Jak se bojuje s pandemií

Featured Image

Budou Vánoce. Jako každý poslední rok s k nám na Štědrý den chystá tchán (polymorbidní, covidově vysoce rizikový) a jako každý rok bychom o svátcích navštívili moje rodiče a prarodiče (mj. mého dědu, 92 let, covidově vysoce rizikový).

Objednáváme se tedy na testy. Už 19. prosince místa na 23. 12. prakticky nejsou. Víceméně náhodou chytáme jeden termín u Makra (pro manželku), děti a já využíváme dostupných popoledních termínů v Horních Měcholupech. Odběry proběhly bezproblémově. Nikdo nemá výslovné covidové příznaky. Starší dceru 23. 12. bolí hlava. Je ovšem na počátku puberty, cloumají s ní hormony, je migrenik a hlava ji bolí tak dvakrát týdně. U mladší dcery bych možná při vší snaze našel slabou rýmu – je alergik, rýmu má prakticky celoročně.

Manželka dostává výsledek testu ještě ten den pozdě odpoledne. Negativní. Vidíme Vánoce pozitivně.

24. 12. Je krátce po půlnoci. Budí mě trojice SMS. Přicházejí výsledky testů. Obě děti mají pozitivní test. Já negativní. Budím manželku, chvíli přemýšlíme. Pak rozjíždíme noční informační maratón. Informujeme rodiny, že Vánoce v původní formě se ruší. Posíláme zprávy do škol, protože dva dny před odběrem byly obě děti ve třídě. Kazíme tak šedesáti rodinám vánoční svátky. Posílám zprávu do WhatsAppové skupiny mladší dcery. Krátce před druhou ranní přichází další zpráva. Automatická, z Chytré karantény. Dcerám nařízena izolace, vzneseny automatizované požadavky na sebetrasování. Ještě v noci obě sebetrasování vyplňuji. U první dcery poctivě, uvádím jako rizikové kontakty sebe, manželku a celou třídu ve škole. Kdybych se hodně snažil, byl bych schopen je dát ve spolupráci s dětmi jmenovitě, ale nebyl bych schopen vyplnit kontakty. U druhé dcery už trasování nevyplňuji důsledně z hlediska kontaktů. Uvádím sebe a manželku, nevyplňuju kontakty, ale do poznámky píšu, že tento kontakt již byl řešen s předchozí dcerou a jmenuju ji. Dále uvádím třídu druhé dcery. Obratem přichází automatický požadavek na sebetrasování z pohledu rizikového kontaktu pro mě a totéž přichází manželce. Okamžitě vyplňujeme, získáváme žádanky na PCR testy 5.-7. den po kontaktu. Se zalepenýma očima počítáme v kalendáři a rezervujeme si termíny na test u Makra.

Přes den reagují třídní učitelé. Je Štědrý den, třídní učitelé přesto posílají rodičům informaci o pozitivním testu. V tuto chvíli je vše na osobní odpovědnosti rodičů, zda si nechají zkazit Vánoce, nebo zda budou informaci ignorovat.

25. 12. Ráno přichází na mé číslo čtyři SMS s požadavkem trasování. Jednou pro sebe, jednou pro manželku, jednou pro třídu starší dcery a jednou pro třídu mladší dcery. Jsem si naprosto jist, že jde o uvedené rizikové kontakty, u nichž jsem nevyplnil email nebo telefon a napsal slohové cvičení do příslušné poznámky. Systém zjevně usoudil, že takový záznam je nevalidní a vložil tam první telefonní číslo, které ho napadlo. Moje číslo. V tuto chvíli si říkám, co by se asi stalo, kdybych počkal do rána a ve spolupráci s dcerami poctivě vyplnil všech cca 60 kontaktů ze tříd, u nichž bych ale nemohl uvést kontaktní telefony, protože je prostě neznám. SMS ignoruju, jde o zjevnou chybu. Až se na to někdo na hygieně podívá, tak to přeci musí každému dojít…

Stejná sada SMS přichází znovu odpoledne. Manželka dostává po Facebooku dotazy od matek spolužáků mladší dcery, zda jsme je vytrasovali, protože je nikdo nekontaktoval. Raději se objednávají na testy.

26. 12. Ráno opět přichází nálož SMS, identických, jako včera. Asi se na to ještě nikdo nepodíval. Je 13.42 a volá pražské číslo. Trasovací centrum Chytré karantény. Operátorka mi oznamuje, že jsem byl v rizikovém kontaktu s nakaženým a zda o tom vím. Že jsem nevyplnil sebetrasování a že mně tedy kontaktuje v této věci. Operátorce sděluji, že o kontaktu vím, že jsem ho sám nahlašoval a že jsem trasování vyplnil a že mám i žádanku na kontrolní test. Podivení na druhé straně drátu nebere mezí. Po chvíli se dozvídám, že to tam vlastně vidí. Vznáším požadavek (v jakési předtuše), aby zkontrolovala i manželku. Ano, zde je vše v pořádku. Ptám se, zda někdo řeší těch šedesát kontaktů na škole. To prý není jejich starost a jestli jsem kvůli tomu volal na 1221. Odpovídám, že nevolal, protože když jsem posledně volal na 1221, jednak jsem byl skoro hodinu ve frontě a pak mi stejně nepomohli. Nechávám si pro sebe, že vlastně každý hovor na 1221, který jsem v minulých měsících absolvoval, byla jen ztráta času. Paní na lince Chytré karantény neví co dál, moji informaci s požadavkem na trasování třídy vidí. Udělá si poznámku a prý se poradí s vedoucí. Rozloučíme se a považuju věc za vyřízenou.

27. 12. Jedu do práce odevzdat nutné podepsané papíry a taky si něco vyzvednout na práci doma. Využívám toho, že nikoho nepotkám. Karanténa se mě sice netýká (protože jsem očkovaný), ale raději jsem opatrný. Ještě do auta mi volá pražské číslo. Chytrá karanténa, potřebujou mluvit s manželkou, která se nevytrasovala kvůli rizikovému kontaktu. Odpovídám, že se manželka vytrasovala, že vyplnila formulář online a má dokonce žádanku na kontrolní PCR test. Operátor se velmi podivuje. Poznamenávám, že na základě včerejšího hovoru jsem měl věc za vyřízenou. Chvíle ticha a pak mi operátor sděluje, že ano, že on to tam vlastně vidí. Opět se ptám, zda někdo řeší ty školy. To není jejich starost. Jestli jsem volal na KHS. Odpovídám, že nevolal, že jsem informaci již opakovaně předal a že fakt nevím, proč bych měl dělat práci za jiné. Operátor je plný pochopení, udělá si poznámku a předá to dál. V tuto chvíli si v plné šíři uvědomuju, co by mě čekalo, kdybych skutečně vyplnil těch na šedesát rizikových kontaktů a neuvedl telefony, protože je prostě neznám. Čekalo by mě šedesát telefonátů z Chytré karantény. Šedesátkrát bych musel vysvětlovat, že ten systém je pitomý. Možná bych i přestal zvedat čísla z hygieny. Předpokládám, že by si pak zase nějaký mluvčí v médiích hystericky postěžoval, že s nimi lidé nespolupracují. Jaký div, že? Mám ale věc za vyřízenou.

O hodinu a půl později hovor z pražského čísla. Call centrum Chytré karantény, ověřují informace podané elektronicky u starší dcery. Ptají se na zdravotní stav (bez příznaků), nařizují izolaci, upřesňujeme si data. Operátor se ptá, zda byla dcera dva dny před testem ve škole. Říkám mu, že ano a že jsem to už uvedl opakovaně. Zeptám se, zda již někdo řeší těch šedesát kontaktů. Neví, není to jejich starost. Ptá se, zda jsem informoval školu. Říkám, že ano. Operátor uzavírá, že pak je všechno v pořádku.

Po obědě přichází informace od ředitelky školy starší dcery. KHS je zjevně kontaktovala. Ředitelka upozorňuje, že děti jsou fakticky v karanténě, že přijdou ještě informace od KHS, ale že přijdou pozdě. Dcera je přímo jmenována. Nu což, prý to stejně už všichni vědí. S manželkou jedeme na testy, využíváme druhého preventivního hrazeného z pojištění v tomto měsíci. Manželka má některé z lehkých covidových příznaků. Jenže ona je má často. Má za sebou totiž téměř dvouletou léčbu zanedbané boreliózy. Boreliózy, kterou si dobrá desítka lékařů odmítla připustit a „léčila“ raději něco jiného, takže cenný čas na standardní léčbu uplynul. Úspěšně tak prošla léčbou, kterou drtivá většina lékařů odmítla coby nesmyslnou a jako alternativu nabídli antidepresiva. Její imunitní systém však stále nefunguje správně. Lze ji považovat za covidově rizikovou. Raději zobe Isoprinosine.

Večer hovor z pražského čísla. Call centrum Chytré karantény, upřesňují druhou dceru. Ptají se, zda byla dva dny před testem ve škole. Ptám se, zda to myslí vážně a zdůrazňuji, že jsem na tuto skutečnost opakovaně upozorňoval. Operátor se ptá, kdo je na té škole ředitelem. Nařizuje izolaci.

Skoro k půlnoci přichází výsledky testů, manželka i já jsme stále negativní. Další testy máme za tři dny, to by měly být ty „únikové“ na žádanku od Chytré karantény. Doma žádné izolace nedodržujeme, jen více větráme. Žijeme víceméně normálně, až na naši izolaci před civilizací. Ven do vsi chodíme až po setmění, abychom nikoho nepotkali. Bobovačka za tmy na kopci na návsi byla pro děti něco úplně nového. A zábavného.

28. 12. Přichází email z hygieny z oddělení pro děti a mladistvé. Oznamují mi, že moje dcera byla v rizikovém kontaktu a že je jí nařízena karanténa. Už jen mlčky dávám číst email manželce. Padají různá hodnotící slova. Neudržím se a paní odpovídám, že moc dobře vím, že moje dcera byla v kontaktu sama se sebou. A že již nemůže mít tím pádem nařízenu karanténu, protože má nařízenou izolaci. Poznamenávám, že její email je už jen posledním článkem řetězu chaosu, že celou situaci jen dovršuje. Nenechávám si pro sebe, že je to v druhém roce pandemie skutečně tristní. Píšu sarkasticky, protože to už opravdu jinak nejde. V závěru se ptám, zda někdo řeší i tu druhou školu. Paní reaguje obratem, přiznává chybu. Normálně by si to prý odpustila, ale protože kvůli lidem, jako jsem já, podává výpověď, tak mi také sarkastickým tónem popisuje, jak je jejich práce náročná a že to nikdo neocení. Sděluje mi, že druhá škola je též v řešení. Paní odpovídám zpět, stručně popisuji výše popsanou anabázi a vyjadřuji přesvědčení, že kdyby se setkala s tím samým, jistě by byl sarkasmus tím nejmenším. Popřeju jí, aby se v nové práci neocitla na konci podobných řetězců chyb a nezájmu. Tento email zůstává bez odpovědi.

Chuť této anabáze je skutečně hořká. Kromě vyhlášení obecním rozhlasem v celém okrese jsme asi udělali maximum pro rychlé vytrasování potenciálně nebezpečných kontaktů, zejména teď, v období vánočních svátků. Narazili jsme na neschopnost, neochotu a vyhoření. Chápu, že člověk dělá chyby, ale celý řetězec chyb, s nimiž jsem se setkal, dává tušit, že to nebude až taková náhoda. V listopadu nám KHS poslala do karantény mladší dceru kvůli rizikovému kontaktu ve škole. Problém byl ovšem v tom, že v tom týdnu dcera ve škole vůbec nebyla, byla nemocná s necovidovou diagnózou. Zjistili jsme, že si na KHS vůbec nepřečetli, kdo byl ve škole a kdo ne, prostě si vyžádali seznam třídy a poslali do karantény celou třídu, vč. sedmi dětí, které ve škole vůbec nebyly. Vyžadovalo to nějaké úsilí karanténu zrušit, protože by nám to velmi zkomplikovalo dlouho objednané dceřino vyšetření v nemocnici. Tedy další ojedinělá chyba. Maximálně dvakrát za deset let…

V závěru současné situace jsem za špatného já, protože jsem byl na poslední článek toho tristního řetězce sarkastický. Z posledního emailu od paní z KHS jsem usoudil, že jsem asi nebyl první, kdo jí předal zpětnou vazbu. Nebyl jsem vulgární, pouze jsem popsal fakta sarkastickým tónem. Plebsu ale přeci není dovoleno jakkoli kritizovat práci úřadu. Plebs může tak leda šoupat nohama a poslouchat úřední rozkazy… Je-li plebs frustrován úřední neschopností a neochotou, může tak maximálně nadávat v hospodě. Pokud je tedy očkovaný. Diskuse s úřadem je vždy považována za útok.

Toto je naše první setkání s pozitivním testem. Pokud takto probíhá trasování pokaždé, už se vůbec nedivím, že jsou lidé na hovory z hygieny agresivní nebo je vůbec nezvedají. V druhém roce pandemie to celé stále zavání amatérismem.

V současnosti víme, že v každé z tříd je ještě minimálně jeden PCR pozitivní. Všichni bez příznaků. Jestli jsme z této celé epizody venku ještě nevíme. Ještě stále se může pozitivita projevit onemocněním, ještě stále to může přeskočit na nás, rodiče.

 


02.01.2022 MiŠva


Související články:


12345 (361x známkováno, průměr: 2,54 z 5)
40 712x přečteno

Reklama

D-FENS © 2017