Dvouprocentní poshanec lidovec Výborný sice hlídá kvalitu potravin, ale lidi se raději zařídili po svém.
Jedna z méně zábavných povinností, které na mě uvalily moje dětičky, je vozit jim kečup k ciziny. Konkrétně se jedná o kečup Felix v litrové lahvi se žlutou zátkou. Jeho spotřeba je celkem vysoká, takže měsíčně musím zajistit minimálně jednu láhev. Nevyplácí se jich ale kupovat více najednou, protože se zkazí. Dovedou i nehezky vybuchnout. Prakticky to znamená, že co dva měsíce musím někde v Rakousku nebo Německu koupit dvě láhve kečupu. Většinou se to povede spojit se služební cestou. Kečup Felix se vyrábí v Rakousku a spolehlivě ho mají ve Sparu. Někdy v Normě. Jedna láhev stojí kolem 5 EUR. Většinou se mi to podaří zvládnout při služebních cestách, ale běda jak zapomenu. To je pak shitstorm. Zkoušel jsem i různé alternativní strategie, například demontovat uzávěr z lahve Felix a vymačkat tam kečup z Lidlu, ale kontrolní orgán na to svým sosákem přišel a tak jsem po čase zjistil, že zase kupuji v Rakousku kečup.
Co způsobilo oblibu kečupu Felix a nemožnost nahradit ho nějakým domácím snadno sourcovatelným produktem? Může za to tajemná přísada, kterou tuzemští výrobci nepoužívají. Jmenuje se to rajčata.
Minulý týden jsem to docela projel, protože jsem dopustil, aby zásoby kečupu klesly úplně na nulu. To bylo samozřejmě hrozné pozdvižení. Tak jsem se v pátek večer sebral, škrtnul pod kotlem a vyrazil směrem Gmünd.
Interspar je ale až ve Weitře, tak jsem spekulovat, zda by se nedal ušetřit nějaký čas a koupit dětem kečup přímo v Gmündu. Odbočil jsem do nákupní zóny a zakotvil před marketem Hofer. To je něco jako tady v ČR Pennys market, takový ten obchod, kde mají vedle sebe kuřata a šroubováky a víno a psí granule. Ano, riskoval jsem, že tam Felix mít nebudou a nakonec neměli, ale zato jsem tam viděl něco jiného.
Většina zákazníků byla totiž z Kocourkova. Stejně jako já.
Bylo to vidět už na parkovišti, ale vevnitř to nabralo zcela absurdních rozměrů.
Čeští zákazníci se dali rozdělit přibližně do třech skupin. První byli dovolenkáři. To byly asi dvě nebo tři rodiny, které si přišly nakoupit nějaké dárky a malé pozornosti pro příbuzné a parchanty, než se vrátí zpátky do Čech, kde Nutella je menší, dražší, ale zato hůře chutná.
K druhé skupině jsem se řadil já. Byli to lidé, co přišli pro něco konkrétního, co se v ČR nedá koupit nebo se to dá koupit, ale nedá se to žrát. Co jsem si všiml, tak předmětem zájmu byly uzeniny, sladkosti, jogurty a drogerie.
Třetí skupina prostě přijela na pravidelný nákup stejně jako by jeli do samošky ve Velenicích. Ti nic nehledali, prostě sjížděli obvyklý seznam shora dolů. Jedna tetka přijela rovnou z Velenic na kole, aby si naplnila košíček na víkend.
Mezi regály bylo slyšet převážně češtinu. Zejména mě zaujala věta „Tak kolik tady asi stojí Nutella“, kterou pobaveně pronesl jeden z dovolenkářů. Rakouští zákazníci byli zjevně v defenzívě a našinci je válcovali. Personál prodejny byl zjevně dosud rakouský, ale to se postupem času také jistě velmi rychle změní.
Nemám Hofer rád, ale svým způsobem mi to udělalo perverzní radost. Přece jen nejsme takové ovce, jak nás Fiala s Babišem vidí, a umíme se zařídit, Tedy alespoň pokud jde o nakupování. Připadal jsem si jako v nějaké české enklávě v cizině, stejně jako když jsem kdysi v jižní Koreji objevil „českou“ restauraci, kde se stravovali expati a lidé na služebních cestách.
Vypadá to, že se šestikoaliční zlodějstán už lidu přejedl a zošklivil. Už mají dost monopolních „zpracovatelů“, kteří vykrádají receptury, nahrazují rajčata škrobem a šroubují marže, aby si spotřebitel za poukázku na rakovinu gastrointestinálního traktu řádně připlatil.
Tak se třeba dozvídáme, že našinci jezdí do Německa zahrádkařit, protože podmínky pro provozování téhož hobby byly v Kocourkově neúnosné kvůli chamtivosti nějakých zahrádkářských spolků. Zajímavé je také sledovat jmenovky na ordinacích praktických lékařů v rakouských a německých pohraničních městech, protože tam najdete čím dál více Čechů. Možná po čase postupně a nenápadně vyrobíme nové sudety z druhé strany hranice, kam se odstěhují všichni, kdo už mají Kocourkova plné zuby a chtějí levnější a lepší Nutellu.
Škoda, že to nedělá víc lidí a škola, že to nedělají i v jiných oblastech lidské činnosti. Stejně jako dokázali změnit své nákupní preference, by mohli třeba změnit své preference voličské, odmítnout se nechat dál krmit hovny od Šestikoalice a poohlídnout se po něčem, po čem jim nakonec nebude zle.
11.08.2024 D-FENS
(378x známkováno, průměr: 1,15 z 5)