Přestože v současné době jezdím spíše autem, v dálkových autobusech jsem zejména za studií strávil mnoho hodin. Jako zkušený autobusový veterán bych se s vámi chtěl podělit o některé postřehy, které jsem během těch tisíců kilometrů na sedačce načerpal. Absolvoval jsem i několik superdálkových jízd do jižní Francie, severního Španělska, či do Bulharska. K nejsilnějším zážitkům patří jízda „luxusní“ Karosou do severního Skotska. V následujících řádcích se tedy budu věnovat dálkové jízdě mezi městy, případně státy. Příprava na jízdu Nedoporučuji se před jízdou jakkoliv zušlechťovat. Čerstvě umytá pokožka svědí dokud se na ní nevytvoří ochranný film z mazu, potu a […]

Tento článek píšu k 470. výročí založení „města“ České Budějovice s vědomím toho, že má značný potenciál nasrat mnoho lidí. Jenže si nemohu pomoci. Minule jsme psali o tom, že jezdit autem po Budějovicích není žádná sranda. Možná by to bylo o něco lehčí, kdyby se určitá ne nepodstatná část řidičů nechovala jako frustrovaná venkovská hovada, napsal jsem. Jenže tohle je jen symptom budějovické mentality, která se projevuje i na jiných místech, než na silnicích. Šopink Jakkoli to zní neuvěřitelně, v Budějovicích ještě přežívá několik obchodů, které nejsou supermarkety ani nejsou ve vlastnictví snaživých Asiatů. Když do takového kvelbu přijdete, […]

To jsem zase po ránu prozřel do reality Evropské unie. Právě jsem s přítelkyní snídal. Nějak se nám to ráno protáhlo – malý chrňous nechtěl z postele ven, zatímco já už pilně druhou hodinu tvořil na PC další slátaninu na D-F  – a tak odbila právě devátá hodina (ranní), když jsme seděli u stolu a jedli. Měli jsme k tomu puštěnou bednu a to sice TV Prima, nějaký pořad aktualit ze světa. Hned první příspěvek byl ultra tvrdej kchór. Snad členové evropské komise, v každém případě nějaká neproduktivní bruselská verbež, uspořádala tzv. Zelený týden. V tento památný den mohly děti […]

Obával jsem se, že podstatnou část produktivního období mého života, celé období postproduktivní a a léta eufemisticky nazývaná „podzim života“ strávím v megakolosu zvaném Evropská unie. V Sovětském svazu západu. Ukazuje se, že třeba to tak nebude. Odmítnutí evropské ústavy Francouzi a Holanďany ukázalo, že do modrožluté lodi také může natéct. Co horšího, že už do ní teče. Že Unie není schopna připravit právní koncept, který by její občany oslovil. Za minulých pět let jsme se ostatně přesvědčili, že Evropská unie není schopna více věcí, vlastně že není schopna skoro ničeho, kromě tvorby byrokracie, neefektivity a neprůhledných korupcí zavánějících přerozdělovacích […]

V tomto článku si mi povedlo spojit dohromady tři ústřední a na první pohled zcela nesouvisející témata tohoto webu – Společnost, Auta a Zmrdi & Vohnouti. Na počátku bylo mé podivení nad tím, jak tvrdošíjně a bezmyšlenkovitě čeští novináři a televizní pracovníci opakují do omrzení klišé o pravicových extrémistech, když hovoří o holohlavých příznivcích nacismu a fašismu. Naopak o anarchistech se stále hovoří jako o extrémistech levicových. Čeští novináři zřejmě netuší, a pokud by to tušili, bylo by jim to jedno, že rozdělení na pravici a levici vzniklo za revolučních časů ve francouzském Národním shromáždění, kde na pravé straně seděli […]

V diskusích na D-FENSově serveru se najde mnoho levicově zaměřených příspěvků. Hodně se v nich hovoří o chudobě, nemilosrdné pravici, sociálním státě apod. Aniž bych chtěl jejich autorům sahat do svědomí: kolik z vás ví, o čem píše? Jedna věc je vidět statistiky, druhá realitu. Proto píšu tento článek “z opačné strany”, na základě toho, co jsem viděl, zažil, a o čem jsem slyšel vyprávět starší přátele. A začnu šokujícím tvrzením. Není lepší recept, jak se stát individualistou a pravičákem, než vyrůst jako chudý člověk na sídlišti plném chudých lidí. Přesně to byl můj případ. Až do 18 let jsem […]