Začátek konce svobodné individuální dopravy?

Chci se věnovat budoucnosti automobilismu v kontextu existující politicko-ekonomické situace v Evropě. Jinými slovy – budeme vůbec jezdit za deset let svým autem?

Začalo to jak jinak – protekcionismem

Kdysi mě zarážel fakt, jak je možné, že automobilky v Evropě, které mají tak silný politický lobbing, si nechávají diktovat přísné bezpečnostní a emisní standardy úředníky, které mají na své výplatní listině. Těmito nařízeními se tak zdražuje cena nových aut a logicky se tím snižují prodeje, jelikož lidé prostě mají své limity, kolik jsou ochotni za nový vůz zaplatit. A pak jsem si v jedné z diskuzí se svým bratrem vzpomněl na starou známou politiku protekcionismu a přišlo mi najednou logické, že jsou to právě samotné automobilky, které se těmito nařízeními chrání před konkurencí z rozvojové Asie. Je nesporné, že spousta lidí by si raději pořídila automobil bez všech těch ekologických a bezpečnostních výdobytků výměnou za nižší cenu, avšak nemohou. Také zde hraje svou roli pravidlo, že někdy je lepší vyrobit méně kusů za vyšší cenu než více kusů za cenu nižší. A nakonec auto je nabízeno poslední dobou jako cool věc se super gadgety a ne nástroj, který vás má spolehlivě dostat z bodu A do bodu B.

Nefunkční pobídky

Lidé, kteří si chtějí i nadále užívat svobodné individuální mobility a nemohou si z finančních důvodů pořídit nový vůz, jsou tak vystavení pouze volbě ponechat si svůj starý vůz, anebo si koupit novější, ale stále ojetý vůz. A protože automobilky z těchto lidí mají daleko méně peněz (takoví lidé využívají autorizované servisy a nakupuji tovární díly v daleko nižším procentu), prolobovaly si různé šrotovné, daně z převodu aut starých, omezení vjezdu starých aut do center měst a podobně, aby „motivovali“ lidi koupit si vůz nový. Na který nemají peníze. Díky bohu za ekologické šílenství, na pouhé bezpečnosti by se tolik omezení a nařízení naroubovat nedalo. Očividně všechen tento lobing nevede ke kýženému a lidé díky tomu nezbohatli, aby začali kupovat více nových aut. Jediná možnost, jak zvýšit prodej nových aut je totiž jenom jedna: více lidí je ochotno a zároveň má prostředky si nový vůz pořídit. To znamená, že nové auto bude mít – vzhledem k bohatství lidí – nižší cenu, nebo jejich užitná hodnota pro lidi poroste. A protože ani jedno se neděje, tak prodeje nových vozů klesají, jak jejich ceny rostou.

Nadělali si do vlastního? Možná ani ne

Problém je, že rozjetý vlak regulací se nedá tak snadno zastavit. Díky regulacím jsou auta čím dál dražší a stávají se neprodejná mezi masy. I nejlevnější modely se díky nutnosti splňovat přísné bezpečnostní a emisní limity dostávají svou cenou mimo dosah většiny lidí. Dokonce jsem pochytil spekulaci automobilek, že díky novým předpisům pravděpodobně vymizí celé segmenty mini a malých vozů, protože jejich cena bude srovnatelná se segmentem vozů nižší střední třídy. Sám se nepovažuji za chudáka, a přesto jsem si nedávno koupil vůz ojetý, než abych koupil za stejné peníze nový vůz, avšak nižší třídy s malým motorem, tisícem nesmyslů a dotykáčem, který za rok bude vypadat zastarale. Mimochodem, nevíte, jak se ovládá Tesla v zimních rukavicích? S příchodem hybridů a elektromobilů dále cena těchto vozů značně narůstá a neexistuje možnost, jak by takto drahé vozy mohly v příštích letech nahradit stávající auta jedna k jedné. Jestliže cena nového vozu nižší střední třídy (Octavia, Focus, Golf, i30) před pár lety začínala na desetinásobku průměrné měsíční mzdy, nový hybrid ve stejné velikostní třídě začíná na dvacetinásobku a elektromobily i na třicetinásobku. Jestli někdo věří tomu, že jejich vysoká cena je způsobena pouze tím, že se zatím nevyrábí masově, tak ho ujistím, že to platí jen částečně a ať nečeká, že při masové výrobě bude jejich cena srovnatelná s cenou dnes vyráběných vozů se spalovacím motorem. Dovolím si spekulovat, že s nástupem masové výroby baterií poroste raketově cena surovin nutných pro jejich výrobu a můj laický odhad je, že cena hybridního vozu nižší střední třídy nepůjde pod sedmnáctinásobek průměrné mzdy v základu a elektriky pod pětadvacetinásobek. To znamená zdražení 1,7 – 2,5 násobek oproti klasickým vozům. Prozatím je cílem mít těchto vozů v produkci 30 %. Pokud by ceny zůstaly takto vysoké, automobilky – pokud mají přežít, by musely snížit produkci, začít masově propouštět a zaměřit se pouze na movitější klienty. Ostatně několik automobilek již ohlásilo, že neexistuje odbyt pro nové eko-vozy a plánují propouštění. Také odhaduji, že cesta dotací a výhod pro eko-vozy bude udržitelná jen pár let. Výsledek by se pak nabízel sám.

Nový věk hromadné dopravy

Výsledkem by pak bylo rapidní snížení produkce nových vozidel z důvodu snížené poptávky. Jelikož miliony pracovních míst v Evropě jsou závislé na automobilovém průmyslu, vyšší nezaměstnanost by tento trend ještě posílila. Vše bude samozřejmě doprovázeno radikálním trestáním vlastníků starých aut, aby se jejich držení hodně prodražilo a motivovalo jejich majitele je raději neprovozovat. To povede k masovému odstavování a šrotování sice funkčních, ale regulím nevyhovujících vozů, kolapsu trhu s ojetými vozy a postupný přechod mas lidí zpět na hromadné formy přepravy. Jestli to bude trvat deset let, nebo dvacet, je otázkou pak už spíše stupně agresivity zákonodárců a byrokracie.

Elita opět vítězí, chudí opět zůstali chudí

A kdo bude z tohoto úpadku těžit? Některé automobilky asi zkrachují, jiné se spoji a změní taktiku a některé „zachrání“ vlády ze státních rozpočtů. Nejlépe z toho vyjdou lidé s nadstandardními příjmy, kterým zaplatit v ceně vozu ekologický poplatek za jejich V10 nedělá problém, nebo si koupí Teslu za dva míče. A tak opět budou mít ti šťastnější z nás cesty a parkování jenom pro sebe, jak si někteří z nás pamatují z dob předrevolučních, na jejich cestách je nebude obtěžovat kdejaká Máňa v jeté Oktávce nebo Pepa z finančního ve svém novém Golfu, a stádo bude zpátky zahnáno do ohrady hromadné dopravy. To vše k obrovské radosti státních úředníků, provozovatelů těchto dobytčáků a eko-organizací, které ke své radosti uvidí opět člověka svázaného, frustrovaného a nešťastného, pod kontrolou a bez možnosti se svobodně pohybovat. Jeden by si myslel, že tohle bylo v plánu od samého začátku příchodu enviromentalismu. Ne záchrana planety, ale zotročení lidí a návrat starých pořádků. Ostatně elitu už musí dlouho štvát, že se musí dělit o cesty s plebsem, že ani dvojitá skla a skvělá zvuková izolace jejich luxusních vozů jim nepřináší pohodu na cestách, že i ten poslední lůzr z Horní Dolní si užívá stejné mobility jako oni. Možná jsem k nim nespravedlivý, ale budou to právě oni, koho se to nedotkne.

Třeba se mýlím

Po pravdě, chci se mýlit a věřím, že se nic z toho nestane. Třeba se podaří díky technologickým inovacím nalézt cestu, jak srazit cenu nových vozů na cenu přijatelnou pro lidi. Nebo že se pod tlakem společnosti upustí od nesmyslných regulací v zájmu zachování svobodné osobní mobility a uvidíme třeba i návrat dvoulitrových atmosfér. Nebo že se celá EU propadne do propadliště dějin a národní státy přestanou podporovat nesmyslná nařízení. Nebo že se konečně oficiálně přizná, že se podnebí nemění kvůli lidem, ale vlivem slunce a Grétu pošlou zpátky k tatínkovi domů, aby se jí mohl naplno věnovat. Možností je mnoho. Protože představa, že se vzdávám svého vozu, protože mi nezbydou peníze na bydlení a jídlo a jedinou mou možností bude hromadná doprava, mě doopravdy děsí a takovou budoucnost si nepřeji pro sebe ani pro nikoho dalšího.

24.11.2019 Fuska

Související články: