Sanitární teror

Prvně musím napsat, že nejsem žádný lékař, imunolog, virolog či epidemiolog. Jsem jenom normální člověk, který z pozice laika komentuje to, co kolem sebe vidí. Tudíž berte následující řádky trochu s nadhledem. K této mojí úvaze mě přiměla informace, kterou jsem zaregistroval v médiích, že tentokrát už se do obchodu dostanu pouze s respirátorem, nebo světe div se, se dvěma rouškami.

Abych se přiznal, je mi to tak nějak jedno a tímto dalším stupidním nařízením se řídit nehodlám. Vlastně mi je už celkově tak nějak jedno, co vláda zkorumpovaných a prolhaných chaotů, s nefungující a prohnilou státní správou za zády vymyslí za nesmysl. Musím se zpětně smát záběrům z loňského jara, kde komanda městských strážníků zaklekávala na ulici každého, kdo si dovolil tento posvátný hadr na obličeji nemít. Vláda národního chaosu nám tak po roce sděluje, že celá ta roční buzerace byla vycucaná z prstu. A proto když něco nefunguje, tak to ještě přitvrdíme. Takže už ne jedna rouška, ale rovnou dvě. V létě se možná dočkáme toho, že budeme nosit roušky tři. Dobrý je i tento vtip: „Od zítřka bude k operaci srdce stačit jedna chirurgická rouška, ale na nákup rohlíků budou nutné dvě.“

Vzhledem k tomu, že cca poslední půlrok už vládní opatření zcela ignoruji a přestal jsem jejich vyhlašování sledovat, je tato nová roušková, potažmo respirátorová mánie úsměvná. A to nám ještě ministr zdravotnictví, který se ani za celou tu dobu nenaučil jak správně respirátor nosit, znovu vyhrožuje tvrdým lockdownem. V době kdy se blíží jaro a krásné slunečné počasí a teplé dny, si strčte svůj lockdown pane ministře do prdele. Budu ho ignorovat, i za cenu občanské neposlušnosti.

Tím se dostávám k tomu, co mám na srdci. Jak asi bude po roce mediálního strašení, nošení masek, mnohdy i na pusté ulici, patlání se dezinfekcí na každém rohu, sociální izolaci, zákazem některých pohybových aktivit a amatérského sportu, vypadat naše přirozená imunita? No jak jsem řekl, nejsem lékař a ani imunolog, ale můj selský rozum mi říká, že to nebude žádná hitparáda a pokud tento trend bude pokračovat, budou ze spousty dnes vyděšených jedinců brzy obyčejné trosky, které časem složí i obyčejná rýma. Při svých cestách po Indii jsem vždy přemýšlel nad tím, jak jsou tamní lidé schopní přežít v té neuvěřitelné špíně, nedostatečné hygieně a hustotě zalidnění. Pamatuji se na své návštěvy svatého města Varánásí, chaotického, špinavého ale zároveň magického místa, které je starší než samotný Řím. Protéká tudy i posvátná řeka Ganga. Nikdy jsem ale neměl odvahu se v ní vykoupat. Přesto se v ní Indové běžně kopou, co víc, oni ji dokonce i pijí. Nevím, jak to v Indii vypadá dnes, nějaký čas jsem tam nebyl, ale čekal bych, že Covid tam musel rozpoutat hotové inferno. Ti z vás kdo tam někdy byli tak vědí, jak vypadá běžné indické maloměsto. Že to jsou obrovské, hustě zalidněné aglomerace, kde je doslova hlava na hlavě. Čekal bych šokující záběry masových hrobů, desítky milionů mrtvých. Kupodivu takové záběry jsem nikde neviděl. Uvědomil jsem si už tenkrát, že Indové jsou schopni v těchto podmínkách přežít, protože jsou od mala vystaveni všem možným virům, bakteriím a dalším patogenům a jejich přirozená imunita musí být na tyto podmínky přizpůsobena. Pro nás Evropany, křehké to bytosti, z mnohdy téměř sterilního prostředí, je to samozřejmě větší výzva.

Možná by se mohlo zdát z předešlých řádků, že na všechna opatření kašlu. To není pravda. Jsem si přítomnosti viru vědom a své chování jsem tomu uzpůsobil. Pouze jsem se rozhodl, že nebudu hrát hru podle pravidel, jaká zde nastavila vládní galerka a na ni napojení „odborníci“. Řídit se tím, co nám tady ordinují, je nejlepší cesta k duševní a fyzické devastaci. Možná je to i jejich záměrem. Před pandemií jsem si pravidelně imunitu zlepšoval třeba saunou, bazénem, chodil jsem si zahrát s přáteli badminton, florbal nebo fotbálek do tělocvičny. Tohle vše mi zakázali. Místo abych se posadil doma před televizi a s hrůzou sledoval počty nakažených, začal chlastat nebo se přežírat, rozhodl jsem se o to víc běhat, oprášil běžky, koupil skialpy a až se trochu oteplí, vytáhnu kolo a místo bazénu si skočím zaplavat do rybníka. Oproti tomu mi nedávno na Covid zemřel bývalý kolega z práce. Mladý kluk, 35 let. Už před Covidem ale silně obézní, cukrovkář s dost mizernou životosprávou. Vzhledem k tomu, že mu zakázali jeho jedinou pohybovou aktivitu a to byl bazén, přibral za poslední rok dalších 10 kilo. Takže ano, zemřel na Covid a nebál bych se napsat, i v důsledku stupidních opatření a také si šel tomu sám hodně naproti. Pro své zdraví neudělal od propuknutí pandemie vůbec nic, naopak. Nošení masky jsem zredukoval na nezbytnou nutnost. Prakticky ji nenosím, jenom do obchodu, ale i to už je téměř minulostí. Máme kousek od nás Alberta, kam jsem pravidelně chodil a utrácel tam peníze. Jednou večer jsem dostal chuť na něco dobrého a vyrazil tam 15 minut před zavíračkou koupit si dvě, tři věci. Znáte to, když vás honí mlsná. Na ploše velké prodejny prakticky nikdo nebyl, u vchodu se tyčila obrovská pyramida z nákupních košíků, když tu mě u vstupu zastavil bdělý pán z bezpečnostní agentury, že bez košíku tam nemůžu. Chvilku mi trvalo tuto informaci zpracovat. Pokusil jsem se mu přátelsky vysvětlit, že si vezmu dvě, tři věci a za 4 minuty jsme pryč, stejně je tam prázdno. NE. Bez košíku to nejde. Nezbývalo mi tedy než ho poslat do prdele a pokračovat v nákupu. Od té doby na Alberta seru a nechávám si potraviny dovézt domů. Bez hadru na hubě, bez dohadování ohledně košíku. Dezinfekci jsem po vypotřebování mé první jarní lahvičky už nekupoval. Pokud chci mít čisté svědomí, tak si umyji ruce mýdlem. Stejně jsem se zařídil se sociální izolací. Tu jsem dodržoval nějaké 2 měsíce té největší hysterie minulé jaro, kdy se zdálo, že se blíží náš konec. Od té doby se pravidelně vídám s řadou přátel, podnikáme společně aktivity, výlety, oslavy a spoustu dalšího. Došlo mi, že se nelze izolovat do nekonečna a že tohle jen tak neskončí. Máme k sobě důvěru, pokud by se někdo z nás necítil dobře nebo měl někoho nakaženého v blízkém okolí, tak se prostě uvidíme o týden později. Nepotřebujeme k tomu žádného fízla nebo datového vědce, aby nás kontroloval a nařizoval nám, kdy a kde se můžeme sejít a v jakém počtu. V neposlední řadě jsem pro své zdraví udělal ještě něco. A možná to nejdůležitější. Přestal jsem všechna tato omezení, represi a skupinovou idiocii prožívat. Proč se stresovat nad nekompetentní vládou nemehel či lůzrů s jejich falešnou morálkou, volajících po represi a kontrole, kterým se roky stýskalo po tom, kdy stát znovu začne řídit jejich nudné a zpackané životy. Tu a tam se občas neovládnu a stoupne mi tlak, ale rychle si uvědomím, že tohle oni přesně chtějí. Rozdělit nás, vystresovat, abychom se hádali, bojovali spolu. Psychika dělá svoje a jsem přesvědčen o tom, že nalomená psychika je schopná časem i ze zdravého a optimistického člověka, udělat nemocnou, depresivní trosku.

Po celou dobu tzv. pandemie mám pocit, že vláda a stát nebojují proti šíření nákazy. Oni bojují proti lidem, proti nám všem. Nevím, jestli je to jejich naprostou nekompetentností, psychopatií pana premiéra, kdy doslova plošně likvidují vše, na co sáhnou, nebo jedou podle nějakého scénáře, který jim někdo napsal (iniciativa Sníh, potažmo Great Reset). Místo dušení se v jedné masce, se tedy budete pro jistotu dusit ve dvou maskách. Místo podpory zdravého životního stylu, edukace široké veřejnosti jak doplňovat před zimu vitamíny, hýbat se, být pozitivní, zde byla vypěstována doslova kultura strachu, na které nesou vinu převážně mainstreamová média. Tato kultura strachu, která zapříčinila to, že mnozí si už svůj život nedokáží představit bez nekonečného lockdownu a pokud by měl lockdown skončit, mají zafixováno, že nastane apokalypsa, psychicky devastuje stále větší a větší počty lidí. Ať už ty, kteří se bojí, nebo na straně druhé ty, kterým je likvidován aktivní či ekonomický život.

Skoro mám pocit, že si vláda a ti co stojí za trůnem, dali za společný cíl, fyzicky i duševně zdevastovat co nejvíc lidských duší, udělat z nich tlusté, vychlastané, nevzdělané a asociální trosky, které se nějak doplazí do práce, z práce domů a tam budou sedět na kanapi a hltat vršící se povely od vládních šašků, případně pobírat finanční podporu od státu a čekat na smrt. Tento sanitární teror a zločin já podporovat nehodlám.

24.02.2021 Ctihodný občan

Související články: