Rudá hvězda nad krajinou

Featured Image

Nakléřov je Bohem zapomenutá část obce Petrovice nedaleko hranic s Německem, jejíž území při dálničním spěchu na Drážďany na pár okamžiků protnete. V dobách největšího rozmachu zde žilo až k šesti stovkám obyvatel, při posledním sčítání lidu by vám jen těsně nestačily prsty na rukou. Jenže míjet tuto obec bez zájmu je škoda…

V okolí kdysi samostatné obce se odehrálo spoustu zajímavých věcí. Nakléřovským průsmykem vedla po staletí významná obchodní stezka a průsmyk si pro překonání hřebenů Krušných hor vybrala řada vojevůdců – Napoleon, Němci při obsazování Sudet, Rudá armáda v roce 1945. Vpádem spřátelených vojsk v roce 1968 prozatím výčet končí. A zhruba zde se začíná odvíjet podstatná část příběhu, který bych Vám rád převyprávěl.

V obci se nacházely vlastně jen tři významnější pamětihodnosti. Kleistův pomník připomínající velkou bitvu z roku 1813, jejímž konečným výsledkem bylo definitivní vyhnání Napoleona z území Čech, po které zůstalo v okolní krajině na dvacet tisíc mrtvých vojáků. Pomník ozdobený na svém vrcholu dělovou koulí jako jediný z pamětihodností přežil. Turisty vyhledávanou jedenadvacetimetrovou rozhlednu postavenou stejně jako pomník roku 1913 zničila v roce 1944 bouře, kostel svatého Josefa, byl nahrazen úplně jiným monumentem. Ale pěkně popořádku.

Svatostánek postavený v letech 1679-1683 byl dlouhou dobu vlastně takovým obyčejným vesnickým kostelíkem. Při zmíněné bitvě roku 1813 z jeho věže Napoleon sledoval boje své armády u Varvažova. Válečná historie se kostela dotkla také koncem druhé světové války, kdy si rudoarmejci, zřejmě z dlouhé chvíle, udělali z kosterních varhan cíl střelby z ručních zbraní. Po odsunu Němců se kostel ocitl v uzavřené vojenské oblasti a byl zanedlouho odsvěcen. Stihl se ještě mihnout v záběru dvou filmů, kdy filmaři využili jeho vzhled připomínající francouzské kostely. Ještě počátkem sedmdesátých let proběhly marné snahy chátrající kostel zachránit, avšak marné. Nejprve byl zlikvidován přilehlý hřbitov (v dobovém zápisu okresního národního výboru se uvádí: ,,Provedenou likvidací došlo ke zlepšení vzhledu uvedeného okolí.”), samotný kostel byl v dubnu roku 1975 zbaven památkové ochrany. Stavba byla přeci jenom něčím výrazná – svou polohou na hřebeni byl kostel dominantou viditelnou z veliké dálky. Tím se stal v kraji významném těžbou a průmyslem ideologicky závadnou stavbou. Proto byl ještě ve stejném měsíci, kdy došlo ke zrušení jeho památkové péče, odstřelen. Osud nezvrátila ani poslední zoufalá snaha památkářů zachránit alespoň jeho věž kostela jako ,,rozhlednu,” ani jejich výpočty, že oprava kostela by byla levnější než jeho odstranění.

O odstřel kostela usiloval předseda okresního národního výboru soudruh Bohumil Zeman. 29.4.1975 se do Nakléřova sjeli nejrůznější režimní funkcionáři, obsadili pro tuto příležitost zbudované dřevěné pódium a v 11.00 přihlíželi slavnostnímu aktu likvidace církevní stavby trhavinou, kterou instalovali střelmistři z Výzkumného ústavu hnědého uhlí v Mostě.

Záměry soudruha předsedy odstřelem nekončily. Měl již plán, co na zdálky viditelném místě postavit. Pomník. Monument připomínající příjezd Rudé armády, která Nakléřovským průsmykem přijela v roce 1945 severní Čechy osvobodit. Vrchol pomníku, který měl výškou přesně nahradit kostelní věž, měl být osazen zářící rudou hvězdou, která měla být viditelná až z Ústí nad Labem. A aby byl efekt dostatečně rychlý, byla záhy po odstřelu kostela a odklizení trosek na místě zbudována menší maketa pomníku – svítící rudá hvězda umístěná na třech vysokých sloupech. Výstavba samotného dvacetimetrového ,,Monumentu díků Sovětské armádě za osvobození naší vlasti” měla začít o rok později a slavnostní dokončení se plánovalo na rok 1980 (pětatřicáté výročí osvobození). Schvalovací řízení stavby pomníku postoupilo od městských ke krajským stranickým orgánům, další řízení ale nepokračovala a k výstavbě samotné nikdy nedošlo. Dle tvrzení některých historiků projekt v odhadované částce 4,5 milionu KČS (pro představu přepočtem na dnešní měnu by se jednalo cca o 67 milionů korun) měla zarazit přímo vláda. Ať tak či onak, na místě zůstala stát pouhá dočasná menší maketa původního záměru.

Jedním z důvodů, proč Nakléřov nebyl po odsunu Němců osídlen, je místní drsné klima. Vítr se zde točí prakticky celý rok, v zimě se do průsmykem prohání ledový vzduch a sníh umí zdejší lokalitu i dnes na celé desítky hodin odříznout od zbytku světa. Nevýhodou dočasných staveb je, že zpravidla nepatří mezi nejodolnější. A tak si zub času na maketě pomníku vybíral svou daň a při bouři v roce 1985 došlo k velkému poškození dočasné stavby…

Věci se daly opět do pohybu v roce 1987. ,,Centrum si zdobíme vlajkami, transparenty, uměleckými díly, ale na mnohé zapomínáme nebo se tváříme že to není důležité nebo nám to nepatří. Jeden příklad. Nakléřov zdobí ,,pomník” který si dal někdo postavit. Ten člověk už asi zemřel nebo tam celých těch osmnáct let nebyl se ani podívat a nebo ano, ale nechce se k tomu hlásit. Tato prapodivná památka je dnes ve zcela zchátralém stavu. Drsné podnebí a agres. ovzduší zanechalo stopy. Ale el. zařízení je stále pod proudem. To přežilo. Tato jistě nemalá investice je tedy spíše nebezpečná než něčemu užitečná. Nehledě na ostudu i mezinárodní či přesvědčivost hesel. Odstranit tuto ostudu nedá jistě více práce než barokní kostelík z 16. stol. který tam tehdy býval a zmizel tak, že tam nezbyl jediný kámen…” psalo se v oznámení, které dorazilo úřadům poštou. A přestože v celém východním bloku dva roky po nástupu Michaila S. Gorbačeva pomalu praskaly ledy a ekonomicky vyčerpané socialistické státy řešily povětšinou závažnější nedostatky než rozpadající se památníky, nebylo oznámení zcela bez odezvy, jak dokládá zápis z jednání tajemníka MNV Petrovice a zaměstnance z odboru kultury MNV Ústí nad Labem: ,,V průběhu místního šetření byl navštíven objekt vybudovaný v Nakléřově. Bylo zjištěno, že hvězda na vrcholu objektu je zcela rozbitá, její části leží u objektu. Sloupy nesoucí v minulém období hvězdu jsou oprýskané – jde o sloupy z betonu, kovové desky v dolní části pomníku jsou zrezivělé, nápisová deska téměř nečitelná.” MNV Petrovice dokonce odeslal objednávku nové rudé hvězdy, ale Okresní podnik místního průmyslu ji nikdy nevrátil potvrzenou. Dohodnutý byl úklid okolí, nový nátěr sloupů a desek, revize elektrického připojení a určen byl správce pomníku. K instalaci nové neonové, rudé hvězdy však již nikdy nedošlo.

Osud pomníku po událostech roku 1989 mi není znám, jisté je, že v roce 1992 spolek původních německých vysídlených obyvatel na místě, kde stával kostel a po něm zářila rudá hvězda, umístil prostý dřevěný kříž, který zde stojí dodnes.

Při cestě po dálnici projedete územím patřícím k Nakléřovu za méně než minutu. Pokud jste dočetli až sem, věnovali jste této obci času víc. Nikdy nevíte, jaké příběhy dokumentující osudy lidí či celé společnosti se odehrávaly v místech, která míjíte. Někdy i ta pozapomenutá místa za trochu naší pozornosti stojí…

Kostel ve filmu Dědeček automobil

Fotografie kostela, včetně jeho odstřelu, naleznete zde

Fotografii dočasného pomníku laskavě poskytl Archiv města Ústí nad Labem:

Místo, kde stál kostel, dnes:


24.01.2021 HoMor


Související články:


12345 (213x známkováno, průměr: 1,11 z 5)
10 850x přečteno
Updatováno: 24.1.2021 — 22:54

Reklama

D-FENS © 2017