Během roku jsem se zúčastnil Rallye Legend ČR. Trochu jako závodník, trochu jako spolujezdec a taky trochu jako posluchač příběhů závodnických legend.
Tohle rallye je takové mírně organizované setkání starých pánů co bývali závodníci rallye, rallyecrossu a podobně. No, bývalých! Oni díky těm všem “rellýlegend”, “revajvlům” a tak, vlastně závodí pořád. Každý z nich si přiveze nějaký ten závodní vůz, vytyčí se trať, zaplatí se časoměřič a už se jezdí. Ještě je třeba zmínit, že výraz závodní vůz, není úplně přesný. On totiž každý účastní s tím co má zrovna po ruce. Někdo si pořídil novýho závoďáka, někdo opráší starýho. Někdo přijede s naleštěným veteránem (a taky s ním pak podle toho jede) a někdo s autem co s ním jezdí do práce, na chatu a tak. Pro představu, drobná ukázka z letošních startovních listin. Seat Ibiza 1.6 i s tažným zařízením, Porsche GT 3, IKCO Runa (ha, nevíte co? To je auto z Íránu. Jak říkám, každý co má po ruce), Škoda 130 RS (a taky LR, WRC, 100 L, 1000 a další), dvoutaktní Saab 96, čtyřtaktní Saab 96, Moskvič 412, Trabant (ten je ze všech aut úplně nejhorší soupeř, protože Trabant se porazit musí! Proč? No protože Trabant!) , řada různých BMW a podobně. Někdo auto přiveze na káře, někdo přijede po vlastní ose (ale pro jistotu, má telefon na někoho s károu). Prostě a jednoduše, závodním vozem se stává každý vůz, co mu na dveře nalepíte startovní číslo. No, na dveře! Ono se to číslo lepí na zadní boční okýnko. Asi z důvodu, že když se po závodech sundavá, mohlo by to jít u některých aut i s lakem.
Tihle pánové si tam tak trochu závodí, to oni musí, protože nemůžou jinak. Je to holt součástí jejich nátury. Ale hlavně si tam vypráví a vzpomínají. Což je pro některé z nich mnohem důležitější, než závody sami. Soudím tak dle toho, že se o výsledky vůbec nestarají. Nejdou se na ně ani podívat. Vždy po odjetí erzety (pro neznalé, erzeta je slangový výraz pro rychlostní zkoušku) se to někde shlukne a už se kecá. Příběh střídá příběh, vzpomínka vzpomínku. Já vklouznu do hloučku a nastražím uši, aby mi v hluku motorů nic neuniklo. A co nestihnou povyprávět mezi erzetama, to proberou večer v hospodě. Je úplně jedno jestli ty příběhy vypráví velikáni české rallye, jako letos třeba Křeček, Berger, Zapadlo, Moskal, Pech starší, Tuček (asi služebně nejstarší závodník rallye v ČR, jezdí nepřetržitě od roku 1980) nebo za rallyecross Farka, Kukelka a spousta dalších. Nebo chlapi z hloubi startovního pole, co nikdy nestáli na stupních vítězů, případně mechanici a motoráři co dřeli po nocích, aby se mohlo o víkendu závodit. Po nocích proto, že se tu bavíme o době “za soudruhů”. V té době se závody neživil prakticky nikdo. Všichni ti závodníci chodili řádně do fabrik, úřadů, JZD a tak. No, řádně… Jak kdo. Raději to nechme být. Prostě příprava na závody se děla po práci. Z velký části.
A teď pro představu pár příběhů odposlouchaných za řevu motorů. Čímž chci říct, že jsem v tom řevu nemusel slyšet všechno naprosto přesně, klidně jsem mohl něco přeslechnout nebo si to špatně vyložit. Ale co je potom, jestli jsou ty příběhy úplně podle pravdy. Však oni si chlapi ty historky taky úplně přesně už nepamatují. Není důležitý jestli jsou pravdivý, důležitý je, že pobaví. Témata vyprávění jsou různá. Například o tom, kdo a kde se při soutěži vožral, kde ležel, kdo ho našel. Že někdo, někde vojel kuchařku v jídelně JZD a tak podobně. To je celkem častý téma. Něco je i vážného charakteru a o iluze připravující. Třeba příběh o tom, jak se dozvěděl před dávnými lety během posledního závodu mistrovství republiky jeden bývalý nejmenovaný tovární jezdec, že nejmenovaný tovární tým na něj chystá past, aby se v té době stávající nejmenovaný tovární jezdec stal mistrem republiky, na úkor bývalého nejmenovaného továrního jezdce. A tak bývalý nejmenovaný tovární jezdec šel za stávajícím továrním jezdcem, nejmenovaného továrního týmu, že celej ten komplot je úplně zbytečnej, že mu mohli říct a nějak už by se dohodli. Když jim o ten titul to tolik jde. Pár titulů mistra ČR už má a na dalším mu nikterak nesejde. Dobře totiž věděl, že když jim ten titul nenechá, tak se mu to v budoucnu nemusí vyplatit, protože nějaké kšefty s nejmenovaným továrním týmem má a chtěl by v nich pokračovat. A tak to prodal. On se mezi závodníky ten nejmenovaný tovární tým kupodivu žádné velké úctě netěší. Jestli vůbec nějaký.
No nic, jak jsem psal. Řvou tam motory, třeba jsem něčemu dobře nerozuměl. Pojďme raději k něčemu veselejšímu. Mnoho témat je ryze technického charakteru. Můžete se dokonce dozvědět informace k nezaplacení. Co kde a kdo má za náhradní díly, komu se co válí na půdě, kdo co umí udělat a samozřejmě spousty technických detailů o motorech snad všech aut světa. Minule třeba došlo na jednoho úpravce motorů. Karel se ptal Tondy jestli by mu neupravil motor? Tonda mu povídá, že už motory nedělá, protože mu umřel fachman na strojařinu. Karel dodal, že nevadí, že je na motoru stejně napůl domluvenej s Jendou. Na což Tonda reagoval slovy: “ty vole, to si měl říct rovnou, že nevíš co s prachama. To se ti na ten motor podívám, protože s neomezeným rozpočtem se dělá, kurva dobře”. Karla to z míry nevyvedlo, že se prej s Jendou domluvil na rozumných 80 litrech. Načež se Tonda začal chechtat, že von Jenda vždycky nahodí udičku s nějakou rozumnou částkou a pak se mu nosí prachy v igelitkách. Ale zas, že je fakt, že to Jenda někam dotáhl a že motory udělat umí. Vždyť ať se Karel zeptá Frankfurta, protože ten dělá mechanika Zelenýmu a ten má motor vod Jendy udělanej. Co čert nechtěl, šel Frankfurt zrovna okolo. Frankfurt sice nevěděl kolik ta úprava stála, ale měl telefon na někoho, kdo to věděl. A tak hned zavolal. Dohoda byla 100 litrů a finále bylo 240. A tak Karel radši změnil téma.
Strašně rád ty příběhy poslouchám, jenže má to jednu chybu. Mnoho z nich je bez konce. Protože každý příběh je zároveň oslím můstkem k dalšímu příběhu a pokud není vypravěč silná osobnost, vždycky mu někdo skočí do řeči a začne vyprávět příběh jiný. Například tuhle jeden závodník vyprávěl, jak jel soutěž kdesi na Slovensku. Valil bomby někde ve vsi a dostal smyk, kouká kam poletí a co nevidí. Dům se zahradou, plot a babku s dědou jak hrabou seno. A pak už viděl jen nebe, trávu, nebe, trávu a zůstali na boku. Spolujezdec se dral přes závodníka ven první. Což se závodníkovi moc nelíbilo. Spolujezdec argumentoval, že poleze první, bo pak může pomoct závodníkovi z auta ven, protože ten měl v tu dobu chromou nohu po předešlé bouračce. “Hovno mi chtěl pomoct”, povídal závodník, “chtěl bejt jen venku první, protože se bál, že auto chytne, když leží bokem v seně”. Po opuštění auta koukali kde je babka s dědou a v tom vidí jak k nim běží hasiči. “No, ty vole hasiči!” Skočil do řeči závodníkovi Franta. A že za ním jednou přišli, jestli by jim neudělal motor čerpadla. Odpověděl jim něco v tom smyslu, že se spletli, že dělá závodní motory do aut. A ne do ňákejch stříkaček. Voni na to, že však jo, že je to závodní čerpadlo a motor má z auta. Vypadlo z nich, že je to dvoulitr, čtyřválec a že ve vedlejší vsi, jim ten samej motor do čerpadla dělal nějaký automobilový závodník a teď jim to prej stříká jak hovado. A že prej budou ty hasičský závody a když voni maj udělanej motor do čerpadla, tak ta jejich ves by to měla mít taky. A že je tady jednou obyvatel obce a tak by měl taky jednou pro obec něco udělat. Moc se mu do to ho nechtělo a tak je chtěl odradit cenou. Jenže hasiči cenu vůbec neřešili. Prachů měli dost. Pro ně bylo nejdůležitější mít to lepší, než ti burani z vedlejší vesnice. Což byla pro Frantu výzva. A tak… Jenže vyprávění přerušilo hulákání Frantovo spolujezdce “Kurva! Fando, nežvaň furt! Je čas! Musíme na start!”
A takhle je to pořád. Příběhy bez konců. Občas si někdo večer v hospodě u kořalky a piva vzpomene na nedokončený příběh a dožaduje se dokončení. Ale to je málokdy, je to už zapomenuto. Sedí se u stolu s úplně jinýma zavodnickýma dědkama a jedou se zas úplně jiný příběhy. Škoda je, že se ty konce asi nikdy nedozvím, protože těm chlapům je mnohdy hluboce přes sedmdesát a věčně tu nebudou. A s jejich odchodem do “Rallye Nebe”, odejdou i všechny ty příběhy, co nebyly dokončeny. No, ono to může být i „Rallye Peklo“, přeci jen jsou to „petrolheadi“ v krystalické podobě a taky žádní svatoušci. Doufám, že se tam s nima někde potkám a ty konce se konečně dozvím.
02.01.2021 Vosisko
(173x známkováno, průměr: 1,27 z 5)