Enyaqem do Berlína? Kein Problem!

Vrátil jsem se z Berlína a šel si postěžovat paní dopravní referentce, že v tom krámu zase polovina věcí nefunguje a že to asi bude chtít přehrát software a nahrát nejnovější záplaty záplat, kterými soudruzi z Boleslavi záplatují ty minulé záplaty. Nebo ten krám rovnou hodit ze skály.

Nicméně tentokrát jsem narazil.

„Buďte rád, že jste rád. Nová firemní auta už budou elektrická“.

Dále jsem se dozvěděl, že se bude jednat o Škody Enyaq.

Zachvátila mě panika. Panebože. Jak se dostanu do Berlína?

Předložil jsem návrh umístit do kufru elektrocentrálu. Do střechy by se vyřízl otvor na komín. Samozřejmě že by se tomu nemělo říkat komín, ale třeba asistent autonomní mobility. V případě vybití baterie by se prostě nahodil agregát a tím by se dobíjela baterie. Bylo by to samozřejmě zcela ekologické, protože to přece jede na elektřinu. Komín trčící ze střechy by nebyl způsobilý design vozidla nějak zhoršit, protože ten už je dost příšerný. Nicméně tento návrh neprošel, protože vyříznutí díry do střechy se prý nedá pokládat za běžné opotřebení.

Co teď?

Nedávno provedla nějaká redakce test Škody Enyaq. Ukázalo se, že ten bazmek ujede asi 210 km na jedno nabití. Nepochybně se na tom podílelo, že si posádka nezodpovědně užívala buržoazního luxusu v podobě topení, místo aby si navlekla asistent termické rovnováhy, prodávaný pod komerčními názvy vaťáq a qulich. A to se vsadím, že to ještě nebylo všechno. Možná také odmrazovali skla, aniž by použili legendární šqrabqu ve víčku nádrže… počkat, Enyaq nemá nádrž, kde je tedy simply clever šqrabqa?

Bohužel se mi už článek nedaří najít, asi se nejednalo o politicky štastný výsledek testování, nicméně dojezd Škody je 537 km v cyklu WLTP a reálně to bude tak 350 km. Na dálnici ještě méně a o crcání v kolonách ani nemluvě. 250 km bude myslím docela dobrý odhad.

Do Berlína to mám 590 km. Za současné situace tam uhlíkově závadným způsobem dojedu asi za 7 hodin s jedním natankováním. V případě dopravy s nulovými emisemi budu potřebovat celkem třikrát nabíjet, což cestu prodlouží v nejlepším případě o 3 hodiny. Cesta do Berlína tak zabere pouhých 10 hodin a více. Kdybych vyjel v šest ráno s plně nabitým zázrakem z Boleslavi, dorazím tam ve čtyři odpoledne za předpokladu, že více lidí nedostane podobný nápad a u nabíječek bude volno. Ve čtyři odpoledne už nemá cenu něco začínat, takže mohu jet rovnou do hotelu nabíjet na druhý den, kdy se můžu hned ráno odhodlaně a bezemisně pustit do práce. Dejme tomu, že skončím ve tři odpoledne. Postaru, se zlým ošklivým vozem z Boleslavi na benzín bych vyrazil domů a v deset večer bych tam byl. Ale protože Enyaq bude potřebovat dobíjet, čekala by mě zase desetihodinová cesta, takže bude lépe zase zalézt do hotelu a na cestovní dobrodružství s hipsterským snem rezervovat celý následující den. Odpoledne a večer mohu věnovat něčemu společensky odpovědnému, například jít Němcům okopat komunitní zahradu, šít roušky nebo posílat devótní přání zdravotníkům. Ráno pak posnídám, nejlépe něco veganského, třeba burger z papírového odpadu s petrželí a kávu z cikorkových kořenů, a pak vyrazím. V šest večer budu zpátky ve firmě a navíc zcela bezemisně, když tedy pomineme ty zhruba dva metráky uhlí, které bylo nutné spálit někde v elektrárně opodál, kam oko zeleného kavárenského teoretika z Prahe ani z Berlína nedohlédne. Jak vidno, elektrické cestování je nejen bezemisní, společensky odpovědné a morálně tak nějak lepší, ale také zvyšuje kvalitu života a umožní nám trávit inherentně limitovaný čas našich životů něčím smysluplným, třeba čekáním, až se čínsky vypadající designová ikona nabije. Jasně, budou kolem nás stavět Potěmkinovu vesnici a slibovat kavárny a luxusní čekárny, ale pak se najdete stát v mrazu v Táboře u průmyslovky, jak hypnotizujete display, aby ten krám dojel aspoň do Budějovic (osobní zkušenost).

Výše předestřená úvaha samozřejmě počítá s tím, že nabíjet stihnu včas. Na dálnici asi nelze spoléhat na to, že by dorazilo dobíjecí kolo z Boleslavi a je jasné, že dlouhý výlet s tak zvyjebeným krámem jako Enyaq může přinést celou řadu překvapení, proti kterým současné problémy s trucujícím infotaindementem budou jen roztomilým vrtochem. Že se sekla navigace právě v momentě, kdy jste měli sjíždět z dálnice? Ale jděte, buďte rád, že vůbec jedete.

Nicméně jsem se nad tím zamyslel a mám řešení, Výše popsané negativní jevy lze snadno eliminovat.

Je třeba definovat novou profesi. Je to tedy spíše juniorská pozice a obecně se hodí pro trpělivé lidi, kterým nevadí čekat. Říkejme tomu člověku „asistent progresivní mobility“. Protože existují automobilky, které mají potřebu své výrobky pojmenovávat, jako když kočka chodí po psacím stroji, budeme mu říkat jen poskoq.

Na cestu do Berlína bude třeba tři Enyaqy a dva poskoqy za předpokladu, že všechno funguje na 100%.

Poskoq 1 vyjede s Enyaqem 1 a pojede z jižních Čech do Ústní nad Labem. Tam dá vozidlo nabíjet. Po jeho nabití bude pokračovat do Drážďan, kde opět dá vozidlo nabít a bude čekat. Je jasné, že poskoq musí vytrazit s předstihem, vychází mi to někdy kolem půlnoci. Přesné plánování odjezdů by se dalo provádět v mobilní aplikaci, kterou by pro to Škoda jistě snadno vyvinula.

Poskoq 2 vyjede s Enyaqem 2 a pojede do Ústí nad Labem, kde dá vozidlo nabíjet a bude čekat.

Já vyjedu s Enyaqem 3 a pojedu do Ústí nad Labem. Pokud bude vozidlo v dobrém rozmaru a já nebudu topit, dorazím tam a převezmu Enyaqa 2 od Poskoqa 2. S Enyaqem 2 budu pokračovat do Drážďan, zatímco Poskoq 2 dá nabíjet Enyaqa 3.

Asi uhádnete, co se uděje v Drážďanech. Tam zůstane Enyaq 2 a přendám si kufry do Enyaqa 1. Poskoq 1 bude nabíjet Enyaq 2 a po jeho nabití setrvá na místě. Já opět s trochou štěstí dojedu do cíle na čistou německou elektřinu z uhlí a plynu. Hurá, dojeli jsme do cíle elektromobilem a jen s minimálním zpožděním.

Zpátky se to samé odehraje v tom samém stylu. Tzn. já dojedu do Drážďan, kde čeká Poskoq 1, vezmu si od něj nabitý Enyaq 2 a nechám mu k nabíjení Enyaq 3. S Enyaqem 2 dojedu do Ústí, tam bude nabitý Enyaq 1. Podle mých propočtů budou všichni do týdne zpátky a pak můžeme vyrazit zase na nějaký trip.

Dojezd elektromobilu tak lze prodlužovat téměř donekonečna. Chcete jet k moři? No problem. Je to jen otázka počtu Enyaqů a poskoqů.

Dotazy

Na celou logistickou operaci je třeba o dva automobily a dva lidi více, což jí činí hrubě neekonomickou.

To je všechno pravda, ale zvykejme si, že ochrana klimatu není zadarmo. Na zakoupení dodatečných Enyaqů a platy poskoqů budou ale určitě k dispozici dotace, které to budou kompenzovat. Pro toho, kdo neví, dotace je proces, kdy chudým lidem seberou peníze a rozdají je bohatým firmám, aby si mohly kupovat od jiných bohatých firem drahé elektromobily.

Na celou logistickou operaci je třeba o dva automobily více, Vzhledem k tomu, že produkce CO2 při výrobě automobilu je zhruba srovnatelná s jeho emisemi během provozu a vzhledem k tomu, že zhruba 50% emisí CO2 při výrobě elektromobilu vznikne při výrobě baterie, jedná se o mimořádně dementní nápad.

To je také pravda. Je mi samozřejmě známo, že jeden elektromobil „vypustí“ do ovzduší zhruba 20 t oxidu uhličitého hned na začátku jeho životního cyklu, aniž by ujel jediný kilometr. Pokud tedy má někdo záměr řešit klimatickou krizi a vyžaduje urgentní akci, protože jinak přijde katastrofa, je výroba materiálově a technologicky náročného elektromobilu ten úplně nejhorší nápad, jaký lze dostat.

Nicméně tyto skutečnosti jsem v duchu moderního vědeckého myšlení nevzal v úvahu.

Zde je na místě poněkud obšírněji popsat, jaký je princip moderní vědecké práce. Dostupná fakta se rozdělí do dvou skupin. Ta, co se nám hodí do krámu a ta, co se nám do krámu nehodí. Ta druhá skupina se zanedbá a nebo se o ní nehovoří. A nějaké ničím nepodložené fake news o životním cyklu, které šíří pravicové weby, patří jednoznačně do té druhé skupiny.

Na tom, že je elektromobil bezemisní, panuje vědecký konsensus. Dva elektromobily jsou logicky dvakrát více bezemisní než jeden elektromobil a tak dále. Když tedy na cestu do Berlína použijeme tři elektromobily, je to až třikrát více bezemisní než kdybychom použili jednu Octavii na benzín. Všechno ostatní jsou bláboly.

Jak postupovat za dva roky, až se Enyaqy trochu opotřebují a dojezd se zkrátí?

Zkrácení dojezdu lze snadno kompenzovat doplněním dalších Enyaqů a poskokqů do schématu při současném posunutí bodů předání, takže už nebudou v Ústí a Drážďanech, ale třeba v Praze, v Ústí, v Drážďanech a třeba v Zossenu, kde bývala centrála SS.

Jet vlakem?

Ano, je to tak, vlak bude rychlejší než elektromobil. Podle informací na stránkách Českých drah bych mohl vyjet vlakem v 8:12 a již v 17:31 bych byl za vydatné pomoci říšských drah na místě.

25.12.2021 D-FENS

Související články: