Papalášství a násilí – hlavní příčina nejhorších ukazatelů šíření pandemie v ČR

Featured Image

Náš Kocourkov je bezesporu best in COVID. Má nejhorší čísla a novináři z Agrofertu dokonce tvrdí, že se krátí i tak nafouknutý počet lůžek v českém zdravotnictví. To je sice trochu zavádějící tvrzení, ale dejme tomu, že kapacita lůžek je skutečně ohrožena.

Nechme teď stranou, že naše vláda v čele s panem Babišem a jeho pravou rukou, panem Blatným, je banda indolentních kokotů. Soustřeďme se na to, proč situaci nezvládá a naprostou jistotou nebude dál zvládat.

Hlavním problémem nezvládnutí pandemie jsou dva stěžejní principy, na kterých se zakládá vládní modus operandi. Prvním z nich je princip papalášství a druhým je princip násilí.

V rámci boje s pandémií vláda sice prudí s fízlama, ale pouze někoho. Toto šikanování má mnohdy zcela nulitní epidemiologické opodstatnění. Na hlavičce našeho webu dlouho visel odkaz s videozáznamem, kterak fízlové sprostě šikanují majitele vleku a sjezdovky. Má to epidemiologické opodstatnění? Pochopitelně nemá. Lidé na svahu jsou lidé zcela jistě zdraví (dle mého názoru je vysoce nepravděpodobné, že by se tam nacházel někdo s manifestním COVID-19), mají od sebe rozestupy (na lyžích to ani jinak nejde), jsou v otevřeném prostoru. Téměř všichni mají zakrytá ústa a nos. Pravděpodobnost přenosu infekce je zde prakticky nulová. Na sjezdovce se zkrátka a dobře nikdo nemůže nakazit. Lokálním ozbrojeným pochopům ale přesto stojí za to tam přijet v hojném počtu, provádět nezákonné úkony dle neústavní vyhlášky (opatření je totiž zcela neadekvátní a ministerská vyhláška může omezovat poskytování služeb pouze, pokud je to nezbytně nutné a zavírat sjezdovku evidentně NENÍ nezbytně nutné pro zastavení šíření infekce). Proč jim to stojí za to? Majitel sjezdovky je obyčejný člověk, živnostník, co maká v sezóně od rána do večera a není to evidentně papaláš. Pro takového psychopatického fízla je to tedy ten pravý cíl predátorského chování. Od majitele sjezdovky fízlovi nic nehrozí a fízl potřebuje pro nadřízeného čárku.

Na druhé straně tu máme riziková prostředí, která nejsou regulována prakticky vůbec a smrtící virus se tam šíří, jakoby se nechumelilo. I podle ministerských statistik je nejčastějším prostředím, kde se epidemie koronaviru šíří, pracoviště a rodina. Rodinu můžeme asi těžko regulovat, pokud se nezregulují členové rodiny navzájem, nicméně rodinné prostředí není tolik rizikové již z toho důvodu, že jednotliví členové se navzájem znají, mají přehled o svém zdravotním stavu a také se jedná o velmi úzký okruh lidí, což znamená, že rodina se rychle promoří a pak již nebezpečí nehrozí.

Jinak tomu ale je v pracovním prostředí. Zde se mnoho lidí potkává ve velmi úzkém kontaktu, jejich počet je otevřený, a je to tudíž ideální prostředí k šíření infekce. Zamezili nějak vládní papaláši šíření smrtícího viru na pracovišti velkých podniků a největších zaměstnavatelů? Zavedl pan Blatný a hlavní hygienička Rážová nějaká vymahatelná opatření na pracovišti ve velkých firmách? Nenavedli. Proč asi? Protože jedním největším zaměstnavatelů, který v ČR existuje, je sám velký soudruh premiér Babiš. Testují snad v Kosteleckých uzeninách či Vodňanském kuřeti zaměstnance? Dodržují 2m rozestupy? Mají tam desinfekční stanice? Kontrolují nadřízení řádnou desinfekci svých podřízených? Zejména v Babišových provozech? Nařizují homeoffice? No to asi těžko.

Paní primářka Dagmar Uhlíková nám v rámci palebné přípravy na další lockdown tvrdí, že „svádí nefér bitvu, která zaplňuje márnice.“ A kdepak se ty ročníky 1972, 1974 a 1976 nakazili? V Agrofertu v práci, zní nejpravděpodobnější odpověď. A logická otázka potom zní: a proč v Agrofertu nezavedli omezení výroby, rozestupy, desinfekci a testování? Nezavedli, protože by to jeho majitele, což je prý nějaký obskurní svěřenský fond a ne pan Babiš, stálo peníze. Tak to pak může pan Andrej hořekovat donekonečna, že se mu v rajónu šíří infekce a že nemá místa na JIP. Jinými slovy  – vláda nezavádí účinná protiepidemická opatření ve velkých firmách možná proto, že tyto firmy mají na vládu páku (v což věřím jen částečně, protože kontroly z hygieny tam občas chodí), ale určitě proto, že hlavním vlastníkem jedné z velkých firem je sám Babiš, čímž se dostává do střetu zájmů. Prymula, Blatný, Kulveit nebo Dušek nebudou šikanovat majitele velkých provozů, protože to by v první řadě museli omezit podnikatelské aktivity svého nadřízeného předsedy vlády. A tak se infekce nerušeně šíří. Omezovat ale malé živnostníky, to vládu nic nestojí, takže tam se fízlové mohou vyřádit. Hraje se přitom na strunu závisti a spousta vohnoutů za svůj souhlas s omezováním živnostníků skrývá pouze to, že jim závidí. Jejich úspěch, jejich nezávislost, jejich peníze. Proto má ta vládní chamraď takovou podporu.

Již staří latiníci říkali, že verba movent, exempla trahunt. Nejde jen o to, že panu premiérovi jeho hlavní poradce chodí v rozporu s nařízeními do hospody nebo si za zády veřejnosti vyjednává speciální režim, aby mohl chodit na fotbal, v čemž mu jde Blatný na ruku. Existuje celá řada jiných spoluobčanů, kteří se řídí hlavně tím, co vidí u nejvyšších představitelů země.

Často chodívám do koronavirovýho baráku zaopatřovat lidi, po kterých mi vůbec nic není. A tak jsem narazil na pana Démétera. Pan Déméter ročník 1986 (jeho jméno bylo změněno, o identitě pacientů mluvit nesmíme) byl hospitalizován kvůli COVID-19 s koronavirovou pneumonií a respiračním selháním. K těmto pacientům chodím velmi často i přes to, že neberu rizikové infekční příplatky, neboť po nějaké době, kdy jsou zaintubováni a ventilováni, když se jejich stav nelepší, je u nich někdy třeba provést chirurgickou tracheotomii. Naštěstí pro mě jsem ale nešel k panu Déméterovi ale k pacientovi vedle.

Panu Déméterovi bylo 34 let. Měl 224 kilogramů a naše nemocnice měla štěstí, že pro něj vůbec našla vhodnou postel. Převoz takového pacienta na CT či na jakýkoli jiný instrumentální zákrok byl složitou a časově náročnou logistickou operací s mnoha účastníky, u které se kterýkoli z nich může nakazit a odnést si infekci domů. Už na první pohled na tom pán nebyl dobře. Jeho základní ukazatele vitálních funkcí byly mimo předpokládané normy, jeho sloní nohy, kde nešlo díky tukové vrstvě rozpoznat ani základní anatomické struktury, pokrývaly v místě předpokládaných bérců nechutné rozpadlé vředy plné infekce, okolní kůže byla napnutá a sklovitě lesklá. Oteklá hlava splývala s obrovským trupem, do úst, která byla nápadně malá, se mu vešla tenká trubička v kontrastu s jeho mohutnými tělesnými proporcemi. Na chodidlech dystrofické změny a plísňové onemocnění známé jako atletická noha, na prstech zřejmě známky diabetické nohy při neléčeném diabetu II. typu. Ten člověk se nemohl hýbat ani před infekcí koronavirem a nedovedl jsem si představit, jak vypadal úkon jeho očisty po defekaci nebo vymočení.

Všude okolo injektomaty, LCD obrazovky monitorů, ventilátor a vedle lůžka připravený přístroj ECMO, který ovšem ještě nebyl zapojen. Doktor, který ho zaintuboval, a sestra, která mu zavedla žilní katetr, by zasloužili metál. Ventilátor dělal, co mohl, ale stejně to nedával stejně jako pan Déméter. Ono pracovat proti 224 kilům čisté váhy jde ventilátoru dost blbě. Navíc se problém pracovního zatížení ventilátoru kvůli nadměrné tělesné váze kombinuje s problémem, že při virové pneumonii mají plíce nižší elasticitu, a tak musí být ventilátor nastaven na vyšší inspirační tlaky i u normálně komponovaného člověka. Nadměrné tlaky způsobují nevratné změny v plicích, neboť při každém takovém nádechu vytlačí z plic skoro všechnu krev a traumatizují plicní tkáň, čili v plicích se rychle rozvíjejí sekundární změny ve smyslu zhoršující se fibrózy, barotraumatu a emfyzému. Po několika dnech je takový člověk už od ventilátoru neodpojitelný ať doktor dělá, co  chce.

Když jsem procházel protiinfekční chráněnou zónou na chodbě, kde jsou cedule ve znění „COVID zóna, nebezpečí infekce“, stál tam hlouček lidí jeho komunity a všichni vypadali stejně, jako pan Déméter. Měli na sobě tepláky, řetězy ze žlutého kovu, šel z nich cítit cigaretový zápach a z výstražných cedulí varujících před nebezpečím infekce si pranic nedělali. Mluvili spolu hlasitě nějakým jazykem, kterému jsem nerozuměl a kde převažoval foném „more!“ Všichni se nicméně chovali perfektně konformně s ochrannými nařízeními pana Blatného a Babiše pro boj s koronavirovou nákazou. Do nemocnice mohli, byli to přece chudáci nemocní pacienti. Ani nenakupovali v zavřeném obchodě, ani nepodepisovali petici v hospodě, ani nelyžovali a nesáňkovali, bohužel pro ně se však pohybovali ve vysoce rizikovém prostředí, kde mohli nákazu chytnout kdykoli. Nikdo z personálu si je ovšem netroufl vyhodit, protože to by, gádžo, byla dyskrymynáce.

Asi za 3 dny jsem tam šel znovu provádět stejný úkon a hledal jsem pana Démétera, byl jsem zvědavý, kdy plánují výkon a na koho vyjde ta velká čest hledat v jeho v tuku zarostlé hlavohrudi průdušnici a zavádět tam kanylu. Pan Déméter to měl už za sebou. Nabízí se otázka, zda zemřel na COVID nebo s COVIDem. Dle mého názoru byl COVID jen náhodná koincidence, neboť stejný osud by jej pravděpodobně potkal i v případě, kdyby měl akutní apendicitidu nebo jakýkoli výkon vyžadující celkovou anestézii. Tak vypadá naprostá většina mladých pacientů zemřelých na COVID (pokud to nejsou lidé, kteří si „vylosují“ blbou genetickou sekvenci pro ACE2 receptory, ti mohou vypadat i normálně, ale zdaleka mezi mladými netvoří většinu).

Druhou skutečností, která výrazně limituje úspěch v omezování pandemie, je aplikace násilí. Je to hlavní rozdíl mezi zeměmi, které úspěšně prošly pandémií jako je Švédsko, Finsko a další a mezi naším Kocourkovem. Severské země protipandemická opatření aplikovaly výhradně ve formě doporučení obyvatelstvu, protože jsou to země, kde se (přes všechno tradiční levičáctví) ctí občanské svobody a práva. Lidé proto ve vlastním zájmu tato doporučení dodržují a dochází k minimálním třecím plochám.

To naši bolševičtí papaláši, různí Babišové, Hamáčkové, Blatní, Kulveitové a další ovšem měli od počátku jinou představu o boji s pandémií. Mají pocit, že sežrali boží hovno. A protože mají pocit, že sežrali všechnu moudrost světa, mají také pocit, že můžou lidi libovolně šikanovat, jakpak by také nemohli, když jsou ti jediní chytří, slušní, co to myslí upřímně. Šikanování je přece pro dobro lidu. Když komouši kradli majetky v 50. letech, bylo to taky pro dobro lidu. Když zavírali lidi do lágrů, bylo to pro dobro lidu. Když je věšeli po vykonstruovaných procesech na popravišti metodou short drop, aby si to popravovaní ještě užili, bylo to pro dobro lidu. Babiš s Blatným to dělají stejně. Taky pro dobro lidu. A je tady poměrně velká část populace, která jim tohle šikanování žere. Ne snad proto, že by jim věřila – nevěří jim vůbec nikdo, a proto také nikdo nedává žádné informace při trasování. Část populace je loajální prostě proto, že sprosťáctví a šikanování není primárně zaměřeno proti nim a tihle lůzři, kteří veskrze jenom makají, žerou, chlastají, chrápou a čumí na bednu, nijak omezení nejsou. Mají prasečí radost z toho, jak někdo jiný přichází o úspory, o majetek, o firmy, které budovali celý život a chtěli je předat dětem. Na tom je založena jejich loajalita k papalášské chamradi. Je těžké spočítat, kolik procent populace to bude, ale kvůli paretovu rozdělení to nebude rozhodně malé číslo.

Problém ovšem je, že když jednou násilí zvolíte, už nemůžete přestat. A najednou tady násilí a sprosťáctví policejních psychopatů nefunguje. JIPky se plní, jednak proto, že je zde anglická mutace a najednou ten šlendrián v podobě cílené exkulpace Babiše a velkých firem z ochranných opatření začíná být vidět. Taky se „rozkládá křivka“ hrozně dlouho a následkem léčby předchozích pacientů vznikají sociální zombie, pacienti, kteří sice přežili COVID ale mají trvalé následky, mají tracheostomii, gastrostomii, při COVID pneumonii třeba došlo ke krvácení do mozku, nebo jsou kyslík dependentní, protože mají plicní fibrózu a tyhle lidi není kam dát, protože loajalita lidí v Kocourkově uvnitř rodiny (zejména u loajálních vohnoutů, kterým se líbí Babišův modus operandi) se rovná nule. Ti lidé tedy zůstávají v nemocnicích, mnohdy na COVIDových JIP, ač již COVID negativní.

Kdyby teď papalášská chamraď uvolnila násilí, ať si každý jede na vlastní pěst, všichni ti „loajální vohnouti“ se nacpou do hospod a začne opravdu explozívní šíření pandémie. Urychlení očkování, to dá moc práce, takže tudy cesta taky nevede. Ono totiž kde se hodně buzeruje, tam se málo přemýšlí a řada loajálních vohnoutů, kteří se extaticky rozplývají nad aplikací násilí, nad sebou ve skutečnosti bič potřebují.

Papalášská chamraď jim nemůže dát ochutnat polívčičku, kterou dala ochutnat živnostníkům. Představte si, co by se teď stalo, kdyby se na 3-4 týdny zastavila ekonomika. Vohnouti by určitě nedostali měsíc pracovního volna plně na náklady zaměstnavatele. Dovedu si představit, že by dostali třeba volno neplacené. Tak si představte, za jak dlouho by asi tihle vohnouti, kteří souhlasí s násilnými restrikcemi, vzali Ministerstvo zdravotnictví útokem, kdyby jim, když žijí z ruky do huby, někdo řekl – tak měsíc doma zdarma a pokud nemáte prachy, zařídíme vám výhodnou půjčku u Providenta?

Ta papalášská chamraď, která to posrala od prvopočátku, nemá moc manévrovacího prostoru, dobře to ví a tečou jim nervy. Nevím, zda přetečou kapacity ve zdravotnictví, když to srovnám se zahraničím, myslím, že jsou u nás velké rezervy, jenomže chuť k restrukturalizacím ve zdravotnictví je mizivá. Oni si totiž opravdu všichni myslí, že makají jako paka a padají na hubu, jenže ve skutečnosti padá na hubu jen menšina zdravotníků. I zde platí Priceův zákon distribuce pracovních zásluh.

Takže si Babiš bude vymýšlet další a další buzerace těch, kteří už buzerováni jsou. Hlavně to musí být teatrálně zobrazeno v médiích, o to už se guru Mára postará. 2 roušky, respirátor, 3 roušky nebo třeba kolík do prdele. Buzerovat se budou i ti, kde to vůbec není racionální, třeba vakcinovaní, což ještě dále sníží rychlost vakcinace. Důležité je před vohnouty ukázat akci a zároveň zařídit, aby je to tolik nebolelo, protože hlavně musí být zachována podpora loajálních vohnoutů. Ve skutečnosti ale za veškeré problémy může Babiš, protože on je architektem těch restrikcí, a to zejména v případě, že kapacita zdravotnictví nebude stačit. Babiš se to ovšem bude snažit hodit na občany, že se v posvátné bázni nekoří před jeho epidemiologickým géniem.

Nicméně Babiš je jednoznačně objektivně odpovědný za výsledek. Za datové vědce se jen schovává. A jak říkal soudruh Jakeš ve svém slavném projevu z Červeného hrádku, tak budeme parafrázovat: „Proč je ta složitost v naší zemi? Poněvadž my jako řídíme tu pandémii. Ale pak jsme jako za všechno odpovědný…“ Myslím, že to by si naši papaláši v čele s Babišem měli ten projev pustit a dobře poslechnout. Když chtějí řídit něčí život a štvát proti němu fízly, jsou za to odpovědní. Aby nezůstali jako kůl v plotě.


21. 2. 2021 Challenger

 


Související články:


12345 (398x známkováno, průměr: 1,11 z 5)
22 671x přečteno
Updatováno: 22.2.2021 — 2:04

Reklama

D-FENS © 2017