Adolescent: feministický narativ minisérie Netflixu vystihuje jen bídu progresivistů

Tak jsem to viděl. Nejdřív jsem si říkal – příběh o třináctiletém klukovi, co zavraždí spolužačku, to snad ani vidět nechci. Pak se ovšem objevil soudruh Starmer, což je takový britský Fiala na steroidech, který by chtěl všechny bílé mužské heterosexuály své země poslat do války s Rusama. Ten tuhle minisérii Netflixu označil za „dokument“, a tak jsem si řekl, že se psychicky zapřu a že to musím vidět. Výsledek vyloženě předčil očekávání.

Nejdřív jen odbočka: nynější premiér Británie soudruh Keir Starmer, není ta sprostá parazitní hnida, který v roli lokálního prokurátora kompletně a zcela úmyslně nevyšetřoval mnohočetné případy muslimských, především pakistánských gangů, které na severu Anglie (na rozdíl od fantazijního příběhu Netflixu skutečně) terorizovaly, zneužívaly, unášely a vraždily takové třináctileté holčičky a nechal tak vyrůst slávu Tommyho Robinsona?

Hezké až úsměvné.

A nyní narativ. Víme, že Netflix a jeho tvorba je snůškou neomarxistického sprosťáctví a ani „Adolescent“, není výjimkou. Je tam všechno: každý, kdo má z hlediska příběhu pozitivní morální náboj, je „negr“ nebo přinejmenším „Arabáč“ (viz pozn. pod čarou). Největší záporňáci a sígři jsou naopak výhradně běloši. To je jasné, to už víme, jak funguje fantazijní svět feministek a progresivistů. Nechybí zde ani toxická maskulinita, homosexualismus ani další výdobytky moderní „genderistické“ progresivistické ideologie. Středobodem všeho zla je bílý heterosexuální muž.

Příběh samotný pojednává o jedná vraždě mladé třináctileté dívky, kterou měl domněle zavraždit spolužák. V „day mínus 1“, měl třináctiletý puberťák jménem Jammie Miler z neznámých důvodů vzít kuchyňský nůž a snad i po dohodě se spolužáky nebo spolužákem vylákat třináctiletou spolužačku Katie Leonardovou, kterou na tom randeti zapíchl, aniž by si zapíchal (teda fuj!). Dle narativu se snad Jammie poflakoval po městě a spolužačka Katie dle jejích rodičů, kteří v „dokumentu“ nevystupovali, se dle jejich výpovědi ve svých 13 letech v 9 večer hodin sebrala a odešla z domu (toť věru ukázka přímo vzorového rodičovství) a už se nevrátila. Fizlíci údajně neměli s vyšetřením velkou práci, protože městečko bylo prošpikováno fízlovacím kamerovým systémem a z různých rozhovorů vyplynulo, že mají natočené buď to, že se Jammie pohyboval v inkriminovanou dobu v blízkosti místa činu v časovém souladu se skutkovým nálezem na místě činu, nebo mají přímo natočené video z vraždy. Tyto rozhodující důkazy jsme však v „dokumentu“ jak tomu říká soudruh Starmer, neviděli a ani nebyly přímo zmíněny. A tak se fízlové rozhodnou Jammieho Millera zatknout. Tím příběh našeho miniseriálu může začít. Je sestaven do čtyř bezejmenných dílů, z nichž první by se dal nazvat „fízlárna“, druhý „škola“, třetí „hodná a korektní soudružka psycholožka“ a čtvrtý „rodina“.

Samotný seriálový příběh začíná v okamžiku, kdy fízlové dělají razii, násilně se vlamují do domu rodičů Jammieho, gorily v černých taktických pyžamech s oblíbenými automatickými zbraněmi Heckler & Koch MP5, vyrážejí dveře, řvou jako paviáni, dělají bordel a míří na hlavy Jammieho matky a nezletilé sestry. Docházejí až do Jammieho pokoje, který spí a po probuzení z leknutí tváří v tvář ozbrojeným venčeným gorilám strachy pochcal, byl odvlečen na fízlárnu. Zbytek fízlů zůstává v domě, aby dovršil zkázu provedením domovní prohlídky, která se spíše než prohlídce podobá úmyslnému dělání nepořádku – fotky a dokumenty jsou házeny na zem, do toho fízlovka rozkládá koš se špinavým prádlem, přičemž po všem šlape špinavýma botama včetně postele. Asi hledá nějaké biologické stopy, myslím.

Vše prozatím velmi precizní ukázka aplikace právního principu proporcionality v praxi současné Británie a má pro ni najít mezi tamními vohnouty opodstatnění. Myslím, že Heinrich Himmler by uznale kýval hlavou a soudruh Baxa jistě nad novátorským pojetím přiměřenosti aplikace zákona nadšením uchcával. Takhle si pro dětské delikventy nechodilo ani Gestapo. Mezitím je Jammie na fízlárně zavřen do CPZ, kde není denní světlo, což fízlové často zneužívají k manipulaci s vězni, kteří nemají ani tušení, zda je den nebo noc a kolik je hodin, neboť omezení je na 48-72 hodin a to by bylo, aby si sprostý podezřelý něco jakože vodpočítával. Na vykonání potřeby musí být Jammie odveden eskortou. Mezitím přichází advokát, který se chová jako kdyby obhajoba byla součástí obžaloby. Poskytuje Jammiemu různé chaotické rady (které by skutečný třináctiletý kluk vůbec nepochopil), například odmítnutí výpovědi. Do výslechu jakkoli nezasahuje a zejména se před výslechem nezajde podívat do vyšetřovacího spisu, který mu fízláci musejí ukázat okamžitě, jakmile má pověření o zastupování (což by také každý advokát měl okamžitě udělat), nicméně on se na fízlárně srdečně zdraví s fízly, asi bude na fízlárně zrovna na dovolené. Evidentně kromě hybridních ruských hrozeb máme i hybridní advokáty. Advokát mimo jiné ujišťuje Jammieho otce, že ta prasárna s vyvenčenejma gorilama, které byl svědkem před pár hodinama, je prý přesně podle zákona.

Ale když mu dá otec Jammieho 200 liber na hodinu, tak mu tak za polovinu jeho platu advokát sepíše stížnost na fízly, kterou přikryje nadřízený orgán, aniž by se vypořádal s argumenty. Tomu se v socialistickém soudnictví říká výchova advokátem. 20 % z této částky je DPH, kterou Jammieho otec přispěje na fízly a jejich platy.

Ale zpět k příběhu. Poté, co banda fízlích goril s taktickými plnovousy byla vyvenčena a vnikne násilím do domu a půlku ho rozseká, dojde k Jammiemu ladným krokem černý vyšetřovatel, který Jammieho v klidu odvede, aniž by mu nasadil pouta. Husté represivní násilí najednou není potřeba. Orgán sociálně právní ochrany dětí (tzv. Child Protection Service) u zákroku chyběl, což je sice poněkud zvláštní, ale dokresluje to naprostou neznalost reálií u autora. Další nedokonalost fantazijního příběhu je, že zákroky prováděny na nezletilých či mladistvých se musejí ze zákona natáčet na video, což bohužel rovněž nebylo patrno. Nejluxusnější záběry jsou z krevního odběru a osobní prohlídky, která se podivně koná až po dlouhé době poté, co je Jammie za katrem. Podle advokáta „když požadují krev, tak mají asi pádné důkazy“, a tak bude prý nejlepší, když Jammie odběr krve neodmítne. Proč potřebují nadbytečně narušovat tělesnou integritu třináctiletýho kluka, když mají „tak přesvědčivé důkazy“, hybridního advokáta nenapadá. Ještě se mu nepodařilo zjistit, co fízlové na Jammieho vlastně mají, přičemž toto zjištění spolu s povinností ještě před výslechem o tom svého mandanta zpravit a eventuálně mu na základě toho něco smysluplného poradit, je základním účelem toho, proč tam je. Advokát je pro tu rodinu i zadarmo drahej. Na osobní prohlídku najmou tu nejnamakanější asi dvoumetrovou fízlí buznu s taktickým plnovousem, která Jammiemu bude prohmatávat anální otvor a už se na to chystá celá natěšená, ale divák byl ujištěn, že v tom má fízlobuzna velkou praxi a bude tak něžná, jak to jen prý bude možné.

Celý tento obraz fízlů má navodit atmosféru normálnosti, protože v Británii se podobný fízlí modus operandi vyskytuje i u méně závažných činů než je vražda, například vedení blbých keců na internetu – ostatně o tom bude v minisérii ještě řeč. Nyní jen podotkněme, že v Rusku, které má 150 milionů obyvatel, za blbé kecy na internetu bylo obžalováno a sedí asi 400 politických vězňů, přičemž Rusko je ve válce. V Británii, která má 80 milionů obyvatel, sedí za blbé kecy na internetu asi 3300 politických vězňů, převážně bílých heterosexuálních mužů i žen. Inu, musíme stát na té správné straně, jak říká progresivistický prasák soudruh Fiala.

Poučení ze seriálu číslo jedna: pokud jsi násilnický psychopat, kterému se nechtějí dodržovat platné zákony, jdi k fízlům, protože to je jediné místo, kde svůj přirozený talent budeš moci dále rozvíjet pro dobro státu a fízlího sboru.

V druhém díle se hodný černý fízlí vyšetřovatel pustil se svojí kolegyní do školy. Škola byla plná bílých hajzlíků, co pošlou učitelku natvrdo do prdele a šikanují všechny okolo sebe a černých hodných dětí, které jsou šikanovány. Kantoři si zjevné šikany (příkladmo zastrašování za účelem získání peněz – „proč potřebuješ peníze, když máš jídlo zadarmo“) nevšímají. Děti jsou vyslýchány bez přítomnosti zákonného zástupce, bez přítomnosti child protection service a bez zákonného poučení, ale ani tak se fizlík zpočátku nic podstatného nedozvídá. Za to žáci ve škole vypadají, že vědí vše. Je vidět že mezi bílými heterosexuály a bezpečnostními složkami nepanuje stav důvěry, což nevím, jak by bylo v praxi, protože v čekoprasečáku se zatím práská fízlům ostošest, a v Anglii to, pokud je mi známo, není jiné. Ve škole je řev jako v zoo a v podstatě není rozdíl mezi přestávkou a vyučovací hodinou.

Výukový proces postrádá sebemenšího impaktu na kognitivní schopnosti žáků, přesto tam musejí chodit. Všichni, kdo máte děti, jistě víte, že škola se dnes stává nikoli institucí výukovou ale propagandistickou, přičemž její ryze vedlejší činností je kontrolovat, co doma naučili děti jejich rodiče. Co je totiž dle kantorských soudružek tou největší příčinou stále klesající intelektové a znalostní performance žáků? Přece nedostatek domácího studia. Ze své vlastní zkušenosti vím, že moje děti nosily na základce úlohy, jejichž vypracování zabralo dětem i více než 4 hodiny a vždycky jsem si lámal hlavu nad tím, co dělaly děti ve škole. Při kontrole sešitu mi připadlo, že nic, což se potvrdilo za kovidího libtardího lockdownu, kde dětem rovněž trvalo asi 4 hodiny denně, aby měly vypracovaný sešit.

Že by soudružky učitelky vykazovaly jakékoli deficity v metodice výuky, si nikdo nepřipouští. Zjevně také nefunguje státem proklamovaná ochrana identity mladistvých pachatelů trestné činnosti. Někdo ze školy má fízlů plné zuby a zapne požádní alarm. Všichni musejí ze školy ven. Spravedlivě nasraná kamarádka zavražděné Katie fyzicky napadá spolužáka Jammieno Ryana a všichni bílí sígři se mu smějí. Kamarádka, která vykonává spravedlivě veřejnou odplatu je shodou okolností „negryně“. Hodný černý vyšetřovatel si ale právě spáchaného trestného činu výtržnictví a pokusu o ublížení na zdraví nevšímá (přestože dotyčná je dle lokálního práva trestně odpovědná), je to totiž spravedlivá odplata na utlačovateli.

Teprve fizlíkův synátor Tommy, shodou okolností šikanovaný kluk, zasvětí taťku fizlíka do tajů manosféry, red-pill filosofie chápání sociosexuálních interakcí a komunikace pomocí emotikonů na internetu. Neomarxistickému fízlímu černému soudruhovi se spojí drátky: aha, Jammie to udělal kvůli radikalizaci na internetu prostřednictvím působení misogynních extrémistů a jejich ideologie!

Fízlí soudruh tuší, že kamarád a spolužák Ryan něco ví. Začne se s bílým sígrem honit po pozemku školy. Nakonec jej zatkne, protože Ryan nepochopil, že s fízly se nemluví a přizná se k vlastnictví nějakého nože, v kontextu událostí pravděpodobné vražedné zbraně. Fízl s použitím ráznějších donucovacích prostředků, což je jak u nás tak v Británii na osobách mladších 15 let zakázané a protizákonné, jej zatýká. Tentokrát se zatčení obchází bez vyvenčení goril s MP5kama v černých pyžamech.

Poučení ze seriálu číslo dvě: za selhání školy můžou hlavně ti malí bílí sígři a potažmo jejich rodiče, nikoli politika státu, inkluze a propaganda a výuka nevzdělanými línými blbci odtržená od praktických potřeb studentů.

A konečně ji tady máme – středobod důkazní konstrukce při objasňování trestné činnosti – bolševicko-feministickou soudružku psycholožku, svatý grál podkladů pro všechna justiční rozhodnutí! Je jí věnován celý třetí díl „dokumentu“. Abyste si nemysleli, soudruzi, není to taková ta typická bezpáteřná zamindrákovaná nevzdělaná stará píča, které jde hlavně o prachy za posudek, a tak to nakašíruje fízlům způsobem, kteří jí fízlové řeknou, když se účelově snaží vyplnit důkazní mezery pseudodůkazy, aby tak dostala další státní zakázky na další případné difamace.

Toto je jiná, pozitivně motivovaná, nezaujatá a opravdu spravedlivá soudružka. Taková seriálová soudružka, čistá jako okvětí bílé lilie, vrchol pomyslné hierarchie libtardí společnosti. Navíc kus (v kontextu světa tedy ne ale na Angličanky nesmíte mít vysoké nároky)! Má pouze jednu jedinou vadu – není černá. Ale to vadí jen částečně, protože je to žena. Bílý heterosexuální akné zjizvený dětský bachař, který již 7 měsíců hlídá Jammieho v nějakém tom lágru pro mladistvé delikventy, nad ní slintá a nejradši by ji vojel (koneckonců jak to všichni nebrždění bílí heterosexuálové dělají), ale soudružka nad ním intelektuálně triumfuje a napomíná ho a bachař nemá šanci. Určitě je to taky incel a bydlí u maminky.

Ale to už se soudružka psycholožka profesně zakusuje do Jammieho psýché a strhující dekompozice psychoprofilu juvenilního delikventa může začít. Schůzku nikdo nenahrává, není přítomen rovněž nikdo. Zákonné poučení je takové, že „ona je tu hlavně, aby mu pomohla“. Je to vtip. Jammie před jejími psychologickými triky a úklady vysloveně roztaje a ukáže jí temné stránky své toxické maskulinní psýché – emocionální nestabilitu a vztek vyplývající z nenaplněné potřeby uznání – za vše samozřejmě může otec instalatér, který rozbil kůlnu a odvracel obličej, když Jammie pokazil fotbalový zápas. Je potřeba tohle zohlednit u každého rozhodnutí o péči při rozvodu a více usnadnit rozvod, což je i dle našeho dona Pabla nejlepší prorodinná politika vlády. Otec je totiž z principu hnusák, zmetek a hajzl.

Za emocionálně nestabilní projevy Jammieho soudružka psycholožka odměňuje horkou čokoládou s marshmallowny. Jammie stupňuje projevy temné triády (A vy se mě jakože bojíte? Třináctiletýho kluka?) Nakonec se Jammie de facto přiznává k vraždě a potvrzuje fízlí konstrukci o radikalizaci na internetu. Jeho spolužačka umřela, protože mu řekla, že je incel a že si nikdy nezašuká, zatímco ostatní spolužáci její projevy lajkovali. Byla to prostě mrcha. Navíc se ukáže superiorita soudružky psycholožky, která je na svém odchodu přemlouvána Jammiem, aby ještě zůstala, i když fixace třináctilevého puberťáka na vyhublou třicítku bez pořádných cecků, to je skoro patologické, i když je budoucnost Jammieho co se sexuálních příležitostí týče dost temná.

Zbytečnější a nesmyslnější motiv k vraždě si nelze ani představit, pokud použijeme pravidel psychologické projekce, scénárista musel být pěknej snowflake. Zajímavé a pro mě nepochopitelné v příběhu je, že oběť vraždy za těchto okolností se v rozporu se svými nálepkami tímto mírníx dýrnix jeden den sebrala v devět hodin večer a šla za Jammiem na osamělé místo, aby se tam nechala zapíchnout. V tom scénář poněkud tápe, ale logické vazby a shoda s reáliemi nejsou na příběhu důležité, důležitější jsou emoce, máme tady příběh, kterému chce uvěřit každý vouhnoutí libtard. Bude potřeba větší restrikce, represe a kontroly strany a vlády, aby byly utlačované ženy více chráněny před misogynií.

Čtvrtá kapitola libtardí ságy o toxické maskulinitě je již jen epilog. Jammieho taťka, který za všechno může, a vydal už asi veškeré své životní úspory a penzijní rezervy na advokáta a záchranu nepovedeného synečka, se od něj dozvídá na své padesátiny, že synátor, který byl odstraněn z jeho toxického vlivu, pod blahodárným vlivem převýchovného systému v Británii konečně prohlédl a chce změnit výpověď, a tak nějak se po chlapsku ke všemu přiznat. Taťka je z toho trochu nasranej, pročež terorizuje svoje další členy rodiny – utlačovanou manželku a dceru, které jsou vlastně v seriálovém podání největší oběti toxické maskulinity. Ano taková rodina je špatná, špatná, špatná! Krom toho se rodina dostává pod tlak „spravedlivě znepokojené komunity“, jejímž cílovou osobou je rovněž především Jammieho taťka. Někdo mu na auto nastříká nápis „nonse“, což jej rozlítí do běla, ačkoli by měl správně zpytovat své svědomí. Rodina se navzdory šikaně a pasivně agresivnímu přístupu okolí ovšem rozhoduje, že zůstane i nadále v městečku, kde doposud žila. To rovněž není v souladu s realitou, protože rodiny juvenilních vrahů většinou musejí odstěhovat z města, zejména pokud je menší.

Seriál má na ČSFD hodnocení 79 %, což je věru neuvěřitelné, ale to bude asi tím, že normální lidi musejí makat a nemají peníze na vyhazování za streamingové služby jako je Netflix. Navíc pokud se jedná o takto nechutnou propagandu. Ale nenechme se mýlit. Tohle funguje na voliče daleko líp, než komunikační karty soudruha Foltýna. Málokdo z těch vohrndírů, kteří lajkují podobné sračky totiž ví, že co se týče „knife crime“, tak pokud se jedná o domácí prostředí, mezi pachatelkami převažují bolševicko-feministické soudružky manželky (70% případů) a jejími oběťmi jsou většinou jejích partneři (80% případů). Mezi nepříbuznými delikventy násilné trestné činnosti je statistika rovněž zcela jiná. Barevných žije ve Velké Británii asi 16%, přičemž „knife crime“ je páchán typicky barevným pachatelem, který je směřován na jiného barevného nebo jde o hromadný útok proti bílým – asi 80% všech úmyslných násilných trestných činů nožem je spácháno v Británii černochy nebo Araby. Pokud tyto 2 čísla syntetiuzujeme, pak pravděpodobnost, že nůž, který vám někdo v Británii zapíchne do bříška bude držet příslušník barevné minority, je asi 30x vyšší, než že tu kudlu bude držet běloch, notabene bílý heterosexuál. Za celý svůj život jsem byl blízko pouze jedné vraždě. Stalo se ještě za komoušů. Vyrůstal jsem na malém městě a jedna z mých kamarádek měla matku pošťačku a taťku, který mamince tak nějak zahýbal a šukal vše, co před ním nevylezlo na strom nebo neskočilo do vody. Pošťačka, které bylo asi 45, to psychicky nedala a taťku zapíchla kuchyňským nožem. Následně s tím nožem šla a chtěla se udat na fízly a tak se začala dobývat na fízlárnu se slovy „už jsem tu kurvu zabila“ (srov. zde). Na fízlárně byli zrovna dva fízlové. Jeden fízl tváří v tvář vražedkyni omdlel a a pochcal se, druhý fízl byl více při smyslech, a tak sebe i inkapacitovaného kolegu zavřel na fízlárně za mříž a hystericky volal o posily. Bába mezitímně mlátila se zakrváceným nožem v ruce na okénko fízlí kukaně. Celé město z toho mělo druhé vánoce a kamarádka (do které jsem já blbec byl chvíli i platonicky zamilovaný) skončila v péči babičky.

Jasně, shit happens. Máme zde případy bílých mladistvých delikventů a sexuálně sadistických vrahů, kteří mohou být i bílí. Zcela výjimečně se však jedná o případy z funkční rodiny. Většinou jde o děti svobodných matek, produktů neomarxistické ideologie a její politiky. Zejména v letech 70. byla vlna rozvodů doprovázena explozí dětské kriminality. Tentýž obraz se historicky popisuje i po první světové válce, kdy se spousta otců nevrátila ze zákopů.

Situaci s kriminalitou nenapomáhá beznátlaková feministická výchova propagovaná státem – osobami jako je například u nás soudružka Laurenčíková. Uštěpačně poznamenávám, že kdyby Jammie dostal pár facek pokaždé, když se choval jako zmetek, jak by to možná udělal jeho otec, kdyby mu do toho státní feministické prasnice nemluvily, možná by k vraždě vůbec nemuselo dojít. Ono totiž vše je o procesu učení. Především chlapci touží po soutěži a hierarchii, je to důležité v jejich osobním rozvoji. Beztvaré nic a hlavně žádná soutěž, aby se někdo necítil odstrčený, což je typická feministická prasárna, poškozuje proporcionálně daleko více kluky stejně jako zákaz fyzických trestů. V určitém věku vydá jedna facka ve správnou chvíli za víc než deset tisíc domluv. Nepodezírám soudružku Laurenčíkovou, OSPODy a tu justiční verbež, která tyto zákazy vymáhá a zneužívá v praxi zejména proti otcům, že by to nevěděli. Zde můžeme nalézt podhoubí pro situaci, kdy se nám tady vyvine pokřivený juvenilní spratek, který někoho zabije, protože za svůj život neměl šanci projít procesem učení, jak zvládat vlastní stres a frustraci, která na většinu z nich ať tak či onak v životě jednou přijde.

Dějová konstrukce seriálu má i další vady – tak například je prokázáno, že vlivem nedostatku otců v rodinách dochází ke zpožďováno sexuálního zrání chlapců. Nám se možná zapalovala lejtka ve třinácti a začali jsme postupně přicházet na chuť druhému pohlaví. Dnes je tento proces oddálen zhruba na 15 let. Situace, kterou popisují libtardí soudruzi, je tak velmi nepravděpodobná. V Británii však mají vlivem hysterie kolem jedné konkrétní historické události (vraždy 7-leté dívky dvěma desetiletými kluky) sníženou hranici trestní odpovědnosti na 10 let, ve Skotsku dokonce na 8 let. U nás by takový spratek strávil max. 10 let v pasťáku, kde by se přiučil některým praktikám, ale pak by byl normálně puštěn na svobodu. Libtardí filmová fantasmagorie nemá s realitou společného prakticky vůbec nic.

Zkrátka a dobře, co je primární a neoddiskutovatelnou příčinou násilné dětské kriminality? Quod erat demonstrandum: čím více feministického libtardího sprosťáctví, tím víc reálných vražd mezi juvenilními delikventy. Hlavními důvody jsou nepřítomnost otce fyzická nebo emocionální, za což je především odpovědná bolševicko-feministická justiční chamraď, z toho vyplývající problémy absence procesu sociálního učení, absencí zdravé kompetice, kde by se především chlapci „vyřádili“, sezení doma u komplu a odtržení od reálného světa a reálných lidí. Druhou nicméně sekundární příčinou jsou návykové látky, protože jejich zneužívání opět pramení z neradostné rodinné situace vyvěrající z bolševicko-feministické ideologie. Normalizace sprosťáctví feministek a pičulínů, jejíž důsledky vidíme především v domovech těchto delikventů. Data hovoří sama za sebe, netřeba dále komentovat. Přesto všechno, respektive právě proto se britský Fiala sešel s neduživými zmrdy, scénáristou a režisérem, aby mu prý poradili, jak bojovat proti misogynii. Zloděj křičí – chyťte zloděje!

Proslýchá se, že dojde k výraznému zvýšení represe za verbální trestné činy, fízlování a dalších výdobytků naší hodnotové společnosti. Libtardí prasata neváhají ke svým mocenským cílům zneužívat i děti. Tak doufám, soudruzi, že „stojíte na té správné straně“ „pro dobrý život v naší zemi“, jak nám naše libtardí strany zdůrazňují. Co je teď v Británii, může být klidně za 5 let u nás.

27. 5. 2025 Challenger

Poznámka pod čarou: aby bylo jasné – nepropagujeme zde žádný rasismus. Človek má být hodnocen nikoli na základě toho, z jakých poměrů pochází a jakou má barvu kůže či co má mezi nohama ale vždy a zásadně jen dle svých skutků a schopností a užitku, který přináší ostatním. Libtardí verbež ovšem hlásá zjevný opak, protože žádný z těch zmrdů žádný užitek nikomu nepřináší. Proto si dovoluji právo v kontextu kritiky libtardího zmrdství používat slovo negr. Mám spoustu přátel černé pleti, většinou lékařů, jsou to často obdivuhodní lidé, kteří se uměli probít navzdory tomu, že se nenarodili se zlatou lžičkou v prdeli. To však neplatí o všech migrantech. Publikovat, že zločincem byl negr závislý na heroinu a sociálníchz dávkách není rasismus. Je to popis jeho skutků, schopností a voleb a je to zcela v pořádku.

Související články: