Za doktora má platit zákazník, aneb proč se někteří doktoři chovají jako papaláši

Pro začátek, bych chtěl upozornit, že mám s doktory i dobré zkušenosti tudíž čest výjimkám. V článku vynechám většinu benefitů necentrálního řízení, jako je ekonomická kalkulace, efektivita a podobně a zaměřím se čistě na lidský faktor v českém zdravotnictví.

Jsem z generace, kdy se za věci platí cashem a né čokoládou a rozhodně se nechci vracet do dob, že když si chci sehnat nějaký produkt, či službu, tak musím složitě obíhat známé, nebo známé známých. Nemám problém si zaplatit za doktora a za lepší službu. Nemám ani problém, když si někdo připlatí za lepší péči, než mám já. Proč, no, protože jsem si na to nevydělal a protože já tu péči můžu mít taky, když si vydělám. Nechci být ve stejné bídě jako všichni ostatní. Nechci socialismus. Vyrostli v tom moji rodiče a já odmítám se do toho vrátit, ač to, co máme v ČR už je vlastně socialismus s lidskou tváří. Avšak hlavně chci mít možnost jako zákazník ztrestat doktory za jejich aroganci. Já, když zákazníkovi něco prodávám, tak se musím chovat slušně a mile. A to i když na to nemám třeba náladu. Proč no, protože mě může zákazník, kdykoliv poslat do míst, kam slunce nesvítí a je to tak dobře.

Jenže tady soudruzi se zasekli někde v době, kdy ostnatý drát zdobil naše hranice. Protože jediní, s kým jsou ochotni vyjednávat, je stát. Nikoliv zákazník. Proč taky, stát a jeho oddělení zdravotních daní (pojišťovny) jim zaručuje příjem. Ne já se svojí peněženkou. Potom se pan Kubek může chovat jako totální arogantní kokot, když se novinář zeptá, kolik, že ty jejich renty budou stát. Jakože už idea toho, že doktor, protože je doktor má mít rentu je naprosto absurdní. Potom může mít rentu každý, například programátoři, protože bez nich by už dneska nic nešlo udělat, nebo výrobci skalpelů, ti jsou předci taky důležití pro operace. Prostě naprostá fantasmagorie. Takže vám říkám doktoři, že s požadavkem na výsluhy můžete jít do prdele. Jen si představte, jakou škodu to napáchá na doktorech. To by si totiž připadali jako pánové tvorstva. Už teď se mi stává, že slyším o tom, jak je hrozný, že jim do ordinace chodí lidé. To jsem ve volnotržním sektoru ještě neviděl, že by si někdo stěžoval, že mu chodí pro služby lidé. Opravdu nejednou se mi stalo, že mě doktor/ka upozorňovala, že by do práce nechodila, kdyby věděla, že tam bude hodně lidí. V soukromém sektoru, většinou zvyšují urychleně na výrobu / služby a horentně se omlouvá zákazníkům za nedostatek kapacit. Například Lidl vám dá 50Kč slevu, když čekáte u pokladen déle jak pět minut. V nemocnici vás doktor po dvou hodinách v čekárně uvitá nevrlým komentářem, co se mu ten vobčanskej xindl jako cpe do ordinace. Lékařům by taky mohlo díky volnotržnímu zdravotnictví dojít, že nejsou nějaká super prestižní pozice. Jsou a budou pouze hráči na trhu jako my ostatní,

Malý příklad. Jako dítě jsem chodil na veřejné rehabilitace, za 20 minut hotovo a paní, co mě ošetřovala, byla tak příjemná jako vysluhující učitelka na základní škole. Dneska jsem o pár let starší a našel jsem si šikovnou studentku fyzioterapie, které platím cash, absolutně mě nezajímá, že nemá dostudováno a nemá posvěcení od Kubkovy lékařské komory (konkurence schvaluje novou konkurenci, aby mohla konkurovat). Mě to nezajímá, proč, protože za její prací vidím výsledky a můj stav ji zajímá a navíc dokonce se ke mně chová jako k člověku.

Můžete si říct, co si jako stěžuju, když už teď si můžu zaplatit soukromou péči. No, to máte pravdu, ale musím platit státní pojišťovně de facto zdravotní daň, že které se potom platí takový jedinci jako pan doktor, který mě posledně upozornil, že oni nedemonstrují jen kvůli platům, ale i proto, aby jim nechodili lidi do ordinace. Absolutně nemám zájem, aby někdo takový dostával z mých peněz byť jen setinu halíře. Zdravotnictví je služba ne právo.

25.12.2023 Sneed

Související články: