Rozbíhá se nám decentní mediální kampaň na podporu elektromobility. Po nedávných mediálních úspěších, kdy se podařilo přesvědčit občany, že jsou na smrt nemocní nebo že mají platit víc peněz za stejné zboží se nyní bude přesvědčovat, že elektromobil je skvělé řešení pro budoucnost.

Vrátil jsem se z Berlína a šel si postěžovat paní dopravní referentce, že v tom krámu zase polovina věcí nefunguje a že to asi bude chtít přehrát software a nahrát nejnovější záplaty záplat, kterými soudruzi z Boleslavi záplatují ty minulé záplaty. Nebo ten krám rovnou hodit ze skály.

Kdykoliv se dáte do řeči s nějakým zapáleným propagátorem elektrických aut, slyšíte obvykle podobné argumenty, proč elektroauto ano a proč je to budoucnost. Nebo dokonce prý už přítomnost.

Odvrácenou stranou politiky elektromobilů je jejich skutečná zátěž na životní prostředí. Hádky o to, zda je horší ropný vrt nebo lithiový důl nechme stranou a podívejme se na emise „poslední míle“ elektromobilu a jeho provoz ve srovnání s motorem spalovacím.

Tento článek bude pojednávat o současném stavu techniky při nabíjení elektromobilů.

Fantazie. Elektromobily už nejsou odsouzeny k přískokům po městě, už si to můžete laznout klidně přes půl Francie. Alespoň tak to vidí jeden francouzský startup.

„Jezdí ti to dobře?“ zazněla otázka mého zaměstnavatele při zkoumání urvané kliky na dveřích mého X-Trailu. „Jó… 4×4… když potřebuju,… dá se… tady v horách to musí bejt…“ otáčím se zády k jeho MB C300de.

V české a světové politice se nic podstatného neděje, okurková sezóna právě začíná, a medián českého národa brzo zamíří do svého dovolenkového ráje. Co třeba se zamyslet, jak to udělat, aby český (ex)paštikář do Zadaru dojel elektroautem.

Ad Respekt 25. – 31.3.2019: Neblábolit – Proč Česko nemůže dál odmítat rozvoj elektrických aut.