Zavřený, odsouzený a svobodný

V tomto článku si ukážeme na názorném případě, jak málo stačí udělat, aby vás nezavřeli do basy za něco, čím nejste vinen.

Nedávno proběhla médii zpráva o zvláštní dopravní nehodě. Na jejímž počátku stálo, že se dne 11.8 2018 velmi brzo ráno pan Ivo Š., známý pod přezdívkou Strongman, rozhodl ve značně podnapilém stavu (1.7 promile) válet na silnici u obce Šošůvka na Blanensku. Nepochybně to nebyl nejlepší nápad, protože v pět ráno přijel autobus řízený Petrem F. a přejel ho. Tedy podle verze obžaloby.

Pro informaci, veřejnost žije v představě různých fantastických hodnot koncentrace alkoholu, jako třeba 7.94 promile v dechu řidiče hovnocucu Čurdy, ale v tomto případě je třeba brát v úvahu další okolnosti, o kterých se raději moc nemluví. Ta fantastická Čurdova hodnota koncentrace alkoholu v dechu byla zjištěna dechovým analyzátorem Dräger, který kvůli svému nevypočitatelnému chování ukazuje zhusta nesmysly a proto nikomu nedoporučujeme, aby s výsledky zjištěnými tímto krámem souhlasil. V následně provedeném krevním testu měl Čurda 1 promile a tuto téměř osminásobnou diskrepanci nikdo uspokojivě nevysvětlil. Kromě toho Čurda leje první ligu od 90. let minulého století, je zázrak, že ještě žije a je na chlast zvyklý. 1.7 promile je víc než dost pro člověka, který nechlastá furt jako Čurda nebo policejní pedagog Kadlec. Strongman byl prostě na sračky.

Poté, co Strongmanovo nocování na silnici skončilo tragicky, rozhodli se jeho kamarádi bodybuildeři najít toho hajzla, co jejich ožralého kamaráda přejel. Jejich motivace byla pochybná, spíš se měli ptát, zde je fér, aby jejich ožralý kamarád dostal nevinného dosud bezúhonného člověka do basy a zda na něj náhodou někdo neměl z nich dohlídnout, když věděl, že se ožral jak dobytek.

V souvislosti s přejetím opilého Strongmana válejícího se na silnici byl obžalován dosud bezúhonný 48-letý řidič autobusu Petr F., který řídíl autobus 25 let bez nehody. Petru F. bylo kladeno za vinu, že se nechoval dostatečně pozorně a ohleduplně, přehlédl poškozeného ležícího na vozovce a najel na něj, čímž mu způsobil devastující a naprosto smrtelná poranění. Po střetu zastavil, ale neposkytl poškozenému pomoc a z místa nehody odjel. Petru F. nepomohlo, že se na cestě zpět na místo nehody vrátil, pomáhal spolehlivě přejetého Strongmana oživovat (marně) a dokonce sdílel výzvy k dopadení pachatele na sociálních sítích. Už vůbec mu nepomohla nekonzistentní obhajoba a nakonec nezbytná ingredience všech medializovaných kauz, totiž posudek Ústavu soudního lékařství v Brně, nepřekvapivě podporující verzi obžaloby. Petr F. byl za trestný čin usmrcení z nedbalosti a neposkytnutí pomoci.zatím nepravomocně odsouzen na tři roky ve vězení s ostrahou a k zákaz řízení na šest let, což je pro něj v podstatě likvidační trest. Podle mě se jedná o nespravedlivý rozsudek, protože pan Petr F. nemohl předvídat, že na silnici bude relaxovat ožralý Strongman, byla tma a podle mě se spíše soud i obžalovaný měli soustředit na to. do jaké míry vůbec mohl jako řidič vědět a následně reagovat na přítomnost chodce na vozovce, který se rozhodl tak zásadním způsobem porušit zákon, dále také na to, zda vůbec mohl vědět, že ho přejel a pokud ano, zda mohl vědět o tom, že přejel člověka a ne jen nějakou překážku.

Dalším odsouzeným v kauze byl pan Pavel V., který dostal podmínku a zákaz řízení na jeden a půl roku. Podle obžaloby projížděl kolem místa nehody a zraněnému nepomohl. Viděl prý na silnici nějaký objekt, že šlo o zraněného mu došlo, až když se doslechl o nehodě. Pak sám napsal e-mail na policii a udal se. Bylo by asi na místě ho odsoudit za neposkytnutí pomoci, pokud by sám nepřipustil, že ten objekt na silnici rozeznal jako člověka potřebujícího pomoc, což ale zjevně nebyl tento případ. U soudu pan Pavel uvedl:

„Na poslední chvíli jsem viděl nějaký objekt na silnici, vyhnul jsem se mu, možná jsem ho trochu štrejchnul. Když jsem se v práci pak dozvěděl, že někoho přejeli, tak se do mě zahryzlo. Je mi to moc líto, možná jsem mu ještě mohl pomoci. Nakonec jsem po dvou dnech napsal e-mail na policii.“

Teoreticky vzato tohle nestačilo k naplnění skutkové podstaty trestného činu neposkytnutí pomoci, ale jak naznačeno, pan Pavel cítil silnou potřebu komunikovat s policií, protože ho cosi hryzalo a chtěl se vyzpovídat a hledat rozhřešení u státní moci, což je ale opravdu mimořádně hloupý nápad. Pro zdatného policistu je věcí pár dobře mířených otázek dostat takového podezřelého tam, kde ho státní zástupce chce mít, totiž v pozici pachatele úmyslného trestného činu, proti němuž existuje velmi silný důkaz – jeho vlastní přiznání. Pan Pavel se tak nechal odsoudit za to, že neposkytl pomoc mrtvému člověku, kterému už nebylo pomoci, a o kterém v době, kdy kolem něj projížděl, navíc ani nevěděl, že nějakou pomoc potřebuje a že to vůbec je člověk.

Další obžalovanou byla paní Markéta L., která podle státního zástupce místem projížděla těsně předtím, než do ležícího ožralce najel autobus. Paní Markéta však odmítla vypovídat a tak se jí nepodařilo vinu prokázat. Státní zástupce nedisponoval žádnými důkazními prostředky, o které by svoje spekulace opřel, a paní Markéta nevypovídala, takže na rozdíl od předchozích dvou pánů žádné důkazy proti sobě neposkytla. Nic jiného jí ani nezbývalo. Kdyby řekla, že ho tam viděla, tak by se přiznala a odsoudili by jí. Kdyby řekla, že ho neviděla, přišel by pan Bradáč nebo pan Vémola z brněnské fabriky na správné posudky a ti by svými hluboce fundovanými znaleckými postupy doložili, že ho nepochybně vidět musela, takže by opět byla vinna a ještě by řekli, že lže. Kdyby řekla, že ho sice viděla, ale nepoznala, že je to podnapilá osoba potřebující pomoc, tak by jí to taky nepomohlo, protože bez přiměřených důvodů spoléhala, čili nedbalost. V podstatě kdyby řekla cokoli, jedno jak moc by to byla pravda, tak by to zužitkovali proti ní a odsoudili jí. Ale paní Markéta jako jediná byla při smyslech, nedala těm kurvám nic, čeho by se mohli chytit a zůstala proto svobodná. Soudkyně, která právě strčila do basy jednoho a odsoudila druhého, přičemž jejich vina je podle mě naprosto sporná, prohlásila tak pouze, že byla „odsouzena v morální rovině“, což mi přijde velmi cynické.

Jaký je morální rozměr celé věci? Asi se shodneme na tom, že pokud někdo provede něco špatného, měli by ho odsoudit a pokud je to nutné, strčit ho do basy. Co se mi však naprosto zajídá, je systém, který do takové míry kořistí na neznalosti nejširších vrstev obyvatelstva a spoléhá na to, že řeknou něco nešikovného, aby je následně na základě toho mohl odsoudit. A když se jim to nepovede, protože dotyčný si toho je vědom a použije jako „last resort“ svoje poslední zbývající základní práva, například právo nevypovídat a neposkytne policii a úřadům důkazy proti sobě, tak ho alespoň veřejně očerní.

Všichni, kdo mluvili s fízly, toho dřív nebo později litovali. Braňte svoji pověst, čest, bezúhonnost, svobodu a rodinu, neposkytujte důkazy proti sobě a nebavte se s policajty. Budete rádi, že jste jim nic neřekli.

07.04.2019 D-FENS

Související články: