Zaznamenal jsem v novinách, že naše země dosáhla dalšího pozoruhodného úspěchu: Ve spotřebě alkoholu na hlavu je země zvaná Česko v Evropě čtvrtá. Přijal jsem tuto informaci skoro jako cosi zákonitého. Spíš mě překvapilo, že jsme až čtvrtí. Máme nárok na první místo! Měli jsme to být my! Třeba Německo si taky vede dobře. Je tam tři milióny registrovaných alkoholiků a dvacet pět miliónů neregistrovaných. Jenže to jsou devianti, protože chlastaj a nechtějí o tom mluvit. To my Češi chlastáme s hrdostí a vztyčenou resp. zakloněnou hlavou. Zároveň je to asi jediná činnost, kterou jsme schopni kolektivně takto provádět. Čím […]

Žijeme ve věku práv. Všichni mají nějaká práva. Děti mají práva, menšiny mají práva, zvířata mají práva, dokonce i voliči sociální demokracie mají práva. Všichni samozřejmě při nejrůznějších příležitostech zdůrazňují, že mají svá práva. Obvykle především tehdy, když potřebují urvat z obecních peněz něco navíc pro sebe. Základním dokumentem, ve kterém jsou naše práva definována, je Listina základních práv a svobod. Je součástí Ústavy ČR, která je nejvyšším právním dokumentem státu a veškeré další zákony, předpisy, nařízení, směrnice a metodická pojednání, kterými nás v hojné míře oblažují naši zákonodárci, jsou jí podřízeny. LZPS je něco, o čem všichni slyšeli, všichni […]

Zkusil jsem si sepsat deset věcí, o kterých jsem přesvědčen, že by všem lidem a tím i celé ČR během několika málo let pomohli dostat se na úroveň ostatních civilizovaných zemí. Jsem tak naivní, nebo jsou politici tak neschopní? 1. Jakákoliv pokuta uložená občanovi státní správou či Policií ČR je splatná pouze bezhotovostně na účet státní správy a to do jednoho měsíce od jejího uložení. Pokud se proti ní občan neodvolá a nebude do jednoho měsíce zaplacena, bude občanovi automaticky ztržena z platu, z běžného účtu, důchodu či sociálních dávek. 2. Rychlost na dálnici není omezena. Pokud se však někdo […]

V minulých dvou týdnech jsme si s přítelkyní vyrazili do šumavských hvozdů a strání. Nebudu vás unavovat podrobnostmi, kde všude jsme lezli a co všechno jsme tam viděli. Chtěl bych vyprávět o lidech, které jsme potkali. Ubytování jsme měli zajištěno v jednom penzionu v Rejštejně. Vybrali jsme si ho po internetu, ceny mírné, umístění vyhovující, vybavení dostačující. Pan majitel byl trochu jednodušší. Nosil vytahané triko, z kterého mu koukal pupek dále volně visící přes teplákovité kraťasy. Ačkoliv jsme si prokazatelně zarezervovali pobyt na deset nocí, ve svých neomylných záznamech měl pro nás postýlku rozestlanou pouze devětkrát. Po absolvování desetiminutové absolutně […]

Možná jste naměklí a tak se vám z případu vraždy, kdy šest nezletilých chovanců diagnostického ústavu společnou rukou zavraždili osmdesátiletou důchodkyni, neudělalo dobře. Jako mně. Když pomineme relativní mládí hlavních aktérů a probíhající diskusi o posunutí hranice trestní odpovědnosti mladistvích, která, jak uvedu níže, stejně z principu nic nepřinese, je zde pozoruhodná jedna věc. Přenesu se teď zpátky do doby před nějakými dvěma týdny, kdy otřesný případ vešel ve známost a noviny a televize byly plné fotek babičky s posmutnělým výrazem, která sešla ze světa za tak pohnutých okolností. Všechno jsem to četl a poslouchal a zůstávala pro mě nezodpovězena […]

Všichni jsme v podstatě děti Země. Pak jsou tady ale ještě Děti Země s velkým D. Ty pravé. Lepší. Originálnější. Nyní ještě krémovější. Navržené gynekoložkou. Ekologické hnutí Děti Země známe třeba z kauzy Lidl. Nějaký milovník lesních prací tehdy po nocích vykácel vzrostlé stromy v blízkosti prodejen pochybného sortimentu firmy Lidl. Management firmy se od toho samozřejmě distancoval, nikdy se nic nevyšetřilo. Děti Země zpočátku šly Lidlovi po krku. Vrhly do oběhu samolepky s nápisem „My v Lidlu nenakupujeme“ a vůbec to vypadalo, že si vedou dobře a získávají sympatie veřejnosti na svou stranu. Pak se ale vedení Dětí sešlo […]

Takovej pěknej, normální, klidnej, slunečnej den… to mohl být. Zaspal jsem. Sakra, kdo vymyslel, že se pracuje od rána, kdy normální lidi spí??? Ještě že kolega, se kterým jezdím, má božskou trpělivost a mých 25 minut zpoždění skousnul s lakonickým klidem. Den v práci se začal vyvíjet celkem slibně – představa několikahodinového jednání se zákazníkem mě hned po ránu přivedla na myšlenkové pochody typu: Je lepší kulka nebo provaz? Odpoledne už mi bylo jasné, že je to jedno… Ale abych nepředbíhal. Ono kritické jednání proběhlo se třemi japonci a jejich českým poskokem. A to je zážitek, o který se chci […]