Pan Cigi se se svým kumpánem v sobotu dne 19. 6. zúčastnil feťácké párty, na které se podával pervitin nebo jiné budivé aminy, možná v kombinaci s jinými drogami, v komunitě alternativní novinářky Apolény, ze které se pan Cigi a jemu podobní rekrutují, je v oblibě například toluen nebo tetrahydrocanabinol. Netušil však, že tentokráte to bude jeho párty poslední.
Po konzumaci drog se pan Cigi objevil v teplické ulici Dubská, kde si následně vyřizoval účty s různými motorovými vozidly, pročež byl zpacifikován hlídkou fízlů, čehož důsledkem bylo úmrtí pana Cigiho. Bohužel hlídka fízlů nepočítala s amatérským videozáznamem, který pořídil vedlejší účastník tohoto „řízení“ a umístil jej na internet, čímž se rozjela mela. Pan Cigi byl totiž příslušníkem rómského etnika, které naše neomarxistická smetánka pokrytců a lepšolidí v čele s naším presumptivním budoucím pirátským premiérem považuje za utlačované, což je podle nich důvodem, že se jim všichni musíme klanět a poskytovat jim naše zdroje (třeba byty), a tak se, na rozdíl od jiných podobných případů, dali do pohybu novináři a aktivisté v čele se soudružkou Šabatovou.
Fízlové ovšem také ukázali, že nejsou žádná ořezávátka a pustili se do výroby důkazů na svoji exkulpaci. Dog eat dog, občan si dává kávičku. A tak se po narychlo realizované pitvě a iniciálním znaleckém vyjádření, který bylo vypracováno v opravdu rekordním čase dvou dnů, jalo vedení fízlů konstatovat, že se nic nestalo a smrt pana Cigiho nemá údajně s policejním zákrokem nic společného. V médiích se také pohotově objevily zprávy, že pan Cigi byl známá smažka a recidivista a jindy politicky korektní, vyvážené a humanisticko-neomarxistické novinářské vonuce najednou psaly způsobem, který měl čtenáře přesvědčit, že je vlastně dobře, když pan Cigi zakalil a že fízlové jsou nevinní a čistí jako okvětí bílé lilie. Narychlo sepsaný pamflet mělo také vedení fízlů jako jedné strany sporu k dispozici (což je poněkud svérázný i když pro fízlochamraď velmi typický přístup k právní zásadě rovnosti zbraní v trestním řízení) samozřejmě vzbuzuje značné pochybnosti a nenechává nikoho na pochybách, kdo v této nechutné šarádě bude tahat za delší kus lana. We came, we saw, he died, zapomeňte.
Abychom si vysvětlili, co se vlastně stalo a proč fízlové nejsou tak nevinní, jak se snaží tvrdit, musíme si nejdříve vysvětlit, co je to excitované delirium. Excitované delirium je stav, který vzniká použitím některých drog nebo léků (typicky budivé aminy, což byl zřejmě případ pana Cigiho, ale i alkoholu a některých psychofarmak kupříkladu neuroleptik) nebo jen vlivem hypoxie, septického stavu, hypoglykémie thyreotoxické krize nebo u některých psychóz (zejména schizofrenie) a epilepsií. Já osobně se s excitovaným deliriem čas od času setkávám, naposledy jsem řešil excitované delirium u pacienta, který byl vyvolán enormním množstvím intravenózně podaných kortikosteroidů, když se jedna hysterická kolegyňka snažila „vyřešit“ kolaterální hematom v ráně po strumektomii, což mělo za následek otok hrtanového vchodu.
Dost špatně se to ovlivňuje tlumivými léky, nejlepší býval intravenózní Heminevrin, který zklidňoval do několika vteřin, ale ten nám lepšolidi ze SÚKL zakázali.
Excitované delirium tedy není nemoc ale je to stav (jako třeba delirium tremens po vysazení alkoholu u těžkých alkoholiků), který je navozen různými patologiemi, které ve svém důsledku ovlivní činnost mozku.
Jak je činnost mozku ovlivněna? Racionální a logické uvažování je komplet vypnuté. Vnímání částečně běží, ale pouze na extrémní a poplachové stimuly, pokud na pacienta mluvíte normálně, tak vás nevnímá. Reaguje ale kupříkladu na jekot, mnohdy primitivní agresí. Zachovány jsou některé slovní projevy, které mohou být i koherentní a budit zdání, že dotyčný je příčetný, ale není. Běží první signální soustava, kde běží program zvaný poplachová reakce. Jedná se o univerzální reakci na stres vyvolaný poškozením mozku, která je vesměs necílená nebo nahodilá. Pokud nemocný stav přežije, většinou si na nic nepamatuje.
Takto alterovaná funkce mozku se navenek projeví enormní agresivitou, která vyplývá z pocitu akutního ohrožení života, která nemůže být korigována vnímáním či racionálním myšlením. Racionální pobídky k ukončení agrese, například slovní pokyny, sliby a podobně jsou pro navození compliance zcela neefektivní. Agresi neztlumíme ani pobídkami emocionálními – křikem, ani bolestivými podněty. Dotyčný nerozumí, nevnímá bolest v klasickém slova smyslu a nelze jej bolestivými podněty zklidnit – naopak – bolestivé podněty nebo křik vyvolají ještě větší agresivitu, což při kontaktu s policií vede k typickému bludnému kruhu. Agresivita je většinou špatně cílená, většinou přímočaře vůči osobám a věcem, které dotyčnému stojí v cestě, a zcela iracionální. Nebezpečí pro přihlížející existuje pouze v případě, že dotyčnému náhodně zkříží cestu (i v dobrém úmyslu), neboť postižený většinou není schopen agresivitu racionálně usměrnit, pouze bojuje v rámci vlastního percipovaného smrtelného nebezpečí. „Percepce smrtelného nebezpečí“ je v přitom trochu zavádějící pojem, neboť dotyčný vlastně není schopen reálně vyhodnotit nebezpečí a vše vnímá víceméně na „zvířecí“ úrovni jako akutní stav ohrožení života, kterému se snaží agresí (last resort agrese) vymanit. Během agrese však je osoba postižená excitovaným deliriem schopna vyvinout až neuvěřitelnou sílu, takže je schopna i sama sebe poškodit, neboť subjektivně prožívá předsmrtnou agónii.
Existuje celé spektrum tohoto stavu od lehčích stavů, kdy nemocný částečně spolupracuje až po těžké stavy, které končí většinou nějakým násilným střetem a ten může skončit pro dotyčného fatálně.
Jsem skálopevně přesvědčen, že pan Cigi měl v době policejního zákroku excitované delirium, což lze dovodit přinejmenším z videozáznamů před samotnou policejní akcí pořízené na křižovatce ulic Dubská a Brožíkova, které novináři uvolnili, aby pana Cigiho znevěrohodnili. Vidíme videozáznam pořízený soukromou osobou bez souhlasu dotyčného zobrazující osobní projevy pana Cigiho, což je nezákonné. Pan Cigi se válí po zemi a mlátí do ní holýma rukama (což by samo o sobě muselo být bolestivé) a vydává neartikulované skřeky. Jeho kumpán na něj cosi volá, a poté, co pan Cigi obdrží tento stimul a projde mu centrálním nervovým systémem, vymrští se a jde agresivně po kumpánovi. Kumpán si evidentně neví rady a vykřikuje něco jako „prosím vás, lidi“ zřejmě v naději, že mu někdo pomůže, k čemuž se přihlížející nemají, zatímco si situaci se zájmem natáčejí a baví se u toho. Kumpán napřahuje ruce v obraně proti panu Cigimu a uhýbá. Pan Cigi už v té chvíli svého kumpána vůbec nevnímá a pravděpodobně nemá povědomí o tom, proč se předtím vymrštil a běžel k němu, přestože od toho okamžiku uplynuly asi 3 sekundy. Míjí kumpána, běží k autu, které funguje jako pasivní překážka přičemž vydává neartikulované skřeky. Pan Cigi naráží do této překážky a začne s ní bojovat, mlátí do bočního skla dveří řidiče, nejdříve pěstí, posléze hlavou, přičemž po jednom úderu obličejem do skla předních dveří na chvíli padá do bezvědomí. Zde je celkem jasně demonstrováno počínání člověka v excitovaném deliriu vyvíjejícího necílenou iracionální agresi a násilí až za hranici sebepoškození.
Po určité době přijíždějí tři fízlové – pohotovostní motorizovaná jednotka, kteří našli pana Cigiho v ulici U Hřiště, což je za rohem asi 130 m od předchozích záběrů. Jakým způsobem jednali v prvních chvílích kontaktu, není ze záznamu patrné. Pan Cigi měl (překvapivě) jednoho z nich napadnout a pokousat (předpokládám, že fízl si ovšem začal), což vedlo k iniciaci fízlího zákroku. Na dalším videu vidíme tři fízly již ve stadiu zákroku, kterak pacifikují pana Cigiho. Jeden fízl mu klečí na krku, další na zádech a třetí na nohou. Řvou na něj, aby dal ruce za záda, přičemž pan Cigi se (kupodivu) výzvě fízlů nehodlal podřídit. Dokonce i jeho kumpáni radili panu Cigimu, aby se s nimi nepral, což on nebere na vědomí (v té chvíli je jeho vědomí evidentně v jiné časoprostorové dimenzi) a chroptí. Okolní převážně rómské obyvatelstvo si fízly pobaveně natáčí na telefon a vesele komentuje jejich počínání. Ti si akci evidentně užívají. Pan Cigi vydává neartikulované skřeky a okolní převážně rómské obyvatelstvo se na účet pana Cigiho dobře baví. V jednu chvíli tlustý fízl, který mu sedí na nohou, ho začne sadisticky a samoúčelně mlátit obuškem do lýtek a chodidel na což pan Cigi prakticky nereaguje. Některé, převážně ženské hlasy, vyjadřují obavy, že pana Cigiho asi udusí, mužské hlavy naopak oceňují zákrok policistů – nezapomenutelný je dialog: „Však ho udusí!“ „No a?“, který solidaritu mezi Rómy i jejich percepci útlaku od Policie v dané chvíli vystihuje snad nejlépe.
Asi po pěti minutách (a těžko říct, jak dlouho zákrok trval před začátkem natáčení), utichají neartikulované skřeky a postava na zemi leží zcela bezvládně. Fízlové sice pustí sevření ale o zdraví a vitální funkce pana Cigiho se pramálo zajímají. V té době byl pan Cigi již zřejmě v terminální agónii a umíral, možná již byl mrtev, neboť v excitovaném deliriu se člověk brání skutečně až do poslední chvíle, dokud má aspoň nějaké rezervy.
Inu, co na to říct? Fízlí výzva nebyla toho času vůbec způsobilá k tomu, aby jí pan Cigi rozuměl. Pacifikování pana Cigiho tak, jak jej fízlové předvedli, nebylo způsobilé splnit svůj účel, to jest zklidnění pana Cigiho a odstranění jeho agresivity a jeho zadržení. Stal se přesný opak. Z medicínského hlediska se zde fízlové jednoznačně dopustili pochybení, neboť svým zákrokem vytvořili pozitivní zpětnou vazbu, která pana Cigiho vedla ještě k vyšší agresivitě, která ve svém důsledku vedla k vyčerpání rezerv pana Cigiho a k jeho úmrtí. To fízlí partička zřejmě během akce zřejmě vůbec nepochopila ač měla a mohla. To zda s tímto nepřímým úmyslem již do celé akce šli a Cigiho zkrátka mučili a byli srozuměni i s koncem, který to nakonec vzalo i se svojí vlastní exkulpací, nebo zda se jedná jen o jejich nedbalost a nedostatečné proškolení a tudíž chybu nastavení procesů v Policii, musí zcela jednoznačně rozkrýt další vyšetřování. Fízlové by měli doložit, že jejich příslušníci jsou pro takové případy jasně proškoleni a v čem proškolení spočívá.
Fízlové si totiž nemohou vybírat, koho zabijí a při své činnosti musejí dodržovat zákony této země, které mimo jiné obsahují i princip účelnosti zákroku a princip proporcionality. Zákrok spočívající v mučivých útrapách vedoucí k úmrtí, který nemůže splnit svůj účel je jednoznačně zákrokem nezákonným. Fízlové mohli pana Cigiho znehybnit (§ 25 zákona o Policii) a volat RZP, páčení rukou na záda a mlácení obuškem v takovém případě je jasně za hranou – nesplňuje totiž účel zákroku a je samoúčelné. Zákon (§ 24 zákona o Policii a zejména pak § 53 odst. 3 písm. a) zákona o Policii) je zcela v tomto případě jednoznačně na straně pana Cigiho. Ze záběrů je patrné, že Cigi se choval jako osoba psychicky narušená, ale spíše ve smyslu nahodilého ničení majetku, nevyvíjel cílenou a promyšlenou agresivitu za účelem poškození života a zdraví svých spoluobčanů. O tom, že akce fízlů „byla adekvátní přiměřenosti útoku“, jak tvrdí, lze s úspěchem pochybovat. Ostatně fízlové mohou tvrdit co chtějí, přiměřenost zákroku by měl posoudit nezávislý soud (pokud nějaký takový v Kocourkově vůbec existuje, o čemž lze rovněž s úspěchem pochybovat).
Spouštěčem excitovaného deliria byly pravděpodobně drogy možná spolu s nějakým dalším stimulem pocházejícím od někoho, kdo byl s panem Cigim na drogové párty, třeba rvačka mezi kumpány. Jak se drogy mohly podílet na jeho fatálním konci je těžké říci bez toho, aniž by měl člověk další informace. V první řadě se musí stanovit přesný čas jeho smrti (pokud je čas post mortem menší než 24 hodin, lze to provést prakticky na minuty), což lze pomocí rozpadových metabolitů mozkové tkáně a cirkadiánních metabolitů, genetických a mikrobiálních markerů času úmrtí – to je důležité zejména k ověření výpovědi fízlů a posádky sanitky, která pana Cigiho údajně resuscitovala a ještě s ním mluvila (je totiž možné, že Cigi byl mrtvý a údaje o resuscitaci jsou vymyšlené na popud fízlů). Dále je třeba velmi detailně prozkoumat, jakou roli sehrály v Cigiho smrti drogy, což znamená velmi podrobné toxikologické vyšetření z různých tělních tekutin včetně cerebrospinálního likvoru, stanovit hladinu pervitinu případně dalších drog, stanovit jejich metabolity v krvi, moči a likvoru, které určí iniciální dávku pervitinu a kdy a jak byla podána, dále stanovit hladiny intrinzických katecholaminů (v krvi, moči a další tělních tekutinách) a dalších stresových hormonů a jejich metabolitů, která velmi přesně a neprůstřelně forenzního experta informují o tom, jakou roli ve smrti pana Cigiho sehrál zákrok fízlů a jakou drogy.
Tohle zkoumání určitě nikdo neprovedl, protože to by nemohlo být hotové za dva dny. Vzhledem k tomu, že se pravděpodobně neodebraly a nezamrazily příslušné vzorky, bude možné podat stížnost i žalobu na forenzní tým, který pitvu prováděl a výsledek pitvy zpochybnit. Co se většinou v takovém případě děje, je totiž to, že se provede klasická soudní pitva s patologicko-anatomickým ohledáním, která většinou nepřinese žádný specifický nález, načež se v krvi najdou drogy a spekuluje se na to, že drogy jsou hlavní příčinou smrti.
Co se ještě teoreticky na mrtvole pana Cigiho mohlo najít? Mohli najít ischemické změny myokardu, což není nález způsobilý rozhodnout, která noxa tyto změny způsobila. Pokud byl zdrogovaný pan Cigi schopen dojít 130 m a tam několik minut odolávat zaklekávajícím fízlům, lze úspěšně pochybovat o tom, že šlo o pre-existující stav před zakleknutím (zveřejněná videa tak paradoxně fízlům moc nepomáhají), naopak lze úspěšně tvrdit, že jde o stav příčinně související se zakleknutím. Dále se mohly najít známky asfyxie. To by jednoznačně svědčilo v neprospěch zaklekávajících fízlů. V tomto kontextu bych jako zástupce poškozeného žádal detailní fotodokumentaci pitvy, především snímky vnitřních orgánů, zejména plic, která dokumentují tvrzení, že známky asfyxie seznány nebyly.
Co by naopak exkulpovalo fízly? Na ledvinách mohli najít těžkou myoglobinurii a známky toxické rhabdomyolýzy v důsledku předávkování pervitinem. Nicméně tohle najít obvykle trvá týden, protože potřebujete zhotovit příslušné histologické preparáty a to se vám hned tak nepovede, postupy nelze urychlit. Nebo mohli najít subdurální hematom z toho, jak pan Cigi dělal autíčku berany berany duc, což by pochopitelně svědčilo o nevině zaklekávajících fízlů. Kdyby tam ale takový nález našli, tak by si to fízlové ani Hamáček nenechali pro sebe, čili lze úspěšně tvrdit, že tyto změny tam soudní patologové nenašli.
Z vlastní zkušenosti vím, že naši forenzní experti nikdy nepůjdou proti fízlům a jsou výrazně motivováni měnit výsledky forenzních expertíz dle přání a zájmů Policie. Každý z nich má znalecké razítko a cena tohoto znaleckého razítka se odvíjí převážně od kamarádšoftů s fízly. O kolik peněz se v praxi jedná a jaké výhody takový forenzní expert může mít, se můžete přesvědčit například z kauzy (bývalého) přednosty ústavu soudního lékařství v Ostravě soudruha prof. MUDr. Igora Dvořáčka. Pan Dvořáček byl pilný jako včelka, tak si na znaleckých posudcích vydělal miliony ročně a pracoval denně v průměru více, než kolik má den hodin. To by ale všechno bylo úplně v pohodě, kdyby si pan Dvořáček neznepřátelil vedení fakulty a nemocnice intrikováním s nepřáteli tehdejších mocipánů, neb v Ostravě již delší dobu pes žere psa. To mu zlomilo vaz a pan Dvořáček byl odvolán z pozice přednosty ústavu a propuštěn. Nicméně na soudech má pan Dvořáček pořád své známé, tak vyhrává jeden soudní spor za druhým. No posuďte sami, zda by vám prošlo u vašeho zaměstnavatele to, co v pohodě praktikoval pan profesor Dvořáček a zda je porušování zákazu konkurence, nedodržování pracovní doby a okrádání zaměstnavatele z pracovně-právního hlediska košér.
Pan Dvořáček je ale pouze špička ledovce. I u normálních soudních lékařů představují kšefty s fízly řádově statisíce přivýdělku ročně a bez těchto přivýdělků by se jim žilo těžko. Takový „znalec“ žádné přivýdělky mít nebude, pokud napíše do posudku něco, co se fízlům nelíbí. Čili není divu, když exkulpující „posudek“ na smrt pana Cigiho měli fízlové hotový s tak enormní rychlostí. Asi mají za to, že jsou všichni úplně blbí.
Další názornou ukázkou, jak to u fízlů a soudů se znaleckými posudky běžně chodí, je kauza sociálně popravené zdravotní sestry Věry Marešové, původně zaměstnané v Lužické nemocnici Rumburk. Tu fízlům pomohl sociálně popravit znalec jménem Matlach. V nemocnici v Rumburku zemřela pacientka a to na službě lékaře – internisty Vondráčka, který byl svého času exponentem místní ČSSD (kauzu poté zneužil jako výtah do politiky). Ředitel nemocnice Darek Šváb byl pro změnu z ODS a hoši spolu měli kompetenční a hierarchické spory, kdo ho jakože má většího. Vondráček pravděpodobně využil úmrtí své pacientky na službě koncem roku 2014 k obvinění sestry Marešové, která byla o ostatního personálu neoblíbená, avšak jinak normálně pracovala, aby obvinil Švába z nepořádků v nemocnici a dosáhl jeho odvolání. Šváb měl být hlavním cílem Vondráčkovy konspirace, přičemž Marešová měla být pouze collateral victim. Vondráček nechal odebrat krev mrtvé pacientce, kde byla zjištěna hladina kalia kolem 10 mmol/l (se životem neslučitelné jsou už hladiny nad 7 mmol/l, nicméně u mrtvého pacienta při autolýze buněk hladina draslíku ihned po smrti prudce stoupá a takový odběr nemá žádný klinický význam). Ze zbytků infuze nechal udělat rozbor, přičemž v infuzi kalium nenašel. Na základě těchto dat tedy obvinil Marešovou, že podala smrtící dávku kalia pacientce „z ruky“. K čemuž ovšem neměl žádný důkaz.
Hovno vlítlo do větráku a rozjela se velká fízlí akce. Ambiciózní fízlové toužili mít své prýmky a k tomu potřebovali usvědčit „sestru smrt“. Fízlové nejdřív Marešovou zavřeli do vazby, ale asi po 14 dnech ji museli pustit, protože pro tvrzení Vondráčka žádné důkazy ani při maximální důkazní kreativitě nenašli. A tak si povolali soudruha znalce Matlacha. Soudruh znalec nejenže „znalecky“ potvrdil verzi fízlů, ale ještě nelenil a vytáhl chorobopisy dalších pěti pacientů, kde ze zápisů z dokumentace (sic!) dovodil stejnou příčinu smrti a stejný modus operandi, který fízlové jen a pouze na podkladě tohoto čistě spekulativního posudku Marešové přišili. Marešová putovala znovu do díry, tentokráte skoro na rok. Jedině proto, že se na její obranu postavila část lékařské komunity v čele s bývalou ministryní zdravotnictví Emmerovou a že Marešová pravděpodobně neměla obyčejného advokáta, který by se na ni vyprd a naúčtoval jí předražené palmáre a vyexekuoval jí majetek, vše dopadlo tak, že Marešová byla zprostěna všech obvinění, i přes odvolání fízlů, resp. státního zástupce, který měl mezitímně na hlavě vylitý kýbl sraček a přestože dobře věděl, že Marešová musí být nevinná, prodlužoval uměle vazbu a dělal jí naschvály. I tak byla Marešová jen milimetr od doživotního vězení, pankrácký kat už si brousil tužku a slinil razítko.
Nyní žije Marešová inkognito v Praze a soudí se o náhradu škody se státem a médii, které jí přezdívaly „sestra smrt“. Spory samozřejmě trvají léta, tak kdoví, jestli se konce Marešová dožije. Matlachovi se za kompletně vybájený a zfejkovaný znalecký posudek vůbec nic nestalo a vaz mu zlomilo teprve až když stál proti soudruhu Dvořáčkovi v kauze Kramný.
Tolik k validitě „znaleckých“ posudků ve fízlím a justičním prostředí Kocourkova. Jinými slovy, to že pana Cigiho znalci u nás označili za mrtvého kvůli drogám, mě rozhodně nepřesvědčuje, naopak známé detaily nálezu při pitvě a rychlost s jakou byl zpracován závěr, mě víceméně utvrzují o opaku.
Ostatně pan Cigi není jediným, pro koho střet s policií skončil za obdobných okolností fatálně. Existuje celá řada méně známých případů, nad kterými se zavřela voda a fízlím zabijákům se nikdy nic nestalo. Rozdíl mezi panem Cigim a předchozími případy byl pouze v tom, že pan Cigi je z preferovaného etnika, na kterém parazituje neomarxistická chamraď a tak je ta kauza nějak víc vidět. Jinak by po mrtvole nějakého feťáka pes neštěkl. Ještě předtím úplně stejně zemřeli mnozí další lidé, v jejichž případě byli fízlové, kteří byli za situaci jednoznačně odpovědní, zcela exkulpováni ze zabití. Dvě kauzy je vhodné si zde připomenout.
První kauzou je smrt Štěpána X., kterého zaklekla a usmrtila parta fízlích mlátiček v Praze. Štěpán X. byl údajně také feťák, i když si tím nemůžeme být jistí, protože to tvrdí pouze fízlové a žádné jiné nezávislé svědectví není. Inkriminovaného dne 13. 4. 2015 kontaktoval Štěpán X. nějakou ženu, údajně matku svého dítěte, která následně (jak jinak) nahlásila fízlům sexuální obtěžování. Takové nahlášené sexuální obtěžování, to je pro psychopatické fízly něco jako ring volný. Fízlové jej sebrali a spoutali a vezli do cely předběžného zadržení. Během jízdy se přihodilo něco, co donutilo pana Štěpána X. zaútočit na osádku auta, přičemž se mu podařilo vykopnout okno služebního automobilu ve snaze utéct. Fízlové si následně nastříkali do očí slzný sprej a postupně se jich na Štěpánovi X vystřídalo jedenáct, přičemž ho střídavě různě zaklekávali a mlátili obušky až do té doby, než jmenovaný zemřel. Zaklekávání a bezuzdné mlácení trvalo asi 40 minut. Následně zavolali sanitku, aby Štěpánovi X. lékař píchl něco na uklidnění. Po příjezdu sanitky lékař konstatoval, že píchat se nic nemusí, neboť zadržený Štěpán X. je mrtvý.
Samotný soud s fízly Tichým a Oubrechtem (MS Praha, 42 T 1/2017) probíhal stylem naprosté frašky. Tichý jako velitel zákroku si samozřejmě chudák na nic nepamatoval a byl prý inkapacitován slzným sprejem. Oubrecht sice přiznával, že poškozenému a zemřelému klečel na krku a přitom ho mlátil obuškem do trupu, ale prý jen málo. Soudruh soudce Kubovec, o kterém ještě v souvislosti s jinými kontroverzními kauzami uslyšíme, oba fízly na první dobrou osvobodil (čímž si notoval se státním zástupcem), protože podle něj bylo oba úplně nevinní a umlácení muže je podle něj úplně normální. Nikdo se na rozdíl od kauzy sestry Marešové neodvolával.
Další případ se ani nedostal k soudu, tedy kromě toho Ústavního. Šlo o zabití muže hospitalizovaného na psychiatrické klinice FN Olomouc pro schizofrenii. Jmenovaný byl během noci z 5. na 6. listopadu 2015 zmatený a nevěděl, kde je, personálu se nicméně podařilo muže zklidnit. Asi ve 4 hodiny ráno si muž šel zakouřit na kuřárnu uzavřeného oddělení psychiatrie, přičemž s cigaretou vyšel z kuřácké místnosti. To vyprovokovalo sanitáře oddělení, který jej seřval, aby okamžitě zapadl zpátky do kuřárny, pročež tato neurvalost vyvolala agresivní reakci dotyčného, dekompenzovaného schizofrenika, jež nakonec vyústila až do excitovaného deliria resp. excitované katatonie. Přivolaná hlídka fízlů použila na pacienta taser, ačkoli nevěděla, jaké léky užívá a jaká byla jejich aktuální terapeutická hladina (rvát se chlápkem nechtěli protože ten měl skoro 2 metry a 116 kilo živé muskulatury a fízlové na něj fyzicky neměli). Přitom je prokázáno, že Taser by se u pacientů s excitovaným deliriem neměl užívat právě pro enormní riziko smrti na zástavu srdeční, což je informace známá minimálně už od roku 2007, tedy 8 let před inkriminovanou událostí.
Psychopatické vedení Policie se ale nenamáhalo své fízly vycvičit a dát jim patřičné závazné pokyny k používání taseru, které by garantovaly byť jen basální úroveň bezpečného používání této neletální zbraně. GIBS, státní zastupitelství a nakonec u Ústavní soud (soudruh soudce Sládeček) vše hezky pokryli, protože na Policii, tedy bandě psychopatů vyžívajících se v násilí a svěcené krávě každého totalitního režimu nesmí ulpět ani stín pochybností, tak příčiny mužovy smrti označili jako „souhru celá řady relativně bezvýznamných okolností“. Tohle je skoro na poblití.
Takže vážení, pokud máte diabetes, trpíte nemocí štítné žlázy nebo jiným onemocněním způsobilým přejít do excitovaného deliria, dejte si bacha. Začnete-li kvůli své nemoci trochu vyvádět tak místo, aby vás odvezla sanita do špitálu, kde vám stanoví diagnózu a poskytnou účinnou léčbu, zavolá nějaký strážce tradičních hodnot psychopatické fízly, kteří vás nejdřív pořádně vytočí do červenýho a pak si na vás budou zkoušet hmaty a chvaty, popřípadě vám zpříjemní průběh vašeho onemocnění taserem a vy kvůli tomu zakalíte. Co jste si koneckonců zvolili, to máte.
Absolutně neuznávám ani argumenty těch zbabělců, kteří si nad modrým pornem honí svá schlíplá přirození. Totiž že „když budeme zpochybňovat zákroky našich chrabrých a hodných policistů, tak nebude nikdo, kdo by nám pomáhal a nás chránil“. To je naprostý bullshit. V tuto chvíli je pro občana nebezpečí z kontaktu s policií statisticky vyšší než při kontaktu se zločinci.
Nelze říct, že by v uvedených případech šlo o jasný fízlí úmysl někoho zabít. Ze zákroků nicméně vyplývá jasná nekompetence kombinovaná s bohorovným fízlím komplexem nedotknutelnosti. Oni si snad myslí, že mají na zabíjení občanů nějaké právo jako na nějaký deputát. V takovém prostředí se chyby opakují.
Příště to můžete být vy nebo někdo z vaší rodiny, kdo si vytáhne Černého Petra. Když naše socialistická společnost požaduje po neurochirurgovi, aby byl řádně vzdělán a prováděl své zákroky lege artis, proč by tytéž standardy neměly platit pro fízly, kteří mají s neurochirurgem prakticky stejnou hodinovou mzdu.
26. 6. 2021 Challenger
Související články:
- Zrušme policii! Aneb americký pokus o revoluci a jeho pozadí – díl první (20.6.2020), Marian Kechlibar
(549x známkováno, průměr: 1,97 z 5)