Lajna

Můj pes se musí cítit jako v ráji. Tolik kilometrů jako za poslední rok nenaběhal snad za celý svůj dosavadní život. Psi jsou asi jediní tvorové v zemi, kteří mohou být za desetimilionový kriminál Hamáčkovi vděční.

O prvním víkendu totálního uvěznění jsme vyrazili společně s drahou polovinou a se psem na místní kopec, který je zvrásněn mnoha opuštěnými kamenolomy s rozměry od několika metrů po opravdu velké díry. Obvyklou cestou jsme došli k druhému největšímu kamenolomu, když jsem si nad hlavou všiml jakéhosi lana. Žeby filmaři, říkali jsme si, ale při stoupání po úbočí kopce jsem zahlédl skupinku asi čtyř mladých kluků a jedné slečny, kteří se v horolezeckých sedácích rozcvičovali u zakotvení lana ve svahu lomu. Po chvíli jsme zahlédli i druhé natažené lano, ke kterému jsme pomalu došli. Tady seděli dva mládenci, z nichž jeden se právě kotvil karabinami na ono lano, jež jsem zblízka identifikoval jako úzkou dlouhou pásku. Druhý mladý muž se s námi dal do řeči a já se zas dozvěděl něco nového.

Například že sport se jmenuje Slackline a že vznikl v Americe. A že čeští slacklinisté patří do světové špičky (jak jinak). Při výkladu si mládenec drbal holá lýtka svýma bosýma nohama, zatímco já před ním stál ve svých pevných turistických botách. Zábla mě z něj chodidla. Ale to už se jeho kolega vydal na lajnu. Nezbylo mi než jen obdivně čumět. Už jen provést výmyk z jistícího visu pod lajnou, posadit se na ni a vzápětí se nezřítit zpět je asi nejen pro mne v podstatě neřešitelný problém.

Pohodička dvacet metrů nad zemí. Hlavně nepovolit půlky.

Slacklinisté kromě extrémně vyvinutého smyslu pro rovnováhu musí mít i vynikající kondici, pokročilé technické znalosti a nemalou porci fištrónu. Sdílný slacklinista mi totiž vysvětlil i záhadu, jak se jim povedlo natáhnout lajnu přes celý hluboký lom: Postavíte se na místo budoucího ukotvení, vezmete tenké lanko se závažím a vhodíte ho do údolí. To samé provede kolega na opačné straně. Dole se lanka spojí, napnou, a pak už není nic jednoduššího než navázat lajnu a přetáhnout ji z jednoho konce na druhý. Zajištění lajny bylo opravdu důkladné, jak je vidět i z obrázků. Fialová zajišťovací lana se táhla desítky metrů ke vzrostlým stromům.

Ještě chvíli jsme s mladým mužem klábosili, udělali pár fotek a videí, a vyrazili dál. Ale ta parta mi evokovala něco, na co už jsem skoro zapomněl. V době, kdy nás komunista držel pod zámkem, jsme měli tři možnosti: Angažovat se a výt s vlky, ublíženě plakat a nadávat na útlak, nebo prostě žít. Tihle lidé žijí. A nějaká politika je jim evidentně zcela u prdele. Možná nehodlají změnit svět, ale v mysli jsou určitě svobodní. A právě tím ten svět mění.

Měli bychom si z nich vzít příklad. A nemusíme si kvůli tomu kupovat lajnu.

Lajna, sedák, odvaha. A k tomu pocit naprosté svobody.