infrastrukturu kriticky zatížili (v EU je už 8 států, které v této věkové kohortě naočkovaly většinu populace, 80+ pak ze 100%; asi pochopily účel registrace lépe, nevím). Ze sady dokumentů v odkaze ii) lze zjistit, že rozšíření registrace pro aplikace příjemcům ve věku 16+ o skupinu 12+ je vedeno zcela stejným záměrem, tedy předejít závažným rizikům plynoucím z onemocnění CVD. Teda čtu to tak, že pokud máme dítě, které trpí něčím, s čím může v kombinaci nákaza SC2 vyvolat krizi, je pro něj vakcína vhodná (tedy, že rizika z vakcinace asi budou nižší, než rizika z CVD) (a pokud bych takové dítě měl a neměl bych důkaz o tom, že se s nákazou SC2 již setkalo, tak bych jeho očkování zkonzultoval s jeho specialisty a očkovat bych ho nechal).

Pokud tedy někdo tvrdí (a ony to bohužel tvrdily a tvrdí i ty institucionalizované autority), že C zajistí bezinfekčnost, nečetl rozhodnutí o registraci. Při znalosti problematiky vývoje vakcín by to ani nikdo tvrdit nemohl a neměl! Pokud bychom chtěli testovat vakcínu na efekt bránění nákaze, museli bychom udělat sadu očkovaných lidí a neočkovaných lidí, cíleně je nakazit a data vyhodnotit. Cíleně kohokoliv nakazit je neetické a nepřípustné, tedy nedostupné. Řeší se to běžně tak, že se skupiny sledovaných lidí sledují v klinické fázi 3-4 dlouhodobě a následně se statisticky vyhodnotí nemocnost na danou infekci porovnáním očkované a kontrolní skupiny v čase. A pokud někdo tvrdí, že máme očkovat 12+ z důvodu ochrany neočkovaných 60+ před infekcí (anebo z důvodu dosažení kolektivní imunity), tak to nečet taky a navíc je to indolentní vopice.

Tradičně se snaha o proočkování před infekcí směřuje do klidového období, aby imunitní příprava na epidemii proběhla ideálně před epidemií. Tento luxus v případě SC2 nemáme, očkování se právě z nouzových důvodů rozjelo ve vrcholu epidemie (což se běžně nedělá a nese to další možná rizika).

Vyplatí se tedy nechat se naočkovat v nouzovém režimu osobám mladším 60 let? Na to nedokážu jednoznačně odpovědět. Z dosavadního průběhu infekcí SC2 plyne, že epidemie probíhá kampaňovitě. Délka kampaně je zhruba 2-3 měsíce a jednotlivé kampaně jsou v příčinném vztahu s výskytem progresivnějších mutací viru. Každá novější mutace posílá do šlauchů mladší ročníky, aktuálně delta v USA posílá na hadice nejčastěji neočkované a mezi nimi je relativně dost 40letých (jakou roli hraje obezita, lajfstajl atd. si netroufám hodnotit, doc. Balík tvrdí, že větší než obrovskou). Analogicky vypadají údaje z UK a Izraele, kde je míra proočkovanosti vyšší než u nás. Je to tak 50/50. Pokud jsem prokazatelně setkání s SC2 prodělal a dobrý, tak se mi nejeví očkování jako kriticky nezbytné, pokud jsem setkání s SC2 neabsolvoval, vidím jako výhodnější cestu ke zbavení se imunitní naivity před SC2 vakcinaci, než infekci. V souvislosti s variantou delta se dá také dobře ukázat na ošemetnost tvrzení o bezinfekčnosti po vakcinaci. V případě varianty alfa se z klinických dat jasně jevilo, že očkování C snižuje i četnost reinfekcí a pravděpodobnost šíření SC2. To, jak se zdá, neplatí pro deltu. Dále se obtížněji hodnotí agresivita delty, tedy z hlediska hospitalizací a smrtnosti. Nesmíme zapomenout, že vnímavější a slabší jedinci již byli poctěni nákazou alfa a nízko visící ovoce tedy bylo otrháno méně agresivnější variantou. Na deltu se tak lze sice dostat podruhé do nemocnice s CVD a do statistik s nákazou SC2, ale nelze na ni podruhé umřít. A zatím platí, dle údajů z UK a Izraele, že díky očkování se těch lidí po špitálech rekreuje s CVD výrazně míň (a zejména z těch skupin, které díky své rizikovosti mají nejvyšší proočkovanost). Může se stát (a taky nemusí), že se objeví varianta SC2, která to projede až po kojence a budem valit oči, jak když kocour sere do plev. A taky není nijak vyloučeno, že může nastat obskurní stav, kdy se zjistí že z hlediska reinfenkce bude lépe chránit již prodělané onemocnění, zatímco proti těžkému průběhu bude lépe fungovat očkování.

Dále stojí za pozornost pasáž věnovaná v D-Fensově článku alergiím. Zde lze autorovi rozumět. Palba IUPACovských názvů je těžko srozumitelná a snadno vzbudí obavu a podezření. Lze k tomu dodat následující: podobnou sodovku obsahují všechny letáky a dokumenty jak schválených léčivých přípravků (SÚKL), tak i schválených kosmetických (!) přípravků (dozoruje SZÚ) a dalších (obligátní „Éčka“ třeba). Takže ke konkrétním sloučeninám: první je 4-hydroxybutyl)azanediyl)bis(hexane-6,1-diyl)bis(2-hexyldecanoate, což je syntetický lipid vyvinutý v roce 2017 právě za účelem enkapsulace mRNA, registrovaný pod kódem ALC-0315. Alergická reakce přehnaná imunitní reakce imunitního systému na antigen, s nímž se setkává tento opakovaně a intenzita alergické reakce stoupá s četností kontaktů s antigenem. Alergická reakce při prvním setkání s antigenem je raritní záležitostí. V případě ALC-0315 je tedy alergická reakce z důvodu prvního užití vůbec vysoce nepravděpodobná a k tomuto právě slouží institut hlášení vedlejších účinků, aby se toto riziko odhalilo. Jinak než prakticky, se to zjistit nedá a platí to pro všechny přírodní i syntetické látky bez výjimky (alergii na sperma jedinec taky odhalí až po inseminaci; jako perlička budiž moje osobní zkušenost s koněm, který je alergický na seno). U druhé zmíněné látky, 2-[(polyethylene glycol)-2000]-N,N-ditetradecylacetamidu (ALC-0159), je situace jednodušší. Jedná se o konjugát C14 řetězce (podobné kyselině myristové, která je součástí tuků) přes acetamidovou spojku s polyethylenglykolem (PEG). Ten je látkou schválenou už dávno a alergie vyvolávat může. Osoby, které na něj alergické jsou, to již dobře vědí z jiných kontaktů s ním, např. se sprchovým gelem a jinou kosmetikou, jiným farmaceutickými formulacemi atd. Při vakcinaci by se vás aplikující zdravotník měl zeptat na alergie a tam je nejchytřejší mu nasypat všechny, o kterých víte. Pak se s tím dá buď nějak naložit, nebo vyloučit z vakcinace. Dostanete potvrzení, že jste mimo vakcinační možnosti a hra končí. S autorovou výtkou absolutní absence komunikace odborné veřejnosti s obecnou na toto téma souhlasím bezvýhradně. No potíž je v tom, že i lékaři sami ještě nedávno nebyli adekvátně informování o tom, o co teda v případě C vlastně jde. To padá na Kubka, na vakcinologickou společnost, na minzdrák a tak. Vzdělávání vázlo, vázne a váznout bude (zvlášť v současnosti, kdy do třetích ročníků vysokých škol nastoupí studenti, co tam už dva roky měli chodit a chodit tam nesměli; magisterské diplomy dostali studenti, co ze 4 semestrů byli ve škole 1).

Dále se zastavme u stati uvedené větou „Tedy je to něco jako loterie, jen místo losů jsou tam injekce a místo výhry protilátky.“ Virová infekce probíhá zhruba takto: virová částice (virion) je útvar složený z genetické informace (RNA, DNA), schované do schrány z bílkovin (kapsida), která je bud´ už dál sama tak jak je, nebo je ještě obalena obálkou (a to koronaviry zrovna jsou). Virion přistane na sliznici, teda tkáni, která odděluje naše vnitřní prostředí a kde dochází k nejčetnější kontaktům našeho organismu s vnějším světem. Tam se snaží nějak zachytit, udržet a prostřednictvím nějaké vlastní struktury (klíč) se snaží přimět hostitelskou buňku stimulací jejího specifického místa (receptoru) (zámek) k vlastnímu pohlcení. Jakmile se to stane, kapsida se uvnitř hostitelské buňky rozpadne, genetická informace se zařadí do procesu biosyntézy a virus tak ovládne produkční schéma buňky. Ta namnoží genetickou informaci viru a materiál pro kapsidy, to se složí do nových virionů. Jakmile je hotovo, buňka zahyne, praskne a její obsah se i s viry vyleje do okolí a dochází k napadení dalších buněk. Jeden cyklus je celkem rychlý, jde řádově o vteřiny až minuty. Náš imunitní systém se snaží tomuto procesu zabránit ve všech etapách virového cyklu. Např. zahušťuje hlen na sliznicích; zvyšuje omývání sliznic sekretem; blokuje receptory na buňkách; zalepuje viriony bílkovinami tak, aby zakryl jeho klíče; vyhledává již napadené buňky a ty ničí i s virem; označuje viriony vlastními signálními molekulami k odstranění fagocytujícími buňkami atd. To se děje s různou intenzitou, specifitou a rychlostí. Nejefektivnějším a nejtrvalejším mechanismem, z dosud známých imunitních mechanismů (a těch je hodně a určitě neznáme ještě zdaleka všechny), se jeví produkce protilátek, imunoglobulinů. To ale nějakou dobu trvá, řádově se dá říci, že první imunoglobuliny se produkují tak 3-5 dní po infektu (IgM), IgG se produkují řádově tak 3-6 týdnů od infekce. IgG jsou obecně specifičtější a účinnější než IgM. Na to, abychom vyhráli, musíme mít dostatek času a sil a zdrojů, aby se takový imunitní proces stihl rozběhnout, zmohutnět a následně vyhrát nad nákazou. Pokud je virus rychlejší, máme smůlu (a že jich je, často jsou právě předmětem vakcinací povinných). Nejdéle to trvá organismu imunitně naivnímu vůči dané nákaze. Teda organismu, který se sám ještě s infekcí nesetkal, nemá ani genetické instrukce od rodičů a nemá náležitý trénink. Takový imunitně naivní organismus může zahubit infekce, která obeznalému organismu jinak působí bagatelní obtíže (třeba obligátní rýma pustošící Eskymáky)1. Proces vedoucí k produkci k protilátkám IgG lze popsat zjednodušeně takto: virion je po kontaktu s organismem po nějaké době rozpoznán fagocytující buňkou imunitního systému, která ho pohltí. Ve svém nitru virus rozloží na díly a načte si je. Vyhodnotí, které struktury jsou z hlediska imunitní ochrany vhodné. Ty pak vystaví na vnější straně své buněčné membrány. Proto se jí říká Antigen prezentující buňka (APC). Vleze si do mízní uzliny, kde se uhnízdí a přivolá si dodávku čerstvých lymfocytů B (LB), které naučí, co je a jak vypadá struktura, která je synonymem pro nebezpečí (tato fáze se projevuje otokem uzlin, zvýšenou teplotou atd.). LB to pochopí, přeháže si vlastní DNA (protože jak víme, DNA máme od rodičů a ta kóduje syntézu našich vlastních bílkovin) tak, aby začala produkovat nový typ bílkoviny, ze kterého se bude skládat nový imunoglobulin a tyto začne produkovat. Ty klony LB, které produkují nejúčinnější Ig (to se časem v průběhu infekce selektuje a ověřuje), se pomnoží a dodávají pak do sytému určité hladiny protilátek. A ty jsou pak schopné se velmi specificky a velmi silně přilepit na určitou povrchovou strukturu viru a tím buď zablokovat jeho klíče (na klíč mu přistane meloun a do dírky se tak nevejde), nebo ho označit pro fagocytózu atd. A právě už historicky se zjistilo, že je výhodnější naučit imunitní systém toto dřív, než nastane hard core infekce (Jenner 1749-1823). Dřív se to dělalo oslabeným, nebo usmrceným celým infekčním mikroorganismem. To mělo i dramatické průběhy, proto se postupně přišlo na to, že k iniciaci imunitní odpovědi stačí vpravit do organismu místo celého původce jen kousek jeho specifického proteinu. Tak vznikly proteinové vakcíny, které obsahují 1 a více, běžně 5-8, druhů proteinů charakteristických pro infekčního původce, které samy o osobě jsou schopny vyvolat imunitní odpověď, ale ne infekční onemocnění. Vakcína C představuje další generaci vakcinačního přístupu, kdy se nepodsouvá imunitnímu systému protein, ale vpraví se do buňky RNA kód, podle kterého se ten vakcinační protein nasyntetizuje přímo na místě. To má výhodu mimo jiné i výrobní. Výroba takového klasického vakcinačního proteinu je složitá z hlediska biosyntézy, separace, čištění atd. A to se všechno smrskne do syntézy kousku RNA. Největší bago na RNA vakcínách tak bylo vymyslet, jak tu RNA dostat na místo, tak aby fungovala. Tělo je totiž plno RNáz, enzymů, který řežou RNA na drť, protože s tím, co jíme, jíme i ty jejich RNA a DNA, no a kdyby se RNA volně zařazovaly na ribozomy, tak bychom syntetizovali cizí bílkoviny, a to by bylo špatně. Teda se k produkci mRNA vakcín používají upravené součástky, které déle vydrží a je tak nějaká minimální pravděpodobnost, že se podle nich ribozomu aspoň něco nasyntetizuje. Dokážou se na ribozomu přehrát tak 10-1000 x a pak se rozpadnou. Protein, který se tím každým přehráním vyrobí, pak slouží jako onen vakcinační antigen. O látkách, které zaujaly D-Fensovu pozornost z hlediska alergií, zejména teda ALC-0315 se zjistilo, že nejenom že ochrání tu vnášenou mRNA až do buňky, ale navíc zajistí propíchnutí této informace přímo do antigen prezentující buňky, což značně urychluje a zefektivňuje zmíněný proces učení o zkrácení o tu rekogniční a pohlcující fázi. Další výhodou mRNA vakcín je, že vakcinační formulace obsahuje nejméně součástí v dějinách, teda mRNA, její tukový obal a stabilizátor proti shlukování jednotlivých částic (to je ten PEG). A pak pufr. Nic víc tam není a nemusí být, teda tímto se naopak oproti stávajícímu stavu snižuje počet složek, na které lze být alergický. A teď k věci ohledně účinnosti vakcinací: potence imunitní odpovědi není konstantní. Klesá s věkem (výrazně), s únavou, s intoxikací (alkohol, kortikoidy, imunosupresiva…), s onemocněními, s nedostatečnou výživou aj. Proto není fér slibovat každému, že to na 100 % zafunguje zrovna u něj. U většiny to funguje. Obecně se při schvalování léčiv stanovuje ED75, to je efektivní dávka, která u 75 % subjektů ze všech ošetřených vyvolá žádaný terapeutický efekt v požadované intenzitě. U těch zbylých 25 % to buď nefunguje, funguje málo, nebo úplně opačně, nebo jinak. Takový je svět. K tomu jsou ty klinické zkoušky. U vakcín jsou tyto procesy hodnoceny přísněji než u léčiv. Z důvodu, že léčivo se podává nemocným čili problém už je a je tedy snadněji pochopitelné, že je lepší podstoupit menší poškození léčbou v porovnání s nemocí (chemoterapeutika proti nádorům, třeba, tam se hraje buď anebo), zatímco vakcinujeme zdravé a problémy navíc jsou neakceptovatelné. Experimentální faktor je přítomen u každého nového terapeutika, ať už jde o léčivo, vakcínu, nebo diagnostikum. Neumíme to obejít. Proto je registrační proces nastaven tak jak je. A k loterii má rozhodně dál, než Andrej k dotacím …

Tedy ano, současná vakcinace proti CVD standardním vakcinačním procesem zatím není. Jednak má vakcinační preparát podmínečnou registraci pro užití v nouzi2 a jednak se jede vakcinace v průběhu epidemie. Jinak to nejde a ve spoustě případů je to asi lepší způsob než nedělat nic.

A pak jsou tu „česká špecifiká“. Stát stojí za připálenej kotel. Odborníci tu mluví v rozporu s oficiálními dokumenty, KHSky si dělají, co chtějí, Dr. Jiřincová na SZÚ sekvenuje virus ve svém volném čase jenom za materiální náklady (čest a sláva ženě statečné, jako opravdu), a celkově stát vsadí všechno na jednu kartu (vax) a čeká, jak se to vyvrbí dál. Na většině míst ti konkrétní odborníci a personálové, co jsou na nejnižších příčkách systému, fungujou po čertech dobře. Ale jak se jde vejš, hrůza třepe kurníkem. A končí to ministrem Pěvanou a jeho šéfem. Očkovat se lze nechat z mnoha pohnutek. Já jsem to udělal, protože: a) jsem přesvědčen, že riziko z vakcinace je u mne řádově nižší, než riziko z infekce; b) chci být v kondici v čase, kdy to možná dopadne na moje nejbližší, abych se o ně mohl postarat; c) stát a jeho struktury nestojí ani za zlámanou grešli a je potřeba po něm nic nepotřebovat co možná nejvíc a co nejdelší dobu a ve chvíli, kdy na to dojde čekat buď vůbec nic, anebo to nejhorší; d) vakcína se mi jeví jako jeden z mála prostředků, jak je možné v současné době snížit rizika z onemocnění CVD, který si navíc mohu zvolit.

Současná lapálie s SC2 a CVD vyjevila dvě věci ze kterých je mi úzko: 1) rozvrat institucí na národní i nadnárodní úrovní. Hygieny, minzdrák, WHO, ČLK apod ukázali mimořádnou neschopnost reagovat, školit a informovat. Skoro bych řek, že kdyby na nás místo SC2 vlítly blechy, tak budou praskat nacucaný velikosti slona. 2) rozsah intelektuální genocidy, který vede k tomu, že nejsme schopní aplikovat ani poznatky a mechanismy na úrovni středních odborných škol (zdravky a průmky (jo vím, už jsou ureformovaný)). A mezi elitami k tomu vládne nevidění.


29.08.2021 Michailo

 

1 Infekce koronavirem, který je dnes běžnou respirační virózou (jedním z oněch 4 koronáčů, se kterými se sezónně potýkáme), ale v době setkání se s imunitně naivní populací pustošil, už v dohledné historii proběhla. Roku 1889, virus HCoV-OC43. Pandemie začala v Buchaře a oblítla do roku 1894 svět 2-3 x dokola.

2 V USA se toto dnes, tedy 24/8/2021, změnilo. FDA vydala vakcíně Comirnaty registraci řádnou. Stalo se tak pod taktovkou současné US administrativy (impuls někdy v květnu), kdy padlo rozhodnutí, že vzhledem k rozsáhlosti již provedených vakcinací se investují mimořádné prostředky a lidský potenciál do sběru a hodnocení již nabíhajících klinických údajů (to byly opravdu tuny dokumentů) a celý proces se tak ukončí řádně v co nejkratším čase. Ihned následovalo rozhodnutí US armády, že svoje vojáky naočkují povinně. Právě proto, že nařizovat očkování látkou schválenou pro nouzové užití je prostě problém.


Související články:


12345 (144x známkováno, průměr: 1,65 z 5)
10 661x přečteno

Reklama

D-FENS © 2017