Společnost zbabělců: vyvolat strach, pohrozit nekonečnou karanténou, nabídnout technologickou totalitu jako „řešení“

Ve „velkém citačním článku“ jsem mj. zdůraznil, že protože se nCOV nevyhnutelně bude vracet, epidemiologové volají po nikdy nekončící karanténě. Dnes to epidemiologové znovu oficiálně vyhlásili – a média začala jako jedinou alternativu propagovat totalitní dohled s povinnými mobily.

Původní článek citoval Neila Fergusona, doposud nejslavnějšího epidemiologa světa, který svým počítačovým modelem zkázy a z něj vytvořeným DOOM dokumentem donutil USA a Británii rezignovat na „proplutí“ nCOV nerepresivní cestou Švédska a Nizozemí a namísto toho zavést drakonickou karanténu s likvidací ekonomiky.

Ferguson ve svém paperu o délce trvání drakonické karantény napsal:

Hlavní výzva strategie potlačení je, že tento typ intenzivních intervenčních opatření – nebo něčeho stejně efektivního v zamezení přenosů – bude muset být udržován dokud se neobjeví vakcína (potenciálně 18 měsíců či více), protože předvídáme, že množství nakažených rychle stoupne, jakmile se opatření uvolní.
(…)
adaptivní politiky, v níž je sociální distancování nařízeno pouze pokud počet nemocných na JIP překročí určitou hranici, a uvolněno pokud poklesne pod určitou hranici (…) sociální distancování (plus uzavření škol, bude-li použito) budou muset zůstat v platnosti po většinu ze 2 let, které jsme simulovali.

Světu pak Ferguson nabídl dva druhy grafů. Jeden oříznutý, na němž počet nakažených a nemocných nCOV/COVID-19 stoupá, graduje a klesá díky karanténě:

Uf, to je úleva: jde „jen o zplošťování křivky“, až ji zploštíme, zase bude hej.

A druhý, na němž se takové špičky periodicky opakují až donekonečna, a společně s nimi jsou donekonečna prodlužovány a opakovány i maximálně „intervence“, tj. karantény (modrý graf – obdélníkový průběh znamená binární charakter, tzn. plná karanténa zapnuta/vypnuta):

Všimněte si černé křivky: kdyby se populace nechala promořit, další vlny by se i podle Fergusonova počítačového modelu nevracely. To byl recept imunologů se stádní imunitou… Který však Ferguson a klika epidemiologů zakázala ve prospěch nekonečné karantény, ačkoli věděli totéž.

Kolečka salámu se však musí krájet postupně, takže všechna média nejprve krmila občany prvním druhem grafu – aby se patřičně vyděsili stádní imunity s promořováním a smířili se s karanténou v naději, že vše brzy skončí. Ale epidemiologové celou dobu věděli, že karanténa nic neřeší – jen oddaluje. A tak ve čtvrtek začala druhá fáze ofenzivy: velká média v čele s Guardianem začala krmit veřejnost druhým typem grafu, aby se veřejnost smířila s nikdy nekončící karanténou… Nebo něčím jiným, co se jí pod pohrůžkou nekonečné karantény prodá.

Nebylo samozřejmě možné přiznat, že o nekonečné karanténě všichni věděli a veřejnost vědomně balamutili. Proto média využila jako záminku nové vědecké studie, která však jen jako „novinku“ s vyšší přesností počítačových modelů zopakovala to, co všichni imunologové i epidemiologové věděli od počátku:

Po počáteční pandemické vlně může SARS-CoV-2 následovat svého nejbližšího genetického příbuzného, SARS-CoV-1, a být zlikvidován opatřeními veřejného zdravotnictví po krátké, leč intenzivní epidemii. Autority veřejného zdravotnictví nicméně stále více považují takový vývoj za nepravděpodobný. Alternativně mohou přenosy SARS-CoV-2 připomínat pandemie sezónní chřipky
(…)
opatření sociálního distancování mohou muset trvat [řádově] měsíce, aby efektivně dostaly pod kontrolu nákazu a zmenšily možnost návratu infekce.

Studii doprovází grafy v principu podobné grafům Fergusona typu #2. Skutečný přínos studie je v tom, že zkoumá přesnou podobu frekvence a amplitudy „návratů COVID-19“ podle stupně a míry imunizace veřejnosti – mj. počítá s možností, že by nevznikalo dost protilátek u nakažených s lehkým průběhem, nebo že by přirozené protilátky nevydržely dlouho. Nicméně pro média to byla jen záminka, jak přiznat pravdu o doposud zamlčované druhé polovině požadavků epidemiologů. A tak Guardian poučuje veřejnost:

Jednorázová karanténa nemusí být dostatečná pro to, aby se pandemie dostala pod kontrolu; sekundární špičky mohou bez prodloužených omezení být větší, než současná pandemie
(…)
Předvídat konec pandemie na léto 2020 není konsistentní s tím, co o šíření infekce víme
(…)
Dokumenty zveřejněné vládní poradní skupinou pro stavy nouze (SAGE) naznačují, že Spojené království bude muset přepínat mezi obdobími více a méně přísných opatření fyzického distancování po více jak rok

Pic kozu do vazu, tady máte to „zplošťování křivky“. Jistě, chcete-li nazývat „nekonečnou karanténu“ raději „zplošťováním křivky“, jen si poslužte. Koneckonců epidemiologové to tak dělají též. Já jenom rád bořím eufemismy.

Uměle vyvolat strach… A pak nabídnout jinak nepřijatelné „řešení“

Všichni však ví, že ekonomika nemůže přežít zákaz maloobchodního prodeje po měsíce či roky.

Všichni ví, že pro normální lidi je psychicky nezvladatelné žít měsíce, roky nebo dokonce celý zbytek života pod tlakem „stavu nouze“ a nekonečné domácí karantény.

Co s tím? A tak, když byl vyvolán strach, se novináři promptně vytasili s „řešením“: než nekonečná karanténa, to už je přeci lepší zavést Velkého Bratra totalitního digitálního dohledu jako v Číně nebo alepoň na Taiwanu, no ne? Mrk, mrk? K čertu se zastaralým euroatlantickým konceptem „soukromí“, dělejme to jako Asiati, vždyť soukromí je stejně jen iluze!

Nekritická adorace čínského technologického Velkého Bratra (alias „digitálního leninismu“ či též „digitálního autoritářství“), popř. u „liberálně“ orientovaných médií raději patřičně interpretované jihokorejské či taiwanské varianty, tu byly od počátku krize. Ale až nyní se začal tlačit narativ „karanténa je strašná a nekončí, to už raději Velkého Bratra“ – jako apel na tradičně slabé místo Čechů, tzn. „volbu menšího zla“. Za všechny komentáře reprezentativní příklad od Martina Weisse (až do vypuknutí nCOV to byl skvělý komentátor):

Na Tchaj-wanu například jsou lidé v karanténě sledováni přes mobil. Vedle automatického sledování jim dvakrát týdně telefonuje živý člověk, aby se přesvědčil, že nenechali mobil doma a někde se promenují. A když si mobil vypnou nebo si ho nechají vybít, přijede policie.
(…) Drony schopné detekovat zvýšenou teplotu mnoha lidí najednou. Facial recognition technologie odhalující, kdo nenosí roušku. A samozřejmě contact tracing. (…)
Manželé Záhumenští z Brna by jistě dokázali vypočíst, jaká všechna práva by něco takového u nás porušovalo (zřejmě včetně toho, že je zde občanu ukládána povinnost mít mobil). Ale mají tamní občané méně práv než my? Nám sice do mobilů nikdo neleze, ale zase nemáme právo jít se nechat ostříhat. Něco za něco.

Na Tchajwanu to přitom bylo hlavně o jiných opatřeních, ale Weiss i další podvědomně nekriticky převzali oficiální čínský propagandistický narativ: stručně parafrázováno, „západní civilizace je díky lidským svobodám a individualismu slabá a umře na COVID. Všichni musí převzít čínskou cestu, která je nejlepší – zavést digitálního autoritářství totálního digitálního dohledu, kádrování a ovládání jedinců skrze soukromé technologické firmy s AI, konfuciánský kolektivismus se ‚stabilizací společnosti‘, a v neposledku diktaturu vlády.“

Zlomová linie propagace technologické totality asijského střihu je všudypřítomná – vede napříč redakcemi konzervativními (Echo24) i progresivními (Aktuálně), a snížili se k ní i redaktoři tradičně zastávající svobodu (citovaný Weiss), kdežto proti ní se vymezili naopak někteří autoři tradičně zastávající drakonickou represi (Fendrych – sic!)

Toto vše však není nic jiného, než důsledek klasické brutální PR manipulace typu „nastolit strach/prosadit dosud nepřijatelné ‚řešení'“:

Cílové skupině se předloží zveličený problém, který ji vyděsí (či pohorší), a vzápětí se jí ukáže řešení, které ji před běsy zachrání: stačí udělat to, co chce zadavatel PR kampaně. Výsledkem je, že se posune vnímání nějakého problému: to, co by ještě před týdnem bylo naprosto nepřijatelné, je najednou vysloveně žádoucí.
(…)
Jinak řečeno: stačí zamávat PRManem a lidé najednou dělají či dovolují věci, které by ještě před rokem neudělali ani omylem a za které by se těm, kdo je dělají, vysmáli nebo tím byli pobouřeni. PRMan — a najednou všechno jde a lidé se nebouří.

To není otázka spiknutí vlád nebo korporací: je to jednoduše otázka prvků lidské psychologie, které jsou obecně známé a dají se využít či zneužít každým, kdo ví, co dělá.

Celá „Strašlivá krize COVID-19“ je o médiích a psychologii strachu. Totálním vytržením čísel úmrtí na nemoci z kontextu a on-line sledováním a rozpitváváním každého jednoho mrtvého s COVID-19 senzacechtivá média v lidech cíleně a uměle vyvolala smrtelnou hrůzu z COVID, a pak začala fungovat kladná zpětná vazba: „protože hrůza COVID, tak karentény. Protože hrůza karantény, tak nedostatek jídla a panické nákupy. Protože hrůza panické nákupy, tak zavření obchodů. Protože hrůza zavření obchodů, tak chytrá karanténa s dohlížením.“

Jenže gró celého problému je ve skutečnosti jinde: je v hodnotách a prioritách našich životů. Co má pro nás nejvyšší hodnotu? To v naprosté nahotě perfektně a přitom mimoděk vystihl cynický polský komentátor Jacek Bartosiak.

Společnost zbabělců: „odstraňte všechna rizika za každou cenu!“

Bartosiak v námitce vůči přeopatrnělému redaktoru Sroczynskimu řekl:

Západ totiž přijal tzv. koncept „strategické anihilace všech ohrožení“. Západní společnost se jednoduše snaží anihilovat jakékoliv (a tím myslíme skutečně jakékoliv) formy ohrožení, jako jsou války, nemoci, změnu klimatu nebo dokonce jakoukoliv nespravedlnost mezi lidmi. Jakmile jedna osoba zemře, politik okamžitě reaguje a bojí se [reakce společnosti].

Historicky ale nikdy nebylo pravidlem, i na Západě, totální odstranění rizik. Byla zásada tzv. ‚vypočteného rizika‘. Každá vycházka na ulici byla rizikem. Nemoci, přepadení, banditi, Divoký západ, středověk, feudálové, prostě cokoliv.

Poslední desítky let jsme ale tohle ohrožení cíleně vymýtili a potlačili. „Bezpečnost člověka se stala absolutem. (… ) jde prostě o to, pokud nevyjdeme na tu ulici a nepřijmeme riziko, hospodářství skončí

„Strašlivá krize obětí COVID-19“ se v konečnu absolutně vůbec neliší od jiných „Strašlivých krizí“ hysterizovaných médii a politiky, kteří v reakci na ně požadují drakonickou represi bez ohledu na destruktivní následky: „krize obětí dopravních nehod“, „krize obětí střelných zbraní“ atd.

I ve všech těchto ostatních případech média zveličují a hysterizují počty mrtvých vytržených z kontextu, i v těchto ostatních případech je zcela ignorována otázka „a jaká bude cena takového bezpečí-skrze-drakonické-zákazy“, i v těchto případech je pak nastolena epidemiologická metoda drakonických zákazů k vymýcení čehokoli:

Myšlenka je jednoduchá: zbraně/auta „způsobují“ smrt. Méně zbraní/aut znamená méně smrtí. Takže pokud zastavíme šíření zbraní/aut, zastavíme smrt. Tímto způsobem jsou řešeny nemoci, takže se nabízí tatáž metoda: zacházet se zbraněmi/auty jako by to byl virus. Poštvat na ně univerzity a statistiky. Zabránit tomu, aby se se zbraněmi/auty lidé setkávali (zmenšit expozici). Zařídit, aby bylo pro lidi těžké zbraně/auta šířit k dalším (regulace, licence, zákazy). A udržovat tlak, potlačovat „virus“ kdekoli na něj narazíte, dokud konečně nevymře.

Neméně důležitý je však v tomto ohledu postřeh sociologa Jamese Wrighta o mentalitě přiřkávání „deviantního“ charakteru normálním jevům:

Vlastnictví zbraní je v rozsáhlé části společnosti normativní, nikoli deviantní, chování. Představa, že jsou zbraně normální, je dramatická odchylka od „vědeckého“ přístupu kde jsou zbraně a jejich vlastníci vnímáni jako deviantní, a veškeré vědecké literatuře dominují kriminologické a epidemiologické studie „násilí se zbraněmi“.

O autech platí totéž: ve většině „vědecké“ literatury je vlastně vlastnictví a provoz auta vnímáno jako něco „deviantního“, problematického, co jenom způsobuje dopravní zácpy, změny klima, smrdící emise a zabíjí lidi v dopravních nehodách, je to fuj a mělo by se to vymýtit.

A totéž platí i o nemocích. Nemoci nejsou deviace, která by šla vymýtit – nemoci jsou přirozená, nevyhnutelná a z velké části neodstranitelná součást světa. Samozřejmě jsou nežádoucí – stejně jako dopravní nehody a postřelení. Ale nejsou deviací a nikdy nepůjdou lidskými silami zcela „odstranit“ a tím „opravit Svět“ a nastolit ráj na zemi. Jenže „odstranit ten virus z populace“ je doslovný požadavek mj. např. Dr. Hořejšího (paradoxně, protože epidemiolog Prymula zde zastává pragmatismus typický pro imunology, kdežto imunolog Hořejší zde zastává kombinaci drakonického fanatismu se slepou víru v budoucí Deus-ex-machina vakcíny, typickou pro epidemiology).

Statistika, byrokracie a média proměnily dnešní společnost skrze „myšlení šprtů“: soustředí se pouze na to, co je kvantifikovatelné čísly a dá se „vědecky“ rozpitvat. Svoboda, prosperita, spravedlnost ani štěstí kvantifikovatelné nejsou, takže pro „vědce“ jakoby neexistovaly. Zato škody a negativa se kvantifikovat dají. V důsledku je proto cokoli kvantifikovatelně riskantního vnímáno jako škodlivá „deviace“, které je nutné se zbavit za každou cenu, aby ve statistikách rizik svítila krásná, černá nula – leč na odvrácenou stranu mince „odstranění rizik“, tzn. na otázku „a co za to“, resp. „kolik to bude stát a koho“, se již nehledí.

Nejhorší „deviace“ je pak smrt. Ta je taky nenormání a musíme se jí zbavit. Normální je přeci žít věčně!

COVID-19 tak pouze v plné nahotě odhalila naši rozpolcenost a souboj hodnoty „absolutního bezpečí za každou cenu“ s hodnotami ostatními.

Buď můžeme být civilizace zbabělců a „sněhových vloček“, která v hrůze a panice z nemoci, která je lživě vydávána za 1000x smrtelnější, než skutečně je, rezignuje na všechny svobody a práva vydobytá našimi předky za cenu jejich krve.

Civilizace zbabělců, která se kvůli nCOV-19 ve snaze zajistit si „absolutní bezpečí“ a „zakázat smrt“ buď nechá uvěznit doma nadoživotí jako otroci, nebo si za zpěvu radostných písní nechá nainstalovat digitální totalitu čínského střihu.

Nebo se můžeme vzchopit, narovnat páteř a uznat, že samotný život je rizikový a ve 100 % případů končí smrtí. Že naplněný a svobodný život spočívá pouze na odvaze podstoupit kalkulované riziko.

Od pozvání slečny na schůzku, kde riskujete odmítutí. Přes používání úhlové brusky či svářečky, kde riskujete zmrzačení či požár. Přes jízdu autem nebo motorkou, kde riskujete dopravní nehodu a smrt…

Až po přijetí kalkulovaného rizika, že vzhledem k nízké smrtnosti nCOV-19 méně než 0,6 % nerizikové skupiny akceptují málo pravděpodobnou možnost smrti aby, zachránili něco nesmírně cenného – svobodu, soukromí, individualitu a soukromou ekonomiku.

Akceptují, že mají osobní zodpovědnost chránit rizikové skupiny nošením roušek, přísnou hygienou a omezením kontaktu.

A konečně vykážou hysterii šířící a totalitu propagující média a epidemilogy s jejich nekonečnými karanténami i zaváděnim digitální totality pro „absolutní bezpečí za každou cenu bez ohledu na následky“ do patřičných mezí – protože jejich deklarované plány veškeré meze překračují.

Jak vypadá takové přijetí kalkulovaného rizika nCOV-19 ukazuje Švédsko: nemá sice tak málo obětí jako my, ale neplatí ani takovou ztrátou svobody a destrukcí ekonomiky. Nikdy bych to nečekal, ale Švédsko je dnes největší hrdina světa a jako jediné vzdoruje čínskému modelu. Do toho, stateční Švédi! Držte dál prapor svobody!

22.04.2020 Jan Mrcasik

Související články: