Opel insignia B – poslední svého druhu?

Featured Image

Na přelomu let 2020 a 2021 jsem se začal poohlížet po novém autě na dlouhé cesty. Můj předchozí Fiat Croma (2. generace) mě věrně vozil 11 let, ale počítadlo kilometrů už překročilo 230 tisíc a blížila se nutná investice do nového DPF, což už mi nedávalo smysl. Navíc jsem očekával zvýšení počtu dlouhých cest do ciziny, což se následně potvrdilo.

A přestože mě Croma za celou tu dobu nedovezla domů jen jednou, a to ještě vinou předchozího majitele (kupoval jsem ji jako dvouletou), už jsem si chtěl dopřát něco novějšího.

Navíc jsem měl čím dál silnější pocit, že je možná poslední šance koupit ještě relativně „normální“ auto, splňující moje požadavky. I tak jsem ale vzhledem k citlivosti moderních motorů na zacházení ze strany uživatelů dospěl k názoru, že chci nové nebo skoro nové auto.

Požadavky byly následující:

– auto na dalších ca. deset let a ca. 200 až 250 tis. km.

– prostorný pohodlný a rychlý dálniční kočár

– kombi nebo liftback (nikoliv sedan, nikoliv SUV / crossover)

– motor min. 150 koní, raději kolem 170 – 200 koní. Bylo celkem jedno, jestli nafta nebo benzín, ale chtěl jsem dlouhodobou spolehlivost a výdrž, čili pokud možno nějaký ověřený motor

– žádný hybrid, baterie, nic

– pokud možno manuální převodovka, automat jen v nouzi nejvyšší

– pokud možno pohon předních kol (RWD nechci z praktických důvodů, AWD je pro mě zbytečné)

– rozhodně nic z koncernu VW a žádnou asijskou značku (Japonce ani Korejce)

– rozpočet ca. 500 – 600 tis. Kč vč. DPH

Nejraději ze všeho bych koupil nějaký pořádný atmosférický benzínový šestiválec kolem 3 až 3,5 litru, ale ty už vymírají a hlavně naprostá většina z nich byla jen s automatem a mimo rozpočet.

Nakonec vykrystalizovaly tři varianty:

1. Opel Insignia B (tj. druhá generace Insignie, vyráběná od roku 2017), buď 2.0 nafta (170 koní), nebo 1.6 turbo benzín (200 koní);

2. Peugeot 308 SW 2.0 HDI, nejlépe GT-Line. S tímto motorem a ruční převodovkou se bohužel dělal jen někdy do začátku roku 2018;

3. Peugeot 508 SW 2.0 HDI, který byl s tímto motorem ovšem k mání pouze s automatem.

Už jsem měl v Německu vyhlédnutý zachovalý a málo jetý kus Peugeotu 308, ale nakonec jsem se pro něj kvůli koronavirovým opatřením nedostal a auto se pak prodalo. Další kusy už měly najeto víc, než jsem si představoval, nebo byly nesmyslně drahé.

Tou dobou jsem dostal zajímavou nabídku na předváděcí Insignii Sports Tourer (tj. kombi) z brněnského dealerství BS Auto. Motor 2.0 CDTI 125 kW / 170 koní, manuál, předokolka. Měla najeto asi 15 tis. km, stáří něco málo přes jeden rok, výbava Innovation s poměrně hodně příplatky, jak u předváděček bývá obvyklé. Detaily viz níže.

Cena byla lehce nad uvažovaný rozpočet, ale rozumná. Po důkladné předváděcí jízdě a odstranění drobného problému (pneumatika) jsme si plácli.

Od té doby jsem na autě za necelý rok najel zhruba 15 tisíc kilometrů, z toho 95% dlouhé cesty (na městské poskakování mám jiné auto, na hraní taky), samozřejmě bez závad.

Celkově jsem s autem velmi spokojený, dovolím si stručně zhodnotit jednotlivé vlastnosti.

Výborné stránky auta:

– Motor: má dost síly (170 koní, 400Nm), v Německu se dá bez problémů trvale jet 210 až 220 km/h, ideální cestovní rychlost je 180 km/h, kdy je ještě únosná spotřeba a funguje adaptivní tempomat (nad 180 km/h se vypne). Akcelerace taky pro moje potřeby zcela dostačující.

Jde o variantu původního italského motoru 2.0 JTDm, který se montoval třeba do Alfy 159, a to se stejným výkonem, ale ještě bez AdBlue. Insignia B už má AdBlue vždy, spotřeba je asi litr na 1000 km, nádrž AdBlue má objem 17 litrů a tankuje se pod stejnou klapkou jako nafta.

– Brzdy: vynikající jak při běžném použití, tak při nouzovém brzdění. Ostatně i v testech byla Insignia za účinnost brzd hodně chválená.

– Sedačky: mám základní stupeň AGR (Aktion Gesunder Rücken) s manuálním nastavováním vč. prodloužení sedáku, s látkovým čalouněním. Lepší sedačky jsem v žádném autě neměl, dokonce ani ve dvou Alfách Romeo, které jinak mají sedačky skvělé, ale ne tak širokou možnost nastavení. V Insignii si dokonce ani s mými 193 cm nemusím posouvat sedačku na doraz dozadu, ani po 8 hodinách jízdy jen s krátkými pauzami mě nebolí záda ani zadek. Tvrdost je tak akorát, tvar taky, opěradlo dostatečně vysoké, opěrka má široký rozsah nastavení. Látka čalounění vypadá celkem obyčejně, ale je příjemná.

Naopak bych nedoporučoval Insignii se základními sedačkami, které jsem taky krátce vyzkoušel s výbavou Edition (mají už od pohledu jiný tvar) a nevyhovovaly mi. To je ale samozřejmě individuální záležitost.

– Prostor a pohodlí: no aby ne, když ta věc měří na délku 5 metrů. Vzadu místa o malinko méně, než v Superbu, ale i já (193 cm) si „za sebe“ v pohodě sednu.

– Design: auto se mi prostě líbí, zvenku i zevnitř. Uvnitř oceňuju obrazovku infotainmentu zakomponovanou do palubní desky, takže netrčí do prostoru jako čínský tablet.

– Zpracování auta: jasně, skoro nové auto, takže pochopitelně nic nevrže a nemlátí. Ale všechno dělá i dobrý dojem a kamarád – autoelektrikář zpracování při montáž příslušenství do interiéru také chválil. A při pohledu zespodu je vidět, že se konstruktéři snažili: podlaha je pěkně rovná, výfuk „schovaný“ v tunelu, kde u jiných verzí zřejmě vede kardan pohonu 4×4. Nárazníky mají pod plastem poctivé kovové „traverzy“ atd.

– Adaptivní tempomat + asistent držení v pruzích + HUD displej: dohromady tyhle prvky výbavy opravdu znatelně pomáhají snižovat únavu při dlouhých jízdách na dálnici. Adaptivní tempomat funguje slušně i na okresce, ale tam musí být řidič stejně ve střehu kvůli manuální převodovce. Na dálnici ale skoro všechno „utáhne“ šestka a člověk si tak může odpočinou i ve středně hustém provozu.

– Světla IntelliLux: jednoduše famózní, nic lepšího jsem v autě nikdy neměl, a to včetně xenonů. Adaptivní funkce pracuje spolehlivě, ale nejdůležitější je vynikající světelný výkon.

– Polodigitální přístroje umožňující trvalé zobrazení teploty oleje a dobíjení.

– Klimatizace (perfektní automatický režim, opravdu stačí nastavit a nechat být), vyhřívání sedaček (třístupňové) a hlavně volantu…

Co je tak OK, nenadchne, neurazí:

– Převodovka a spojka: odstupňování je perfektní, na řazení se nesmí moc spěchat. Spojka chce při rozjezdu trošku zvyk, je měkčí a zabírá trochu níž, než jsem zvyklý z jiných aut.

– Podvozek (s klasickými nenastavitelnými tlumiči) je poměrně měkký, na dálnici perfektně pohodlný a přitom dostatečně stabilní, ale při rychlé jízdě v zatáčkách na nerovné okresce se umí rozhoupat. Ale k tomu to auto stejně není určené a já mám na vyblbnutí jiné stroje.

– Spotřeba při průměru 120 km/h na dálnici kolem 7 litru na 100 km (letní pneu, sucho), v Německu průměr něco přes 130 km/h stál asi 7,7 litru. V Česku dlouhodobě kolem 6,5 litru na letních pneu, kolem 7 litrů na zimních.

– Parkování: pětimetrová paroloď s nic moc rejdem, ale díky zadní kameře a čidlům všude kolem není parkování tak hrozné, jak jsem myslel. Ale stejně bych si dnes možná zaplatil za 360 stupňovou kameru.

– Audio, hraje velmi slušně.

– Měření tlaku v pneu čidly na ventilcích. Funguje dobře, ale na druhou (zimní) sadu kol jsem si musel koupit i druhé ventilky a navíc nejde (jak jsem byl zvyklý) vozit jedno kolo z druhé sady jako rezervu. Pod podlahu kufru by se sice bez problémů vešlo, ale při pohybech auta za jízdy by se čidlo tlaku stále snažilo spojit s palubní jednotkou a vybila by se nevyměnitelná baterie v čidle rezervy…

– Infotainment: sám o sobě není špatný, neseká se, je rychlý a logický. Navíc na klimu a spoustu věcí jsou samostatná tlačítka.

Ale některé věci jsou zcela nesmyslně přeložené a občas něco prostě nefunguje – např. klávesnice při vyhledávání v seznamu propojeného telefonu. Navíc Android Auto funguje jen s drátem a jediné dvě USB jsou v přihrádce pod loketní opěrkou, zatímco jediná 12V zásuvka je na středové konzole… Vestavěná navigace sice funguje dobře, ale aktualizace map jde koupit jen přes Opel, musí ji instalovat v servisu a dohromady to přijde na víc než 5000 Kč, což je samozřejmě nesmysl.

Věci k vzteku:

– Elektrická ruční brzda: jednoznačně nejhorší věc na celém autě! V podstatě funguje tak, jak asi konstruktéři zamýšleli, automatické odjištění při rozjezdu je vcelku rychlé, ale stejně je to celkem opruz. Zejména při rozjíždění do kopce spolu s trochu nevypočitatelným hill holderem. Perlička: hill holder je vyřazený, pokud nemá řidič zapnuté pásy (!) – napadá někoho proč? A to ani nepočítám nemožnost si „ručkou“ pomoct třeba při zatáčení na sněhu.

– Start / stop: taky na zabití, naštěstí má samostatné tlačítko u řadicí páky. A pod takové tlačítko jde dát relátko, které S/S vždycky po nastartování vypne…

– Z výroby nemělo auto kryt pod motorem. Okamžitě jsem ho objednal od specializované české firmy, a sice provedení z 2 mm plechu. Zatím plná spokojenost.

Celkově musím říct, že Insignia je opravdu jedním z posledních mohykánů dnes pomalu vymírajícího druhu nízkých a elegantních kombíků, dostupných i s naftovým motorem, bez baterek a s manuální převodovkou. Pokud by někdo po Insignii pokukoval, ale netoužil po naftovém motoru, tak verze před faceliftem se krátce nabízela i s vynikajícím benzínem 1.6 turbo o výkonu 147 kW / 200 koní. Krátce jsem se s tím autem svezl a je to velká radost, motor je nádherně živý, přitom má dost síly. A protože byl k mání výhradně s pohonem předních kol a (také) s manuálem, auto je s ním relativně lehké. Pozor, nezaměňovat s mnohem slabší 1.5 turbo. Naopak benzínový dvoulitr byl a je k mání pouze s automatem a v silnějších verzích pouze jako čtyřkolka.

Perlička: Insignia se vyrábí v německém Rüsselsheimu, první pár let se prodávala i v USA jako Buick Regal a v Austrálii jako Holden Commodore, a to i s benzínovým motorem 3.6 V6. I na zámořské trhy se ovšem vozila z Německa.

Tato generace Insignie je dosud k mání i jako nové auto, ovšem nedávno prošla faceliftem. Ten lehce změnil příď, interiéru se prakticky nedotkl, zato znamenal změnu prakticky všech motorů. Diesel 2.0 CDTI má sice po faceliftu stejné označení a jen lehce vyšší výkon, ale jde o zcela jiný motor, novou konstrukci Opel ještě z doby, kdy značka patřila pod GM. V podstatě jde o tříválec z pofaceliftové Astry K s přidaným čtvrtým válcem.

Další generace Insignie, pokud vůbec přijde, bude zřejmě crossover a možná už pouze v hybridních a elektrických verzích.


06.02.2022 Beaumont


Související články:


12345 (134x známkováno, průměr: 1,34 z 5)
12 883x přečteno
Updatováno: 5.11.2023 — 22:22
D-FENS © 2017