Příběhy Pelze Pytlíka: Generál je stále při chuti aneb ruský mír a ničení kapitalismu

Dříve popsané vášnivé a explozivní odhalení jaderných a světovládných piklí „neokonzervativců“ však generálu Pelzovi nestačilo a, za povzbuzování neúnavné paní moderátorky: „Pane generále, mnohé vaše teorie a prognózy se ukázaly být realistické, mnohé se naplňují.“, vystoupil po úspěšném provedení svého kurzu „Pelzistická dialektika pro začátečníky i pokročilé“ ještě v dalším odhalovacím expozé, kde se předvedl v roli ekonoma a potěšil diváky obnažením plánu na zničení kapitalismu skrze údernické plnění a překračování norem stanovených v rámci pětiletky.

Není mír jako ruský mír

Úvodem nesmí chybět obligátní připomenutí ruské „holubičí povahy“ a viny zlých západních imperialistů za vypuknutí války, jakož i ruské neporazitelnosti. Ve podání generála Pelze se případná mírová jednání samozřejmě nebudou a nemají týkat Ukrajiny, protože Rusko je přece neporazitelné, slavně vítězí a může si tam dělat, co chce: „Není to tak že by se Rusku jednalo o území, Rusko nebude jednat o zastavení palby, a příměří, protože je jednoznačně silnější, a jednoznačně situaci na Ukrajině vojensky diktuje.“ A jak vyplývá z předchozích školení pelzistické dialektiky, tato neochota přijmout cokoli jiného, než kapitulaci Ukrajiny je přirozeně důkazem ruské mírumilovnosti.

Ruské mírové úsilí je v pelzistickém pojetí přirozeně zaměřeno i vůči Západu: „Rusko chce jednat, podle mého názoru, zcela upřímně chce jednat, ale chce jednat o tom, co bylo popsáno v nótě Spojeným států a NATO 17. prosince 21, a o ničem jiném vyjednávat nebude. Bude vyjednávat o uspořádání bezpečnostní architektury v Evropě a ve světě, ale nebude vyjednávat o tom, jestli se na Ukrajině přestane střílet.“ Tedy případný konec „střílení na Ukrajině“ má tedy být zcela na libovůli Ruska a jednání se mají týkat nikoli Ukrajiny, nýbrž pouze toho, které země a za jakých podmínek mohou být v NATO.

Tato nóta ze 17. prosince 2021 je generálova oblíbená a nad jejím nepřijetím lamentoval již ve svém expertním coming-out v roce 2023. Stejně tak i letos rozmrzele konstatuje: „A první reakce přímo prezidenta Bidena byla taková, že pan prezident Biden řekl, že je ochoten o tom jednat. Ale pak mu to zřejmě zakázali a někdy začátkem ledna už Američani řekli, ať Rusové zapomenou, že by s nimi kdy na takové téma Američani jednali.“ Stejně jako loni „zapomene“ i letos zmínit, že ve skutečnosti jde o nóty dvě (viz zde a zde na stránkách ruského ministerstva). Ta druhá požaduje, aby rozsah a podoba zapojení do NATO v případě zemí, které se staly členy po 27. květnu 1997, podléhala ruskému souhlasu. Do této sféry ruského vlivu by tedy podle ní patřila i ČR. Tento požadavek je tak absurdní, že se zjevně jedná o účelovou záminku. Ovšem alespoň je zřejmé, v jakém táboře by se generál Pelz cítil lépe.

Kapitalismus na lopatkách

Též se dozvíme, že celá válka na Ukrajině je pouze menší součástí velkého plánu neporazitelného Ruska na zničení západního kapitalismu, nebo alespoň toho amerického. V pelzovském pojetí, plném vskutku leninského zápalu, to vypadá přibližně takto, což je poněkud matoucí, neboť v předchozích rozhovorech v roce 2023 generál Pelz své mladší já vydává téměř za chartistu a příslušníka třetího odboje: „Já jsem byl vyškolen na Západě, strávil jsem vlastně celý komunismus nějakým odporem, i když jsem nebyl legální odpůrce, ale byl jsem na pomezí.“ Tento udatný „odpor“ proti komunismu projevil tím, že v roce 1989 v pracovním kolektivu vyzval kolegy, aby podepsali Několik vět. Vskutku, geodet Pelz je pravý hrdina, plně srovnatelný s proslulými „disidenty“ Václavem Klausem a Milošem Zemanem. A tento akt hrdinství samozřejmě má vyloučit, že by se stal hlásným troubou moskevské propagandy toužícím se stulit do mocné náruče Vladimíra Putina.

Tak či onak, základním prvkem tohoto mistrovského plánu Ruska je „dedolarizace“, která má zlomit generálem Pelzem dříve odhalený plán „neokonzervativců“ „na získání „světovlády“. Tedy, i kdyby to nějakou nepředstavitelnou náhodou na Ukrajině a při pokusu rozložit NATO na plnoprávné a členy a na ty podléhající ruskému dozoru neskončilo drtivým ruským vítězstvím, tak z pelzovského pohledu vlastně o nic nejde a vše zachrání ona úspěšná „dedolarizace“. Škoda jen, že se s námi pan všeznalý expert nepodělí o informaci, která měna tedy nahradí americké dolary v pozici hlavní světové rezervní měny. Můžeme se jen domýšlet, že pravděpodobně se tímto způsobem generál Pelz nepokouší propagovat druhou nejrozšířenější rezervní měnu – euro. Ale kdo ví, možná kromě kouzelníka přijde i zlatý rubl… (přehled vývoje světových rezervních měn viz zde)

Takže v podání generála Pelze ve válce na Ukrajině nejde o území ani o „mrtvé Ukrajince“ ani o „potlačování východních Ukrajinců“, nad nimiž se generál rozněžňoval ve svých předchozích vystoupeních, nýbrž primárně o ekonomické motivy. Dozvídáme se: „Protože jednak Rusko to pociťuje jako pro ně naprosto nejdůležitější moment jejich zahraniční politiky. Válka na Ukrajině je jenom bitvou z velké války o dedolarizaci.“ To je samozřejmě v pořádku, protože stále platí stará zásada, že cokoli Rusko činí, dobře činí.

Pelzovská škola ekonomické samozřejmosti

Ovšem stejně samozřejmě to podle pelzovské logiky neplatí pro zlotřilé západní „buržousty a kapitalisty“, dost možná i v cylindrech a s doutníky, o nichž se dozvídáme: „A komu prospívá nejvíce? Myslím, že neprospívá vůbec nikomu. Ale z těch, co jim to poněkud prospívá – teď jsem chtěl říct, že to jsou Američani, ale takhle to nemůžu říct – je to americký vojensko-průmyslový komplex, protože když se podíváte na jejich výdělky za poslední dva roky, tak ty jsou dramaticky vyšší, než byly před tím.“ Tedy ekonomické motivy jsou v případě války na Ukrajině samozřejmě zcela zavrženíhodné, zejména pak jejich „nestydaté“ vydělávání na Putinově „mistrovském“ tahu s „dedolarizací“. Tato „nestydatost“ je pro generála Pelze tím skandálnější, že americký vojensko-průmyslový komplex na Ukrajinu směřuje pouze menšinu své produkce a naopak „drze“ rozšiřuje svůj export na trhy, jež Rusko kvůli své „mírové misi“ fakticky vyklidilo, což je zjevně součástí oné pelzovsky propagované „dedolarizace“ (viz podrobnosti ke stavu ruského zbrojního exportu).

Kouzlo generálské globalizace

Jen ať si kapitalisté dál provádí své nekalé čachry, generál Pelz se nespoléhá jen na „dedolarizaci“ a může si vesele zanotovat: „Jen si pískej kapitalisto, Rusové jdou na jisto.“ A vzápětí, s „erudicí“ sobě vlastní, se podělí o zásadní odhalení ruské neporazitelnosti na poli průmyslu budujícího světlé zítřky, jakož i jeho spojenců: „Rusko za dva roky toho konfliktu zpatnáctinásobilo produkci svého vojenského průmyslu. My toho nejsme samozřejmě schopni – a teď mluvím jako Západ, protože my jsme své hospodářství financializovali, my se akorát věnujeme půjčování peněz, a snažíme se, abyste byli všichni rentiéři. Nikdo nic nevyrábí, ani ve Spojených státech, ani nikde jinde na Západě, všechno jsme outsourcovali, takže nám to vyrábějí ti, proti kterým chceme bojovat. Vždyť to je přece strašná legrace – my chceme bojovat s Čínou – protože Rusko je jenom předstupeň k Číně – ale všecko jsme nechali vyrábět Čínu, včetně léků – tak co si o tom pomyslet?“

Předně se dozvídáme důležitou informaci, že Západ kromě výroby spotřebního zboží od textilu po telefony do Číny zjevně outsourcoval i výrobu zbraní a munice a v důsledku toho není schopen čelit vítěznému tažení ruské armády. Škoda, že generál je v tomto svém převratném odhalení poněkud vágní, takže není jasné, jakým směrem se ubírá jeho realitou nespoutané uvažování. Nabízí se dvé možná vysvětlení. Podle prvního, v souladu s tezí, že „všechno“ (tj. včetně vojenské produkce) „nám to vyrábějí ti, proti kterým chceme bojovat“, zřejmě byl západní vojenský průmysl outsourcován nejen do Číny, ale i do Ruska, kde je nyní nedostupný. To v pelzovské alternativní dimenzi vysvětluje současně západní slabost i ruskou nezměrnou sílu a pouze je trochu na škodu, že generál Pelz neuvedl alespoň některé z cenných výrobků ruského průmyslu (vojenského i jiného), o které Západ nyní přichází v důsledku svého neuváženého zpochybňování ruské „mírové politiky“.

Podle druhé hypotézy se ono outsourcování týká výhradně Číny, která zásobuje Západ plejádou pokročilých zbraní (z níž generál Pelz jistě jen nedopatřením neuvedl žádné příklady), ale ta samozřejmě v solidaritě s bratrským Ruskem se vykašle na mrzké zisky z obchodu a uvalí na „západní militaristy“ sankce, jimiž zatne tipec jejich vojensko-průmyslovému komplexu, který z nějakého důvodu stále vydělává (viz Pelzovo odhalení výše). Případně západní „neokonzervativci“, kteří „chtějí bojovat“, rovnou vyhlásí válku Číně, aby definitivně potvrdili neotřesitelnou logiku generálových vývodů.

A není to málo Petře Pelzoviči?

Americký vojensko-průmyslový komplex tedy na válce „nestydatě“ vydělává, patrně kvůli onomu outsourcingu do Číny, což je z pelzovského a „dedolarizačního“ pohledu samozřejmě fuj. Naopak ten ruský rovněž dramaticky zvyšuje produkci, ale to je součást „mírového“ úsilí, a proto je to samozřejmě zcela v pořádku (viz výše Pelzova teorie ekonomické samozřejmosti). A když se řekne „zvyšovat“, tak v té úžasné „zemi, kde zítra již znamená včera“ to neznamená nějaké čučkařské překračování plánů socialistickými úderníky (dramatické ztvárnění zde od 20:50) o desítky až stovky procent. Kdepak. Rusko je země neomezených možností, takže proč nepřekračovat rovnou o tisíc procent?

I tisíc procent je však pro generála Pelze málo, jak ukazuje ono lapidární oznámení: „Rusko za dva roky toho konfliktu zpatnáctinásobilo produkci svého vojenského průmyslu.“ To je udatné tvrzení, ale bohužel není zřejmé, zda pochází z nějakého relevantního zdroje či zda se pouze jedná o přání generála Pelze. A zároveň je trochu škoda, že generál se stylizuje do pozice zenového mistra a svou „moudrost“ nám předává ve formě kóanu, tj. nejasného vyjádření ve formě skryté hádanky, jež nutí posluchače složitě pátrat, co se vlastně pan mistr pokouší říci.

Kouzlo patnáctinásobku

Znamená to, že Rusko zpatnáctinásobilo svou výrobní kapacitu? Tedy Rostech a další součásti ruského vojensko-průmyslového komplexu zvýšily počet svých zaměstnanců na patnáctinásobek a ti nově přijatí jsou stejně produktivní jako ti původní zaměstnanci? Anebo i při méně navýšeném počtu zaměstnanců narostla násobně jejich produktivita, protože „russkij čelavěk“ vše zvládne? Anebo je to patnáctinásobný nárůst výdajů na vojenský průmysl? To by jistě bylo zajímavé srovnat s deklarovaným rozpočtem. Anebo snad patnáctinásobný nárůst vojenských výdajů celkově? A v takovém případě, jak se tam promítají personální výdaje? Před únorem 2022 ruský odvedenec v armádě dostával apanáž ve výši odpovídající cca 30 USD měsíčně. Nyní, podle zákonů nabídky a poptávky, se finanční motivace pro dobrovolné „kontraktniky“ násobně zvýšila. A navíc ty bíle Lady, pytle brambor, ručníky, pelmeně a v neposlední řadě i finanční kompenzace pro pozůstalé po „hrdinech SVO“ také něco stojí. Anebo to znamená zpatnáctinásobení celkové hodnoty produkce vojensko-průmyslového komplexu? A může s tím nějak souviset inflace a pokles hodnoty rublu? Otázky, samé otázky…

Anebo prostě vojenský průmysl zpatnáctinásobil počet svých výrobků? V tom případě jde o obdivuhodnou symetrii mezi nárůstem produkce, jež původně byla v jednotkách kusů za rok (například letadla) a statisíců či milionů za rok jako třeba munice. Ruská předválečná produkce dělostřelecké munice všech ráží byla cca 1,7 milionu kusů ročně (údaje z let 2014–2017). Znamená to, že tedy podle generála Pelze nyní Rusko vyrábí cca 25,5 milionu dělostřeleckých nábojů ročně? To je jistě dobrá zpráva pro ruské vojáky na frontě. Protože Rusko vstoupilo do války se zásobou cca 17 milionů nábojů a v roce 2022 jich použilo cca 10 milionů. To znamená, že v roce 2022 se Rusové při použití dělostřelectva nijak neuskromňovali, na klíčových úsecích fronty měli až řádově vyšší palebnou převahu, což také výrazně přispělo k jejich úspěchům z léta 2022 (například Severodoněck -Lysyčansk). V roce 2023 ruská palebná síla poněkud upadla a během letní ukrajinské ofenzívy údajně ruští obránci čelili místy i výrazné převaze ukrajinského dělostřelectva. Letos tedy s pelzovsky zpatnáctinásobenou produkcí ruská armáda může více než zdvojnásobit svou drtivou palebnou převahu oproti 2022. A jelikož podle generála Pelze zároveň platí: „rušky fójak, toprá fójak“, zatímco Ukrajinci jsou samozřejmě zdecimovaní (po dvou letech ještě více, než jak generál Pelz věštil loni na jaře), tak logicky v letošním roce bychom měli očekávat nevyhnutelné a drtivé ruské vítězství.

Elce Pelze provokace na Putina

Anebo se můžeme oprostit od přílišného přemýšlení a přijmout informaci doslovně, jak ji mistr Pelz počátkem března 2024 pronesl: „Rusko za dva roky toho konfliktu zpatnáctinásobilo produkci svého vojenského průmyslu.“ Tedy v únoru 2024 patnáctinásobek všeho a basta fidli. Ovšem problém je, že generál Pelz ve svém svatém nadšení protiřečí vyjádřením (tehdejšího) ministra Šojgua a dokonce i samotného „velkého vůdce“ Putina. Šojgu na konci listopadu 2022 oznámil, že prostředky na vojenskou produkci budou v rozpočtu na rok 2023 navýšeny jedenapůlkrát. A v červnu 2023 Putin prohlásil, že celkově byla vojenská produkce zvýšena 2,7 krát a pouze v některých (samozřejmě nespecifikovaných) kategoriích „nejpotřebnějšího vybavení“ až desetkrát. Tedy za rok a čtvrt 2,7 krát a za dalších 8 měsíců najednou patnáctkrát. Zdá se, že generál Pelz (už zase – viz v předchozím textu pasáž o ruském „antiimperialismu“) toho ví více a lépe než sám Putin. Budiž mu to přáno, ale možná by neměl tak ostentativně dělat z „božského Vladimíra“ čučkaře a popírat či podceňovat jeho vyjádření. Žil, byl jeden chlapík jménem Prigožin, co se takto drze navážel „jenom“ do ministra Šojgua. A už nežije a není (možná).

Recyklace nuda je, má však cenné údaje

Též se od generála nedozvíme, kolik z oné „patnáctinásobné produkce“ jsou nové výrobky a kolik z toho činí reaktivace uložené munice a výzbroje ze sovětských časů, která při opětovném uvedení do provozu někdy projde dílčí modernizací (a někdy ne, když je poptávka příliš velká – viz příklady ztrát u Avdijivky). Samozřejmě z pelzovského pohledu je odpověď jasná – vše je zářivě nové a úžasné a neporazitelné. Ale jak je možné, že v ruských ztrátách tanků a bojových vozidel pěchoty se stále udržuje konstantní či dokonce rostoucí podíl typů již desítky let nevyráběných a vyskytujících se pouze ve skladech (například BMP-1)? A proč tedy z ruských skladů do podzimu 2023 zmizela cca polovina uloženého dělostřelectva? A proč tedy ruské dělostřelectvo nasazené v roce 2024 na Ukrajině má pouze cca dvacetiprocentní podíl samohybné výzbroje, zatímco v roce 2022 byl tento podíl dvojnásobný? (zdroj těchto a mnoha dalších otázek třeba zde a zde)

Udržitelný rozvoj na ruský způsob?

Rusko v období 2022-2023 mělo spíše pomalejší start v mobilizaci svého průmyslu, ale přesto výrazně rychlejší než Západ. To by nemělo být šokující, protože v nedemokratických režimech lze přirozeně mobilizovat snadněji. Diktátor vydá příkazy a už to frčí. Není nutno se zdržovat debatami v parlamentní „žvanírně“ (copyright Andrej Babiš) či se starat o takové „prkotiny“ jako efektivní vynaložení zdrojů či nálady voličů. Spojené státy a Evropa mají průmyslový potenciál větší, ale zapojují ho pomaleji.

Rusko už nyní jede naplno a další nárůst by vyžadoval budování nových kapacit (namísto obnovení starších nevyužívaných), přičemž nárůst nových dobře placených pracovních míst může vést k redukci počtu „finančně vyhladovělých“ Rusů, kteří jsou hlavním kádrovým zdrojem dobrovolníků pro armádu. Naopak výroba výzbroje a munice na Západě narůstá a měla by dosáhnout svého vrcholu na konci roku 2025. Například v proslulém kalibru 155 mm činila americká produkce před únorem 2022 cca 14 tisíc kusů měsíčně, na podzim 2023 28 tisíc měsíčně, na podzim 2024 to má být 60 tisíc, na jaře 2025 už 75 tisíc a na podzim 2025 už 100 tisíc měsíčně (což je asi tolik, kolik Rusko vyrábí nyní). V případě zemí EU to je méně přehledné, ale kapacita je tam cca srovnatelná s USA. Navíc z ruských (fakticky sovětských) zásob výzbroje za dva roky válčení ubyla cca polovina, tedy na počátku roku 2026 může mít Rusko docela problém. A jelikož jako první přirozeně byla ze skladů použita ta „lepší“ polovina, tj. ty modernější a více provozuschopné stroje, tak ten problém může nastat i třeba už v roce 2025. (podrobnosti v této prezentaci cca od 35:00)

Od podzimu 2023 se Rusku otevřelo „strategické okno“. Ukrajina vyčerpala své rezervy v neúspěšné protiofenzívě a přísun další výzbroje a munice až do jara 2024 výrazně opadl kvůli americkým vnitropolitickým sporům. Takže Rusko, s dokončeným přechodem na válečnou ekonomiku, dostalo šanci dramaticky rozhodnout vývoj války ve svůj prospěch nebo se alespoň významně přiblížit dosažení svých cílů. Rusko tedy vrhlo na bojiště svou materiální převahu a přešlo do útoku. A jaký byl výsledek v takto mimořádně příznivé situaci? Avdijivka a okolí, plus pár marginálních posunů fronty, plus přeshraniční diverze u Charkova. To je dosti chabé, i když se to generál Pelz snaží maskovat řečmi o ruském „humánním vedení války“, v němž se Rusové snaží „ztratit co nejméně vlastních lidí“, protože „jim nezáleží na území“. Kromě toho nejvýhodnější ruská materiální situace už je pryč a americký přísun už zase funguje. Ale kdo ví. Třeba ještě přijde velká ruská letní ofenzíva a vše se změní. Uvidíme. Každopádně munice pro Ukrajinu bude časem spíše více než méně.

Malá pelzovská troška do velkého ruského mlýna

Tedy generál Pelz sice neúnavně popisuje Ruskou situaci takto: „Ztratit co nejmíň vlastní síly. A když to bude trvat o něco déle, tak to nevadí. Není to už: „Nas mnógo“, ale času je mnógo..“, což v kombinaci s výše popsaným „zpatnáctinásobením produkce“ má vzbudit (už zase) dojem, že Rusko je neporazitelné a má všeho dost, včetně času. Ovšem dosavadní zkušenost empiricky potvrzuje, že čím více generál Pelz něco zdůrazňuje, tím méně společného to má s realitou.

Proto se „ruský humanista“ Pelz chytá každého stébla a kromě zdůrazňování ruské „neporazitelnosti“ se pokouší, po vzoru západních „woke“ masochistů, hrát na city a dávat Západu za vinu mrtvé Ukrajince, za které samozřejmě vůbec, ale vůbec nemůže Rusko: „My pořád Ukrajině dodáváme nějaké peníze, ty se částečně někde ztratí, částečně vůbec na Ukrajinu nedojdou, a prodlužujeme tak agónii a způsobujeme čím dál tím víc mrtvých.“ A jelikož mrtvých Ukrajinců z hlediska Rusů a generála Pelze není nikdy dost, tak si jejich počty udatně cucá z prstu: „To znamená, že dnes máme stav, že v důsledku zásahu Západu máme asi tak 600 000 mrtvých Východoevropanů během dvou let.“ (podrobněji o Pelzově cucání, v němž popírá to, co tvrdil tehdejší ruský ministr Šojgu viz zde, reálnější pohled na ruské ztráty viz zde od cca 50:00)

Tedy v podání generála Pelze Západ „zabíjí“ Ukrajince a přesto Ukrajinci v tom chtějí pokračovat. Protože alternativou je Rusko. Hlavní cestu k ruskému vítězství tedy představuje snaha přesvědčit Západ, aby se na Ukrajinu vykašlal a přenechal ji Rusku. A právě na tom vyniká důležitost oddané „vlastenecké“ (z ruského pohledu) služby generála Pelze a jeho souputníků, jejichž úkolem je propagovat „mír hned teď“ (i když samozřejmě bez jakýchkoli ústupků ze strany Ruska – viz předchozí text), tj. dříve, než ruská dočasná převaha splaskne.

Stihnou to včas? Podaří se jim Putina sundat z lopaty, na kterou se sám vmanévroval?

Editační poznámka: Přímé citace páně generála a vyjádření z rozhovoru s ním jsou kurzívou. Samotné uvozovky označují jiné citáty, parafráze, specifické termíny či prostou ironii.

11.08.2024 Jaroslav Neveris Zamazal

Související články: