Jak zvolit do sněmovny?

Featured Image

Dovolím si poněkud delší úvahu nad tím, co se stane po volbách. Berte to jako žertovný příběh, který ale vůbec nemá nic společného s realitou, jak mi jistě vyčte mnoho poučenějších diskutujících. Můžete se začít smát hned nebo až po volbách, i když si myslím, že moc není čemu.

Intro

Co lze čekat od budoucnosti, souvisí s naší minulostí.

Skutečným rokem změny byl rok 2013, kdy voliči unavení věčnými skandály tradičních politických stran, pustili na politickou scénu hnutí ANO a zvolili na Hrad Miloše Ožrana. S nástupem Babiše na ministerstvo financí a Ožrana na Hrad došlo mimo jiné k výměně na celé řadě důležitých postů. Byl de facto zdecimován Ústavní soud ve své původní podobě a postupně se „obměnou kádrů“ stal spolkem neomarxistických aktivistů popírajících právo i Ústavu, nástrojem politického boje a manipulací a strojem na zamítání stížností na do nebe volající sprosťárny justice a jeho současný provoz je de facto, jak si v budoucnu ukážeme na některých judikátech, popřením vlády práva. Dále došlo k obměně bankovní rady ČNB a začalo tisknutí peněz, které nemá v našich dějinách obdoby.

Vysocí úředníci ČNB v čele s (pozdějším) guvernérem ČNB Rusnokem svévolně začali v roce 2013 intervence ve smyslu umělého podhodnocení CZK vůči Euru, protože se chtěli tzv. „vyexportovat z krize“. Banka začala nakupovat Eura za 27 Kč, ačkoli reálná tržní rovnovážná hodnota Eura byla někde kolem 25 Kč. Za 4 roky „měnových intervencí“ natiskli celkem 2,1 bilionu korun, přičemž tak zečtyřnásobili objem základního měnového agregátu M1. Co bylo důsledkem téhle sprosté megazlodějiny? Peníze drobných vkladatelů v podstatě přestaly mít pro banky jakoukoli atraktivitu a smysl a kdo se choval odpovědně a spořil si, tomu začaly peníze žrát na bankovních účtech krysy, respektive Rusnok a jeho keynesiánská banda zlodějů z bankovní rady ČNB. To vše samozřejmě v těsné kooperaci s vládou, která si pochvalovala, jak führer Babiš zvládá relativně vyrovnaný rozpočet, a státní megadluh, který mu nyní neviditelně prostřednictvím inflace spláceli především všichni střadatelé, se postupně percentuelně zmenšoval. Zlodějští politici se tak i přes opulentní státní žranice a rozdávání neziskovkám vyhnuli nárůstu dluhů, zatímco reálná hodnota úspor se zredukovala jen za první 2 roky intervencí asi o sedminu. Ale to hlavní teprve mělo přijít. Zatímco ekonomika zareagovala pružně na zvýšení poptávky zvýšením produkce a vyšší zaměstnaností (viz též Phillipsova křivka), když práci dostal i ten, kdo pracovat nechtěl, některé komodity, které se nemohly vyprodukovat „navíc“ adekvátně zdražily. Například stavební pozemek v Brně, který stál na konci roku 2012 5000 Kč/m2, stojí nyní 20 000 Kč/m2, což se prakticky přesně kryje s násobným zvýšením měnových agregátů, neboť novou půdu žádný státní úředník na rozdíl od peněz nevyčaruje.

Sprostá bankovní fradulentní chamraď přece jen musela čelit jistým hlasům a obavám, přičemž jejich odpověď vždy byla – „děláme jen to, co dělají ostatní, podívejte se na Evropskou centrální banku nebo americký FED“.

A skutečnost jim v počátečních letech dávala za pravdu, protože dokud ti, kteří bezpracně přišli k natisknutým korunám a měli jich plné strožoky (což byli především vývozci a jejich zaměstnanci), nezačali své peníze masivně utrácet, nic se v zásadě na trhu nedělo.

Bolševický Covidismus – nášlapná mina inflační spirály, aneb český monetární Černobyl

Úředníci ČNB v roce 2017 bezbřehý tisk ničím nekrytých peněz (tedy pardon… devizové intervence) ukončili kvůli zvedající se inflaci a zdánlivě se na trzích opět nic nedělo. Fradulentní bankozmrdi udržovali RePo sazbu kolem 2.25%, ale pak přišel COVID, který znamenal další pobídku a ospravedlnění pro státní úředníky, jak se obohatit. Bankovní rada zneužila pandémii k další měnové expanzi snížila RePo sazbu až na pouhá 0,25% v době, kdy už na trhu existovalo ohromné množství toxické likvidity a nervózní spotřebitelé pozorující megadeficity veřejných financí zareagovali masívními nákupy. Navíc tu byla vláda – notabilně Babiš s plukovníkem, kteří zneužili paniku z COVIDu a zcela nedůvodně zavřeli ekonomiku a způsobili šokové snížení na straně nabídky zboží a služeb, což je v době, kdy se předtím významně nafouklo množství likvidity, jistě vynikající nápad. Situace analogicky nápadně připomíná tu noc v Černobylu z 25. na 26. dubna 1986, kdy vybuchl tamní jaderný reaktor, když nic netušící operátoři zmáčkli tlačítko AZ-5. Do jaké míry čeští bankovní úředníci věděli, že spustí inflační spirálu, lze jen spekulovat.

Opatření vlády i ČNB vrhly na trh obrovské množství toxické likvidity, kterou lidé freneticky cpali hlavně do nemovitostí a v očekávání inflace se dále raketově zadlužovali, čímž konsekventně na základě pozitivní zpětné vazby vytvářeli další a další toxickou a ničím nekrytou likviditu na trhu a teplota v reaktoru zvaném česká ekonomika se začala ještě více zvyšovat. To vedlo k tomu, že jen v průběhu posledního roku nemovitosti zdražily o 1/3. Ze stejného důvodu skokově zdražují energie, stavební práce a materiál a prakticky cokoli na co se podíváte. Zdražení těchto důležitých komodit a služeb přitom není o 4,1%, jak tvrdí státní úředníci, ale řádově jde o desítky až stovky procent.

Tyto změny měly a ještě budou mít pro občany a naši ekonomiku velmi vážné důsledky.

De facto zanikla možnost vlastní akumulace kapitálu, neboť úspory žere rusnokovská krysí inflace rychleji, než je 98% lidí stačí vytvářet. To modifikovalo chování populace a v podstatě vedlo k rezignaci na vytváření rezerv a k tomu, že převážná většina národa žije z ruky do huby. To zpětně vytváří poptávku přesně po té levicově-populistické politice, kterou zde realizují prakticky veškeré politické strany s reálnou mocí. Takhle naposledy kradli Zápotockého komunisté za měnové reformy, jen to bylo víc vidět, stejná inflační spirála jen větších rozměrů přivedla v Německu k moci Hitlera. Tihle zloději se prostě nikdy nepoučí. Metodika výpočtu inflace, jak ji předvádějí státní úředníci, je přitom jedna velká sprostá lež a spotřební koš zohledňuje především státem dotované položky, aby se inflace účelově a fradulentně prezentovala jako nízká. Například oblíbeným trikem soudruhů z ČSÚ je, že započítávají průměrné nájmy, jejichž výše si pronajímatel s nájemcem dohodl před mnoha lety za úplně jiných podmínek a které jsou fixovány na určitou dobu a nevypovídají nic o reálné nabídce peněz a služeb na trhu. Nájemní smlouvy na bydlení uzavřené nyní se od situace před rokem liší o 50-70%, co se týče ceny srovnatelného nájemného. Pokud tedy sestavíme spotřební koš z položek, na které nejčastěji akumulujeme prostředky, vynecháme položky, na které mají klíčový vliv státní dotace (typicky potraviny) a nebereme v úvahu historické smlouvy (například u nájmů, kde zohledňujeme pouze aktuálně uzavřené nájemní smlouvy) a soustředíme se na položky, u kterých nelze urychleně zvýšit nabídku na trhu (pozemky, nemovitosti, věci dlouhodobé spotřeby), kvalifikovaně lze odhadnout inflaci pádivou, okolo 20-30% ročně.

Pro většinu obyvatel tak jedinou možností, jak mít rodinu a udržet si důstojný životní standard, je krvavě se zadlužit, což ale kvůli systému částečných rezerv v bankách spirálovitě vede k dalšímu zaplavení ekonomiky toxickou likviditou. Tím má ovšem stát střední třídu přesně tam, kde ji chce mít. Platba úroků, které by v případě nezvyšování měnové báze nemusely být placeny, je zdrojem příjmů mnoha různých podvodníků a parazitů, kteří jsou na fradulentní ekonomice závislí a mají zároveň vliv na rozhodování úředníků „deep state“. Naopak bankovní vklady nejsou úročeny vůbec a v dnešní době de facto nelze žít z bezpečné konzervativní investice, což žene řadu lidí do divokých a značně rizikových spekulací na cenu akcií, zlata nebo kryptoměn a to konsekventně k největším převodům reálných majetků v dosavadní historii, neboť většina těchto nezkušených spekulantů na trhu beznadějně prodělá.

V 90. letech bylo možné žít z úroku na termínovaném vkladu s měsíční délkou za pouhý milion korun, neboť RePo sazba ČNB nebyla 0,5% ale 11%. I za Klausova bankovního socialismu byly peníze drahé a vyplatilo se šetřit (pokud banka zrovna nekrachla kvůli nezajištěným loupeživým úvěrům bývalých vexláků a estébáků), akumulovat kapitál a pracovat a ne si na vše půjčovat. To se vyplatilo jen lidem, kteří věděli, že ty peníze nebudou muset nikdy splácet, čímž de facto došlo k vytvoření dnešní loupeživé „keynesiánské“ oligarchie v čele s naším stávajícím premiérem, který v 90. letech měl holou řiť jako my všichni, nicméně měl správné konexe a byl dobře zapsán u fízlů a estébáků, což byla ekonomická výhoda, která jej přivedla k výhodným úvěrům pro vyvolené a nakonec do stavu, ve kterém je nyní. Pro úplnost dodávám, že asi 1 bilion korun těchto úvěrů skončilo v tzv. České konsolidační agentuře.

Stávající situace rovněž výborně vyhovuje ekonomickým elitám, které mají jistotu, že je nikdo neohrozí v jejich ekonomickém postavení, neboť není mnoho lidí schopných akumulovat dostatek kapitálu, aby jim mohli konkurovat. Dosavadní masivní tisk peněz jejich zisky ani životní standard neohrozí, ty se totiž spolu s hodnotou jejich majetku proporcionálně zvyšují s množstvím natisknutých peněz a související inflací. Takový Babiš například vůbec neví, zdali víc peněz dluží, nebo má víc peněz na hotovosti. Přehřátá ekonomika a toxická likvidita na trhu je vede k tomu, že mohou setrvat na stávajících technologiích, nemusejí inovovat a technologicky zaostávají. Sprostí fradulentní bankozmrdi nám tak de facto plíživě znovu zavedli podmínky, které jsme znali za komunismu. Výborně tato situace vyhovuje i ekonomické spodině, která se nemusí vzdělávat, nemusí se příliš trápit prací, není zdaleka ohrožena nezaměstnaností a za pokladnu v supermarketu je vezmou vždy a výplata je plně srovnatelná s prací účetní nebo platem vysokoškolského učitele a jen o bezvýznamnou částku nižší než u kvalifikovaných pracovníků jako kupříkladu lékaři, IT pracovníci a podobně, neboť ani dvojnásobný či trojnásobný čistý příjem nepředstavuje žádný kvalitativní rozdíl v ekonomickém v příjmu proti 23 000 čistého měsíčně (plus sociální dávky) u prodavačky, dovoluje žít trochu rozmařilejší život z ruky do huby, ale rozhodně nedovoluje v dlouhodobém horizontu ekonomické zajištění vlastní rodiny bez zadlužení. Mzdová nivelizace je svým způsobem identická se situací za komunistického režimu, dokonce se dá říci, že u některých profesí je platová diference menší, než byla za komunismu.

Některé komodity, například koupě vlastního bydlení ve větším městě, se dnes pro většinu obyvatel staly prakticky nedostupné. Ekonomický důvod je sice jiný, než byl za komunismu, ale výsledný efekt je naprosto stejný. Za komunismu sice nevzrůstalo množství peněz v oběhu, ale nebylo produkováno dostatečné množství zboží a jeho cena byla centrálně stanovována, zatímco nyní dochází ke kontinuálnímu znehodnocování ceny peněz ve prospěch úzké elity, přičemž dochází k systémovému fradulentnímu prezentování inflace.

Významně tak narůstá počet bezdomovců, kteří neměli to štěstí, aby se vešli do vládních dotačních titulů pro vyvolené „utlačované“, jako jsou například svobodné matky. Některé lidi pak od bezdomovectví dělí jen velmi tenká linie. Mladá generace, jejíž mobilita je rovněž významně omezena, je postižena desiluzí a nevidí světlo na konci tunelu, což ji žene do náruče zlodějské neomarxistické woke chamradi jménem Piráti, kteří nabízejí „snadná řešení“, a jejichž úcta k cizímu majetku je srovnatelná se stavem, jaký panoval za hlubokého bolševismu v 50. letech minulého století.

Na úrovni vládní vedl přebytek toxické likvidity k bezbřehému plýtvání. Sice rostl počet bezdomovců ale navzdory tomu jako houby po dešti tak rostly cyklostezky, po kterých nikdo nejezdí, rozhledny ze kterých není nic vidět, nejrůznější Potěmkinovy vesnice v podobě „investic do zelené ekonomiky“, které utápěly nesčetné miliardy korun ve prospěch sprostých parazitů, kteří reálně neprodukují žádné hodnoty, zatímco lidé, kteří na dotace do těchto jejich „podniků“ platili daně, často žijí na hranici chudoby. Bohatě dotované politické neziskovky nalepené na státní cecek šikanují majoritní obyvatelstvo a jako novodobá rakovina prorůstají mocenskými mechanismy a signifikantně ovlivňují tvorbu zákonů. Roste „neziskovkový byznys s chudáctvím“, kdy se jisté vyvolené skupiny obyvatel prezentují jako utlačované, pro které je nutné vytvářet další zdroje, zákazy a omezení, zatímco skutečně postižení lidé žijí na okraji společnosti bez povšimnutí. Fízlové si pořizují těžkou armádní výzbroj proti neexistujícím rizikům, investuje se do dohledových technologií a sprostého šmírování lidí, aniž by to mělo vliv na reálnou objasněnost zločinu. Za to dopravní fašismus signifikantně narůstá za podpory poslanců všech barev. Na silnicích je ovšem těžké být pirátem, neboť jsou všechny neustále rozkopané podle hesla, že silnice tu nejsou pro auta ale proto, aby se mohly spravovat přes spřátelené firmy za zkorumpované zakázky, neboť lokální státní úředníci si také přejí urvat trochu z té toxické likvidity pro sebe. Tam, kde nejsou silnice rozkopané, obtěžují normální lidi nesmyslné cyklopruhy, modré zóny a další omezení narůstající geometrickou řadou a mající jediný cíl – omezit mobilitu občanů a vytáhnout z nich další a další peníze. O megakorupci spojenou se státními zakázkami se dnes už nikdo nezajímá.

Celý tento proces je vlastně obrovský stroj na uplácení vybraného obyvatelstva, především vohnoutů, nepřizpůsobivých menšin, členů neziskovek, svobodných matek a důchodců a nejrůznějších aktivistických lemplů, kteří mají zajištěnou relativně bezstarostnou existenci (jakkoli se oni sami jistě cítí jako megachudáci, v čemž je utvrzují politici i média), berou příplatky na bydlení, zálohové výživné, sociální dávky, zdravotní péči zdarma, užívají si výdobytků cyklogenerelů a dalších „služeb moderní společnosti“, přičemž podle paretovského rozdělení ekonomické výkonnosti vytvoří zhruba jen 20% agregátní hodnoty HDP. Takto preferovaní jedinci pak na základě klientských vazeb „demokraticky“ volí tyto své nezasloužené výhody na úkor zbývajících 20% obyvatel, kteří vytvoří 80% hodnot. Tento způsob existence je založen na nekonkurenceschopnosti, technologickém zaostávání a vykořisťování střední třídy (ačkoli toto slovo si pamatujeme spíše ve spojení s marxistickou ideologií, myslím, že je použito správně) a na sprostém vyhryzávání osudů příslušníků budoucích generací.

Viníky této situace nejsou jen vrcholní politici, kteří se za posledních 20 let vystřídali ve funkcích premiérů, ministrů financí, práce a sociálních věcí a našeho hradního ožraly. Viníky této situace není pouze keynesiánská bankovní rada ČNB, která na úkor střední třídy se sprosťáctvím sobě vlastním provozuje monetární Ponziho schéma, což tlačí stále více produktivních obyvatel víceméně do chudoby. Celkově jde o selhání funkce státu na mnoha úrovních: jak na úrovní zákonodárné, na úrovni exekutivy, tak na úrovni moci soudní. S tím souvisí i selhání řízení monetárního systému, jednotlivé komponenty demokracie, která by se měly vzájemně hlídat, spolu fašisticky kooperují proti zájmům občanů, jeden úřad kryje záda jiné instituci. Ze zpětného pophledu se rovněž zdá, že i Ústavní soud účelově zrušil 20 let trvající volební zákon, aby jisté koalice mohly kandidovat SPOLU a nemusely se bát eventuelního násobného povinného kvóra do sněmovny. To samozřejmě podtrhuje mafiánské a klientelistické prostředí, které se uplatňuje na mnoha úrovních justice a zákony na míru některýcm politickým klientům (notabilně Pirátům, STAN a TOP 09) představují jen špičku ledovce. Tohle je zásadní selhání Ústavního soudu. Selhávají také média jako „hlídací pes demokracie“, provozující zjevnou cenzuru a nadržující neomarxistické levici, tolerující a ignorující zjevné lumpárny, dominují clickbaity, manipulace, strašení obyvatel a bulvár.

Člověk se jen táže, kdy toho střední třída začne mít dost, jenže její příslušníci jsou zaměstnáni krysím závodem, který vedou sami mezi sebou, neboť musejí splácet své obrovské hypotéky. A většina hypotékářů už nemůžou být pravičáky. Potřebují státem garantované životní jistoty, stabilitu a pravicovost si nemůžou dovolit. Krásně to do sebe zapadá. Tak tady někde asi v naší zemi jsme. Existuje cesta, jak se z toho dostat volbami? Tohle bohužel jedny volby nevyřeší.

V souladu s výše uvedeným jsou v současné době ve volebním portfoliu tyto strany: ANO (prognóza 22-29%), Koalice Spolu (ODS, TOP09, Lidovci, prognóza 17-23%), PirStan (prognóza 10-22%), Okamurova SPD (prognóza 7-15%), KSČM (prognóza 4-7%), Socanská verbež (3-6%), Šlachtova Přísaha (4-7%), Trikoška + Svobodní + Soukromníci (3-6%), Volný blok (1-3%) a bezvýznamný zbytek, o kterém není v podstatě nutné hovořit.

Politický mainstream: Babiš – táta všech vohnoutů

Hnutí ANO je středolevicově-populistické hnutí, které vzniklo jako nihilistická reakce na selhání vyplývající z politiky dvou hlavních „klasických politických stran“ ODS a ČSSD, které se za svých vlád předháněly v různých skandálech a zlodějinách, korupci a klientelismu, malých domů a v případě ODS i opakovaného neplnění volebních slibů. Vzhledem k tomu, že zkorumpovaní fízlové jejich „velké ryby“ a systematickou ekonomickou kriminalitu politických špiček té doby de facto nikdy nevyšetřovali (s výjimkou kauzy Rath), lidé otupěli a dali hlas prvnímu populistickému smetákovi, který jim nabídl koblihu a řekl, že bude líp. Ono je to vlastně logické, že dnes je kauza Čapí hnízdo zcela okrajovou záležitostí, a nikoho z voličů ANO tato záležitost nijak nevzrušuje, neboť takových zlodějin už jsme za posledních 20 let viděli za biliony korun. Zlodějství a korupce je u nás vlastně v jistých kruzích úplně normální. Na rozdíl od kapitalismu, který představuje cestu k blahobytu ale blahobyt je adresný a každý je za svůj blahobyt sám odpovědný, za Babiše se nemusí bojovat o práci a snažit se a jeho voliči za lemplování ještě dostanou státní dotace a navíc ještě koblihu. V kriminálních aktivitách představitelů politických stran pak žádný rozdíl není, protože v očích Babišových voličů kradou úplně všichni (a když Babišův volič tvrdí, že všichni, tak je to pravda, viz „projektivní myšlení“). Není divu, že se tohle vyžírání budoucnosti Babišovým voličům líbí. Hnutí ANO nemá prakticky žádný viabilní politický program a má v podstatě jediný cíl, a to je udržení jeho předsedy Andreje Babiše u moci a přesměrování veřejných financí a dotací do vnitřní ekonomiky neproduktivního a potápějícího se Agrofertu a jeho dceřiných společností. Pokud bude Bába u moci, nehrozí mu žádné trestní stíhání ani jiné sankce, neboť státní aparát a zaměstnanci Agrofertu v podstatě tvoří množinu s vysokým průnikem, na výplatní listině je mnoho příslušníků policie a prý i justice. Bábovi se skutečně podařilo vést stát jako svoji firmu a výhradně pro své potřeby a na rozdíl od politiků ODS své sliby prakticky splnil, neboť jak stát tak jeho firma víceméně prodělává.

Bábovi se také podařilo přetáhnout nejorganizovanější a nejstabilnější část voličstva – na státu závislé vohnouty staršího data narození a důchodce, fízly a jiné státní zaměstnance, čímž se mu kompletně podařilo vyhryzat voličskou základnu ČSSD. Bába má potenciálně mezi 1,5-2,5 milionu voličů, přičemž jejich postoj je velmi pragmatický: po nich potopa, je jedno, co se stane s touto zemí, hlavně že jim Bába dá 800 korun k důchodu, zmrzlinu a koblihu. Na to, co bude zítra, nikdo z Bábových voličů nemyslí, však on jim tu koblihu a bezpracně naplněné bříško sám velký Mesiáš Bába nějak zajistí. Když tak se natisknou nějaké ty peníze navíc a schválí se garantovaný příjem a protiskneme se a proúvěrujeme se až k zářivé vohnoutí nirváně. O část tohoto portfolia voličů se jako o věčný roh politicko-mocenské hojnosti marně pokoušejí i Piráti („za naší vlády bude průměrný důchod 20 000 Kč“, říkají), což je pro ně patognomické, navíc toto přání 20 000 půměrného důchodu se brzy důchodcům splní, neboť v důsledku stále se zrychlující inflační spirály budou narůstat ceny a důchody bude nutno zvednout, aby důchodci nebyli o hladu. Stát se však na toto zvednutí bude muset zadlužit, což povede k dalšímu růstu cen nemovitostí a zboží a služeb a tak pořád dokola. Vzhledem k inteligenci jeho voličské základny a situace v jeho straně, je Bábova pozice zcela neotřesitelná a nevím, co by se muselo stát, aby Bába nezískal nejvíc voličských hlasů.

Woke Pirátstvo a český levicový preferenční swing

Hlavním politickým konkurentem Babišova ANO je PirStan. Piráti jsou neomarxistická, progresivně-postmoderní, extrémně levicová strana, která bere frontálním útokem prakticky veškeré tradiční euroatlantické hodnoty. Pirátům, kteří uznávají existenci asi 76 pohlaví, vadí především tradiční rodina, kterou se snaží po vzoru svého předchůdce Vladimíra Iljiče Lenina rozleptat a zničit, ostatně v tom jim dlouhodobě zdatně sekunduje bolševicko-feministická opatrovnická justice. Je vůbec otázka, zdali Piráti nevedou už minulou válku, protože na poli tradiční rodiny toho Pirátům moc ke zničení nezbývá. Krom woke genderové ideologie a extrémního nenávistného feminismu se Piráti také vidí v Greténství a slibují obyvatelům takové výdobytky jako je zákaz motorových vozidel se spalovacím motorem a jejich nahrazení asi 5x dražšími elektromobily s pětiletou expirací jezdící s účinností asi 20% na uhlí, což Piráti a jim podobná verbež nazývají technologickým zeleným pokrokem. Aby bylo na pokrok, je také nutné vybírat uhlíkové daně, což je rovněž velký volební trhák Pirátů. Piráti jako správní proletářští internacionalisté se sice štítí práce, za to však mají rádi ekonomické migranty, neboť v jejích očích patří mezi utlačované a jejich potenciální voliče. Na prosazení zelené technologické revoluce, jak tuto Potěmkinovu vesnici Piráti také nazývají, hodlají natisknout bilion korun, které po vzoru primátora Hřiba rozdají všem svým kamarádům, což nazývají „oživením ekonomiky“. Piráti mají také velmi intimní vztah k cizímu soukromému majetku, když chtějí rozdávat byty potřebným a migrantům, a opětovně danit již jednou zdaněný majetek těch, kterým se již poštěstilo splatit krvavé hypotéky. V očích Pirátů totiž všichni ti, kdož něco umějí, a umějí to na trhu i prodat, jsou ekonomicky samostatní a mají samostatné myšlení, jsou zrůdní utlačovatelé a nepřátelé, se kterými je potřeba hezky po bolševicku zatočit. Piráti jsou také velmi usilovnými propagátory cenzury, která probíhá ve prospěch jejich ideologie masivně zejména na sociálních médiích. Piráti rovněž uplácejí příslušníky médií, především zaměstnance ČT.

Ve skutečnosti o Pirátech platí to, co kdysi o komunistech. Jejich jedinou ideologií je bažení po moci a posedlost mocí, což je ostatně přesně to, co hlásá progresivně-postmoderní neomarxistická „woke“ ideologie: všechno je sociální konstrukt (čili to lze dle Pirátů navzdory lidské přirozenosti „přetavit“ do zářivé budoucnosti pod mocenským vedením Pirátů), existuje nekonečné množství interpretací současného světa a tyto interpretace jsou si rovny (marxistické interpretace Pirátů jsou si ovšem rovnější, což levicovým ideologům dovoluje označovat a cenzurovat své odpůrce jako „šiřitele desinformací“), neexistuje hierarchie postavená na kompetenci nýbrž pouze na moci (proto jsou Piráti tak mocensky posedlí, proto také nemusejí být kompetentní).

Po Bábově zásadním politickém selhání v době Covidí se pozornost vohnoutího voličstva upnula právě na české Pirátstvo a dredový soudruh Bartoš už jel do Bruselu líbat tamní úředníkům jejich tlusté prdele jako budoucí presumptivní premiér. Vohnouti se ovšem vylekali, když Piráti začali přicházet se svými otřesnými nápady a vizemi politické budoucnosti: krádežemi majetku, další akcelerací tisku peněz, přivedení migrantů, pronásledování podnikatelů (zejména malých a středních), kteří jsou na státu příliš nezávislí, i propagací homosexualismu,  woke ideologie a Greténství. Záchrana planety, potřebných a dalších preferovaných je nakonec morální povinností všech úspěšných. Nakonec to však Piráti tak přehnali, že i jejich přirození spojenci bolševičtí vohnouti, kteří ještě nebyli dostatečně „woke“, se odvrátili od soudruhů z Pirátstva a poslušně a s prosíkem se preferencemi vrátili do náruče svého zkorumpovaného estébáckého guru.

Co je totiž mnohem důležitější než Pirátský program, je pochopení pirátské voličské základny. Není překvapením, že Piráti mají nejmladší voliče, kterým nevadí dredy a hrubě „progresivní“ názory pirátských soudruhů. Typický pirátský volič je člověk od 18 do 35 let věku, vesměs s nepoužitelným typem vzdělání. Co voliče Pirátů totiž spojuje je, že jsou sociálně neúspěšní, obvykle bydlí se svými rodiči, jsou izolovaní, osamělí, nemají partnera/partnerku a na dospělost a založení rodiny nemají ani žádné prostředky. Nemají žádné schopnosti, ani žádný cíl a mají vztek. Vztek přetavují v destruktivní akce a takovou destrukcí přesně volba Pirátů je, neboť jejich voliči nechápou příčiny, proč jsou tam, kde jsou. Tak uvidíme, kolik pirátských degenerátů, frustrátů a masturbátů máme v České republice, ale zdá se, že poté, co Piráti odhalili svoji skutečnou tvář, jejich preference postupně klesají a s trochou štěstí to bude brzy „jen“ kolem 10% obecních hlupáků, takže Piráti brzy svým postavením nahradí komunisty, kteří po 30 letech odejdou do politického důchodu.

Mezi středovou a extrémní levicí

Mezi výše uvedenými dvěma póly se potácejí veškeré strany, které mají koaliční potenciál buď s Pirátstvem nebo s Bábou nebo s oběma. Kromě padajících preferencí Pirátů se v těchto stranách ve smyslu jejich ochoty jít do koalice buď s Losnou nebo Mažňákem bude tvořit budoucnost politiky příštích čtyř let.

Je totiž zcela jasné, že volby vyhraje Bába. Nevyhraje ovšem tak, aby mohl vládnout sám, musí mít koaliční partnery, kde je situace jasná již mnohem méně.

Na Bábův postup při sestavování koalice budou mít vliv následující skutečnosti.

První a nepochybně nejdůležitější otázkou je, zda se Šlachta a jeho hnutí Přísaha dostane do sněmovny (doufejme, že socanská zlodějská verbež se už do směnovny nedostane, což bude jediný pozitivní výsledek těchto voleb). Šlachta dopředu anoncuje velmi přátelský vztah k ANO. Opulentní financování jeho kontaktní kampaně je velmi nejasné a údajně mají toto financování na starosti subjekty podnikatelsky propojené s Agrofertem. Je tedy nepochybné, že Šlachtova Přísaha je honeypot pro hustě protestující vohnouty, kterým se sice nelíbí Bábovo presumované zlodějství zosobněné v „kauze Čapí hnízdo“, a mají silnou agendu hledání nepřítele a viníka své sociálně prekarizované situace spočívající v absenci pečených holubů létajících bezpracně do huby. Ta pokračuje již 8 let Bábova angažmá v politice, což jim emočně znemožňuje volit populistu Babiše (ačkoli dělá jen to, co oni chtějí a peníze na pečené holuby jim minimálně nechal po dohodě s bankovní radou ČNB natisknout), ale místo toho zvolí „čističe“ a hustého protest-politika Šlachtu. Na mopslíka Šlachtu už Bába čeká jako na smilování. O Šlachtovi lze říct jen to, že je to subalterní fízlí sprosťák, který kapitalizoval především na nezákonném prodeji citlivých informací z policejních spisů a odposlechů v mediálně zajímavých kauzách a prodeji interních informací o policajtech vyšetřujících „nedotknutelné“. Člověk, který si nechá odoperovat klapáky, aby se mu nesmáli příslušníci pražského podsvětí, dosud nepolíbený panic, omega-male Šlachta, který si svoji neatraktivitu pro druhé pohlaví kompenzuje v posilovně, asi nebude příliš pevný v kramflecích a jeho sebevědomí asi nebude nejvyšší. Ostatně Šlachtu vyprali od policie právě proto, že donášení a plnění politických zakázek od Báby přerostlo únosnou mez. Nyní se Bábův mopslík, ušatý traktorista, vrací na místo činu s mnoha bývalými fízly a zkrachovalými tvářemi, kteří dříve posluhovali ANOkracii (namátkou Aleksi Šedo za zdravotnictví). Pokud se Šlachta a komunisté dostanou do parlamentu, bude možné sestavení koalice ANO+Přísaha+SPD za němé podpory komunistů, která pravděpodobně bude preferovaným modelem. Není přitom důležité, zda se komáři dostanou do parlamentu nebo ne, protože hlasy pro komunisty se nepřelijí ani do koalice Spolu ani k Pirátům ale k SPD nebo právě ke Šlachtovi.

Pokud se bude konat tato koalice, bude to špatné, ale ještě to nebude ještě to nejhorší, co by mohlo být. Bude se pokračovat v bezbřehém utrácení, pro které vláda buď bude nebo nebude mít krytí z emisní banky. V případě, že emisní banka nebude dále tiskem peněz financovat Bábovy politické projekty jako v případě prezidenta Mugabeho, dojde brzy ke konfliktní situaci, neboť Bába buď bude muset zvýšit daně, nebo se mu rozpadnou už tak chatrné státem garantované služby. Česká republika bude pravděpodobně profitovat z protimigrační politiky a politické neziskovky jako kupříkladu Marush Barush nebudou tolik prostředků na šíření neomarxistické nenávisti (i když kdoví jestli, Bába je známý uplácením těchhle řvoucích aktivistů, protože si myslí, že to lidé nevidí).

Druhou důležitou skutečností je, kolik procent bude mít koalice Spolu a co se stane uvnitř této koalice během kroužkování a po volbách. Je nepochybné, že zrovna v této koalici je velmi důležité, kdo se konkrétně do parlamentu nakonec dostane. TOP 09 je v podstatě béčko Pirátů a má s ním významné programové průniky. Pokud by se do parlamentu dostalo hodně příslušníků levicové a neomarxistické TOP 09 a došlo k většinové koalici mezi Piráty a Spolu, která slibuje takové počiny jako uzákonění Istanbulské úmluvy se všemi důsledky a New Green Deal a uhlákové daně, bude opravdu moc zle a čeští obyvatelé mohou zapomenout na svůj dosavadní způsob života.

Jednotlivé strany uvnitř Spolu mají víceméně nekompatibilní programy. TOP 09 je středolevou stranou pro hochštaplery a korupčníky, která po nástupu neomarxistky a radikální femnistky a štěkny Pekarové-Adamové razí progresivně postmoderní zelenou ideologii pražské kavárny, sama se přisála na ODS, neboť jinak by se jejich preference pohybovaly daleko pod hranicí volitelnosti. Na druhé straně jsou středolevicoví konzervativní lidovci, kteří mají naturelem nejblíže ke komunistům, se kterými nesdílejí jen vztah k římsko-katolické církvi a evropské integraci.

Hlavní problém je v ODS. ODS pod předsedou Fialou se postupně transformovala od pravicové strany, přes uplácení drobných živnostníků za dob pana Topolánka (který de facto převedl veškerou daňovou zátěž na zaměstnance) až po levicově-středovou stranu. Fiala bažící po moci se obklopil suitou pochlebovaců, bez ohledu na členskou základnu razí vlastní progresivně-postmoderní politiku se sporadickými prvky pravicovosti. Podle mého názoru je Fiala natolik nepevný v názorech a postojích, že na politické scéně představuje víceméně hlavní prvek její nepredikovatelnosti, protože nikdo neví, co tenhle převlékač kabátů udělá. Stejné je možné říci i o lidovcích, kteří sice jsou tradičně stranou levostředovou, ale postupně dochází k erozi konzervativních postojů směrem k neomarxismu, jak je možné pozorovat z reakcí jejího předsedy. Dle mého názoru bude to, co se děje v ODS (a potažmo u lidovců), určovat další chod politiky v České republice.

Předvolební rétorika stran dává jasně tušit, kudy vede frontová linie. Na jedné straně je nyní PirStan a Spolu, což jsou koalice s nekompatibilními programovými cíli, které spojuje jen bažení po moci a vymezení se vůči Babišovi a na druhé straně ANOfert spolu s víceméně spřátelenými subjekty, kteří budou provozovat politiku ANO spočívající v inflaci, zadlužování a vyžírání budoucnosti výměnou za lehké ústupky a prebendy.

Koblihář Bába je tak jasným vítězem voleb již nyní. Co se ale stane, když se Šlachta do sněmovny nedostane a Spolu a PirStan budou mít přes 50% ve sněmovně?

Bábův gambit

V takovém případě to bude zajímavé, neboť keynesiánský Ožran z Hradu nepochybně pověří sestavením vlády Bábu jako vítěze voleb a stranu s nejvyšším počtem mandátů. Před Bábou nastane úkol, jak rozleptat favority pražské kavárny, koalici Spolu s PirStanem. To bude moci udělat jen v případě, že vítězství neomarxistů nebude signifikantní a že voliči nevykroužkují členy ODS na úkor marxistické TOP 09. Mohlo by dojít i na policejní akce a monstrprocesy a mohlo by být vážně veselo. Předpokládám, že pokud bude mít ODS dostatečnou sílu, tj. alespoň 35 mandátů ve sněmovně, Bába nabídne vládní křesla ODS a lidovcům a dokonce si myslím, že soudruhu Fialovi nabídne křeslo premiéra. Fiala, nepevný v názorech a častý obraceč kabátů bažící po moci, udičku v takovém případě zcela jistě slupne jako malinu. Bába mu pak strčí jeden prst do prdele a bude s ním pohybovat jako s maňáskem. Je jen otázka, jak to vysvětlí členské základně ODS. Pravděpodobně bude blábolit o politické odpovědnosti a prosazování programu ODS a takové ty obvyklé kydy a ta pragmaticky a korupčně laděná část ODS mu to sežere. Ve skutečnosti ho ale Bábova bezpečnostní agentura hezky chytne za koule. Předpokládám, že Bába by si ve vládě v takovém případě podržel ministerstvo spravedlnosti a ministerstvo vnitra, aby mohl vyrábět případná kompra prosti svým koaličním partnerům a jeho koaliční partneři naopak nemohli kout pikle proti němu. A podle mě nebude vůbec těžké najít na Fialu nějaké to kompro, jak názorně ukazuje záhadné angažmá pana Fialy v politických neziskovkách, které prokazuje, že panu Fialovi není neomarxismus úplně cizí, zejména pokud z toho kapou nějaké státní dotace. To dovolí Fialu hezky sejmout pomocí vlastněných médií pro případ, kdyby Fiala nedržel uzavřené dohody. ODS bude muset prosazovat ANOkracii a ještě za to bude jako vládní strana odpovědná. Čeká ji osud ČSSD. Nastane smrt české pravice, která spolu se smrtí české střední třídy otevře možnosti Velkému resetu na český způsob.

New Czech Woke Deal a vláda národního neomarxismu

Bábův gambit mi tak připadá jako horší varianta než případná koalice Báby s menšími stranami, ale ještě snesitelnější, než případná koalice PirStanu a Spolu. V takovém případě lze očekávat plnou palbu woke politiky, podporu neziskovkám, podporu svobodným matkám a de facto pokračování toho nejhoršího, co nám tu přinesla vláda koalice ANO s ČSSD. Česká republika bude freneticky schvalovat jednu eurosměrnici za druhou a v jejich prosazování bude papežštější než papež. Samozřejmostí budou takové nevratné kroky jako je přijetí Eura, což přinese další inflaci a chudobu.

V oblasti ekonomiky dojde pravděpodobně k výrazné měnové expanzi, kterou vyčíslil Pirát Bartoš na bilion korun, takže se měnová báze zase o polovinu zvýší a tím i veškeré ceny. Bilion korun bude vyčleněno na dotace, které budou rezervovány pro Bartošovy kamarády, protože ti si za ta léta ještě nic nenakradli, tak to samozřejmě bude vysoce spravedlivé. Bude se tomu říkat restart ekonomiky po COVIDu.

Vše bude zastřešovat pan Fiala rezignovaným krčením ramen („musíme sanovat zemi po COVIDu a chybách předchozí vlády, to my ne, když oni nám to ty předchozí vlády v tom v Bruselu schválili, tak my musíme krást a vše zakazovat, to se nezlobte“), ale zas na druhou stranu asi pan Hřebejk natočí spoustu nových neomarxistických filmů z prostředí transgender, kteří budou líčení jako ultimátní utlačovaní chudáci, které je třeba odškodnit, platit a chránit pomocí drakonických opatření na omezení svobody projevu a nařízeného jazyka ve stylu Bill C-16, který schválila Trudeauova administrativa v Kanadě. Jen doufejme, že s respirátory nebudou povinné i dredy. Vše bude pečlivě podporovat propaganda v České televizi, kterou budeme všichni platit ze svých daní.

V Evropské Unii z nás jistě budou mít velkou radost.

Řešením je volební pat

Tak to jsou v zásadě 3 možnosti uspořádání povolební politiky. Musím souhlasit s bývalým prezidentem Klausem, že v podstatě nepůjde o žádnou radikální změnu proti dnešku. Přesto existuje možnost, jak do toho těm zlodějským prasatům hodit vidle.

Ti, kteří jsou pravicového přesvědčení, mohou volit koalici TSS a ti, kteří jsou levicového přesvědčení, mohou volit Volný blok. Pokud se koalice TSS dostane do sněmovny, mohla by mít moc zablokovat kterýkoli ze 3 nabídnutých scénářů, které všechny vzhledem k současné politické trajektorii považuji za katastrofické. Není přitom kam utéct. S TSS ve sněmovně nastane volební pat a nebude možné sestavit žádnou vládu s důvěrou sněmovny, což považuji za vysoce správné.

U Volného bloku si nejsem s loajalitou vedení strany vůči voličům a členům strany tak jistý. Nicméně jsem přesvědčen, že pan Volný trpí poměrně výraznými animozitami vůči všem ostatním stranám a jednání s ním by mohlo být provázeno nějakými těmi flákanci, což přinese aspoň mediálně komické prvky, když už nic jiného. Úspěch TSS, byť marginální, může iniciovat změny v ODS, kde posílí křídlo „tea party“, kteří by mohli sesadit žábu na prameni, zmrda a převlékaře kabátů Fialu, a obrodit tuto stranu zpět k pravicovým hodnotám. Jinak se obávám, že pravice nemá v ČR šanci.

Hlasování má totiž ještě jeden podstatný rozměr a tím je financování politických stran. Ne každá strana si může dovolit kontaktní kampaň jako Šlachta, který neumí v podstatě nic jiného než zvedat činky v posilovně, ale kampaň mu platí jeho sponzoři včetně jeho královského platu. Většina členů TSS má normální zaměstnání, které si nemůže dovolit opustit jen kvůli vrtkavé přízni několika málo procent voličů. Členové TSS si kampaň hradí sami ze svého. Čili kampaň TSS je vlažná a nevýrazná a odpovídá časové dotaci, kterou může každý z členů na tuto kampaň obětovat na úkor živení vlastní rodiny. I mnozí členové TSS splácejí hypotéky.

Zvolením TSS nebo Volného bloku dají voliči jasně najevo, co si myslí o parlamentních stranách, které doposud v ČR vládly a rovněž to bude znamenat odmítnutí neomarxistického eurohujerství i frenetického zavádění byrokratických směrnic Bruselu, které 90% lidí komplikují život.

V případě, že pravicový volič mermomocí chce volit koalici Spolu „aby mu nepropadl hlas“, pak musí dát dobrý pozor na kroužkování. Je třeba vykroužkovat všechny členy TOP 09 a zároveň vykroužkovat ty členy bývalých stran, kteří mají cokoli společného se státní byrokracií: starosty, úředníky, politické podnikatele a provozovatele neziskovek. To ale vyžaduje detailní znalost prostředí těchto stran, což je ne vždy je možné.

Sám preferuji volební pat. Jsme na konci jednoho dlouhého období a bude brzy se bude rozhodovat, zda západní demokracie se svobodou a právem na sebeurčení jednotlivce vydrží, nebo zda tady budeme mít režim na úrovni dohledového technofašismu. Vám snad vadí, že nebudou schvalovány nové zákony? Vadí vám, že budeme fungovat v rozpočtovém provizoriu nebo že zde bude úřednická vláda bez důvěry veřejnosti? Mně ne. Ostatně, které vládě jste za poslední ty roky věřili nebo které zákony schválené za poslední 4 roky vám pro váš osobní život připadaly zcela nezbytné? Mně vůbec žádný. Čím méně zákonů, tím méně buzerace. Čím méně buzerace, tím lépe.

Přeji vám v nadcházejících volbách šťastnou ruku.


4. 10. 2021 Challenger


Související články:


12345 (330x známkováno, průměr: 1,42 z 5)
25 179x přečteno
Updatováno: 4.10.2021 — 8:05

Reklama

D-FENS © 2017