Ukrajinci a zdravotnictví

Na hlavní stránce byl odkaz zdravotní turistika. Článek pojednává jak o ukrajinských pacientech, tak o zdravotnickém personálu od tamtéž. Rád bych se podělil o nepříliš příjemnou zkušenost, a to jsme zdaleka nečelili masivnímu přívalu slovanských bratří.

Jako pooperační pacient jsem si láznil, jenže se mi na plicích usadil nějaký moribundus, a lázeňská lékařka nařídila převoz do nedaleké nemocnice, kde jsem byl přijat na internu. Dlužno dodat, že se tento ústav zdraví netěšil nijak dobré pověsti. Snad jen gyndu prý mají dobrou.

Ležel jsem mezi dědky: profesor češtiny v terminálním stádiu rakoviny slinivky, zmatený strýc, který se neustále snažil prchnout (na vlastní oči jsem viděl, že je možné si vyškubnout cévku, pral se s tím, pak to udělalo velké MLASK), ostatní nebudu zmiňovat. Když odvezli pana profesora, jeho lůžko obsadil ožralý a potlučený ukrajinec. Byl úplně na hadry, spousta krvavých šrámů, a co hůř, po pár hodinách mu nastoupil absťák. Dělal takovej bordel, že jsem mu večer zašeptal do ucha, že jestli nepřestane, tak ho v noci udusím polštářem. Co ale bylo nejhorší: ukrajinský personál se staral výhradně a jen o tuhle zpitou kreaturu, ostatní pacienti jako by nebyli. Takový tyátr se dá jen sotva popsat, tohle bylo na záchytku, ale ukrajinské sestřičky kolem něj lítaly, jako by to byl vlastní fotr.

A moje ošetřující „lékařka“? Blonďatá důra ukrajinská se presentovala jako doktorka, ale drzá a sprostá byla jako chlap. Na propouštěcí zprávě pak stálo: zprávu vytiskla k systému přihlášená Jelena Komputerko, jako definitivní autorita je tam pan primář MUDr. Boleslav Játro, Ph.D., a ta „lékařka“ Aleksandra Doktorenko. Žádný titul, žádná doktorka, ale prcala mě jak sysla, a když jsem prskal, vřískala, že ona je tady doktorka. Takže nás v čekárnách čekají ukáčka bez pojištění, a v ordinacích lékaři s pofiderním vzděláním, se kterými se ani nedomluvíte.

Možná se mi po tom špitálu bude ještě stýskat.

24.04.2022 Smiglovec

Související články: