Jak na zbrojní průkaz

Možná je tento počin zde nošením dříví do lesa, ale pokusím se tímto článkem pokud možno stručně a srozumitelně shrnout svoje zkušenosti s procesem získání zbrojního průkazu. Mám totiž v živé paměti, jak jsem v době před zkouškami hltal veškeré informace z diskusí a článků a byl jsem rád za každý užitečný tip.

Vynechám všeobecně známé informace snadno dohledatelné na „zbraňových“ webech typu jak podat přihlášku, kde stáhnout zkušební otázky a kolik stojí jaký kolek apod. Velmi dobře je to zpracováno například na zbranekvalitne.cz.

Přihlášení ke zkoušce: Zde mě překvapila poměrně dlouhá čekací lhůta na termín zkoušky, v mém případě v Praze to bylo skoro 5 měsíců od podání přihlášky. Z čehož vyplývá, že jakmile dojdete k rozhodnutí si ZP pořídit, je důležité jako první podat přihlášku a na přípravu a absolvování případných kurzů a střeleb bude potom času víc než dost (a ne se jako já začít zkusmo učit otázky a teprve po částečném vhledu do problematiky podat přihlášku. Hrozí pak, že už naučené znalosti zase pozapomenete)

Příprava na teoretickou část zkoušky: V praxi test, kde se zaškrtávají odpovědi ze tří možností. Zde je potřeba se vše bez velkého hledání logiky nabiflovat. Mě se osvědčilo nejprve tištěné otázky jen cca 2x pročíst a ve druhé fázi si barevnou fixou zaškrtávat ty záludné a vyznačovat si důležitá čísla – časové údaje, věk žadatele, lhůty pro úkony apod. Následnou fází je stažení zkušebních testů do mobilu nebo tabletu a už jen smažit zkušební testy, dokud nebude úspěšnost 99,9% ;-) Tady je potřeba připomenout, že na test je jen jeden pokus a nervozita u zkoušky a i třeba jen hloupé přepsání se nebo zazmatkování vás pošlou domů a další možnost na podání přihlášky je až po uplynutí 3 měsíců + dlouhá čekací doba na volný termín. Rozhoně doporučuji přípravu na teoretickou část nepodcenit a neustat ve snažení ve fázi, kdy už máte pocit, že to docela umíte. Je dobré dělat testy až do data zkoušky průběžně a udržovat tak znalostí „žhavé“ (mě se osvědčilo dělat testy denně v aplikaci na tabletu v metru cestou do práce a z práce). K vlastní zkoušce není potřeba studovat znění zákona (ten je potřeba ale znát pro budoucí život se zbraní), plně stačí nadrilování otázek. Na závěr ještě malé upozornění – není dobré si zvyknout jen na pohodlné a rychlé klikání na otázky na dotykovém displeji, rozhodně doporučuji zkusit také online testy, kdy se správné odpovědi zaškrtávají ve zvláštním formuláři podobně jako u zkoušky, kde testové otázky jsou zalaminované na formátech A4 a odpovědi se zaškrtávají přímo v tabulce ve vaší přihlášce ke zkoušce. Zde je potřeba postupovat rozvážně a vyvarovat se přepsání nebo spletení si řádku a tím i čísla otázky, času na test je tolik, že není problém vše ještě několikrát zkontrolovat a případně opravit a i tak odevzdat v půlce časového limitu

Zvládnete-li test, postupujete k praktické části – manipulaci se zbraní, která je asi nejošemetnější částí zkoušky. Proč, to se pokusím rozepsat dále. Metodika zkoušení není zcela jednotná, zkušební komisaři mají různé názory a co vám u jednoho projde, za to vás druhý třeba vyhodí.

Doporučení č.1 – chystáte-li se absolvovat kurz manipulace se zbraní (nutnost, pakliže nemáte kamaráda s příslušnými zbraněmi, co vás vše naučí), tak ho absolvujte je li to možné na stejné střelnici jako zkoušku – zvyknete si na prostředí a na konkrétní zbraně tam pro zkoušku používané, už budete vědět, co tam kde jde ztuha a je menší šance, že vás něco takového u zkoušky nemile překvapí.

Doporučení č.2 – základní kurz na střelnici dá dobrou průpravu k manipulaci se zbraní a po jeho absolvování budete teoreticky znát vše potřebné, ale rozhodně ho nelze doporučit jako zcela dostatečný a není zárukou úspěšného složení praktické části zkoušky. Při kurzu většina účastníků rozebírala každou zbraň pouze jednou nebo dvakrát a to je málo na to, aby se z toho stala rutina bez chyb. Za ideální považuji buď využít kamaráda střelce, který by měl mít k dispozici pistoli (nejlépe stejný typ jako na střelnici, obvykle CZ 75), malorážku a brokovnici. Já jsem využil kontaktu od kamaráda, který absolvoval zkoušku přede mnou a domluvil si sezení přímo s jedním ze zkušebních komisařů, kde jsem za skutečně směšný peníz zbraně skládal a rozebíral skoro tři hodiny a dozvěděl se spoustu tipů a doporučení, jak zkouškou projít s minimálním rizikem neúspěchu – mohu rozhodně doporučit, zájemcům mohu poslat kontakt.

Doporučení č.3 – nespoléhejte na to, že u zkoušky dostanete na rozborku pouze pistoli, když neděláte zkoušky na skupinu C, často to tak je a to i pro oblíbenou kombinaci skupin A, B, E, ale nelze to zaručit, je jen na vůli zkušebního komisaře, zda vás i jen na E nechá rozebírat i dlouhé zbraně (i brokovnici totiž můžete mít třeba na chalupě na obranu).

Doporučení č.4 – komisaři se často ptají na všechno možné, ale základ je nenechat se tím rozhodit, od zkoušky byste měli být vyhozeni pouze za špatnou nebo nebezpečnou manipulaci se zbraní nebo když nezvládnete rozborku. Nebojte se odpovědět, že něco nevíte nebo si nejste jistí, použijte selský rozum – např. na dotaz, jestli se nějaký druh střeliva může nabít do dané zbraně se dá zcela uspokojivě odpovědět, že se na to informujete u výrobce nebo prodejce a na dotaz, jaký se používá signál na honu prostě řeknete, že tam nechodíte a nevíte a tečka. Nemůžete najít zkušební značku? No a co, pouze uveďte, že tam musí dle zákona být a že se vám jí u konkrétní zbraně nedaří najít a nechte si jí ukázat. Tyto otázky by totiž neměly samy o sobě ovlivnit výsledek zkoušky, ovlivní ho ale často druhotně tím, že zkoušeného vyvedou z míry a ten pak následně udělá hrubou chybu v manipulaci.

Doporučení č.5 – manipulaci můžete průběžně trénovat i doma, stačí na to airsoftová pistole nebo jiná maketa – nejde sice odpovídajícím způsobem rozebrat, ale většina postupů se na ní cvičit dá a zbytek pouze naznačte nebo si říkejte nahlas, co právě děláte.

Doporučení č.6 – poslouchejte zkušebního komisaře, před zkouškou se vám představí a měl by vám říci, co bude vyžadovat, upřesní např. u kterých zbraní vyžaduje ránu jistoty a u kterých z důvodu jejich opotřebení ne, na nejasnosti se rozhodně nebojte ještě před zkouškou zeptat. Během zkoušky čekejte vždy na pokyn k dané činnosti, nejste-li si jisti, co se po vás chce, nechte si to zopakovat nebo upřesnit. Na manipulaci se snažte nejít jako první a pozorně vyslechněte zejména neúspěšné uchazeče – za co byli vyhozeni, co už komisař posuzoval jako chybu a na čem bazíruje.

Níže uvádím (zcela jistě ne vyčerpávající) výčet nejobvyklejších chyb uchazečů a špeků zkušebních komisařů:

prst mimo spoušť a neustálé míření do bezpečného prostoru je základ, jehož porušení se nepromíjí
se zbraní nemanipulujte, když je v ní zásobník – ten musí jít vždy ven, než začnete dělat cokoliv jiného
dostanete pokyn po kontrole odložit zbraň a poté jste vyzvání k jejímu rozebrání. Jakmile jí vezmete znovu do ruky, tak musíte začít ZNOVU KONTROLOU – to platí jak před rozborkou tak v jakémkoliv jiném případě!
Při rozborce skutečně kontrolujte, zda je hlaveň čistá a průchodná, může v ní být schválně zastrčený papírek apod.
Nezapomeňte čekat 30 s po selhači, čas si nahlas odpočítávejte, komisař vás většinou sám přeruší, že 30 s už uplynulo a máte pokračovat. Někteří komisaři vyžadují čekat 30 s i po tzv. slabé ráně – toto je dobré si vyjasnit s komisařem ještě před zkouškou a v případě nejistoty radši počítat čas i po této závadě.
Zbraň může ležet před předáním nabitá a natažená, v případě zlomyslnějšího komisaře i s nasimulovanou závadou, nenechte se tím zaskočit, proveďte bezpečné vybití/odstranění závady a dále pokračujte běžnou kontrolou.
Manipulaci provádějte spíše pomaleji, všechny úkony zdůrazněte a možná i trochu přežeňte, aby bylo zcela jasné, že jste např. skutečně provedli vizuální kontrolu šachty a komory, že jste se skutečně podívali do hlavně atd.

Zvládnete-li manipulaci, čeká vás už jen závěrečná střelba. Mějte na paměti, že i v této fázi můžete vyletět za nesprávnou nebo dokonce nebezpečnou manipulaci se zbraní, tzn. opět se soustředit na prst mimo spoušť, bezpečný prostor atd. Z pistole se střílí podle skupiny na 10 nebo 15m (pouze skupina D), což není daleko a není to i pro začátečníka nic zas tak těžkého. Ale v den zkoušky bude hodně pracovat psychika, už budete unavení a ve stavu, kdy člověk snadno dělá chyby. Proto není dobré se spokojit s tím, že jste tam nasázeli v přípravném kurzu (kdy vám ale o nic nešlo) 9 z 10. Další fenomén, který může začátečníka po prvních relativně dobrých výsledcích potrápit je strhávání – váš mozek začne podvědomě reagovat na zpětný ráz zbraně tím, že se ho bude ruka snažit vyrovnat a dojde tím ke sklonění hlavně ještě před momentem, kdy střela opustí hlaveň a vy to začnete najednou pro vás nepochopitelně sázet pod terč. Proto je rozhodně dobré kromě základního kurzu zajít párkrát na střelnici, buď s někým známým se ZP nebo si domluvit instruktora, stojí to většinou překvapivě jen o málo víc, než když tam jdete se ZP a za vámi stojící instruktor vám dá další cenné rady. Na zkoušku pak půjdete alespoň o trochu klidnější s vědomím, že na 10m to trefíte s prstem v nose. Dalším přínosem opakovaného střílení je další osahání si zbraně a trénink manipulace, který vám dodá více jistoty u praktické zkoušky.

Když nastřílíte dle požadavků dané skupiny, máte hotovo. Odcházíte s potvrzením o odborné způsobilosti a čeká vás už jen papírování a čekání na vydání zbrojního průkazu a následně pak výběr a nákup vhodné první zbraně. Bude-li zájem, tak se mohu v dalším článku podělit o své zkušenosti s výběrem, s dojmy z testovaných zbraní a třeba i s mini recenzí nakonec zakoupené zbraně HS-9 (v USA prodávané pod označením Springfield XD)

10.1.2017 Mrmartens73

Související články: