Film s vláčkem & kriplmovies.cz

Featured Image

Včera jsem se díval na televizi a v rozporu s očekáváním mi to něco přineslo.Jednalo se o americkou zábavnou tvorbu z prostředí železnic. Film se jmenoval Nezastavitelný (Unstoppable).

Dějově to byl naprostý provar, takže je i trochu záhadou, jak se podařilo do toho uvrtat Denzela Washingtona, ale byly tam hezký vláčky a co máte dělat, když venku prší. Tohle už jsou ta největší sucha v dějinách nebo se to bude ještě nějak měnit?

Celý film je o tom, že se na koleje vydá dlouhý, silný a tvrdý vlak, ve kterém není posádka. Strojvedoucí totiž vystoupil z jedoucího vlaku, aby si přehodil výhybku, ale už nenastoupil zpátky. Přitom jsem si vzpomněl na kolegu mého dědy, strojvedoucího jménem Ferda Liška. Tomu v roce 1945 ujela parní lokomotiva, když si šel do drážní prodejny obstarat něco k jídlu, a vydala se tam, kam jí výhybky vedly. Dojela až na Jižní zastávku, kde to je do kopce a tam se zastavila. Ferdu vyšetřovalo gestapo, ale pak se ukázalo, že žádnou chybu neudělal, lokomotivu řádně zabrzdil a zaklínoval a tudíž se muselo něco fatálně pokazit, asi něčí sabotáž. Vyšetřovatel gestapa byl uznalý a asi nemusel hromadit čárky za usvědčené pachatele. To by se dnes Ferdovi nestalo.

Vrátíme se však do světa americké drážní demence.

Trať má zabezpečovací systém, který funguje zhruba takto: Když Joe řekne, aby jel vlak, tak jede vlak. Když Joe řekne, aby vlak zastavil, tak vlak musí zastavit. Takto pokročilý zabezpečovací systém však není s to jedoucí vlak zastavit sám, a tak vlak jede na plnej knedlík po kolejích zohýbaných jak vlečka do JZD. Je tam sbírka všech filmových klišé z amerických filmů, jako třeba vlak plný roztomilých dětiček v protisměru, afroamerická dispečerka v permanentním konfliktu s bílým tlustým nadřízeným, povinné lezení do prdele uniformovaným složkám atd. Jestli to na amerických železnicích funguje takhle, tak bude se jim lepší nadosmrti vyhnout, anebo předtím důsledně trénovat kolize a vykolejení, například ve vlacích Arrivy.

Film je jen barevnější odvar z filmu Splašený vlak s Jonem Voightem, kterému sahal asi tak po kotníky. Paradoxně má Splašený vlak na ČSFD o jedno procento nižší hodnocení než novější Nezastavitelný. Existuje teoreticky ještě jeden vzor, který tvůrci neviděli, a ten se jmenuje Železný dědek. Ten má jen 62% kvůli nesnesitelnému budovatelskému kontextu.

Jak z názvu plyne, děj filmu se skládá z opakovaných a marných pokusů zastavit rozjetý vlak. Nakonec se to samozřejmě povede díky tomu, že afroamerický strojvedoucí krátce před penzí díky ukrutně adrenalinové akci dojede svou lokomotivou neřízený vlak, připřáhne na něj svoji lokomotivu a pokusí se ho zabrzdit. Tento druh akce je přítomen ve zmíněném československém filmu Železný dědek, jen v opačném gardu, tedy splašený vlak dojíždí mašinu železného dědka. Zatímco železný dědek Marvan takto vlak zastavil, železnému dědkovi Washingtonovi se to nepovede, protože na jeho mašině shoří brzdy za spektakulárních explozivních efektů, asi byly vyrobeny z hmoty na ohňostroje.

(Akční scéna v Železném dědkovi je skvělá, avšak obsahuje celou řadu chyb. Je to v podstatě Nezastavitelný zkomprimovaný do třech minut).

Marvanova lokomotiva zastavovala však jen několik nákladních vozů s řepou, zatímco zde byl vlak plný nebezpečných chemikálií, jak to v amerických filmech bývá. Namátkou fenol, plutonium, dynamit a jogurt z Olmy. Železný dědek Washington proto odejde ze svého stanoviště, poskakuje po vlaku a postupně otevře jednu vagónovou brzdu po druhé. To umožní jeho kolegovi dohonit vlak pickupem po paralelní silnici, dostat se do kabiny lokomotivy a vlak zastavit.

Za povšimnutí nestálo ani tak tohle, ale způsob, jakým je ve filmu prezentován úspěch.

V určitém okamžiku je jasné, že ten krám zpomaluje a že ho asi zastaví. Atmosféra filmu se v tom okamžiku změní. Všichni jásají. Železný afrodědek zvedne vítězně ruce nad hlavu, ačkoli přitom jede na vagónu rychlostí 30 km/h. Strojvedoucí jásá. Personál v řídícím středisku jásá, jásají i další pracovníci železniční společnosti včetně toho retarda, co si nechal ujet vlak. Jásá i bílý Massa, co šikanoval afroamerickou dispečerku, ta pochopitelně jásá taky. Jásá i federální kontrolor bezpečnosti železnic, který má mít důvodů k jásotu ze všech nejméně. Jsou to dlouhé desítky vteřin, kdy si všichni užívají úspěch. Úspěch, který by se nebyl vůbec dostavil, kdyby to předtím tak brutálně neposrali, ale přesto je to jejich úspěch. Překonali smůlu, úspěšně se postavili nepříznivé shodě okolností a spojili své síly tak, aby z těch sraček vzešlo něco pozitivního anebo alespoň co nejméně negativního. Samozřejmě jen ve filmu, nicméně se to v tom filmu ocitlo a není to náhodou.

Já jim to samozřejmě přál, i když jsem věděl, že se to takhle nikde nikdy a nikomu nestalo. Jsem rád, když se někomu něco povede. To hned přemýšlím o tom, jak to dělat, aby se co nejvíc lidem povedlo co nejvíc věcí.

A teď schválně. V kterém mainstreamovém českém porevolučním filmu jsme viděli něco podobného.

Úspěch.

Že by se někomu něco povedlo a měl z toho radost.

Vážně.

Já v žádném.

Nechápu tu intoušskou povýšenost, se kterou si čeští filmová tvůrci nejprve vezmou naše peníze a pak se za ně vysmívají nám. Natáčejí kolem dokola sebezpytné bláboly jedinců vyžadujících psychiatrickou péči nebo rovnou hospitalizaci, které se jim občas i dostane. Úspěch je v české kinematografii zakázaným pojmem, protože hlavní hrdina pravidelně je lůzr a zoufalec, který všechno posral, právě posírá a v budoucnu rovněž posere. Žena mu utekla, umřela nebo utekla a hned nato umřela, dům na hypotéku mu shořel a slepice přestaly snášet.

Tenhle kult sráčství je všudypřítomný, pravděpodobně je zakázáno úspěch zobrazovat stejně jako drogy, násilí, zbraně a Kevina Spaceyho. Mohu jen spekulovat, co motivuje české filmové tvůrce budovat tento otřesný kult sráčství, zda jsou sami takoví nebo zda tímto způsobem plní nějaké zadání shora.

A já už to nechci poslouchat..Nechci další „filmy o Češích“, nechci se zabývat těmito „sondami do duše českého člověka“ nebo jak tomu ti perverti říkají, je mi to u prdele, mám k tomu nechuť a byl bych rád, aby to tak udělali všichni.

 


29.08.2021 D-FENS

12345 (317x známkováno, průměr: 1,29 z 5)
14 883x přečteno
Updatováno: 29.8.2021 — 22:24
D-FENS © 2017