Naše slavná vláda žádala v parlamentu o prodloužení výjimečného stavu. Náš pan premiér trval na tom, že bez psychopatických fízlů a bezuzdné represe to nepůjde, protože tím by vyčerpal své terapeutické prostředky pro boj s pandémií a jeho prognózy byly černější než Flégrovy mrazáky.

Z odstupu je naprosto fascinující sledovat psychologickou hru, která se tady už více jak půl roku hraje. Dle toho co vidím kolem sebe, tak se jedna část české společnosti dostala do stavu oběti, trpící tzv. stockholmským syndromem. Oběť je nejprve šokována náhle vzniklou situací, kdy se ocitá v bezprostředním ohrožení života a je si jistá, že zemře. Pokud se únosce rozhodne, že ji nechá naživu, vyvolá v oběti pocit vděčnosti. Únosce je pro něj ten, kdo mu „zachránil“ život, ačkoli jej do této situace dostal.

Tak jo. Slušná, byť nevýrazná, Andrejova loutka, zvaná Adam, se poroučela od válu, po dohodě Ožraly a Bureše nastoupil Plukovník. Jen houšť a větší kapky zajásali rouškofilové, čaulidi, věrní fanoušci České televize a podobní úchylové, páč situace je vážná a hrozí desetitisíce mrtvých, jak potvrdil kočkomrd a popleta Flégr s dalšími “experty”. Svetráček chystá mrazáky na mrtvoly a Prymule sní své vlhké sny o zemi bez hospod a bonusovém prominutím roušek pro proočkované ovčany.

Myslel jsem, že se kovidioti v jarních měsících vyřádili, užili si nošení roušek a poslouchání hitu skupiny Mirai, dostatečně se vydováděli udáváním sousedů, kteří nedodržují stanovený odstup na vlastní zahradě, nainstalovali si e-roušku a sdílejí svoji polohu na Mapy.cz a teď už bude klid. Omyl. Šílenost pokračuje.

Od státu jsem v době krize nečekal mnoho, ale režim mě i přes to dokázal překvapit schopností debilizovat i jinak normální lidi a proměnit překvapivé množství vohnoutů na novodobé hnědé košile. Celý příspěvek jsem musel mnohokrát zkracovat, protože když jsem na začátku celé krize začal dokumentovat chaotické a nesmyslné počínání státu v různých odvětvích, nenapadlo mě, že toho materiálu budu mít na konec tolik.