Jeden a půl metru od cyklistického ráje

Myslím, že v ČR existuje jedna osoba, po které se v celé Praze vůbec nikomu nestýská. Ne, není to Krnáčová. Když sleduji kroky současného primátora Hřiba a jeho náměstka dopravy Scheissherra, myslím, že se po Krndě stýská hodně lidem. Jistě se nikomu nestýská po Dolínkovi.

Sociální demokrat Dolínek v pozici náměstka pro dopravu a později radního pro dopravu likvidoval (co jiného než) dopravu v Praze v předminulém volebním období. Odstavení Dolínka bylo pravděpodobně jediným pozitivem volebního úspěchu ANO v Praze. V této souvislosti by někoho mohlo zajímat, kde toto individuum škodí teď. Odpověď: V poslanecké sněmovně. A své pověsti nezůstal obsedantní socdemák nic dlužen.

Pravděpodobně ovládán patologickou nenávistí k motorovým vozidlům předložil poslanec Dolínek do dolní sněmovny návrh na změnu zákona č. 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích, kterou najdete pod číslem sněmovniho tisku č. 893.

V ní navhruje pan poslanec uzákonit minimální boční odstup, který musí dodržet řidič motorového vozidla při předjíždění cyklisty. Tento minimální boční odstup by činil 1.5 metru.

Jaký praktický dopad by to mělo? Možná si na první pohled řeknete, že vůbec žádný. Již nyní má řidič povinnost dodržet od cyklisty (stejně jako od jakéhokoli předjížděného vozidla) bezpečný odstup. Je jen na něm, jak momentálně vyhodnotí situaci. Soudruh Dolínek tomu chce jen dodat dolní hranici, tak o co jde. Ale i kdyby, tak neexistuje způsob, jak to spolehlivě změřit, takže se bude jednat o jednu z mnoha povinností, kterou nám řidičům (motorových vozidel) zákony ukládají, ale kterou nelze vymáhat, protože má spíše deklarativní a politický charakter.

Nicméně tento předčasný optimismus musím trochu přibrzdit a praktický důsledek návrhu ozřejmit na několika příkladech.

První praktický dopad bude, že cyklista bude na některých druzích komunikací legálně k nepředjetí. Počítejte se mnou. Cyklista jede na kole tak, že osa jízdního kola je vzdálena od krajnice 30 cm (takových moc nebude, zejména proto, že jim cykloaktivisté vtloukají do hlav, aby jezdili co nejdále od kraje, protože tím otráví řidiče). Šířka řidítek je 600 mm (neberu v úvahu ta moderní široká řidítka pro městské adrenalinové jezdce, ta mají 750 mm), to znamená, že pravý krajní bod cyklistova řidítka je na krajnici a levý 60 cm od krajnice. Pak zde máme Dolínkův zákonný odstup 150 cm. Uvažujme vozidlo Škoda Octavia III, které má šířku asi 200 cm (přesně 2017 mm od zrcátka k zrcátku a 1814 mm přes nejširší body karosérie). Druhý krajní bod vozidla, tedy levé zrcátko, bude tedy od krajnice vzdáleno 0.6 + 1.5 + 2 = 4.1 metru. Bok vozidla bude 0.6 + 1.5 + 2 / 2 + 1.8 / 2 = 4 metry.

Na silnicích užších než 4 metry tudíž nebude běžného cyklistu možné legálně předjet osobním automobilem.

Šířka místních komunikací je obyčejně 3.5 metru. Nemyslím, že by k tomu bylo třeba ještě něco dodávat.

Nepotěším ani ty jedince, kteří by měli pochybnosti o vymahatelnosti této povinnosti. V podstatě bude stačit, když policie bude číhat v místě, kde je šířka komunikace menší než 3.5 metru. Pak už nehraje roli, jak daleko jel cyklista od krajnice nebo jak široké bylo jeho kolo, protože při takové šířce komunikace nebude legální běžným autem předjet cyklistu nulové šířky a případné svědectví policisty nebo videozáznam bude naprosto postačující k vyslovení viny i v případě, že k žádnému měření nedojde.

S tím, že policie bude návrhem zaváděnou povinnost vymáhat počítá i sám předkladatel, neboť uvádí, že „(n)ení nadále možné, aby se nebezpečné předjíždění řešilo pouze až v případech s tragickými následky. Je třeba tragickým následkům předcházet.“ Pan předkladatel také uvádí, že „v praxi bude možné postihovat pouze zjevné excesy pramenící z neznalosti nebo bezohlednosti, nikoli náhodné nedodržení vzdálenosti o několik centimetrů (stejně jako v případě kontrol nejvyšší dovolené rychlosti zde bude určitá míra tolerance)“. Opět je zde taktika falešného ubezpečování, že „se to nebude jíst tak horké“, která na český lid tak skvěle funguje. Toto ubezpečování se však naprosto vždy ukáže zcela lichým, a sám Dolínek k tomu uvádí skvělý případ s rychlostí. V poslední době se úřady nijak nežinýrují postihovat překročení nejvyšší dovolené rychlosti například o 2 km/h.

Návrh změny zákona z pera soudruha Dolínka bude mít ten praktický následek, že na podstatné části silniční komunikace nebude dovoleno cyklisty předjíždět, takže cyklisté začnou určovat tempo silničního provozu.

Možná si řeknete, co má být, řidiči motorových vozidel se musejí uskrovnit, i kdyby to mělo zachránit jen jediný lidský život. Za tímto účelem nahlédněme do statistiky policejního prezidia, Služby dopravní policie dostupné zde. V roce 2019 zavinili cyklisté celkem 2855 nehod, při kterých zahynulo 27 osob. Celkem v tomto období zahynulo při dopravních nehodách 36 cyklistů. Cyklisté jsou proto zodpovědní za 75% úmrtí cyklistů při dopravních nehodách. Jinak řečeno, největším rizikem pro cyklisty jsou oni sami.

Lze pravděpodobně vyjít z předpokladu, že oněch 27 osob, které usmrtili v silničním provozu cyklisté, byli především cyklisté (a také pravděpodobně byl zde viník rovnou oběť). Zbývá proto naprosto alarmujících 9 případů za rok a v celé zemi, kdy cyklistu zabil někdo jiný než cyklista (nehodlám přitom implikovat, že to bylo motorové vozidlo, mohlo se například jednat o nešťastnou náhodu bez viníka). Policejní statistika neuvádí, z jakých příčin k těmto 9 smrtelným nehodám došlo, každopádně vzhledem k jejich nízkému počtu je hledání nějakých společných znaků zbytečné.

Jinak to ovšem vidí předkladatel poslanec Dolínek, který uvádí v důvodové zprávě:

„Nejčastější příčinou smrtelných nehod cyklistů je srážka zezadu.“

Jak jsme ukázali, nejčastější příčinou smrtelných nehod cyklistů je cyklistika (27 případů).

Dále uvádí pan poslanec:

„Většinu nehod s účastí cyklistů a motoristů přitom zaviní motoristé.“

Tohle je rovnou lež. Jak jsme ukázali, většinu smrtelných nehod cyklistů mají na svědomí cyklisté. Pro nehody ostatní bez smrtelných následků policie takový údaj ve svých každoročních zprávách neuvádí, takže by bylo záhodno vědět, kde poslanec Dolínek tato svá moudra čerpá.

Pan poslanec naproti tomu prokázal určitou upřímnost, když připustil, že jím navrhovaná zákonná povinnost je zcela bezúčelná, když uvedl: “(b)ohužel neexistuje statistika, která by sledovala, kolika nehodám by bylo možné předejít, kdyby byl dodržen bezpečný odstup“. Dalo by se tedy říci, že se jedná o ničím nepodloženou legislativní svévoli vyšinutého poslance za Českou stranu sociálně demokratickou, který se nakazil patologickou nenávistí k lidem, kteří se přepravují autem. Pravděpodobně se jedná o důsledek brainstormingu s extrémisty a výtržníky ze spolku AutoMat.

Jak se Dolínek dopracoval k odstupu 1,5 metru, když například návrhová šířka cyklopruhu je 1 metr? To pan poslanec nijak zvlášť nevysvětlil. Prostě to tak uvedl, protože to je tak správně.

Zajímavé jsou i další body Dolínkova návrhu, které dokreslují jeho způsob uvažování.

V druhém bodu svého návrhu navrhuje pan poslanec, že by cyklista nebyl povinen použít cyklostezku nebo vyhrazený jízdní pruh, „pokud by tím nemohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních komunikacích“. Zní to poněkud kostrbatě, ale má to celkem jednoduchou podstatu. Když se budovala velkoryse pojatá infrastruktura pro cyklisty financovaná z veřejných rozpočtů, investice v řádu desítek miliard se odůvodňovaly tím, že tam bude cyklistům lépe, radostněji a bezpečněji, a i pro ostatní účastníky silničního provozu že to bude benefit, protože je přestanou na silnicích ohrožovat a otravovat. Nyní se ukázalo, že jim tam není ani radostněji, ani bezpečněji, protože se tam chovají jako hovada a ohrožují se tam navzájem v důsledku jejich vlastní agresivity a hlouposti. A tak by zase chtěli jezdit po silnicích.

Soudruh poslanec k tomu uvedl celkem všeříkající zdůvodnění: „Agresivní chování některých motoristů vůči cyklistům často pramení z domnělé povinnosti cyklisty užít tzv. cyklostezku, která bývá nesprávně dovozována z nešťastného znění prováděcí vyhlášky. Návrh vyjasňuje, že cyklisté mohou volit bezpečnější variantu.“

Popravdě řečeno, nevím, o čem to tady ten zmrd tady blábolí, neb povinnost cyklisty užít vyhrazenou infrastrukturu neplyne z „nešťastného znění prováděcí vyhlášky“, ale přímo z § 57 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., který je mimochodem subjektem Dolínkovy novely. Ten, kdo to Dolínkovi psal asi toho dne moc hulil nebo se mu pod cyklopřilbou zapařil mozek.

Dále pan poslanec poukazuje na ideologický rozměr takové zákonné změny:

„Účelem návrhu je, aby se vyjasnil nepovinný charakter tzv. cyklostezek a někteří motoristé nenabývali nebezpečného dojmu, že cyklisté na silnice nepatří.“

Prostě ty cyklisty začnete milovat a běda jak ne.

I třetí bod je hammer. Zde hodlá socdemák vyzměnovat zákoník práce, aby měl zaměstnavatel povinnost „zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání, jakož i jízdních kol, pokud jich zaměstnanci používají k cestě do zaměstnání a zpět“. Podle pana poslance bude tedy povinností každého zákona dbalého zaměstnavatele starat se o cyklistovo kolo a smrduté elasťáky a zajistit jejich bezpečné uložení. Je jistě prima, když se zaměstnanci budou moci v rámci povinné solidarity uskrovnit na mzdách, aby zaměstnavatel mohl budovat zabezpečené přístřešky na kola a skříňky na páchnoucí hadry pro pár vyhryzů s kolama.

Zejména fascinující je jednostrannost Dolínkova návrhu. Povinnost dodržet odstup ody cyklisty se vztahuje na řidiče motorového vozidla, ale neplatí vice versa. Cyklistovi tak neklade za povinnost dodržet stejný odstup od motorového vozidla, byť se jedná o situaci principiálně stejnou. Stejně tak řeší pan poslanec toliko odstup motorových vozidel od cyklistů, ale nijak ho nerozrušují například motocyklisté, kteří jsou kvůli zpravidla vyšší rychlosti jízdy mnohem více na ráně.

Není jistě působivou vizitkou pana poslance, že návrh působí zcela nelogicky. Pan poslanec sice navrhuje uzákonit boční odstup motorového vozidla od cyklisty, ale přitom argumentuje nehodami způsobenými nárazem zezadu. Opravdová perla je však uvedena hned na začátku důvodové zprávy:

„Zvláště v poslední době v souvislosti s krizovými opatřeními proti šíření onemocnění COVID-19 způsobeného novým koronavirem SARS CoV-2 enormně stoupají počty cyklistů, vytíženost tzv. cyklostezek a spolu s tím bohužel také počet nehod s účastí cyklistů.“

Jak však souvisejí nehody cyklistů na vytížených cyklostezkách s bočním odstupem motorových vozidel, která po cyklostezkách obvykle nejezdí, je jedna velká záhada.

Poměrně zvláštními znaky důvodové zprávy tohoto návrhu je jednak arogance, s jakou je formulovaný, ale především ideologičnost a nenávistný kontext. Dolínek se ve svém návrhu ohání temnou společenskou platformou zvanou „odpůrci cyklistiky“. Je to poměrně překvapivé, protože jsem se až dosud domníval, že cyklistika je tak skvělá, že odpůrce snad ani mít nemůže. Pan poslanec však překvapivě připustil, že existují lidé, kterým cyklisté a jejich zpovykanost už pořádně pije krev a že jich pravděpodobně nebude zas tak málo. Díky tomuto dialektickému založení pana Dolínka proto mohou poslanci na parlamentní půdě opět po několika desítkách let číst myšlenky, které znějí jako novodobá verze díla Kapitál, jen místo „buržoazie“ je „motoristé“ a místo „proletariát“ stojí „cyklisté“:

„Obavy některých odpůrců cyklistiky, že zvýšení bezpečnosti cyklistů povede k nárůstu počtu cyklistů, a tím ke zhoršení na řadě míst již tak špatné dopravní situace, jsou krátkozraké (…). Dlouhé kolony na silnicích netvoří přebytek cyklistů, ale přebytek dvoustopých motorových vozidel. Případný nárůst počtu cyklistů znamená pokles počtu motorových vozidel, a tím naopak zlepšení dopravní situace i pro řidiče motorových vozidel. Podpora cyklistiky je celosvětovým trendem.“

Rád bych ukončil článek tímto vřelým poselstvím, nicméně mi to nedá a musím ještě krátce okomentovat iniciativu, která pravděpodobně s tímto návrhem změny zákona nějak souvisí. Jmenuje se to Projekt jeden a půl metru. Těch jeden a půl metru není tělesná výška nějakého zakrslého pumpičkáře, ale právě výše zmiňovaný odstup, který se nám celá řada celebrit ze světa cyklistky pokouší nabednit do hlav pod heslem „respektujme se, jde o život“. Samozřejmě se jedná o respektování toliko jednostranné, my řidiči motorových vozidel máme více respektovat cyklisty, ale respektování opačným směrem není na pořadu dne.

Web iniciativy ani text novely nenaznačují, že by obě iniciativy byly nějak propojeny, pravděpodobně byla i pro ty zmrdy Dolínkova sněmovní agitka příliš.

Shledávám fascinujícím, kolik osobností ze světa cyklistiky si najde čas na to, aby kárali jiné účastníky silničního provozu, ale současně nemají ani za mák ochoty promluvit do vlastních řad a zkusili přesvědčit své kolegy cyklisty, aby například přestali jezdit podnapilí, bez světel nebo respektovali přednost v jízdě, případně alespoň jedno z toho. Projekt se těší enomrní podpoře pokrokového Českého rozhlasu, kde několik týdnů nemluvili skorem o ničem jiném, stejně jako zájmu různých dalších levičáckých médií. Zajímalo by mě, zda by se mi dostalo také takové porce mediálního prostoru, kdybych například začal nabádat cyklisty, aby jezdili střízliví anebo alespoň podnapilí, ale ne opilí.

K podpoře kampaně se připojil Autoklub ČR, který tak jasně demonstroval, jak jsou mu zájmy řidičů dalece u prdele. A tak nezbývá než si povzdechnout, jako už po´tolikáté, jak velká chyba je, že řidiči (motorových vozidel) nejsou s to se spojit a prosazovat své zájmy alespoň stejně efektivně jako to dělají jiné zájmové skupiny.

03.07.2020 D-FENS

Související články: