Cynická pohádka 5: Mezi plagiátory

Uveďme jen příkladem několik z nejhorších. Mnozí divní lidé v té Divnozemi, místo aby je hnali železnými tyčemi, nebo aspoň zavolali na ně policii, jim neváhali platit velké sumy za jejich počitadla, drátové telefony a za idiotské kurzy jejich obsluhy.

Zmrd jménem Kryšot

Kryšot byl se vzděláním na štíru; nevystudoval ani vysokou školu, ačkoliv neměl politický zákaz studia. Byl mladý, multikulturně maturoval v době, kdy politické zákazy studia na univerzitách už nebyly. Oč byl však omezenější, o to byl více sebevědomý.

Pro své kurzy obsluhy vytvořil běžné drátové počitadlo s posuvnými kuličkami, ale na rozdíl od jiných plagiátorů k tomu počitadlu sesmolil ještě knížku. Knížka měla celkem úhledné ilustrace Kryšot ležel v devótní úctě před americkými konstruktéry drátových počitadel a hojně je citoval. Prý coby světovou špičku v „počítačích“. A dokládal, jak to v té Americe všechno zkoumají na tamních nejlepších univerzitách, jak konstruují počitadla s kuličkami třeba různobarevnými, s tvary poněkud do oválu, jindy s tvary poněkud do krychličky…

Kryšot dokonce občas vystupoval i v televizi. Na pár dotazů moderátora ve formě příkladů z malé násobilky vždy dlouho přemýšlel – a z deseti pokusů měl osm špatně. Kolik že je 7 x 9? Kryšot po dlouhém přemýšlení sebevědomě uvedl, že je to 79! Je to neuvěřitelné, ale vrcholem Kryšotova matematického umění bylo násobení a dělení s celými čísly maximálně do stovky. Ovšem Lukáše Brilanta, který bezchybně derivoval a integroval, Kryšot bohorovně veřejně prohlásil za „špatného matematika“.

Kryšotovy návodné knížky k obsluze počítadel se v Divnozemi prodalo mnoho desítek tisíc výtisků! Jak dovedl Kryšot desítkám tisíc především mladých lidí utajit, že v jeho Divnozemi existují a fungují moderní elektronické notebooky a mobily, to je opravdu záhadou. A proč se ty desítky tisíc lidí aspoň trochu samy nerozhlédly po oblasti kancelářské techniky a neporovnaly si to, to je snad záhadou ještě větší. Taková absurdita opravdu nemá na Zemi ani v dějinách lidstva obdoby…

Zmrd jménem Zlobík

Zlobík byl několikrát na kurzu Lukáše Brilanta – a potají si pod lavicí dělal zvukový záznam každého jeho slova. Pak se to dlouho učil nazpaměť. Učil se to tak dlouho, že by se to za stejnou dobu naučil snad i cvičený šimpanz. No – zvládl to i Zlobík. Tím pádem některé pasáže jeho kurzů „obsluhy počítačů“ nepostrádaly určitou zajímavost a kvalitu.

Do popisku svých kurzů dával v charakteristice poskytovaného přístroje neomaleně a doslova všechny parametry Brilantova počítače; například: šestijádrový procesor Intel Core, vnitřní paměť 16 GB, rozlišení obrazovky 2800 x 1800, bluetooth, fotoaparát s vysokým rozlišením, HDD 1 TB… a desítky dalších vychloubačných parametrů. Kdo k němu však přišel na kurz, dostal zase jen a jen mechanické kuličkové počitadlo, abakus. Ty parametry nejmodernějšího počítače měl Zlobík jen načmárané tužkou na jednom dřevěném sloupku toho počítadla. A že tam jsou načmárané, to prý stačí jako důkaz, že abakus ty technické parametry skutečně má.

Ale – v Divnozemi měl s tím počmáraným počitadlem Zlobík občas i úspěch…

Zmrd jménem Komuna

To byl největší cynik mezi plagiátory. Na rozdíl od většiny ostatních, kteří byli záludní, učil ve svých kurzech obsluhy drátového telefonu (podle něj tedy „mobilu“) zcela neomaleně, že v historii lidstva byli úspěšní výhradně největší zločinci. A učil své žáky, že mají fyzicky zlikvidovat ostatní držitele oněch „mobilů“ – a zmocnit se jejich majetku.

K Lukášovi Brilantovi Komuna poznamenával, že je sice fajn být v něčem prvním a autorem, ale ještě důležitější je budit u zákaznické veřejnosti dojem, že on sám, Komuna, je první a autor. Že je tedy milé například jmenovat se Leonardo da Vinci a namalovat poprvé na světě Monu Lisu, ale že lepší je budit dojem, že on sám Komuna ji namaloval – a nechat si za ni platit, jako by byl její autor. Že jmenovat se Einstein a vytvořit teorii relativity je fajn, ale že lepší je vyvolávat veřejně dojem, že on sám Komuna je v teorii relativity průkopníkem; a slíznout patřičnou smetanu, nechat se oslavovat coby génius. Prostě – Komuna dával nepokrytý návod ke zločinu. A dokládal, že on sám, Komuna, jde v tom zločinu soustavně příkladem a cítí se tudíž být úspěšným člověkem. Jeho heslem bylo „nedodržujte dohodu, když se to pro vás začne jevit nevýhodné“. Toto heslo prezentoval ve svých knihách přikládaných k obsluze svého abakusu. Mnohé obchody s kancelářskou technikou takovýto jeho návod k všeobecné zločinnosti ještě podporovaly, když ty jeho abakusy a doprovodné zločinné knihy vystavovaly v hojném množství… Avšak žádný vedoucí prodejny kancelářské techniky nebyl za to nikdy zavřený, ba nebyl ani stíhán. Tak to v Divnozemi chodilo, milé děti.

Komuna míval plné sály posluchačů – a ti mu někdy nakonec i tleskali vestoje. Což o to, některé své pasáže měl Komuna i docela zajímavé – tedy ty, které okopíroval od Lukáše Brilanta. Vydával je však vždy za své – v souladu se svou celoživotní zlodějskou filozofií. Ve skutečnosti od Brilanta kopíroval ostošest, nicméně jeho čtyřkařský mozeček opět nestačil na více než na konstrukci kuličkového počitadla a drátového telefonu.

Všichni tři obrzmrdi, Kryšot, Zlobík i Komuna, měli některé společné vlastnosti:

od útlého mládí na základní škole chlastali jako duhy, do němoty, i když podle psaných zákonů Divnozemě nesměl člověk mladší 18 let pozřít ani jednu sklenku jakéhokoliv alkoholického nápoje;
dělali hrubé chyby v základních početních úkonech;
zákony a jiné právní normy jim byly a jsou naprosto fuk; jediné, o co jim šlo, bylo, aby je nikdo nechytil;
svými zákazníky, kupci počitadel, drátových telefonů a účastníky kurzů, hluboce pohrdali; považovali své zákazníky za ubohou chátru, za hnusnou svoloč, kterou je třeba zkasírovat a odkopnout; Kupodivu našlo se dost lidí – jejich zákazníků – kteří se takto bohapustě okrádat nechali, a na konci zlodějské výukové akce šli ještě svého obrzloděje pokorně požádat o autogram; i takovou část obyvatelstva měla ta zdevastovaná Divnozemě. Parazité se vychloubali, že už mají desetitisíce lidí okradených (pardon – „vyškolených“);

No řekněte, kde jinde než v Divnozemi si lidé koupí zašlou mosaznou podložku pod šroub pětkrát dráže než prsten z ryzího zlata zdobený velkým diamantem? Ano, jistě, i ta ušmudlaná zamaštěná podložka může sloužit obdobně jako prsten, může se navléci na prst. Ale tvrdit serioznímu klenotníkovi, že umaštěná mosazná podložka je proto pro jím nabízený vzácný prsten konkurencí, to je opravdu mimo veškeré chápání.

Ne že by Divnozemě byla v takových absurditách jediná na světě. Ale v Divnozemi se tomu nezákonnému parazitnímu svinstvu dařilo výrazně lépe než v jiných zemích, kde to svinstvo právní cestou důsledně potírali. V Divnozemi bylo toto svinstvo zkrátka úplně normální.

Lukáš Brilant nabízel své skvělé mobily a notebooky i různým prodejnám kancelářské techniky. Říkal jim, aby je vystavili, aby naučili prodavače popsat příchozím jejich funkce a výhody – a aby je prodávali lidem k užitku a vydělali na nich. Hodně vydělali. Majitelé obchodů si nechávali Lukášem Brilantem předvést mobily a notebooky s velmi zdrženlivou zdvořilosti, občas byli i částečně mírně zaujati tím, co chytré mobily všechno umějí. A pár kousků si i milostivě objednali; třeba jeden řetězec prodejen kancelářskou technikou měl na každé své dvacáté prodejně v koutě zastrčený jeden takový moderní mobil. A když jej tam rychle někomu chytrému prodali, tak už ten řetězec neobjednal u Lukáše žádné další mobily. Zato drátových kuličkových počítadel měli na poličkách a ve výkladech těch obchodů habaděj.

Když Lukáš Brilant v takové situaci nabízel takovému řetězci prodejen další notebooky a mobily, řekli mu: „Za celý měsíc jsme prodali jen jeden ten váš mobil. Jeden kus! Vidíte, mobily se neprodávají, už po vás žádné další na prodejnu nechceme.“ Vlastně v takovém jejich argumentačním klamu přehodili příčinu a následek; ve skutečnosti se neprodávalo, protože se řádně nenabídlo. Nenabídka byla příčinou, neprodeje byly důsledkem. Nikoliv naopak. Řetězec prodejen se sám svou hloupostí okrádal o pohádkové tržby.

Jak to asi mohlo dopadat celkově s prosperitou té Divnozemě, to si sami domyslíte.

Oficiálně skvěle; ministerstvo techniky a inovací té Divnozemě se chlubilo, že dává každoročně na výzkum, vývoj a inovace v kancelářské technice dvacet miliard. Z toho na kosmetické úpravy kuličkových počitadel 100 procent, na podporu výzkumů Lukáše Brilanta nulu.

I řada personalistů v té Divnozemi byla tak hloupá, že uvěřila tomu, že moderní notebook na jedné straně a předpotopní drátové kuličkové počitadlo na straně druhé jsou srovnatelně užitečná zařízení kancelářské techniky. Co také chcete od personalisty, který ani pořádně nezná základní přírodní zákony, fyzikální poznatky základní nebo střední školy. O problematice integrovaných obvodů a nanotechnologií nemluvě.

Personalisté, když dostali od svých šéfů za úkol vybavit pracovníky své firmy nebo instituce moderní kancelářskou technikou, měli za povinnost vypsat výběrové řízení a oslovit nejméně tři firmy. Kromě firmy Lukáše Brilanta, která nabízel skvělé notebooky a chytré mobily, nabízeli všichni ostatní oslovení dodavatelé drátová kuličková počitadla a drátové telefony do zdi. Myšlenkové rozhodovací pochody mnohých personalistů by jistě zasluhovaly důkladné psychiatrické vyšetření, když nakonec psávali Lukáši Brilantovi: „Dali jsme při poptávce kurzu práce s počítačem a mobilním telefonem pro naši instituci přednost jiné firmě, která lépe vyhověla našim požadavkům.“

Korunu všemu plagiátorství nasazovali někteří ministerští úředníci té Divnozemě, kteří moderní počítače a moderní chytré mobily ignorovali, zato však leckteré kurzy s kuličkovými počitadly a drátovými telefony takzvaně certifikovali, akreditovali, atestovali. A za takto akreditované předpotopní prehistorické zařízení zájemci neplatili, kdežto za moderní chytrý mobil platit museli. Čemu asi dali přednost? Skvělému technickému zařízení, ovšem za peníze, anebo předpotopnímu šuntu zadarmo. Většinou tomu druhému. Vůbec ta Divnozemě byla celá taková dotační. Sehnat dotaci se zde vyplácelo více než něco nového užitečného umět.

Prostě – šlo zde o zločinnost, jaké v její obludnosti není rovno.

15.06.2019 Zvědavej Honza

Související články: