Nedávno jsme si mohli připomenout 60. výročí náletu na Drážďany. Televize nezapomněla o celé akci dostatečně obšírně informovat a padla přitom číslovka, která mě doslova vyhodila z křesla. Podle aktuální informace si nálet vyžádal až 35.000 obětí (toto číslo lze najít i na serveru Novinky). Zní to jako nějaká připitomělá reklama na šampón nebo krém proti vráskám – váš ksicht bude až o -43% vyhlazenější!   Podle historických pramenů si nálet vyžádal 135.000 obětí. Toto číslo je dostupné v historické literatuře a vzácně se na něm shodují historici z obou stran (Hans Voght, David Irving). Jedním dechem se zpravidla dodává, […]

Povím vám příběh jako z pera Daniely Steelové. Nebo z péra? To teď nechme být. Trochu to připomíná příběh o genovém splynutí degenerované aristokracie a proletariátu, pohádku o princezně a pasáčkovi vepřů, dávný a velmi pravděpodobný příběh z hluboké minulosti. Strojvedoucí Standa se rozhodl opustit kouzelný svět železnic, který tak pěkně popsal Stanislav Neumann v knize „Pohádky o mašinkách“. Standu nebavilo jezdit v předem vytyčených kolejích, ve světě pevných pravidel, kde se na červenou stojí a na zelenou jede, a usoudil, že upřímný mladý muž pravidla nerespektuje, ale vytváří. Věřím, že ho k tomu nevedlo pracovní vyčerpání ani malý plat. […]

Je to jen náhoda. Před pár dny jsem tady snil o novém utopickém školství, a pár dní na to jsem měl to štěstí nahlédnout pod pokličku soutěže z nejsoutěžovatějších – Zlatý Ámos. Nepřicházím z kritikou soutěže, jelikož mi nevadí. Myslím, že je to vlastně malinkatý kousíček něčeho, o čem jsem prve psal – jakási evaluace. Považte jen princip, jak se učitel může do soutěže dostat. Pro stručnost jsem nahradil všechna synonyma posluchače – žák, student, studující a podobně, jedním všezahrnujícím „žák“. A vězte, že tím mám na mysli člověka, který sedává v lavici školského zařízení libovolného stupně: 1) Jelikož nominace […]

K následujícímu výkřiku mne ponoukly tanečky páně premiéra okolo svých nemovitostí. Nebudu však nijak analyzovat a rozebírat ty jeho trapnosti a nedostatky v charakteru, připomínající výmluvy malého kluka, rozbivšího okno mičudou. Celý případ velmi zřetelně vypovídá o zoufalém morálním stavu naší společnosti. Kromě novin s pochybnou motivací si celé záležitosti dlouho nikdo nevšímal. A nikdo by si nevšímal dál, kdyby se toho nechopili ti, kteří chtějí střídat – „stojící se vrhají na sedící“. Nu a pan premiér ? Zvolil klasiku – zatloukání, vytáčky, uhýbání pohledem. A národ – většině je to úplně pumpička… Důvod? Prostě je to všechno, co pan […]