Odborářský lockdown aneb rudý mozek vs. virus

Sotva se nám sebedestruoval plukovník Prymula, převzal v boji s pandémií nabroušený meč jeho geniality jiný -ula, totiž soudruh Středula, prémiový pitomec z odborů.

Dnes jsem začal mít dojem, že se pandemická strategie vlády začala řídit D-FENSem, protože krátce poté, co jsem v článku o nejznámějším fanouškovi Slavie zmínil, že velké výrobní firmy jsou prakticky nedotčeny vládními opatřeními a později to velmi trefně dál rozvedl Challenger, se pomyslný světelný kužel baterky jakoby stočil jinam. Od tom začalo veřejně mluvit. Samozřejmě že je to pouze shoda náhod, ale nezbývá než se pozastavit nad tím, jak je možné, že si nyní, skoro po roce boje se zabijáckým virem všichni ti experti povšimli, že wow, ony jsou tady výrobní a logistické provozy, kde panují podmínky, proti kterým je nacpaná tramvaj vlastně docela fajn místo.

Středula přišel s návrhem, že by se prostě na velikonoce přerušila na týden práce, protože nás to prý může zachránit.

Jedná se o naprostý nesmysl a výmysl chorého komoušského mozku odborářského debila. Ten až doteď naprosto nereagoval a najednou teď, zhruba po půl roce úspěšného šíření chřipky od jeho komunistických bratří z východu procitl a chce mermomocí řešit to, před čím jeho odborářští bossové zavírají každodenně oči.

Problém je v tom, že výrobní firmy provozující hromadnou výrobu mají odběratele. Jaké to překvapení. Výrobní firmy provozující masovou výrobu jsou současně nejrizikovější z hlediska šíření různých infekcí, protože používají takové formy organizace výroby, ve kterých lidé pracují pohromadě. Například výrobní linky, kde si pracovníci často podávají výrobky z ruky do ruky a nějaké dvoumetrové odstupy jsou z principu nemožné. Myslíme si snad, že v Babišově vodňanské velkovýrobně porcují chcíplé ptáky na home office?

Odběratelé mají nasmlouvané určité objemy dodávek. Tyto objemy jsou nasmlouvané na určitou dobu dopředu. Tato doba určuje, na jak dlouho je možné přestat vyrábět. Extrémním případem je automobilový průmysl, kde se praktikuje just-in-time nebo just-in-sequence. Jedná o systém s velmi malými zásobami, které jsou v podstatě navrženy na nějaký nepředvídatelný výpadek v řádu hodin. V případě, že zásoby nestačí a výrobce přestane dodávat, hrozí mu smluvní sankce, které jsou nastaveny tak, aby dodavatele zombifikovaly. Sice ho ihned nezabijí, protože to by ohrozilo i odběratele, ale zasáhnou ho tak, že ochromí na nějakou dobu jeho ekonomický růst, což má ten efekt, že jej na trhu po nějaké době nahradí jiný dodavatel, který své odběratele nenechává ve štychu.

Pravděpodobně se nepodaří vysvětlit odběratelům v cizině, zvláště těm, kterým pověstná flexibilita a produktivita českého personálu umožnila dotlačit jejich JIT modely téměř na hranici ekonomické šikany, že bohužel je teď nutné nějakou západočeskou montovnu na týden zavřít, protože v zemi řídí boj s pandemií diletanti Vasil Biľak Blatný s Kulveitem a moc se jim nedaří, takže aby na kompletaci těch jejich automobilů nebo elektroniky na nějaký ten týden pozapomněli. Stejně tak bude problém totéž vysvětlit buřtožroutovi, proč jeho oblíbený regál z pochoutkami ze sójových prasat z Kostelce zeje prázdnotou a tak ho plynule nahradí sortiment z Polska, kde jsou v boji s virem úspěšnější, protože nemají Kulveita a další esa.

Co udělat, když z nějakých důvodů musíte zastavit výrobu na delší dobu? Řešení se jmenuje předvýroba. Necháte výrobu běžet přes noc, přes víkend nebo seženete další zdroje, tedy lidi a stroje, pokud to charakter výroby umožňuje. Nejčastěji všechno tohle dohromady. Celý Středulův lockdown, co nás má zachránit, ve skutečnosti vyprodukuje pouze jiný průběh počtu nakažených v čase, a to ještě v tom lepším případě. V horším případě se totiž stane ještě něco nadto.

Pokud chcete navýšit rychle výrobu, nestihnete pravděpodobně nabrat zaměstnance regulérním procesem. Kvůli vládním zásahům je pracovní trh zpomalený, všichni se drží na pozicích a tak je třeba sehnat agenturní pracovníky, dále pouze „agenturní“.

Zaměstnání pracovníků v agenturách je mimořádně odporná forma novodobého otroctví, kterou nejrůznější vlády systematicky přikrmují různými drobnými legislativními změnami. Česká republika se tak postupem času stala rájem těchto agentur, protože podmínky pro „agenturní“ práci jsou velice benevolentní. Jedná se vlastně o určitou formu známého „švarcsystému“ praktikovaného naopak. Nebozí zaměstnanci těchto zlodějských agentur pracují za podmínek, které si většina z čtenářů tohoto webu nejspíš nedovede představit, tím méně si je budou umět představit vládní experti a jejich poradci, kteří od dokončení nějaké absurdní vysoké školy pracují jen ve státních službách v nějaké vyvoněné kanceláři. „Agenturní“, zejména pak cizinci, jsou „agenturou“ udržováni ve zvláštním druhu řízené ekonomické tísně, přičemž ještě musejí nastřádat nějakou tu korunu pro děti nebo rodiče v cizině. Agenturní bydlí často na ubytovnách, kde se různě socializuje s alkoholem i bez, infekce tak nějak z principu šíří velmi snadno, což však neznamená, že by přestali chodit do práce. Nemají jinou volbu. Nemocného „agenturního“ pak na pracovišti najdete pod vlivem osvěžující kombinace virové infekce, vysoké teploty, Ibuprofenu a laciných energy drinků z Kauflandu. Někdo by se mohl například zamyslet, proč se v Německu v létě začala nákaza šířit v masokombinátech, kde pracovali „agenturní“ z Vietnamu, Bulharska nebo Rumunska. Bylo tam všechno, co my mámě teď ve velkém. Nízké teploty a rizikovou komunitu „agenturních“.

Životyzachraňující nápad odborářského morona bude mít tedy spíše opačný efekt, protože do výrobních provozů napumpuje další rizikové agenturní pracovníky. Stejný efekt mělo uzavření škol, které způsobilo, že nezanedbatelný počet pracovníků zůstal doma a relativně epidemiologicky stabilní výrobní týmy byly doplněny rizikovými agenturními. Tam je možná počátek současných problémů.

Problém je, že různí Havlíčkové, Hořejší, Flégrové nebo Kulveitové nemají vůbec ani ponětí, co se v těchto podmínkách děje a co skutečně reprezentuje to jejich číslo R za podmínek manuální výrobní linky, kde se na ploše oněch 15 m2 nenachází jedna osoba, ale třeba čtyři (čím méně místa v lince je, tím méně musejí pracovníci mezi stroji přecházet a tím je výroba produktivnější). Ze zkušenosti v posledních týdnech fungují průmyslové podmínky s R zhruba 2 až 4, pokud jsou v oběhu „agenturní“, tak R někde mezi 8 a 10. Snad agenturní pracovníky cestou z práce pro tuzemák do Kaufáče potěší, že tam mají 15 m2 plochy pro osobu, takže budou po osmi hodinách v hokně deset minut v bezpečí.

Většina vládních salónních virobijců a mudrců z médií taky nejspíš neví, jak to ve výrobních a logistických provozech funguje, když už je někdo nemocný natolik, že nemůže pracovat. Zaměstnanci mají od svých nadřízených instrukce, že v případě pozitivního testu nemají sdělovat své kontakty, tedy zejména ne ty z práce, protože by to okamžitě znamenalo karanténu pro osazenstvo celého provozu. Kdo by neposlechl, ten sice není postižitelný oficiální cestou, ale nějaký mistr či mistrová si u jeho jména udělá výrazný černý puntík a na seznamu osob určených k propuštění se ocitne na čelných místech.

Jistěže chodí zaměstnanci s příznaky do práce. Jakkoli se to jeví neuvěřitelné, většina zaměstnanců průmyslových provozů nemá životní úroveň, jaké se těší úředníci, učitelé nebo policisté. V podstatě vydělají za rok tolik, co nějaký lízač prdele na ministerstvu za měsíc. Měsíční mzda začinající jedničkou není žádná rarita. Řada z nich si výpadek příjmů nemůže ani omylem dovolit, takže chodí do práce a čekají, až to přejde. K tomu výrazně napomohl zcela nesmyslný a bezdůvodný lockdown na jaře, za který sice plukovní dostal medaily, ale který současně těmto lidem sebral nepatrné ekonomické rezervy, které měli. Nějakých deset dnů na neschopence by pro ně znamenalo obrovské problémy. Kromě toho je k tomuto chování nepřímo nutí jejich zaměstnavatelé, protože provozují různé motivační programy zahrnující amorální bonusy za „nemarození“, které finančně motivují zaměstnance k šíření nejrůznějších nákaz mezi spolupracovníky.

Znám menší firmy, kde se v podstatě řízeně promořili, protože to dostali všichni a stát se nedozvěděl ani o jednom. Nebylo to žádné drama, polovina z nich neměla vůbec žádné příznaky, druhá polovina měla dva tři dny teploty, pak opět nastoupili do háku a jelo se dál. V žádných státních statistikách nefigurovali, protože firma měla vlastní antigenní testy a v okamžiku, kdy měl někdo příznaky, tak ho vytestovali a odeslali ho domů s tím, že si má vybrat dovolenou nebo přesčasy, nemá nikomu nic říkat a když ano, aby hlavně neoznačoval kontakty z práce a napráskal jen partnera či partnerku. Dovolená nebo přesčas proto, že během nich neexistuje omezení pohybu.

Už mnoho týdnů fascinovaně sledují, jak se průmyslu daří „lítat pod radarem“. Zorganizovat testování na pracovišti totiž nepředstavuje organizačně ani finančně větší problém, stejně jako přijmout organizační opatření k tomu, aby se týmy nemíchaly. Můj zaměstnavatel to praktikuje bez státního pokynu na základě vlastního rozhodnutí, protože dospěl k závěru, že nějaká masivní nákaza by pravděpodobně byla s to firmu paralyzovat. Provedení jednoho testu trvá asi tři minuty, testovat nějakých 100 lidí za směnu není problém. Ve srovnání s enormními škodami, které způsobují zavřené služby a obchody by se pravděpodobně vyplatilo, kdyby jim stát umožnil si testovací sady a prokazatelné náklady odečíst od daní.

Na druhou stranu se vůbec nedivím máselníkovi Teplýmu, který se nechal slyšet, že se v Madětě testovat nebude a že když si to stát vymyslel, tak ať si to stát dělá. Personální situace ve firmách je mimořádně napjatá kvůli uzavření škol, karanténám a debilním lockdownům epidemiologických mičurinců, a vyčlenit další lidi na testování nejde. Souhlasím s ním. Vzhledem k tomu, že je v této zemi 40 tisíc policistů a skoro milion státních a veřejných zaměstnanců, nevidím vůbec žádný problém v tom, aby stát testy ve firmách prováděl, přesně jak Teplý navrhl, protože stát momentálně disponuje obrovskými nevyužitými personálními zdroji. Tak vzhůru do toho.

A vězte, společně to zvládneme!

23.02.2021 D-FENS

Související články: