Malé zamyšlení cestou domů

Čas od času jezdím zrelaxovat ke své bývalé studentce, nynější dobré kamarádce; uvaří dobrou večeři, pak většinou trochu zahulíme, zřídka i popijeme, proflámujeme noc, abych se někdy mezi šestou až desátou hodinou ranní vrátil domů. Jezdívám k ní autem, protože požíváme-li omamné látky někdy večer a nezrušíme-li se jak dobytci, druhý den ráno už není řízení problém; jenže naposledy trochu byl….

…. ne že bych byl zfetovaný či opilý (joint a sklenka vína mezi dvacátou a dvaadvacátou hodinou snad nemohou mít vliv druhý den v devět), jenže předchozí noc jsem kvůli nějakému průseru u zákazníka, ze kterého jsme jej tahali, spal asi dvě hodiny, pak celý den pracoval a zmíněnou noc jsem nespal vůbec. Když jsem do auta nastupoval, ani jsem si to moc neuvědomoval, ale pak při řízení mi došlo, že mé reakce asi nebudou patřit k nejrychlejším a v daném stavu si musím dávat zatraceně velký pozor; leč s ohledem na to, že od dotyčné je to ke mně asi tak slabých 10 kilometrů městem, rozhodl jsem se, že to šnečím tempem dojedu. Stáhl jsem si střechu, aby mě větřík udržoval co nejvíce bdělého a rychlostí cca 30 kilometrů v hodině jsem si to šoural celkem prázdnými ulicemi k domovu.

A co na to městapo? Inu, když orgán zahlédne v sobotu ráno dredatého a zjevně nevyspalého jedince, kterak se vrací patrně z kalby a ještě šnečím šnečím tempem, zajásá. Dokonce z vedlejší ulice si pro mě vyjeli, zmrdi. Dobrý den, pane řidiči, a tak dále. Mlčím. Doklady. Mlčky předávám; i ve svém stavu jsem nelenil celou operaci vykonat co nejpomalejším tempem, před nalezením dokladů prohlédnout ještě několik míst, ve kterých doklady nemám, jen abych ty kurvy zdržel. Celá tato eskapáda (ač to nebylo mým úmyslem, s uniformovanými opicemi tak jednám vždy) patrně potvrdila jejich dojem, že minimálně zbytkáč ve mně nějaký najdou. Samozřejmě mi dali dýchnout; a pochopitelně nic, protože ta sklenička vína předchozí večer byla vážně jen jedna. Nějak nevěřili svým očím, takže mi dali dýchnout ještě znovu, že prý pořádně; výsledek týž. Zkusili tedy ještě povinnou výbavu; nasrat, všechno mám. Zklamaně mě nechali odjet, což jsem opět beze slova učinil.

Stát, zákon a jeho rameno spravedlnosti v podobě dvou uniformovaných idiotů mě tedy shledává způsobilého k řízení, ačkoliv, co si budeme nalhávat, zas tak moc způsobilý jsem v daném stavu nebyl a jízdu na delší vzdálenost či vyšší rychlostí bych si netroufl ani omylem. Oproti tomu, kdybych se vracel domů předchozího večera kolem půlnoci, byl bych hned ožralec a feťák za volantem ohrožující společenský zájem a podobné nesmysly; ačkoliv bych fakticky byl k řízení daleko způsobilejší a riziko čehokoliv, co bych mohl zavinit, by bylo výrazně menší, stejně jako na případné chyby ostatních řidičů jsem mohl reagovat podstatně rychleji a lépe.

Leckdo by mohl namítnout, že je blbost jezdit v takovém stavu a jsem-li příliš unaven, neměl bych na silnici vůbec vyjet; to je námitka zajisté k věci, nicméně k čemu jsou pak zákazy ježdění v opilosti, když v konečném důsledku podobného stavu lze dosáhnout i jinak a stejně je nakonec pouze na úvaze řidiče, zda a jakým způsobem pojede? Domnívám se, že i v mém stavu byla ta jízda bezpečná, neboť jsem jel extrémně pomalu, abych měl čas reagovat. Na druhou stranu bych klidně mohl jen rychle a riskovat daleko víc než po jednom pivu a šesti hodinách spánku, což ovšem zákon není schopen nijak reflektovat.

Jistě, alkohol v krvi (od určité individuální míry) snižuje řidičovu schopnost ovládat vůz, včas reagovat na nebezpečné situace, případně řešit problémy, které způsobil někdo jiný; jenže nedostatek spánku, stres, extrémní nasranost, migréna a mraky dalších faktorů způsobují prakticky totéž, ale žádný zákon to nepostihuje (i když asi ne proto, že je to hloupost, nýbrž proto, že to nejde moc měřit). Všechny tyto vlivy se mohou jednak překrývat, kumulovat, v některých případech i vyrušit, ale především mají na každého poměrně individuální dopad. Vybrat si z těch všech vlivů jeden, ten démonizovat a zakázat jako největší svinstvo, je poměrně absurdní.

V minulém odstavci jsem napsal, že alkohol v krvi od jisté míry snižuje řidičovy schopnosti; to je sice pravda, ale zcela opomíjeno typicky bývá, že i kdybychom byli schopni určit míru snížení (což stejně nejsme, vizte výše), řidičské schopnosti jednotlivých lidí se naprosto propastně odlišují. Mezi diskutujícími tohoto serveru se vyskytují tací, kteří mají dle vlastních slov najeto řádově pár milionů kilometrů; to je něco, co já se svým nájezdem deseti až patnácti tisíců za rok asi nebudu mít nikdy. A osmnáctiletý mladík, který zrovna ukončil autoškolu, má ještě daleko méně. Přičemž najeté kilometry očividně nejsou jediným měřítkem (i když zatraceně podstatným); roli hraje rychlost reakcí, kvalita zraku, přirozený talent, odhad vzdáleností a opět nepřeberné množství dalších věcí.

Na silnici se tedy vyskytují různě dobří řidiči a rozdíly mezi jejich schopnostmi jsou často diametrální (v jednom extrému se pohybují ti, kdo mají co dělat, aby auto vůbec udrželi na silnici ve správném pruhu, na druhém konci spektra jsou zase tací, kteří perfektně předvídají chování všech kolem a pomáhají jim řešit následky jejich chyb či neschopnosti). Tito řidiči se nacházejí v různých rozpoloženích a stavech mysli, v různých stupních únavy a tak dále. A náš úžasný zákon postihuje takové z nich, kteří snižují své řidičské schopnosti právě jedním určitým způsobem, zcela bez ohledu na všechny ostatní faktory a zejména bez ohledu na ty původní schopnosti, které jsou snižovány. Nezdá se vám to absurdní? Zejména s ohledem na to, že řidič s dvacetiletou praxí bude i po několika pivech výrazně lepším řidičem než někdo, kdo právě vytáhl paty z autoškoly, případně než strýc v klobouku s platem vajec za zadním sklem, který najede sto kilometrů ročně.

Další věc jsou parametry auta. Udělal jsem si nějaká měření se svými auty a jejich výsledkem bylo, že Alfa Romeo Spider 916 (s nějakými úpravami) zastaví z rychlosti 50 km/h na 6,7 metrech, z rychlosti 100 km/h na 34 metrech, zatímco Alfa Romeo 146 (i když je lehčí, neboť to není kabriolet a nemá ani třílitrový motor) zastaví z rychlosti 50 km/h na 8,6 metrech, z rychlosti 100 km/h pak na 42 metrech. Vzhledem k ohnivým diskusím kolem brzdné dráhy na tomto webu dodávám, že do mé brzdné dráhy není započítána reakční doba a navíc je možné, že jsem se dopustil nějaké chyby měření (čemuž napovídá i to, že ač by ta brzdná dráha měla růst kvadraticky s rychlostí, mé výsledky rostou trochu jinak, leč ani opakovaná měření tomu nepomohla), nicméně taková případná chyba by se snad projevila pro obě auta stejně. Důležité je, že se brzdná dráha obou aut liší skoro o čtvrtinu. A kdybych měl těžkou dodávku, rozdíl bude ještě markantnější. Přesto mě zákon omezuje stejnou maximální rychlosti bez ohledu na to, kterým autem jedu.

Co chci tímto článkem říci? Že silniční pravidla, která mají zajišťovat bezpečné silnice, jsou postavena na úplně nesmyslných základech, neboť ze stovek a tisíců faktorů, které ovlivňují, jak bezpečně řidič jede, je vybráno několik málo jednotlivých, na kterých se neustále bazíruje, pořád se o nich mluví, takže pak řidiči získávají pocit, že jsou to ty hlavní (a možná dokonce jediné), na kterých záleží. Nehledě na to, že z logiky věci nemá naprosto žádný smysl trestat někoho jen za to, že jsou jeho schopnosti řídit sníženy, nezajímáme-li se o to, na kolik jsou vlastně sníženy. On totiž i lehce opilý zkušený řidič v dobrém autě může být provozu nebezpečný řádově méně než čerstvý absolvent autoškoly v nějakém pojízdném šrotu. A obhajuje-li někdo potrestání řidiče způsobem: „Není to jen jeho věc, zda je opilý za volantem a překračuje maximální povolenou rychlost, neboť tím neohrožuje jen sebe, ale také ostatní,“ pak by měl konzistentně požadovat trest pro všechny další řidiče, kteří (byť naprosto střízliví a pomalu jedoucí) z jakéhokoliv důvodu (nezkušenost, únava, stav automobilu, špatné oči) řídí hůře než ten, pro koho žádají trest, neboť důvody pro potrestání jsou na chlup stejné. Že to lze těžko (v praxi vůbec) měřit, pak rozhodně není důvod k tomu, aby se trestalo alespoň něco, nýbrž spíše k tomu, aby se netrestalo preventivně vůbec a všechny tresty (nebo ideálně kompenzace obětí) byly až za případné reálné škody, které daný řidič způsobí.

Související články: