Zvláštní cenu extrémní za šlápnutí do hovna získává pan Petr Macinka za láskyplné objetí s exfízlem Šlachtou.
Pan Petr Macinka je leaderem a zakladatelem politické strany Motoristé sobě, která v Praze v komunálních volbách získala 2,29% hlasů. Vzhledem k tomu, že vznikla relativně krátce před volbami, se jednalo o úspěch a alespoň z mého pohledu o vzdálený příslib, že se uživatelé individuální dopravy konečně zorganizují a zaujmou nějakou společnou pozici, aby jim establishment, politici a místní samosprávy přestaly na zádech dříví štípat. Hysterická reakce libtardích věrozvěstů dávala tušit, že celý projekt má potenciál, takže to vypadalo slibně. Takhle například zakvičel na Seznam Zprávách Lipold.
Ostatně signálů o tom, že motoristy přestalo bavit nechat si srát na hlavu je vícero. Před časem vznikla Asociace řidičů osobnich vozidel, se kterou jsou spojeny další významné konzervativně orientované osobnosti. Uvidíme, zda to vydrží, až na ně udělá run nejmenovaná informační služba, ale i tak je to hodnotný počin.
Jenže v Kocourkově platí, že když se něco alespoň trochu povede, tak se to hned musí zase nějak pokazit, aby nakonec vše spočinulo v tom mystickém Hájkově středu, kde nic není jednoznačně dobré ani jednoznačně špatné.
A tak pan Macinka nalezl zalíbení ve fízlovi Šlachtovi a nejspíš i vice versa.
Fízl Šlachta je zakladetel, velitel a předseda strany recyklovaných fízlů zvané Přísaha. Její vedení zahrnuje předtím vysoce postavené příslušníky Policie ČR.
Existuje něco jako instiucionální nepřítel všech motoristů? Jistě, nepřítel motoristů a individuální dopravy je celá řada, ale většinou se jedná o zmrdy, kteří vycítili nějaký progresívní politický směr založený na nepřátelství „k autům“ a po zádech těch nenáviděných pirátů a automobilových pozérů se chtějí vyvézt do nějaké zajímavé funkce. Jiné obyčejně lidsky sere, že někteří lidé mají auta, často dokonce hezká, drahá nebo hezká drahá auta, zatímco oni mají jen rezaté kolo. Většinu z nich to přejde, dříve nebo později, nebo se promění v zapšklého trestně stíhaného hipíka, jako je ten německý debílek z Dejvic. Nicméně existuje jeden nepřítel, kterého to nikdy nepřejde a ten se jmenuje policie.
Někdo by se mohl ptát proč, protože po pěti panácích idealismu a po dvou třech vyhulených jointech si lze představit situaci, že z policejního dohledu může slušná většina řidičů profitovat. Že třeba jednoho dne bude svítit slunce natolik, že by mohli pochytat ty jedince, co jezdí nalití, zfetovaní, nebo vůbec nemají v autě co pohledávat, jako posledně popsaný pan Ultradebil. Jenže takových lidí je příliš málo, v celém velkém městě je jich třeba jen deset a z těch deseti jich pět jsou netrestatelní jedinci, takže se na ně nemůže. Zatímco policajtů je čtyřicet tisíc plus a všichni musí vykazovat činnost, což se projevuje plošnou šikanou všech řidičů bez ohledu na to, zda dělají něco závadného nebo nikoli.
Za prohlubováním dopravní represe, zaváděním nových skutkových podstat přestupků, zvyšováním pokut a drakonickými tresty hledejte skoro vždy policii. Policie se stala postupně neoficiálním zákonodárným sborem. I pod poslední ultrarepresivní novelou zákona o provozu na pozemních komunikacích je podepsaná. Na ministerstvu dopravy velmi dobře slyší na to, co jim tam policie přinese, a jen málokdy se najde někdo, kdo by si dovolil odporovat. Chcete vědět, co bych udělal jako první, kdybych se stal ministrem dopravy? Jako první bych zakázal vstup do objektu ministerstva všem policistům a lidem z Dekry.
Někdy je to až komické, co si ti lidé dokážou prosadit. Můžete se například ptát, proč je trestné držet za jízdy mobilní telefon. Držení mobilního telefonu je přece vcelku neškodné, těžko může řidiče nějak zaměstnávat a snižovat jeho koncentraci. To dělá až jeho používání. Můžete si tedy telefon položit na koleno nebo na sedadlo a psát si zprávy po chatu, a bude to v pořádku. Proč máme tak legrační ustanovení zákona? No přece aby se to policii dobře vymáhalo. Takových ustanovení, kde se praxe minula s účelem, je celá řada a mají společného jmenovatele. Fízly.
Policie se také vydatně obhospodařuje z kapes motoristů. Může za to tzv. Fond zábrany škod zlodějské organizace Česká kancelář pojistitelů. Do něho všichni motoristé, kteří mají uzavřené povinné ručení v ČR, přispívají určitým procentem z povinného ručení, které je následně o to dražší. Minulý rok odtud Policie ČR vytahala částku 98 317 000 korun a použila ji na nákup vybavení pro měření rychlosti a tzv. „vysokorychlostní pronásledování“, tedy to silniční honění, při kterém přemotivovaní příslušníci PČR ohrožují ostatní účastníky silničního provozu při potírání různých domnělých nezákonností a ničí jejich majetek. Halt zábrana škod. Těžko by se dalo najít něco ještě více protimotoristicky zaměřeného, povinně si sponzorujeme ohrožování nás samotných.
Jsme patrně jediná země v celé Evropě, kde jsou řidiči plošně fízlováni systémem Automatická kontrola vozidel. Ačkoli o tom většina občanů neví nebo nepřemýšlí, okolo silnic jsou rozmístěny tisíce kamer, které v reálném čase předávají informace policii, včetně automatického rozpoznávávání registračních značek a snímků posádky a nákladu. Jedná se o naprosto obludné sledování vozidel a osob, bez jakékoli vazby na spáchání nějaké nezákonnosti. Co se s tím děje dál, nikdo pořádně neví, řádově roky se to někde uchovává a existuje jen velmi nejistá a sporadická kontrola nad tím, kde a kdy se to vynoří. Nenapadá mě jiná země kromě Číny, kde by něco takového a v takovém rozsahu probíhalo, a i Čínu nejspíš doženeme, protože Policie dělá pokroky v automatickém rozpoznávání obličejů.
Pan Šlachta? Já se stydím, ale musím se přiznat, že jsem si kdysi koupil tu jeho knihu. Ne že by to byl takový beletristický klenot, to v žádném případě, ale proto, abych si ji při nějaké vhodné chvíli mohl nechat od toho fízla podepsat. Pak budu první fyzická osoba, která bude mít ve svém držení vlastnoručně podepsané přiznání policajta k trestnému činu. Kniha je totiž přímo těhotná opakovanými popisy extenzivního výkladu či obcházení zákona, překračování pravomocí a najdeme tam dokonce popis scénky, kdy Šlachta popisuje, jak chtěl zabránit vrátnému v jakémsi objektu zavolat nařízené a namířil na něj pistoli s tím, že pokud ten telefon zvedne, tak ho zastřelí. I Kalda třeštil oči, a Kalda už muset vidět v Příbrami kdeco. Nejvíc šokující je, že Šlachta na těchto postupech nejspíš nespatřoval nic špatného, ani tehdy ani později, když je naivně a bezostyšně včlenil do své knihy, protože zvítězila potřeba prezentovat fízlovský koncept spravedlnosti, ve kterém účel světí prostředky.
Tak by se dalo pokračovat asi ještě dlouho, a pokaždé bychom se dobrali k tomu, že policajt nikdy spojencem řidiče nebude. Je zde přítomen základní ideový konflikt. Individuální doprava je spojena se svobodným pohybem, svobodným setkáváním se jinými lidmi a svobodnou výměnou zboží, služeb a informací, tedy směřuje od omezeného a kontrolovaného k svobodnému a neřízenému, zatímco fízlové směřují od svobodného k dohlížitelskému a kontrolovanému. Takže ačkoli se spojenectví mezi motoristy a recyklovaným fízlem může někomu jevit krátkodobě výhodné, postrádá základní parametr spojenectví, a to jsou výhody pro obě strany.
Doufejme tedy, přátelé skuteční motoristé, že toto šílené spojenectví je důsledkem nějakého nečekaného zkratu, například že nedávné chladné počasí dočasně utlumilo činnost čelních laloků pana Macinky nebo se jedná o důsledek konzumace vína z Moravy, což je pekelná věc. Dobrá zpráva je, že šlápnutí do hovna sice není reverzibilní, ale jeho následky ano. Lze to celkem snadno vyčistit. A pokud by se přesto tento perverzní záměr realizoval, tak přeju voličům na jižní Moravě, aby si raději ukousli dominantní ruku v zápěstí, než aby volili toho fízla, protože by příště mohl tou pistolí mířit zase na jejich hlavu.
27.12.2023 D-FENS
(389x známkováno, průměr: 1,31 z 5)