Maj tu svini zastřelit

Ve zpravodajství mne zaujala zpráva o pronásledování motorkáře Prahou. Popis událostí by se dal shrnout asi takto: dopravní hlídce se motorkář zdál podezřelý, neboť jel velice rychle (údaj o rychlosti chybí), a tak ho chtěla zastavit. Ten však začal ujíždět rychlostí až 200 kilometrů za hodinu, ohrožoval další řidiče, policie ho pronásledovala. Zastavila ho až nehoda, po které skončil v nemocnici. Muž má platný zákaz řízení a je podezřelý z trestného činu maření úředního rozhodnutí.

Policie si udělala hezké PR, lid tleská a volá po tom, že by se takoví měli z motorek srážet auty (již se v jiném případě stalo) nebo střílet. Nekecám. Fakt. Udělal jsem tu chybu, že jsem nakoukl do diskuzí pod článkem. Právě odtud jsem si půjčil titulek.

Nebudu hájit lidi, kteří se rozhodnou před policisty ujíždět. Je to kravina a šance na to, že vás hned nebo později nedopadnou je velmi malá. V tom lepším případě. V tom horším totiž nebude zasahovat policie, ale sanitka i rovnou pohřební služba. Prohlížím pár záznamů z takových honiček, policisté je médiím poskytují rádi.

A pak mi to dochází co mi na tom nesedí. Přiměřenost.

Ujíždějící řidiči (a je jedno, jakého dopravního prostředku) jsou nepochybně spouštěčem pronásledovací akce. Jenže jak takový člověk, kterému mozek poradí ujet, zareaguje na houkající a blikající auto v patách? Zpomalí a bude dávat pozor, aby někomu neublížil? Nebo se jeho jízda stane ještě riskantnější a skutečně začne ohrožovat okolí. A když takové policejní auto (auta) pronásledují šílence jedoucího dvoustovkou městem, nemusí jet také zhruba tak dvěstě? A neřítí se pak městem místo jednoho blba blbů více?

K exaktním číslům o nehodách během pronásledování na silnicích jsem se nedopracoval. Nejspíše taková statistika samostatně ani neexistuje. Pouze ve zprávě jedné z pojišťoven jsem vyčetl, že riziko nehody stoupá během policejního pronásledování stonásobně. V jednom z článků jsem pak narazil na vyjádření policisty, že honičky dle jeho zkušenosti končí tím, že se ujíždějící nakonec vzdají anebo mají nehodu.

Poslední mediální výstupy o policejních honičkách jsou jeho slov důkazem.

12.4.2020

Policisté vypátrali a zadrželi muže, který zdravotníkům z nemocnice na Bulovce ukradl motorku, která stála před plicním oddělením a pomáhala s denní operativou. Zadržení předcházelo pronásledování, kdy muž ujížděl 130 km/h rychlostí Holešovicemi.

Muž s policisty v zádech dojel až na Palmovku, kde najel na chodník a havaroval.

7.4.2020

V pondělí odpoledne pronásledovali policisté vozidlo, které nebezpečnou jízdou ohrožovalo ostatní účastníky silničního provozu. V průběhu jízdy pětatřicetiletý řidič několikrát boural, pokaždé však od nehody ujel. Policisté jej pronásledovali 15 km, honička byla ukončena srážkou s protijedoucím vozidlem. Orientační zkouška na omamné a psychotropní látky vyšla s negativním výsledkem. Nehoda, po které auto skončilo na střeše, vypadala vážně hrozivě.

5.4.2020

Motorkář předjel neoznačený policejní vůz na plné čáře rychlostí123 km/h. Krátká honička skončila nehodou. Policie zjistila, že motorkář neměl řidičské oprávnění.

2.4.2020

Policie pronásledovala řidiče. Nejprve si ho všimla policejní hlídka na Tachovsku. Strážci zákona věděli, že muž nemá za volantem co dělat (znali tedy jeho totožnost). Další hlídka vytvořila ze služebního vozu zátaras, řidič nezastavil a bez brždění do služebního vozidla narazil. S nabouraným autem ujížděl dál, nakonec odbočil na lesní cestu, kterou proti němu jelo další policejní auto. Do něj muž opět naboural a skončil v příkopu.

V těchto případech naštěstí nedošlo ke smrti a zřejmě ani k vážným zraněním účastníků nehod. Není ale problém dohledat zprávy o tragickém konci honiček, kterých se ročně odehraje kolem dvousetpadesáti – zastřelená chodkyně, těžce zranění policisté, mrtví řidiči či spolujezdci. Podle vyjádření policie je nejčastějším důvodem k ujíždění před hlídkou zákaz řízení, řízení pod vlivem omamné či návykové látky, nebo vědomí si spáchaného dopravního přestupku. Přestože minimálně u zákazu řízení a spáchaného dopravního přestupku je sporné, zda v tu chvíli automaticky dochází samo o sobě k ohrožení bezpečnosti ostatních účastníků provozu, spustí se běh událostí, které mohou vést ke ztrátám na zdraví či životech.

Policie by podle mého mínění měla více dostát svému heslu a ,,Pomáhat a chránit” a velmi pečlivě vážit přiměřenost zásahu k významu přestupku i trestného činu. Místo toho se mnohdy zásah policistů stává akcelerátorem událostí, ve kterých jsou na majetku, zdraví či životě ohrožování náhodní lidé. A jsou státy, kde už nutnost přezkoumávání přiměřenosti silničních honiček pochopili.

V březnu loňského roku i české média opatrně zaznamenala zprávu o odsouzení švýcarského policisty k podmíněnému trestu jednoho roku vězení za vysokou rychlost při pronásledování zběsile jedoucího řidiče. Policista byl přistižen, jak jede ulicemi Ženevy 126 km/hod. Podle soudu při zásahu nezachraňoval životy, chtěl pouze dopadnout zloděje. Již dříve došlo ve Švýcarsku ke stíhání jiného policisty, který jel při honi

ce rychlostí 132 kilometrů v hodině. Soud konstatoval, že překročení rychlostního limitu při pronásledování musí být přiměřeně a ani policisté nesmí ohrožovat lidské životy.

V České republice místo hledání cesty k tomu, jak omezit rizika vznikající při policejním pronásledování na komunikacích, vybavujeme nové policejní vozy rámem, která má sloužit k tzv. PIT manévru, kterým se vůz pronásledovaného dostane do ,,hodin” a řidič ztratí nad vozem kontrolu.

A tak přemýšlím. Je správné trestat každý přestupek i trestný čin za každou cenu? Jakou hodnotu má náhodný kolemjdoucí nebo náhodný projíždějící řidič?

I drobná chyba při divoké stíhací jízdě může přinést zmařené životy. Těch co zemřou, i těch, co přežijí. Kolik tragédií by se při jiném přístupu k pronásledování na silnicích nestalo, a kolik jiných stalo? Jsem tak mimo, když je mi švýcarský model bližší, než náš?

24.04.2020 HoMor

Související články: