Jak porazit strašlivý virus? Existuje „Plán B“?

Před časem jsem tady rozebíral svoji frustraci z koronašílenství, roušek, home office a ze zavádění kontinuálního dozoru. Od té doby uplynul rok a situace je ještě horší. Seznam.cz a podobná média nás za přispění oblud typu Flégr krmí čím dál tím výživnějšími zprávami – přetížení systému, mrazáky v ulicích, hrobníci pracující nonstop, nedostatek dřeva na rakve, čím dál mladší nemocní a tak dále.

A my jako pitomci dál procházíme tyto stránky plné děsu, vytvořené jen k tomu, abychom zkonzumovali co nejvíc personalizované reklamy. Propaganda jede na plné obrátky a pod tlakem do nás pumpuje strach a dogma, že čínská chřipka je skutečný problém. Osobně ale nejsem přesvědčen, že současná koronahysterie je na místě, a jsem si jistý, že podobně to vidí spousta lidí.

Je nám odevšad vtloukáno do hlavy, že kdo nerespektuje vládní nařízení, hraje ruskou ruletu se svým životem i s životy ostatních. Třeba to tak i je, ale tato ruleta má trochu jiné parametry. Hraje se s revolverem, který má 1000 nábojových komor. V těchto tisíci komorách je vloženo něco mezi čtyřmi až šestnácti náboji. Nechci se pouštět do rozborů smrtnosti – riziko, že zrovna na mne při hře vyjde nabitá komora, tu nepochybně je. Ale stejně tak je tu riziko, že budu mít autonehodu cestou do práce, že na mne při chůzi po ulici spadne z výšky květináč nebo že mi vysadí motor v letadle, až se zase budu kochat pohledem na zem z výšky. Všechna tahle rizika prostě beru – patří k životu a jsem s nimi smířen. Život oproštěný od veškerých rizik není vůbec možný a já rozhodně nechci, aby se proti mé vůli někdo snažil pro mne takový život zařídit. Mám kamaráda, kterému je něco přes 70 let. Bál se covidu, byl opatrný, ale stejně ho chytil. Poradil si po svém – vše vyřešil v podstatě pomocí lipového čaje a už je zase v pohodě. Zkrátka – nemyslím si, že čínská chřipka je skutečně opravdový velký průser.

Čistě pro účely tohoto článku ale připusťme, že čínská chřipka opravdovým průserem je.

Všude se donekonečna omílá, že nesmí být zahlcen zdravotnický systém. Zprávy neustále zmiňují přetížený zdravotnický personál, nedostatek lůžek s ventilací a podobně. Ale po celou dobu, co tu s námi čínský virus je, mám pocit, že vládní „Plán A“ vychází ze základního předpokladu: systém JE DANÝ a my jej nesmíme přetížit, proto musíme zastavit přísun pacientů. Za každou cenu – všechno zavřeme, zakážeme lidem se stýkat, zničíme ekonomiku a hlavně všem nasadíme náhubky. Proč je ale pořád bráno jako dogma, že systém zdravotní péče je neměnná věc? Proč se téměř nemluví o posílení tohoto systému, třeba jen dočasně?

Každý živnostník, který vozí nákladním autem kamení, si ví rady. Potřebuje odvézt více kamení, auto už nestačí, tak za něj zapřáhne ještě vlek. Když po čase poptávka po transportu kamení opadne, vlek může odstavit. Proč tuto logiku neaplikuje vláda jako hlavní strategii při „boji“ s covidem? Když už ne od začátku, tak aspoň nyní jako „Plán B“, když je zjevné, že realizace „Plánu A“ nikam nevede?

Snad jediným pokusem takto uvažovat bylo zřízení polní nemocnice za 60 mega. Nikdy v ní nebyli pacienti. V normálních nemocnicích byla sice navýšena kapacita lůžek pro pacienty s covidem, ale asi ne dost, když vláda stále argumentuje, že „systém jede na doraz“…

Kvůli „pandemii“ už byly vynaloženy obrovské prostředky a další hromada peněz ještě utracena bude. Dluhy, které vláda nasekala, nejspíš nesplatí ani moji vnuci. Kdyby se tyto peníze od začátku investovaly do nákupu lůžek a ventilátorů a dalších drahých zařízení, rozhodně by to mělo větší smysl, než utrácet za náhrady škod způsobených zbytečným uzavřením podniků.

Dalším častým argumentem vlády je nedostatek zdravotníků. Aby taky nebyl – i zdravotníci mají děti a místo, aby chodili normálně do práce, spousta z nich se musí věnovat dětem zavřeným doma. Kdybych ležel na JIP a měl vážný problém (jedno jaký), bylo by mi asi fuk, kdo mi přinese vodu nebo pomůže s vykonáním potřeby. Nemusí to být nutně vysoce kvalifikovaná sestra z JIP – pro tyto případy by stačil i přeškolený voják nebo hasič (policista raději nee…). Kvalifikovaným zdravotníkům by se tak uvolnily ruce pro skutečně odbornou práci. Nedostatek zdravotníků je řešitelný delegováním jednodušší práce na lidi zvyklé postupovat podle předpisů, ze kterých lze dočasně udělat úzce zaměřené specialisty.

Nepochybně se strategií založenou primárně na posílení stávajícího systému už někdo zabýval. A byla nejspíš shozena ze stolu. Může to mít spoustu různých důvodů – třeba ten, že roušky umí sehnat a s pořádným ziskem prodat státu kdejaký mamlas, který samozřejmě nezapomene, kdo mu dohodil kšeft. Se složitým a drahým zdravotnickým vybavením může být taková malá domů obtížnější. Je zbytečné nad tím spekulovat. Osobně si myslím, že pokud strategii založenou na posílení systému zdravotní péče někdo nadnesl, zatrhly ji především zdravotní pojišťovny. Je jasné, že nemocnice by si po skončení „pandemie“ získané vybavení chtěly ponechat a pojišťovny by to musely platit. Naprosto perfektně situaci ve svém článku popsal Challenger – „…lůžko na JIP si svého pacienta nakonec vždy najde.“ Řešením by možná bylo přistoupit k Plánu B, ale od začátku jasně deklarovat, že rozšíření „covidových kapacit“ nemocnic je dočasné. Jakmile ubyde viru (nezmizí nikdy), všechno vybavení nakoupené kvůli čínské chřipce se uloží ve státních rezervách nebo kdekoliv jinde.

Současné vlády už mám plné zuby – jako ostatně asi všichni. Nepředvedla nic než jen chaos a naprosto amatérský přístup. Vrcholem je vyslání dvaceti šesti tisíc policajtů na obranu hranic okresů a mlácení lidí v prázdných ulicích za to, že neměli náhubek. Navíc před jejich malými dětmi. Jestli tohle není pouhý akt zoufalství, naprosté arogance a demonstrace moci, tak už nevím… Navíc je to prý všechno v pořádku, protože Blatný „v tom nechce mít výjimky“ – mohly by prý snížit efektivitu opatření… HNUS…

Pevně doufám, že to vláda v nadcházejících volbách neustojí. Jenže volby jsou až za dlouho a zatím to vypadá, že „lockdown“ nikdy neskončí. Proto nezbývá než vyzvat současnou vládu (nebo alespoň ty, kteří ji nahradí): Přestaňte už konečně fňukat, že zdravotnický systém nestíhá. Posilte ho pomocí dočasných opatření a peněz, které jinak utrácíte za kompenzace vámi způsobených škod. Zrušte všechna omezení – stejně k ničemu nevedou – a nechte nás normálně žít.

Strašné na tom všem je, že kdyby fakt poslechli, nejspíš by jim okamžitě vyskočily volební preference. Jakmile někdo slíbí, že otevře hospody, lidé se k němu upnou jako ke spasiteli.

Míra nasranosti obyvatelstva neustále roste a může vyústit naprosto v cokoliv. Už to trochu připomíná závěrečnou scénu z filmu John Wick 3. Tam se pořezaný Laurence Fishburne ptá polomrtvého Keanu Reevese, jestli je už dostatečně nasranej. John Wick zvaný Baba Jaga odpoví „Jo“, tím končí film a všichni se už těšíme, že v dalším dílu ti dva rozpoutají peklo a pomstí se systému, který je zdecimoval. Bohužel – i když se jim to nejspíš povede, Johnu Wickovi už nikdo nevrátí psa, dům, auto a useknutý prst. Stejné to bude v naší zemi. Žádné kompenzace nenahradí všechny škody způsobené vládou (NE virem). Spousta firem už zanikla a další ještě zaniknou a čím déle nás bude vláda „zachraňovat“, tím to bude horší. A jestli někdo skutečně zavře fabriky, budeme v prdeli všichni…

Někdy si myslím, že bychom se mohli něčemu přiučit od zvířat. Můj pes se při setkání s ostatními psy chová podle následujícího programu:

Očichat druhého čokla.

Je to fena? Vrtět ocasem.

Je to hárající fena? Okamžitě zahájit kopulaci.

Je to pes? ZABÍT.

Zkrátka – pes ví naprosto přesně, co musí udělat, chová se podle toho a nijak moc neřeší následky. Možná se naše lidská společnost postupně blíží ke kulminačnímu bodu, od kterého už začne uvažovat podobně jednoduše – jednoduchá řešení kupodivu často fungují. Třeba už v tom bodu jsme, ale zatím jsme nepřišli na to, co se musí udělat. Zatím. Struna se ještě napíná, ale zní už dost vysoko.

14.03.2021 Rudolf

Související články: