Kdo mě trošku zná, ten ví, že mě jen tak nějaké auto neosloví. Před mnoho lety mě za srdce vzalo BMW řady e39 a od té doby je mým největším reálným snem M5ka. Splnil jsem si ho zatím aspoň částečně v podobě 530i v Mpaketu. Asi si říkáte, proč píšu o bavoráku, když mám v nadpisu model od jiného výrobce, ale to je záměr, aby jste si udělali obrázek, co preferuji. Spíš větší auta s více válci, ideálně s osmi.
Automobilní technika mě zajímá a tak sleduji samozřejmě i ostatní výrobce a u Hondy mi byli vždy sympatické jejich vysokootáčkové motory, vzhled už méně až na výjimku, NSX, ale ani o tomto autě psát nebudu. Bohužel. Před časem mě zaujal jejich dvoulitrový čtyřválec. Samozřejmě litrovým výkonem především a dosahovanými otáčkami. Říkal jsem si, že by mě to autíčko, Honda S2000, ve kterém je tento motor použit, docela zajímalo, jak asi jede, jak se chová a řídí. Shodou náhod jsem poznal člověka, který jí vlastní a rovnou speciální edici (Ultimate edition). Když jsem jen tak hledal další takovou na prodej, nenašel jsem, je to velká rarita. Po nějaké době jsme se s majitelem trochu poznali, pohovořili o autech a on mi nabídl projížďku v kabrioletu (má jich víc, mimochodem i mnou obdivovanou M3 e46). No, ale co jsem si na svezení vybral, bylo jasné. Následující text nebude moc odborný, jednak se necítím dostatečně odborně erudovaný, ač tady na DF mám nejraději právě odborné a technické články a zadruhé jsem si všiml, že lidi moc ta technika nezajímá.
Když jsem jí poprvé viděl, líbila se mi víc, než na obrázku. Zajímal mě rozvor, převisy, a jak daleko se sedí před zadní nápravou. Po nasoukání se za volant do velmi příjemné sportovní sedačky následovalo stažení střechy. Je to otázka chviličky, nevím kolik sekund, ale odjistí se dvě západky v rámu střechy, a přepínačem na středovém tunelu se střecha schovala za moje záda. Start tlačítkem, mimochodem podle mě totální zbytečnost, byl zvláštní. Sotva s tím motůrkem startér „dvakrát“ letargicky otočil, tak se motor probral. Náhle a s lehkým brumem. V tu chvíli jsem začal v kabině všechno osahávat (rádio ne, to mě v takovémto autě nezajímá, ale prej stojí za prd), jak mám ve zvyku, zkoušet chod přepínačů, ergonomii, ale byl jsem vyzván, že jedeme.
Tak jo no, řekl jsem si, že to prozkoumám cestou. První zařazení rychlosti mě dostalo, chytil jsem tu krásnou kovovou kouli řadicí páky, spíš minipáčky, a nestačil jsem se divit. Bože to je úžasný, proběhlo mi hlavou a v tu chvíli jsem si říkal, no doufám, že moc po dálnici nepojedeme, ale jeli, museli jsme dojet do cílové lokality. Druhá věc, která mě velmi potěšila, byl ten malý motokárový volant. Jedním slovem bomba. Prvních pár kilometrů po Praze mi ale bylo strašně líto toho autíčka. No mě je popravdě líto každého auta co musí překonávat ty naše tankodromy, ale v tomhle jsem měl už po chvilce takový zvláštní pocit, něco jako když se seznámíte s pěknou holkou a ona na vás udělá skvělý první dojem a vy se prostě snažíte, aby jste to nepodělal. Po chvilce jsme už byli na obchvatu a směřovali ven z města, to už mi bylo lépe, mohl jsem se víc soustředit na ty čudlíky, jak jsem zmínil a tak celkově jsem se uvnitř rozhlížel, kde je co poruce, tedy ergonomie a použité materiály. Na působení interiéru, materiály, tvar a chod ovladačů jsem pacient a při jejich hodnocení si neberu nikdy servítky a majitelé aut se často i urazí, ale je mi to jedno, je to můj názor. Nesnáším hlavně ty hračkoidně působící ovladače, ukazatele a když na ně ještě sáhnu a mám pocit, že mi to zůstane v ruce, pak už mě ani zbytek auta často nezajímá. Tady, ač to není reprezentativní sedan, tak to na mě působilo vcelku vkusně, vše je příjemně na dosah, až docela úžasně. Stačí jen natáhnout prsty od volantu a bříškem prostředníčku jsem nahmatal prohlubeň v páčce směrovky, úplná banalita, ale mě to udělá velkou radost. Nejen proto, že většinou páčku vracím do středové polohy sám, protože často se vrací s takovou razancí že to dělá kravál (což tady v otevřeném autě by to nebylo tak slyšet), ale především z důvodu, že mívám u některých aut pocit, že to tam lítá jak vidle v hnoji. Po najetí na dálnici jsme ujeli pár kilometrů, následně dotankovali do plna a pokračovali dál. No, na dálnici to auto opravdu není. Ve stopadesáti jsou otáčky motoru rovných 5000 na šestku. Svůj podíl na tom má i stálý převod s hodnotou 4,1 (pro představu moje pětka má 2,93).
Člověk si říká, ježiši, dyť to za chvíli vyskočí z pod kapoty, ale to určitě ne, je to holt Honda. Nad tuto rychlost, už začíná být v autě značný aerodynamický hluk (pokud si dobře vzpomínám, v M6 cabrio, to bylo i při dvoustovce asi tišší, ale ta má i jinde maximálku a je to jiné auto, to jen pro srovnání). Po dálnici jsme jeli většinou rychlostí, že by mi orgáni určitě na místě usilovali o noty a tak jsem často sledoval i zrcátka, zda nemáme v závěsu modrý erkový prase. Tímhle fofrem jsme dospěli celkem rychle k vytouženému exitu a konečně sjeli na pěkné a klikaté silničky. To byl ráj na zemi. Už jsem si mohl vychutnat to skvělé, mechanické řazení. Můžu říct, že lepší řadicí ústrojí už asi v autě nezažiju, ani moje vysněné Mko nemá zdaleka něco tak úžasně působícího (ale tam to možná nebylo ani v plánu). Řazení má krátké a přesné dráhy, měl jsem chvílemi pocit, jako bych prsty ovládal přímo řadicí vidlice v převodovce. Odpovídal tomu zvuk kliknutí i masáž od koule na řadičce. Řazení tedy mohu označit za famózní! U řízení jsem zmínil malý a moc příjemný tříramenný volant. Co mě ale překvapilo, že poskytovalo docela slušnou odezvu od kol, na to, že je to má elektrický posilovač. No, pro mě by tam nemusel být žádný, u toho auta by mi to nevadilo, vážně. Pedály, k tomu moc neřeknu, připadaly mi normální, chod byl akorát tuhý, žádný bláto a brzdy bych řekl adekvátní, ale na hranici možností jsem s nimi zdaleka nešel, čili co by se dělo po opravdu ostré jízdě, nevím. Dále bych chtěl říci něco k přístrojovému štítu. Rovnou přiznám, že jsem konzerva a jak tam nejsou ručičky, ohrnuju nos, tady ten malý, ale přehledný panel mi nějak kupodivu vůbec nevadil. Asi mě to auto opravdu obměkčilo. Jediné, co bych u takovéhoto auta s tímto motorem čekal a co mě zamrzelo, je absence ukazatele teploty oleje, pořád jsem sledoval ukazatel chladicí kapaliny, který se mimochodem ani nehnul, takže chlazení i při častém vytáčení motoru v teplém dni a né příliš vysokých rychlostech bez problémů stačilo, ale já bych přesto chtěl ten ukazatel teploty oleje přímo v tom štítu (tuzerský budíky kolem nemusím).
Měl bych něco říci i k motoru samozřejmě. Jedná se o podčtvercový čtyřválec s variabilním časováním ventilů V-TEC, samozřejmě, maximální výkon je 177 kW a točivý moment 208 Nm. K tomuto systému mohu říct to, že jsem si moc nevšiml, že by došlo nějak razantně k přechodu na vačku s jiným profilem a zdvihem, jak to často popisují majitelé Hond. Podle mě ani není cílem výrobců skoková změna. Motor má omezovač otáček nastaven na hodnotu 9000 za minutu. Červené pole začíná na hodnotě 8800. Když si vezmu zdvih pístu 84mm a již zmíněné maximální otáčky, primitivní rovnicí dostávám střední pístovou rychlost na úrovni motorů F1, konkrétně přes 25 m/s. Úžasné! Jízdní vlastnosti a vyváženost mě taky velmi překvapila. Není moc divu, celé hnací ústrojí je za přední nápravou, což je podle mě skvělý fakt a auto má nezávislé, víceprvkové zavěšení kol, konkrétně lichoběžníkové nápravy. Navíc pneumatiky mají velmi slušnou šíři na 1250kg a relativně malý výkon motoru, vzadu 245ky. Výrobce udává shodné radiální reakce náprav, věřím tomu. Na jízdních vlastnostech se jistě podepsal i vynikající technický stav auta a jeho nájezd, který byl asi 25 tkm.
Jelikož je tato Honda klasické koncepce, nabádá řidiče k blbnutí se zadkem. Já jsem si nedovolil stabilizaci vypnout, ale i tak jsem asi dvakrát cítil, že záď má velmi snadno tendenci ujíždět, mě osobně se to líbilo. Majitel mi samozřejmě pár driftů s vypnutou stabilizací ukázal. Projeli jsme několik vesniček, krásných silniček, někdy dost úzkých. Po asi hodince jsme zastavili na občerstvení a po chvíli pokračovali dál. Cesta zpět byla z části také po dálnici a já jsem se vnitřně s autíčkem pomalu loučil. Na závěr bych ještě řekl, že jsem se ten den svezl i v Porsche Boxter S, s upraveným výfukovým potrubím. Zvuk byl krásný, hlavně v středním pásmu, ale kdyby se mě někdo zeptal, co bych si z těch dvou aut vybral, neváhal bych a vybral si tu úžasnou motokáru. Takže i úplně jiné auto, než člověk často preferuje, ho může mile překvapit. Tímto bych ještě jednou chtěl kamarádovi Petrovi poděkovat, že mi takhle pobláznil na chvíli hlavu.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)