Pane Müllere, nedělejte ze mě vola.

Pane Müllere, musím hned úvodem přiznat, že jste dosáhl úspěchu, protože jsem dočetl váš článek sugestivně nazvaný Zápisky naštvaného řidiče: Nesnažte se zabít mě, ani sebe o konce, což se mi na AutoIdnes povede jen málokdy. Bohužel to byl úspěch poslední. Nedělejte ze mě vola.

Každý den jezdím autem. Řidičák mám od roku 1992 a od téhož roku jsem aktivním řidičem, ujel jsem dosud asi milión kilometrů. Věřte nebo ne, ještě mě nikdo nezabil. Nicméně můj dosavadní řidičský život je ve srovnání s tím vaším, pane Müllere, neuvěřitelně nudný a zploštělý. Vůbec si ani nevzpomínám, kdy na mně naposledy někdo houkal, blikal, vybržďoval mně a dělal mi tak strašné věci, jako se dějí vám každodenně, když jedete vaší Jettou kontrolovat stavbu té vaší kůči. Ale když se to stane, tak jako první mě napadne, zda jsem se zachoval správně, přičemž se někdy ukáže, že jsem se mohl zachovat lépe. Tento druh sebereflexe evidentně postrádáte, stejně jako lidé, kterými se na tomto webu často zaobíráme a označujeme je čtyřpísmenným názvem začínajícím na zm a končící na rd.

Je možné, že se pohybuji po nějaké jiné České republice. Po nějaké jiné Strakonické třídě v nějaké jiné Praze. Protože to, co se vám tam děje denně, se mi tam nestalo nikdy. Ptal jsem se i různých lidí, co vím, že tam často jezdí a taky nic. To mě přivádí na myšlenku, že je to nějak spojeno s vaší osobou.

Ano, auta někdy přejíždějí z pruhu do pruhu. A pak zase zpátky. To je normální. Lidé to dělají, protože potřebují například někam odbočit, nebo předjet pomalu jedoucí vozidlo. Nespatřuji na tom nic zvláštního, proto tam ty pruhy udělali. Jsou lidé, kteří se často rozrušuji kvůli normálním věcem, jako třeba že žáby kvákají, komíny kouří a na některé nakonec třeba začne mluvit žárovka. Zkuste najít nějakého lékaře a promluvit o tom s ním.

Neplazím na lidi jazyk. Přijde mi to… jak to jen říct… no prostě, kdyby to na mě někdo dělal, řeknu si, že je to buď úchyl, nebo odteď taky Lukáš Müller.

Ano, občas mám problémy pochopit, co znamenají povely policistů. To je tím, že v republice je jich jen pár takových, kteří skutečně umějí řídit dopravu a dávat povely tak, jak jsou popsané ve vyhlášce č. 294/2015 Sb. Zbytek se jich tam potácí jako chorý medvěd, který utekl z cirkusu a zmocnil se uniformy. Je to asi tím, že nemají dostatečný výycvik, protože místo něho musejí zabukařit a vybírat pokuty za pseudopřestupky v čárkovacím systému, aby jejich nadřízení měli radost a mohli vykazovat činnost.

Ano, občas vídám nehody. Nepotřebuji snímek z policejní fotobanky jako ve vašem článku, abych věděl, jak taková nehoda vypadá. Ale je to skutečně velmi zřídkakdy. Uplynou celé týdny a nevidím ani jednu. A pokud už nějakou vidím, tak většinou jde o nějaké nevýznamné hmotné škody, které někde v servisu opraví. Takže to se mnou nic nedělá. Naopak se mnou třeba dělá, když vidím, co lidi někdy žerou za svinstva. To si říkám, že to s nimi dobře nedopadne a že asi umřou na něco děsivého. Většinou mě to napadá v souvislosti s otravinami, které dodávají na trh firmy majitele listu, který jste se rozhodl oplodnit vaším hlubokomyslným textem.

Mám dvě děti a čtyři soukromá auta, takže bych měl mít nejméně osm samolepek, že převážím děti. Nemám ani jednu. Myslím, že ostatní lidi nezajímá, zda vezu v autě děti nebo pytel zázvoru. Ale možná že jsou ty vaše samolepky natolik líbezné, že vám ostatní řidiči najíždějí na zadek kvůli nim. Nebo jsou to možná řidičky. Jak asi víte, muži se v poslední době příliš věnují cyklistice a kvalita jejich genetického materiálu není valná. Když se někde objeví samec v luxusním koncernovém vozidle, který jasně demonstruje svoji reprodukční schopnost, navíc s varlaty ošlehanými hutným městským provozem a navíc dělá podivné grimasy s vyplazeným jazykem, bude pro mnohé ženy těžké odolat nutkání k nějaké interakci v intimní zóně. Možná byste to měl chápat jako příležitost a využít toho, i když se trochu bojím, co by se z toho nakonec narodilo.

Já jsem také stejně jako vy zatím „nepřišel“ o žádný bod (ony se tedy neodečítají, ale připisují, zde vás řídící orgán špatně informoval) a nemám důvod porušovat rychlosti. Ale dělám to v jednom kuse. Někdy jedu pomaleji, než je předepsáno, někdy rychleji, já se raději soustředím na provoz kolem sebe, než na sledování tachometru. Když o tom tak uvažuji, tak bych vás, pane Müllere, v silničním provozu nechtěl mít nikde kolem sebe bez ohledu na to, jak předpisově jezdíte nebo si myslíte, že jezdíte.

Také si nemyslím, že většina řidičů jsou agresívní egomaniaci. Myslím si, že většina řidičů je úplně normálních. Už nějakej Gauss se tímhle problémem zabýval a dobral se k podobnému závěru. Pokud máte dojem, že všichni jsou blázni, pak to má jiné vysvětlení. Ale možná byste měl napříště takové věty konzultovat s vaším řídícím orgánem, protože české řidiče už dvanáct let přece kultivuje bodový systém a dopravní policie v rámci svých akcí. Pokud jsou výsledky toho všeho tak tristní, jak jste vybájil, tak asi tyto represívní nástroje nejsou příliš účinné a je to o důvod víc se nad nimi zamyslet.

Taky si od nás policie za ten jejich dohled bere nemalé peníze na svoje platy, odměny, vybavení a ovlivňování médií. Třeba z daní, pojistek a na pokutách. Jedná se o velmi vysoké částky, za které by se dalo pořídit mnoho podstatně užitečnějších věcí. Zkuste o tom uvažovat, až budete zase někde číst, že maminky sbíraly špunty od limonád, aby mohly nemocné Adélce, Barborce, Marušce atd. přispět pár tisícovek na invalidní vozík, a jen o stránku dál si přečtete, se si fízlové z fondu zábrany škod za pár desítek miliónů nakoupili luxusní auta s radary. Nemáte potřebu vyplazit jazyk teď?

Zde se asi přibližujeme podstatě celé věci.

Nemyslete si, pane Müllere, že nechápu, co se to tady odehrává. Český silniční fašismus je vystavěn na inkrementalismu, tedy na soustavném utahování šroubu. Nové volební období je vždy skvělá příležitost. Ale ještě předtím, než se začne tím šroubem kroutit, je zapotřebí palebná příprava v podobě zpracovávání veřejnosti skrze média. Není náhodou, že se v posledních týdnech objevují články požadující prohloubení represe, tedy třeba zvýšení pokut, nové represívní instituty, zavedení nových skutkových podstat a posílení pravomocí i početních stavů policie (třeba zde a zde). Podívejte se, já to chápu. Stavíte barák, chodí faktury na různé částky a kolegům z motoristické redakce idnes, třeba pánům Dvořákovi a Švidrnochovi, už nevěří ty jejich bláboly nikdo. K provozování mediální palebné přípravy potřebovali někoho věrohodnějšího než profláklého ksichta, který napíše oslavný článek na velký pražský autoservis, protože mu v jeho soukromém autě vyměnil zadarmo olej. Takže gratuluji, že jste na mediální scéně našel svoje místo, identifikoval se s tím správným myšlenkovým směrem a přeju štastnou cestu po Strakonické.

27.05.2018 D-FENS

Související články: