Cynická pohádka 7: Právo a obrat

Někoho by možná napadlo, milé děti, že i v Divnozemi musí být něco jako zákony, právo, soudní systém, ctihodní soudci apod. Toto však v případě duševního vlastnictví v Divnozemi vůbec nefungovalo. I soudci v Divnozemi byli totiž lidmi, kteří po maturitě směli studovat univerzitu, konkrétně její právnickou fakultu. I pro ně byl Lukáš Brilant jejich černým svědomím. Ve studijních předpokladech v době maturity je výrazně převyšoval, ale oni jej předběhli a svou lhostejností přinejmenším nepřímo pomohli kariérově ničit.

Právní náprava v Divnozemi vypadala na běh na velmi, velmi dlouhou trať. Snad mezinárodní soudy… ale proč čekat neúměrně dlouhou dobu.

Lukáš Brilant se i v té posttotalitní Divnozemi mohl opřít o několik tisíc svých žáků, kteří díky používání mobilů a notebooků patřili k elitě společnosti.

Jednomu z jeho žáků jednoho krásného dne všechny souvislosti došly:

„Nepůjdeme hlavou proti zdi, vymáhání práva oficiální právní cestou je beznadějné. Začneme působit všemi možnými informačními kanály na lidi v tom smyslu, že notebook a mobil jsou pro kariéru člověka mnohem užitečnější než drátové kuličkové počitadlo a telefon pevné linky. Dříve nebo později to většina lidé pochopí. Každý má rád moderní, efektivní a pohodnou práci s informacemi než zastaralou, namáhanou a příšerně pomalou.

Otevřeme lidem oči.

Hlásím se za manažera vědění Lukáše Brilanta, za šéfa jeho podpůrného týmu. Vidím v blízké budoucnosti naši zemi rozkvétající, prosperující. Vidím lidi používající masově denně mobily. Lidi masově komunikující na sociálních sítích, lidi masově používající GPS, masově nakupující zboží a služby přes notebooky a mobily, lidi využívající služeb bank přes mobily, lidi schopné obstarat si přes mobil okamžitě téměř jakoukoliv informaci – a lidí využívající desítky dalších skvělých aplikací.

Lidí sledující na internetu v menší míře banální denní události na fejsbůčku, méně porno, méně videa o tom, jak se youtuber vysmrkal, utřel si prdel a napil se koly – a více studium cizích jazyků, umění chytře ověřovat informace, možnosti cestovat, poznávat lidi celého světa osobně, s nimi mluvit, jíst, pít, veselit se, radovat se ze života…

A ten manažer přístrojů Lukáše Brilanta hned pověřil člena svého nejužšího týmu, nějakého Kmeníčka nebo Kořínka či jak se ten člen jmenoval, aby k tomu na internetu všechny dobré lidi v pohodě vedl.

Stalo se.

A to je, milé děti, konec pohádky.

Prohlášení: Tento příběh je fikce. Veškerá podobnost s reálnými osobami, věcmi, jevy apod. je čistě náhodná.

15.06.2019 Zvědavej Honza

Související články: