Dnes tu máme krátké povídání o stolních vrtačkách. Protože, proč ne? Po minulých strojírenských sériích o soustruzích a frézce jsem dostal řadu kladných ohlasů a děkuji Vám za ně. Kromě toho jsem ale později párkrát slyšel ani ne výtku, ale dobrou myšlenku.
machinery
Červená 24 potřetí
Červená 24 podruhé
Na francouzském pobřeží sedí k smrti unavená mladá žena. Žena s hodinkami a kolem ní kmitá dav lidí. V roce 1927 nezvyklé. Tato mladá slečna, Angličanka Mercedes Gleitze, předvedla tehdy i dnes nevídaný výkon. Přeplavala kanál La Manche. Navíc s výkřikem moderní technologie, s vodotěsnými náramkovými hodinkami Rolex Oyster.
Červená 24
Ich bin ein Weiler! (6) – Finále
Tři čtvrtě roku od koupě soustruhu mi trvalo, než jsem ho dostal provozuschopného stavu. Problému zase tolik nebylo, prakticky byly jen čtyři. Ale když se to dělá pořádně, a navíc jen o víkendech, tak to nějaký čas trvá. Když jsem měl hotový solidní základ, mohl jsem se pustit do drobných vylepšení.
Ich bin ein Weiler! (5)
Ich bin ein Weiler! (4)
Ich bin ein Weiler! (3)
V předchozím článku o soustruhu Weiler LD 220 W jsem se rozepsal o stavu stroje z druhé ruky, o měření základních odchylek, o lakování a o tom, jak jsem vyřešil chybějící originální ozubená kola. V tomto článku nás však čeká problematika o řád zapeklitější: co dělat, když Vám chybí originální univerzálka?