Pane Kubku, k čemu je vlastně ten lockdown?

Máte to také ještě v paměti? Asi jo, není to tak dávno. V České republice vrcholila „druhá vlna epidemie“. Neexistují žádné vlny, jsou jen výkyvy počtu nakažených, ale říkejme tomu tak. Části médií začala velmi silně propagovat úplnou uzávěru společnosti, tedy uvěznění lidí doma.

Jedním z největšich propagátorů home-koncentráku byl předseda lékařské komory Kubek. Prohlašoval třeba, že b ychom zavést tvrdý lockdown jako v Izraeli a omezit průmysl. Pro známou progresívní korovysílačku CNN Prima zase prohlašoval, ze jiná cesta než tvrdý lockdown není. Kubek také prohlašoval, že nám Izrael ukázal cestu. Kubek toho za dva týdny vyprodukoval hodně.

Dále Kubek predikoval například zhroucení systému zdravotní péče (to mělo nastat kolem 10. listopadu) a velmi usilovně vytvářel pocit urgence. Na to naskočila některá média, třeba alarmistické Seznam Zprávy. Řešení? Izrael.

Izrael, Izrael, Izrael byl všude, jak na koncertě skupiny Shalom.

Nyní, dva měsíce poté, pravděpodobně neuslyšíte v souvislosti s koronavirem o Izraeli ani slovo. Izrael někam zmizel. Nemluví o něm pan Kubek, pan Hořejší, pan Flegr a ani kocour pana Flegra. Čímpak to je?

Protože Izrael se z příkladu skvělého fungování lockdownu stal skvělým případem, proč lockdown nefunguje. Ale o tom s námi nechtějí politvědci hovořit, protože lockdown je jejich politika i státní politika.

Mrkněme na graf.

Zdroj: OurWorldInData.org

(Je super, že při hledání podkladů nejsme odkázáni na pana Kubka, na pana Blatnýho ani na agresivní datové amatéry pracující pro vládu, protože třeba na ourworldindata.org najdete spoustu zajímavých čísel pod licencí CC-BY. Data pocházejí od renomovaných výzkumných institucí a tak vám statistiky pana Duška s výkladem pana Kulveita mohou být dokonale u prdele.)

Vynesl jsem do něj sedmidenní průměr oficiálně potvrzených nakažených na milion pro Izrael, ČR a Rakousko.

V Izraeli se přihodilo, že pomocí uvěznění populace dosáhl toho, že na pár týdnů přibrzdil šíření epidemie. Jakmile lidi z home arrestu pustil, vydal se zase na vzestupnou křivku. Poroučení větru dešti nefunguje. Ani v Izraeli, ani v ČR a ani nikde jinde. To je ale překvapení.

Česká Republika zažila ten samý scénář. Rakousko ho ještě neprovedlo, ale vsadím boty, že to proběhne stejně.

Mimochodem všimněte si téměř shodné směrnice nárůstu i poklesu počtu nakažených u všech tří zemí, ačkoli každá z nich volila o v něčem odlišný přístup. Vlády se jen vezou, volant drží příroda.

Jinými slovy, lockdown funguje, pokud měřítkem jeho fungování je jeden jediný parametr, a to sice počet zjištěných případů. Ve všech ostatních ohledech nefunguje. Především mu chybí udržitelnost. Jinými slovy, pan Kubek, pan Flegr a všichni lockdown fans si výměnou za ohromné náklady kupují pár týdnů času, a to je celý. Dlouhodobým výsledkem lockdownu je zase jen další lockdown společnosti, která se ale mezitím na ekonomické spirále dostala o obrátku níže, protože jednotlivci i firmy spotřebují rezervy a narostou jim škody.

Je to pravděpodobně nejhorší strategie, jakou lze vůbec formulovat. Sestává ze z přískoků, které zaručují totální nepředvídatelnost čehokoli a násobí tím ekonomické ztráty. Kdyby lidé mohli uvažovat svobodně, museli by dospět k názoru, že tohle blbnutí na houpačce může podporovat jen naprostý idiot.

Devastující efekt lockdownu je dán faktem, že „ohrožená skupina“ čítá asi 17% populace. Lockdown jako plošné opatření zasahuje celou společnost, takže se dá říci, že lockdown rdousí zbytečně 83% lidí v zájmu 17% potenciálně ohrožených. Jedná se tedy o opatření nepřiměřené. Ještě by se to snad dalo respektovat jako krizové opatření pro případ, když všechno ostatní selže a vládní prognostici mají dostatek věrohodných příznaků přetížení zdravotního systému, a jako takový je takový je také někdy používán.

Naše mediální elita a politvědci nás udržují v jakési argumentační díře. Říkají v podstatě dvě věci. Je nutný lockdown, musíme udělat lockdown, nejlépe hned teď, včera bylo pozdě, abychom ochránili rizikové skupiny. Když jim někdo položí otázku, zda by nešlo to rizikové skupiny ochránit třeba nějak jinak, odpoví že to nejde a že je třeba lockdown. A tak pořád dokola.

Neochota a nezájem hledat alternativní řešení k lockdownu je pozoruhodná. V průběhu prosince například vystoupilo hned několik představitelů vedení domovů důchodců a prohlásilo, že testy personálu a návštěv nestíhají dělat a tak že to dělat nebudou. Reakce na toto sdělení byla žádná. Nikdo nenasadil armádu, policie nevyrážela dveře beranidlem, no tak budou báby a dědkové marodit, no a co, aspoň nám poskočí PES.

Stejně tak je pozoruhodné, jak ten lockdown bagatelizují, abychom to lépe strávili. Prý, stačí jen pár dní, maximálně dva týdny a tím se to vyřeší a bude zase fajn. Soudruzi v Izraeli museli držet lidi pod zámkem necelých šest týdnů, jmenovitě od 18. října do 26. listopadu, a to všechno pro tak hubený výsledek.

Média se starají, aby se nám lockdown dokonale zabydlel v myslích a abychom si postupem času nedokázali představit žádnou jinou alternativu zvládání epidemie. Z toho, co bylo původně mimořádné nouzové opatření za situace, kdy nebyl dostatek ochranných pomůcek a ani informací o šíření viru a jeho vlivu na populaci, z toho se stala oficiální státní strategie a jediný přípustný světonázor. Kdo má na věc jiný pohled, je vrah babiček a dědečků a patří veřejně zatratit až do pátého kolene. A hlavně se na nic neptejte. Jediná oficiální informace, kterou v souvislosti s lockdownem můžete obdržet, je kolik životů už nejrůznější formy uvěznění obyvatelstva zachránily. Pokud vás zajímá cena, za jakou se tak stalo a zda náhodou léčba není horší než nemoc, dostanete nálepku sobce, který se nechce uvěznit, aby zachránil něčího dědečka a babičku.

Let´s face it. Lockdown je státní nástroj. Nástroj nikoli na zvládání epidemie, ale na změnu společnosti.

V podstatě nyní probíhají ve vší tichosti závody, ve které proti sobě soupeří dva fenomény, které se v nějakém bodě protnou a budou definovat nový báječný svět. Na jedné straně budou lockdowny veřejnosti čím dál více ukradené. Šestý lockdown v páté vlně už nejspíš nebude zajímat vůbec nikoho. Vláda si bude vyhlašovat ty jejich uzávěry a rezignovaní občané je budou mít u prdele. Verbálně sice budou vládní politiku podporovat, ale v soukromí se na ní vykašlou, přepnou do populárního doublethinku a začnou řešit, kde sehnat holiče nebo instalatéra. Rozbitý splachovač je třeba opravit tak jako tak. Efekt lockdownů bude čím dál slabší a pomíjivější, takže si vlády nakoupí za čím dál větší škody čím dál méně času. To ostatně můžeme pozorovat i z toho grafu.

To je jedna čára. Druhá je určena tím, že stát bude čím dál agresivnější, aby si své lockdowny vymohl. Udavači, provokatéři. beranidla, automatické zbraně a zásahové uniformy budou mít čím dál víc práce. To personální, materiální a morální posilování policie se posledních pět let nedělalo jen tak pro nic za nic.

A v nějakém bodě se najde rovnováha, což bude nová větší nebo menší zdravotní totalita.

16.12.2020 D-FENS

Související články: