…nechť je ohněm, který do kořene vypálí tuto hanebnou hlízu zrady!

Featured Image

Měl jsem dnes dopoledne to neskutečné poděšení kliknout na článek Jiřího X. Vysmažila na Fóru24 a již po přečtení několika řádků jsem se musel raději podívat do kalendáře, zda jsem se ráno neopařil čajem a neprobudil se před 80 lety.

Zmíněný autor, mj. opět zde demonstrující pravdivost úsloví, že drogy ničí mozek a kurví charakter, se jal pokrokově angažovaně tepat největší zlo současného světa, tj. neočkované – a to způsobem, který by se dle mého soudu zaskvěl jako démant i na titulce Der Stürmer.

Po úvodní nezbytné urážce těch neočkovaných debilů nejprve názorný příklad, ten nakonec nikdy neškodí – a to příklad upletení si ukázkového slaměného panáka. Pan Jiří pojede dvě hodiny vlakem v kupé s neočkovaným diverzantem, který okolo sebe vědomě šíří viry (netřeba dodávat, že ty „správné“ viry, ale o tom ještě viz níže). Nebohý pan Jiří, ač s trojitým Pfajzrem v paži a respirátorem, samozřejmě nemá ani takto ochráněn šanci proti brutalitě biologického útoku obstát a skončí nemocen. Samozřejmě nikoliv na JIPce, prostě jen doma (autor přece nemůže připustit, že by ho zázračná vakcína nebyla schopna ochránit alespoň před tím nejhorším). Poučení? Zlý antivaxer (všimněte si slovníku: nikoliv prostý neočkovaný, ale vyslovený antivaxer – jen jedna z mnoha ukázek plíživého posouvání rétoriky nejhlasitějších očkovacích fanatiků) okradl nebohého pana Jiřího o 3 dny v domácím léčení.

Ale to ještě není celé – následuje příklad č. 2, kdy v tomtéž kupé téhož vlaku bude sedět pan Jiří s očkovaným altruistou šířícím okolo sebe vědomě viry (tento půvabný oxymóron si ještě rozebereme), ovšem zde je situace diametrálně odlišná! Ano, uhádli jste – trojitý Pfajzr + respirátor je schopen nižší množství viru vypouštěné altruistou zarazit, takže pan Jiří neonemocní. Ponechme nyní stranou to, na základě jakých dat či studií došel autor k tomu, že (3x Pfajzr + respirátor) x Xm3O2/ 2 hodiny > očkovaný altruista šířící virus (očkovaný kdovíčím, kdovíkolikrát, kdovíjakého zdravotního stavu atd.), protože nakonec kdo jsem já, abych zpochybňoval novinářskou integritu pana Vysmažila – já si koneckonců před psaním tohoto pamfletu pouze uvařil kávu a nevyluxoval rypákem deset deka koksu.

Zaměřme se ale na těch dalších několik drobných vad a nedodělků v páně hovninářově logice. Průměrně inteligentního člověka asi nejdříve napadne, proč si pan Jiří v jím popsaném případě prostě nepřesedl do jiného kupé, či zda vlastně autor tímto příkladem přece jen tak trochu nepopírá spásnost oné božské substance (zde Pfajzr).

A nyní již k tomu očkovanému altruistovi, který, ač symptomatický, s bohorovným klidem leze šířit své viry (ať už jakékoliv) do hromadné dopravy. Zde se nejprve sluší odkázat na již skoro sto let starý vynikající článek Karla Čapka „O té chřipce“, který pan Jiří zjevně nečetl. Ale on měl pan Čapek s fašouny problémy již za svého života, takže nic nového pod sluncem. Shodně s tímto velikánem české žurnalistiky a nadčasovým spisovatelem (myslím samozřejmě Čapka, nikoliv Vysmažila) jsem toho názoru, že kdokoliv trpí příznaky libovolného respiračního onemocnění a vědomě leze mezi lidi a zejména do hromadné dopravy, je bezohledný kretén. A myslím si to již dlouhé roky a covid na tomto mém názoru nic nezměnil. Ale ejhle – je-li bezohledný kretén naočkován (kdovíčím, kdovíkolikrát, …) proti covidu, v popsaném příkladu přestává být neočkovaným kreténem (!), ale je „člověkem s očkováním.“ Takovým vlastně milým jedincem, který prostě jen tak náhodou na svého bližního prská breberky, tj. z hlediska morálně volního se chová úplně stejně, jako zákeřný biodiverzant. Ale možná jde o breberky jiné, hodnější, protože očkované – uvidíme, co na to vědecký konsenzus.

K tomu bych laskavému čtenáři předložil příklad z vlastní zkušenosti. Někdy koncem minulého roku, před tím, než jsem se stal jako mnoho jiných personou non grata všech restauračních zařízení, jsem se vydal na pravidelné posezení v oblíbené hospůdce s přáteli, když v cca polovině zábavy dorazil nečekán nezván další jedinec, který u stolu masakroval jeden papírový kapesník za druhým a kašlal a kýchal na všechny strany. A k mé smůle se bohužel tento idiot uprdelil hned vedle mne. Byv po chvilce vyzván vedoucí stolní společnosti, aby se odebral domů, s úsměvem na rtech opáčil „Copakto?“ a dál vesele seděl a chrchlal, jakoby se nechumelilo. Po chvíli, když už jeho prskání směrem k mé sklenici piva přesáhlo míru mé tolerance, jsem se mírně nakvašeně ozval, že asi není úplně v cajku a zda by se tedy opravdu nechtěl odebrati domů. Prozíravější z čtenářů již patrně tuší, jaké logicky neprůstřelné odpovědi se mi na tuto nemístnou poznámku dostalo – proč pindám, vždyť on je přece očkovaný!

A v tom tkví celé jádro pudla – jsi-li očkován, pak v současnosti platí jakási presumpce ohleduplnosti a altruismu (zkušenost s očividně nemocnou osobou prokazující se u stolu v restauračním zařízení platným očkováním má jistě mnoho z nás), pročež máš bianco šek chovat se jako bezohledné hovado kdykoliv a kdekoliv se ti zachce.

Na závěr dodám, že byť jsem se nakonec z hospody z výše popsaného důvodu odporoučel předčasně, tak jsem od jmenovaného blba tu virózu stejně chytil (tedy abych byl spravedlivý – pravděpodobně od něj, ale jelikož jsem tou dobou pracoval z domova, tak jsem s nikým vykazujícím příznaky chřipky v inkubační době do kontaktu nepřišel), následně strávil přes týden v posteli a jsa osoba trpící na záněty dutin jsem musel nakonec navštívit i ORL, aby mi pan doktor napsal prášky na jejich uvolnění a já zase normálně dýchal a slyšel (dodávám, že covid jsem prodělal taktéž (tedy prokazatelně aspoň jednou) a jeho bezprostřední průběh byl v mém případě násobně mírnější, než tato „obyčejná“ viróza).

Ale zpátky k Herr Vysmažilově článku. V dalším odstavci se autor, patrně aby nebyl příliš okatě za ideově nekonzistentního chuje, staví za právo neočkovaných zůstat bezohlednými hlupáky (díky Ti, ó pilíři české žurnalistiky!), protože sám zažil „totáč“ a proto se charakterovi jeho formátu jakékoliv totalitní praktiky těžce příčí.

Ovšem byť je autor proti povinnému očkování „ideologicky,“ nebrání mu to v tom, aby na uvedené navázal požadavkem státní ochrany před bezohledností antivaxerů (opět setření rozdílu mezi antivaxerem, tj. z podstaty věci někým aktivně vystupujícím proti očkování a někým, kdo se prostě jen pasivně nechce nechat očkovat a jediné, po čem touží, aby mu stát dal svatý pokoj), přičemž neváhá navrhnout příklady jako zvláštní vagóny pro neočkované, či s jistou dávkou sarkasmu (aspoň tedy doufám, že šlo o sarkasmus) zřízení jakýchsi ghett pro neočkované na jejich útraty. Co mi tato rétorika připomíná, to raději nahlas nevyslovím, neb by mně mohla pokousat nějaká z židovských obcí či izraelský velvyslanec.

Když vynechám oběd, zvládnu ustát i úvodní postulát maskovaný za takovou jen tak mimochodem a ani trochu vážně myšlenou poznámku následující podnadpis předposledního odstavce „Když vynecháme etiku…“, který zní: „Je jistě možné si říct, že v situaci epidemie se můžeme na filozofická práva skupiny občanů, kteří ztratili pud sebezáchovy, vykašlat a naočkovat je příkazem.“ A o tom to, přátelé, celé vlastně je. Ač se Jiří X. Vysmažil snaží předstírat, jaký je vlastně demograt a ideologický bojovník za svobodu, smutnou pravdou je, že v jádru je to tvrdý a kovaný fašoun. Což koneckonců následně nepříliš ochotně přiznává sám, když uvádí, že mu na celé věci vadí nikoliv to, že nařídit něco takového by bylo fujky fujky popřením elementárních svobod jednotlivce, ale protože hodnotí míru vymožitelnosti takového příkazu jako nízkou (pokud by tedy nepřišla „bratrská pomoc ze Západu“ – nedělám si prdel, fakt to tam píše!), neboť „Pokud totiž vejde v platnost jakékoliv nevymahatelné opatření … a není vymáháno, tak rapidně klesá ochota občanů podřizovat se jakýmkoliv nařízením. … Takže i když jsem ortodoxní  vaxer, považoval bych nevymahatelný příkaz k povinné vakcinaci za nebezpečnou hru s rolí a věrohodností státu. … Ale o těch, kteří svévolně očkování proti covidu sabotují a svou bezohledností výrazně zvyšují rizika okolí …“ atd. Kdo má dostatečně silný žaludek a nepříliš vysoký tlak, nechť si počte sám. A pokud bych se pozastavil u té poslední citované věty a parafrázoval JUDr. Zatloukala z jednoho dílu mém oblíbeného seriálu, pak bych dodal: „Sabotáž, to je ten správný výraz léta neslýchaný. Poslyšte, pane Vysmažile, nebýval vy jste dříve členem nějakého lidového tribunálu?“

Na úplný závěr bych se ještě pozastavil u autorem v úvodu použité (resp. zneužité) klasiky, že „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ To už je v současnosti takový evergreen, který neustálým (nad)užíváním a vytrháváním z kontextu zejména v posledních dvou letech v mediálním prostoru prakticky ztratil svůj původní význam a je tedy masově používán jako nevyvratitelný axiom použitelný k obhajobě libovolného svinstva, byť toto klidně popírá původní podstatu a význam citovaného tvrzení. Oproti tomu bych si tedy dovolil postavit podle mě brilantní argumentaci doc. Martina Nitscheho, pro mě překvapivě publikovanou na stránkách Virového práva (cenzor asi zrovna vydýchával třetí dávku):

Tváří v tvář riziku totalitarizace je přijatelnější alternativou vystavit se riskantní svobodě individuálních rozhodnutí.

Totalitní snaha „desinfikovat“ svět a zbavit život veškerého nebezpečí nakonec vede jen k sociálním „alergiím“. Vlastní rozhodnutí druhých mne mohou ohrožovat, ale já přece umím žít ve světě plném ohrožení, od dětství se tomu všichni učíme. Ohrožuje-li mne rozhodnutí druhého nenechat se naočkovat proti covidu, mohu tomu čelit svou vakcinací a nošením respirátoru, protože svoboda druhého je důležitější než svět bez nebezpečí.

Respekt vůči svobodě individuálního rozhodnutí je tak v souladu nejen se sociální svobodou, ale i s organickou („nepasterizovanou“) povahou života.

Obžaloba skončila.

Takže Sígl Horst, herr Vysmažil!


09.01.2022 Martin


Související články:


12345 (260x známkováno, průměr: 1,32 z 5)
13 504x přečteno

Reklama

D-FENS © 2017