Musíme si pomáhat!

Bylo krásné úterní dopoledne, když jsem v rámci svých schůzek jel do nedaleké „vesničky“ (městys) kousek za Prahou. Není to ani daleko, ani blízko, ani velká ves, ani malá ves, ale jak to tak bývá, městapo nečíhá na služebnách, ale na silnici!

Kochám se krásnou krajinou a přemítám o nesmrtelnosti Octavie. Když se dostávám několik desítek metrů před vesnici (kde je samozřejmě již 50 km/h), vidím městapácké auto a dvě uniformované opičky.

Měl jsem nějakou minutku navíc, a tak jsem se jako správně vychovaný ovčan ujal iniciativy a šel klukům ušatejm pomáhat, aby opravdu byla dodržována rychlost! Zaimprovizoval jsem, našel v kufru lihovku, trojúhelník a kousek kartonové lepenky.

Chvíli jsem pozoroval reakce řidičů, většina opravdu instinktivně přibrzdila, přečetla si vzkaz a dále pokračovali rozumnou rychlostí vstříc svému cíli.

Šel jsem se podívat, jak to klukům uniformovanejm jde a kolik už vybrali peněz do státního (Hostivického) rozpočtu. Ušel jsem pár desítek metrů a vidím, jak u krajnice stojí Mercedes a na každého bliká. Zajásal jsem, jaký jsme to angažovaný a slušně vychovaný národ, a šel jsem s kolegou prohodit pár slov. Opravdu neblikal zbůhdarma, měli jsme stejný cíl. Poklábosili jsme o životě, vyměnili si kontakty, a když bůh dá, tak zajdeme na pivo – ale znáte to, člověk míní, osud mění. Tímto zdravím.

Pokračoval jsem dál udělat si pár dalších fotek a zjistit, zda opravdu všichni dodržují předepsanou rychlost.

I když se v zásadě držím zásady „S policajty se nikdy nebavíme a s měšťáky už vůbec ne“, řekl jsem si, že dnes udělám výjimku a zeptám se jich, jaký mají den a jak to jde s vybíráním pokut. Ačkoliv jsem nikdy neměl žádné iluze o inteligenci MPíku, případně o jejich schopnosti vůbec vést konverzaci, byl jsem příjemně překvapen, když odpověděli na pozdrav. Když jsem si je fotil, tak i ochotně zapózovali utrousíce poznámku, že kdyby věděli, že je budu fotografovat, tak by si učesali. Tímto je také zdravím a vzhledem k tomu, že se nechovali jako většina, se kterou jsem se setkal, tak zde rozmazávám obličeje, ačkoliv bych nemusel.

Pokusil jsem se je uvařit, proč zrovna na tomto úseku, kde – jako u většiny měření – to nedává absolutně žádný smysl a nebezpečí zde v podstatě žádné nehrozí (ano, jsou tu sice 2 zastávky MHD, ale autobus tu jede asi jednou za 2 hodiny, a pokud někdo přijede, zamíří rovnou do zastavěné oblasti, protože jede z Prahy) a není to zase tak dávno, co zde byla 90 a nikdy se tu nic nestalo. I mě samotného překvapilo, že na rozdíl od jiných se v měření nevyžívali, na mou otázku odpověděli, že je to jedno z mála míst, kde mají dovoleno od PČR měřit (nevím, co je na tomto pravdy) a celkově se náš rozhovor vedl docela v přátelském duchu. Prý je sem šéf poslal, a tak se nedá nic dělat. Mezi naším rozhovorem prosvištělo jediné auto rychlostí 77 km/h, k mému překvapení ho ani nesebrali. „Máme ho na fotce, to stačí!“ Zde jsem přemýšlel, jak moc to byla moje přítomnost, jak moc jejich lenost, jak moc jejich empatie a snaha dát mu šanci nepřijít o body a s trochou základní znalosti práva ani o peníze. (I když pokud dokázal ignorovat trojúhelník a blikající auto pak nevím, jestli by mu ta pokuta nepatřila.)

Vysvětlivky k obrázku:

Trojúhelník s nápisem Radar;
Kolega v Mercedesu, který problikával;
MP

Celá akce trvala cca půl hodiny, nakonec na otázku v kolik budou končit, odpověděli, že ve 12. Bylo cca za 10 minut 12, řekl jsem jim tedy, že výborně, že mohu pomalu jít zabalit upozornění na radar. Potutelně se usmáli a začali balit radar.

Jsem velice rád, že mezi námi se najdou nejen slušní občané, kterým jde o to, aby se dodržovala rychlost, ale i měštáci, kteří nemají v hlavách úplně nasráno a svojí práci dělají tak, aby snad co nejméně škodili lidem a třeba i něco prospěšného pro společnost udělali.

A tímto apeluji i na čtenáře, pokud budete mít chvíli času nazbyt, investujte ji podobným způsobem, zase tolik času to nestojí a karma vám to jistě vrátí na dětech (nebo na výplatě!)

18.09.2016 LS

Související články: