Automatická kontrola vozidel aneb všichni jsme podezřelí!

Featured Image

V tomto článku se podíváme, jak funguje systém na plošné fízlování populace, který provozuje Policie České republiky pod označením Automatická kontrola vozidel.

Tento systém má jen minimální publicitu. Policisté o něm nemluví a novináři o něm nepíší. Nicméně jeho podstata je taková, že kolem silnic jsou rozmístěny kamery, které snímají plošně všechna projíždějící vozidla, čtou jejich registrační značky a zaznamenávají tyto údaje do databáze. Jsou zpracovávány následující osobní údaje: registrační značka vozidla, ID zařízení (a tím je daná poloha), datum a čas, detailní foto registrační značky, přehledové foto vozidla (a tím také foto posádky).

Systém AKV je budován od roku 2015 a jelikož k němu Policie ČR nic nezvěřejňuje, nelze řící, kolik kamer se nyní na řidiče dívá a zazamenává pohyb jejich aut. Podle všeho jich budou nižší tisíce. Stacionární kamery systému AKV najdete kolem silnic I. a často už i II. a III. třídy v různých uzlových bodech, kterými musí vozidla projet a jejich projetí je pro policejní operativu významné. Jejich počet neustále roste. Kamery je poměrně snadné poznat. Jsou většinou umístěny na držácích tak, aby každá zabírala jeden jízdní pruh a vozidlo zpředu. Současně bývají kombinovány s infračerveným přísvitem. Na sloupu je vždy umistěná poměrně rozměrná „krabice“ s chlazením a to vše je zpravidla připojené k něčemu obecnímu, což znamená, že obce při šíření systému vzorně kooperují a fízlování jejích vlastních sousedů obecním představitelům nijak nevadí. Samozřejmě nelze vynechat dálnice, tam se samozřejmě také fotí, zejména populární jsou tunely, zkuste přemýšlet o tom, jaké jsou všechny důvody, proč se v nich musí jezdit 80 km/h. Kamery AKV bývají někdy zaměňovány s radary, to je případ například této osamělé jihočeské čumilky v obci Češňovice. Nicméně určitý přesah s obecním radarováním tu je, protože úseková měření mají všechna funkce AKV a obce s Policií ČR údaje o zaznamenaných vozidlech často sdílejí, takže každé úsekové měření je potenciálně také fízlovacím stanovištěm AKV a naopak, jak plyne z bodu 9 tohoto sdělení PČR. Zákonnost takto prováděného měření rychlosti je samozřejmě otázkou, ale znáte to, kde není žalobce, tam není soudce. Samotné AKV k úsekovému měření rychlosti použít nelze, protože kamery jsou příliš daleko od sebe. Zatím.

V minulosti se různí jedinci zkoušeli dostat k informacím o systému AKV na základě zákona č. 106/1999 Sb. O svobodném přístupu k informacím. V této odpovědi z roku 2015 je policie zcela nekonkrétní a prezentuje fikci, která provází AKV doposud a která je formulována v této větě: „(p)okud jsou zaznamenány i jiné údaje, například podoba osoby, jde pouze o jejich nahodilé zaznamenání“. V této odpovědi se dozvídáme, že v roce 2018 bylo v Praze aktivních 317 kamer, které v roce 2017 zaznamenaly 254 kradených vozidel a 32 z toho jich bylo následně zastaveno. Podle této odpovědi bylo v roce 2019 zastaveno v Moravskoslezském kraji za použití dat v systému AKV celých 44 vozidel. V rámci přípravy jsem si odpovědi policie na žádosti podle InfZ načetl, ale nezdálo se mi, že by tato metoda byla přínosná, protože provozování systému se regionálně liší a jeho výstavba je v rukou krajských policejních ředitelů. Tato „nehomogenita“ je také zajímavou a myslím že chtěnou vlastností systému.

V médiciích o systému AKV nenajdete nic. Novináři vzorně spolupracují se silovými složkami a o fízlí operativě nepíší. Za jediné dva seriózní publikační záměry lze označit tento článek p. Maleckého na serveru hlidacipes.org a na něj navazující článek p. Bednáře na serveru Autofórum.

O zatím největší publicitu se tomuto plošnému fízlování postarala organizace Iuridicum Remedium, která Policii ČR prohlásila za provoz systému AKV za největšího šmíráka roku 2015 v rámci Big Brother Awards.

Samozřejmě mě zajímalo, a mělo by zajímat každého občana, jaké informace o mně policie hromadí, a to právě se zřetelem na systém AKV. Zde je na místě určitý právní exkurz, který se pokusím udržet tak jednoduchý, jak je jen možné. Policie může zpracovávat osobní údaje hned v několika zákonných režimech, ve kterých je vždy vázána účelem, pro který tak činí, například za účelem vyšetřování přestupků, trestných činů nebo evidence zbraní. V takovém případě upravuje její postup příslušný zákon, který také upravuje, kdo je oprávněn se k takovým údajům dostat (a jak asi tušíte, činí tak restriktivně). Pokud ale policie zpracovává informace za nějakým jiným účelem, který v těchto specifických zákonech upraven není, tato restriktivní úprava neplatí.

Původní znění zákona o Policii ČR, který stvořilo ještě Íčko, obsahoval explicitní ustanovení, které řešilo přístup k informacím, které nejsou v módu výše popsaných ustanovení. Nicméně v roce 2018 tato ustanovení ze zákona zmizela, protože je nahradil speciální zákon č. 110/2019 Sb. známý jako GDPR.

Na tomto základě byla také vystavěna moje žádost. V ní jsem v souladu s ustanovením § 28 zákona č. 110/2019 Sb., Zákon o zpracování osobních údajů, požádal Policii ČR jako správce osobních údajů o sdělení, zda zpracovává osobní údaje vztahující se k mojí osobě, a to včetně zpracování osobních údajů v souvislosti s provozem vozidel, jichž jsem provozovatelem. Tato vozidla jsem označil jejich registračními značkami. Žádost byla koncipována poměrně jednoduše, protože nějaký složitý konstrukt může být kontraproduktivní. Rozhodl jsem se držet na jistější straně a raději se nechat vyzvat k doplnění žádosti, než aby v ní povinný subjekt našel nějaký rozpor a na základě něho odmítl žádosti vyhovět.

Žádost jsem odeslal datovou schránkou, aby se náhodou někam neztratila, a protože jsem byl v nejistotě, kam se takové věci posílají, poslal jsem žádost rovnou na Policejní prezidium. Je povinností policie žádost směrovat k útvaru, který je za její vyřízení zodpovědný.

Policejní prezidium obdrželo žádost 20. září 2021 a 16. listopadu 2021 dorazila pětistránková odpověď podepsaná tehdejším policejním prezidentem genmjr. Mgr. Švejdarem, který již nyní bohužel není ve funkci, protože se dostal do kolizního kurzu s ministrem vnitra a předsedou hnutí KRAD, pardon, STAN. Zřejmě se jednalo o policistu alespoň nějakých zásad, zatímco Rakušan je mužem nulových zásad, takže kolize byla nevyhnutelná. Nyní nezbývá nežli genmjr. Mgr. Švejdarovi za vyčerpávající a včasnou odpověď poděkovat (na vyřízení žádosti má subjekt 60 dnů).

Obsah odpovědi byl poměrně překvapivý, zejména pokud se týká rozsahu informací, které policie získala skrze AKV. Níže je výřez z té části žádosti, která se týká AKV. V odpovědi na žádost byla zahrnuta ještě celá řada dalších informací, ke kterým se vrátím v dalším dílu článku, bude-li zájem.

Vozidlo 8C8 je můj Seat Leon. Byl zakoupený v únoru 2020, v době odpovědi na žádost byl tedy v provozu 18 měsíců. Přesto stačil „nakoupit“ 176 záznamů v systému AKV. V předmětném období ujel 9.600 km.

Vozidlo 7C1 je Alfa Romeo. V předmětném období prakticky nebyla v provozu, ujela asi 3.000 km, což se projevilo „pouhými“ 44 fotkami v databázi velkého bratra.

Domácí otloukánek 2C2 je Seat Cordoba, winterwagen a užitkové vozidlo. Je provozována především po Českých Budějovicích a v zimě někdy i mimo ně. Od 1.1.2019 do 4.10.2021 ujelo 17.800 km. To postačovalo na fascinujících 354 fotek do policejní databáze.

Vozidlo 8C1 je Seat Ibiza. Vozidlo používá moje žena a jezdí s nim víceméně pořád na ta samá místa (do práce, mamataxi, za matkou). I to stačilo k tomu, aby ji kamery systému AKV zachytily v letech 2020 a 2021 104x.

Pokud se abstrahujeme od použitého vozidla, celkem jsem si za sledované období, tedy za roky 2019, 2020 a do října 2021, vykoledoval nejméně 474 záznamů o pohybu mých vozidel v policejní databázi. V tom nejsou obsaženy informace o služebním autě, kde bych měl pravděpodobně větší problém prokázat právní nárok na jejich získání, a údaje o dalším registrovaném na manželku (z důvodu případných procesních obstrukcí při řešení prostředků máme některá auta registrovaná „křížem“). Skutečný počet zaznamenaných průjezdů však bude vyšší. Délka uschovací lhůty zpracovávaných osobních údajů v tomto informačním systému je v závislosti na lokalitě průjezdových kamer a technické kapacitě informačního systému (uložiště) maximálně 3 roky od vložení údajů. Následně informační systém provede automaticky výmaz. Dá se tedy očekávat, že další záznamy byly v době zpracování žádosti smazány, neb policií udávaná doba 3 roky je maximální.

Je samozřejmě otázkou, zda je necelých 500 záznamů aneb jedna fízlácká fotka za dva dny málo nebo hodně. Jako vždy při těchto příležitostech vzniknou dva názorové proudy, z nichž jeden to shledá naprosto nepřijatelným a druhý to bude obhajovat, protože to přece přispívá k větší bezpečnosti, protože svědomití policisté záznam využijí při pátrání po osobách a věcech a kdyby to mělo zachránit jen jeden lidský život, pak to dává smysl a ať si mně klidně kamerují, já přece nedělám nic nezákonného.

Ať se už čtenář nacházejí v jakémkoli táboře, musím poukázat na následující body:

Systém vychází z předpokladu, že všichni jsou podezřelí, lépe řečeno všichni uživatelé aut jsou podezřelí. Kamery systému AKV zaznamenají všechna vozidla, která kolem nic projedou, aniž by byl zjevný právní důvod, proč tak policie činí. Vozidla jsou snímána plošně, aniž by v tu chvíli existovalo byť jen podezření, že s vozidlem byl spáchán nějaký trestný čin.

Zaznamenávání průjezdů vozidel v takovém rozsahu není obvyklé v žádné ze sousedních zemí. V některých sousedních zemích by něco takového bylo nemyslitelné (např. Rakousko).

Většina lidí z řad tzv. nejširší veřejnosti nemá ani ponětí, že se něco takového děje a že policie plošně hromadí data o pohybu jejich vozidel v takovém rozsahu.

Doba uchovávání těchto záznamů je také zjevně nepřiměřená a výrazně přesahuje rámec nezbytnosti. Pokud je smyslem tohoto systému pátraní po odcizených automobilech, jak z pojmenování celého systému plyne, byla by přiměřená doba v řádu dnů. Tříletá lhůta se jeví jako zcela skandální a naznačuje, že účelem tohoto systému není kontrola vozidel, ale nějaký širší operativní záměr. Kromě toho se zdá, že se doba uchovávání záznamů potichu prodlužuje s tím, jak se zlepšují technické možnosti úložišť, protože ve výše citovaných odpovědích na žádosti o poskytnutí informací z let 2015-2016 se hovoří o 90-180 dnech.

Hodnotu získaných poznatků shledávám spornou. Podle policejní statistiky je ročně v ČR odcizeno kolem 3000 vozidel, přičemž se tento počet od r. 2017 nijak výrazně nemění. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by se pomocí AKV dařilo tento počet nějak výrazně snižovat. Ze svého principu systém zatím má informace jen o průjezdu vozidel, což neříká nic o osobách v nich, tedy dokud fízlové nedoladí technologie k masovému rozpoznávání obličejů, což je otázkou několika let. Do té doby lze tento systém označit jako fízlování pro fízlování samo.

Podle mého názoru si přesto nikdo nemůže být před AKV jist. Veškerá ujišťování ze strany policie, že data jsou bezpečně uložená a má k nim přístup pouze pečlivě vybraný okruh osob jsou nevěrohodná a ve světle posledních událostí dokonce směšná. Zrovna nedávno jsme byli v tzv. kauze Dozimetr týkající se kleptokratického politického subjektu STAN svědky toho, jak z policejních spisů unikají informace získané odposlechy a jejich obsah někdy osobního charakteru je denně propírán v celostátních médiích, především v těch navázaných na Seznam.cz. Vyšlo také najevo, že si tato skupina vydržovala vlastního policistu, který pro ní prováděl lustrace vozidel a zadával do systému smyšlené důvody jejího provedení, a to po poměrně dlouhou dobu, aniž by si toho kdokoli povšiml. Jestli si někdo myslí, že údaje u policie jsou dobře zabezpečené, nikdy k nim nebude mít přístup nikdo nepovolaný a nedojde k jejich zneužití, tak ho dříve nebo později potká nepříjemné překvapení. Také se možná dočte něco zajímavého o sobě na Seznam Zprávách nebo leckde jinde poté, co se údaje o cestách jeho vozidla propojí zase s nějakými jinými informacemi, které unikly od informačně netěsné policie. A co třeba vaše žárlivá žena, žárlivý manžel nebo registrant? Jste si jisti, že neznají nějakého fízla ochotného se pod smyšleným důvodem mrknout, zda jste zase nejeli do toho motorestu s tou blondýnou?

Další skutečností, která nebývá zmiňována, je existence informačního systému LOOK. Informační systém LOOK je součástí informačního systému AKV. Jeho účelem je shromažďování informací pořízených automatickými kamerovými systémy zaznamenávajícími průjezd vozidel. Informace získané prostřednictvím tohoto informačního systému lze využít v případě řešení odcizených vozidel, ale také v rámci širokého operativního rozpracování.

Uvedený stav je důsledkem děravé legislativy, která pořizování a uchování záznamů z kamer ve veřejném prostoru nijak zvlášť neupravuje, a tento stav je udržován již tak dlouho, až to působí to dojmem, že je to záměr. Aktivity policie tak podléhají jen minimální regulaci a systém AKV je formálně „řízen“ jen jakýmisi interními akty řízení, které však neobsahují žádné skutečné limity jeho používání.

Přímá obrana proti tomuto systému není s rozumným úsilím možná.

Za současné společenské situace mi nedává moc smyslu napadnout AKV soudně. Nedávné dlouho odkládané rozhodnutí ve věci odebírání vzorků DNA naznačuje, že principy právního státu jsou ústavnímu soudu pod vedením soudruha Rychetského ukradené a soustředí se především na posilování moci státu nad občanem. Řešení tak bude muset přijít od politiků. Je zapotřebí, aby se občané zajímali o to, co bezpečnostní složky o nich hromadí za informace a podporovali důvěryhodné politiky a politické subjekty, které nejsou ovládány silovými složkami, což není žádná ze současných parlamentních stran.

 


03.07.2022 D-FENS


Související články:


12345 (404x známkováno, průměr: 1,08 z 5)
27 373x přečteno
Updatováno: 3.7.2022 — 22:17

Reklama

D-FENS © 2017