Jak se kalila ocel

Featured Image

V proudu kyslíku z plicních ventilátorů nové doby se v bolestech rodil nový viruprostý člověk, který nezištně pomáhá, buduje lepší svět a pln lásky v srdci zápasí s křečí starého světa. Úkolem nás pokrokových spisovatelů je tento nelehký boj zachytit a ukázat, jak se tvořila nová společnost.

Mnohé z tehdejších temných dob se nám osvíceným lidem nového věku zdají naprosto nepochopitelné, ale nutnost si přiznat naši vinu za všechny nakažené a mrtvé stojících na prahu zrodu obrození společnosti a je tak požadavkem zcela oprávněným. Progresivní umění pro zachycení ducha oné doby se musí oprostit od forem starých, a proto v příbězích psaných realitou dneška nenacházíme pointu a ani mravní ponaučení, protože to nutně musí končit supermacistickým falokratickým náhledem na kulturu neodrážející nynější rozmanitost živoucí společnosti. Zůstávají tak, jak je napsal život sám, Bakaláři dneška. Pohlédněte sami, milí čtenáři, do tváře příběhů bývalé reality, která stála u zrodu našeho báječného nového světa, ve kterém máme to štěstí žít bez virů a nemocí. Vyprávěno pamětníky a sepsáno v roce 11 nového letopočtu od vyhlášení trvalého stavu pandemického ohrožení státu.

Nic Vám neprodám! Zhola nic!

Tento příběh nás zanese do nových obchodních souvislostí mezi nabídkou a poptávkou formované novou tržní skutečností. V dávných dobách šílenství zvaných devadesátá léta se obchodník snažil vnutit zákazníkovi zboží, obchody se předháněly v nabídkách služeb, výhod slev a tak dále. Pánem byl ten, kdo měl v ruce peníze, které hodlal utratit. Hrozná doba! Jak jen naši předci mohli být tak nezodpovědní a sociálně necitliví? Pokrokové vlády se snažily neduhy kapitalismu léčit dotacemi, ale byl to jen fíkový list mající zakrývat faktické znevýhodnění některých lidí, kteří prostě neměli to štěstí. Problematikou tržního selhání se nikdo vážně nezabýval. Naštěstí koronavirus lidstvu otevřel oči. V této nelehké době zůstávali mnozí soudruzi v zajetí podivných představ o tom, že snad platí heslo náš zákazník, náš pán. Takový pomýlený člověk jednoho dne zcela trestuhodně vešel do prodejny potravin bez ochrany dýchacích cest, protože se naivně domníval, že právo volně dýchat čerstvý vzduch je natolik zřejmé, že není nutné to nikomu objasňovat. Jeho vstup do provozovny byl spatřen majitelem provozu, který se domníval, že jde jen o lehké opomenutí, které by napravila pokuta v řádu milionu korun. Vyzval tedy příchozího zákazníka, aby si okamžitě, ihned a bez prodlení zakryl své chrliče instantní smrti. Poté by snad učinil ústupek a byl by snad ochoten po jistém váhání a prošení něco prodat. Jaké zděšení se však zmocnilo jeho duše, když byl stroze odmítnut a dokonce snad zaslechl výzvu vydat se leninskou cestou. Jeho srdce zahořelo svatým zápalem a poté, co svůj respirátor utěsnil ještě více, pronesl památnou větu: „Nic Vám neprodám! Zhola nic!“. Je přece nad slunce jasnější, že on je zde pánem a zákazník zneužívá jeho práce. Případné ztráty na obratu přece pokryje vláda svými kompenzacemi. A tak v ruce s plamenným mečem vyhnal s dodržením dvoumetrové vzdálenosti zosobnění rizika smrti ze své prodejny. Takto náš lid účtuje s popletenými samozvanci! Situace nepostrádá jistou komiku, kdy ztroskotanec stojí před krámem v ruce svíraje své peníze a nechápe, co se to stalo. Také se popadáte smíchy za břicho?

Proč ses, soudružko, neostříhala sama?

V dalším příběhu zastarale myslící soudružka puzena jakýmsi podivným atavismem vypadat pro opačné pohlaví zajímavě, dokonce snad, zdráhám se to napsat, přitažlivě, dala se na dráhu zločinu. Kdyby zlepšila svou ideologickou pevnost poslechem rad moudrých žen o tom, že muži mají milovat především duši, nemusela by čelit orgánům činným v trestním řízení. Takže místo potírání toxické maskulinity podlehla pozlátku marnivosti a naprosto nepřirozeně vnucené ženské touze po krásném vzhledu, přičemž vzory hodné následování měla na dosah. Vyhledala ilegální kadeřnictví, kde si chtěla nechat upravit své vlasy. Ač přece všichni vědí, že kadeřnice slují zvláštní zákeřností a touhou nakazit co nejvíc lidí, nedbala toho a převzala tak plnou zodpovědnost za plnící se JIPky v nemocnicích. Ne nadarmo moudrá vláda tohle zakázala! Použila přístup na sociální síť, obdržela heslo, kterým se měla hlásit u vchodu do veřejné provozovny. V den D plížila se jako přízrak pěšky z boční strany. Po oznámení hesla následovala zlovolnou osobu dlouhou dramaticky ztemnělou chodbou na místo činu. Naštěstí bdělé oko oznamovatele nespokojené s tím, že chamtivá kadeřnice pobírá zcela jistě kompenzace od státu a navíc za své služby nevydává účtenky systémem EET, bylo připraveno a na místě. Tudíž se dostavila hlídka policie a jala se dobývat dovnitř. Dokonce velmi humánně, ani nepoužila beranidlo. Zřejmě si jen odběhli od hlídání okresních hranic, což rozhodně neznamená, že bychom měli nějak zbytečně vysoký stav bezpečnostních složek. Kadeřnice naprosto zaskočena a nezběhlá v ilegální činnosti jim naivně otevřela a na jejich naléhání je vpustila dovnitř. Tam hrdinní příslušníci nalezli osobu ženského pohlaví s barvou na vlasy na hlavě. Nevídáno, ale nepoužili střelné zbraně či jiné donucovací prostředky, ale jati duchem mírnosti ve svých duších všem milostivě uložili pouze blokovou pokutu. Vyděšeným ženám se útroby proměnily ve vodu a zaplatily požadované výpalné. Představ si, milý čtenáři, že v tehdejší době bylo počínání policistů skoro nelegální. Jako vždy právo pokulhávalo za rychlostí společenského vývoje, a proto jsme dnes tyto zastaralé relikty minulosti nahradili pojetím, že mozkové myšlení chrabrých příslušníků bezpečnostních sil je zdrojem výkladu práva a úkolem soudní moci pak je zdůvodnit oprávněnost jejich jednání. Kadeřnici by jistě prospěl deradikalizační kurs, aby věděla, jak si správně počínat. Pokud znáš, milý čtenáři, podobné škůdce ze svého okolí, oznámil jsi je?

Policie by je měla rozprášit!

Již v době rýsujících se statisíců smrtí si děti ve věku raně školou povinného drze hráli na hřišti. Ctihodný občan byl hluboce pobouřen tím, že si ty malé kontejnery virové nákazy hrají pod širým nebem hrozící smrtícím dechem zahubit veškerý život v dosahu. Jeho planoucí zrak hoří touhou po spravedlnosti, zvučným hlasem vyzývá malé občánky, aby zanechali hrůzostrašně rizikového jednání a uposlechli moudrou vládu chránící lid obecný. Jeho rozhořčenému spílání a plamenným výzvám k dodržování opatření pozorně naslouchal zřejmě rodič jednoho z dítek. Bohulibému počínání občanovu učinil přítrž přívalem slov, která nelze vyslovit bez uzardění, v nichž figurovaly výrazy pro primární pohlavní znaky všech pohlaví. Občan, nechápajíc důvody proč je takto nazýván, však pro jistotu zvolil taktický ústup, neboť postava spílajícího rodiče vypadala, že objem jeho svalové hmoty neodpovídá veganské stravě a nebude zcela nejmenší. Na adresu budoucích občanů našeho demokratického státu adresoval výzvu zcela na výši ducha doby s přáním, aby je policie rozprášila. Sami vidíte, s jakým nepochopením musel bojovat nový svět. Byly to těžké časy, na které se dnes díváme s naprostým nepochopením. Také doufám, že rodič byl po zásluze potrestán, ale o tom mi nic není známo. Jaké máme štěstí, že žijeme v době, kdy děti do dospělosti nesmí opouštět byty, že ano?

Semkněme se a společně testováním porazíme virus!

V dnešní době, kdy udělat si každodenní test na přítomnost základní stovky virů, je naprostá samozřejmost a bez negativního výsledků nevycházíme ven, nám tento příběh ukáže zrod nového myšlení, či bolest přerodu člověka v nového uvědomělého budovatele chránícího své okolí. Náš příběh se odehrává v dobách, kdy vláda teprve začínala se včasným a správným opatřením plošného testování. Pro naše myšlení je naprosto nepochopitelné, že existovaly skupiny lidí odmítajících na základě dezinformací toto dobro. Můžeme dokonce se zaujetím sledovat myšlenkovou změnu lidí skupinově odmítajících společné blaho reprezentované naší milovanou vládou. Na začátku bylo mnohomluvné ujišťování, že je naprosto v rozporu s lidskou důstojností nechat se testovat na povel jako dobytek, o jehož životě rozhoduje páníček. Obhajovat tak zvrácenou tezi samozřejmě nejde, protože copak je lidsky důstojné umírat na nějakou nemoc? Tito ztracenci tratíce sobectvím lidskost neodhadli hloubku problému a neuvědomili si, že netestováním ohrožují své okolí, jakoby mávali odjištěným granátem. Na tak nízké pudy cizí uvědomělému člověku bylo nutno vynuceně reagovat zavedením likvidačních pokut, protože používali své tělo jako zbraň. Slovo pokuta tehdy znělo jako lehce zadrhávající gilotina a včerejší hrdinní odpůrci se přikrčili strachem. Také vás ta neuvědomělost rozveselí? Jako když střelíte do hejna vrabců, rozprchli se před společenskou zodpovědností. Stačilo jim jen naznačit, že kdo odmítne test, tomu dá firma pokutu k úhradě, neboť je to jeho vina. Pak ani nemusí chodit do práce, protože jeho tělo je zhoubou světa a bez testu není povoleno pracovat. Nebudu čtenáře napínat dlouhým líčením duševních muk oněch směšných lidiček, kteří i s vědomím tehdejší nezákonnosti požadavků na úhradu pokuty zaměstnancem se okamžitě podrobili a nastoupili na test jako jeden muž. Kdyby byla Sofiina volba na téma jít či nejít na test, byl by to docela kratičký film. Vím, že čtenáře dneška udivuje slovo nezákonnost v této souvislosti, ale tehdejší lidé nechápali, že zákony nesmí překážet v záchraně lidských životů. Nicméně přízemní starost o živobytí u těchto lidí nastartovala potřebu vyšší uvědomělosti a stala se základem nové společnosti. Otázka, kdo za mne bude platit hypotéku, stála u zrodu lepšího řádu založeného na neformalizované úctě k lidskému životu. A co Ty, čtenáři, už ses byl dneska testovat?

Teroristický útok zmařen!

Dnes, kdy je naprostá samozřejmost vyjít ven jen s negativním testem a policejním povolením, se jeví naprosto nepochopitelné, jak mohli lidé jen tak nezodpovědně cestovat, kam se jim zlíbilo. Bez řádu, bez pořádku, jen tak kamkoliv je napadlo. Marnotratnost tehdejšího myšlení snad nejlépe ilustruje, že se přesouvali auty s nádržemi plnými hořlavých fosilií místo dnes běžných sdílených elektrokoloběžek. Opravdu spalovali nenahraditelnou převzácnou surovinu, aby se přesunuli z místa na místo jen pro své potěšení. Tehdy se začala rodit povolenka k pohybu. Prvním průkopníkem bylo město Tübingen, kde byla zavedena denní karta. Tohle vyřešilo naprosto všechny problémy naráz jedinou direktivou. Městský úřad v souladu s principem subsidiarity dává povolení obyvatelům města, aby směli vycházet. Je to krásný ilustrativní příklad, jak lze skloubit svobodu jednotlivce s potřebami společnosti v jeden harmonický celek. V naší zemi zpožďující se za pokrokovým západním světem se velmi ztěžka teprve prosazovali uzávěry okresů, u kteréhož opatření dokonce i takový pokrokový deník, jako je Seznam, podléhal dezinformacím. V těch temných dobách, kdy se lidé domnívali, že lze právo shromažďovací zneužívat k porušování vládních nařízení, arciďábel a arcikacíř Volný naplněn touhou zabíjet v roli sobeckého idiota svolal do našeho hlavního města demonstraci. Ve skutečnosti, jak dnes víme, se jednalo o pokus vyvolat masovou infekci policejního sboru, kterou včas odhalily a rozkryly tajné služby. Uniformované složky policie dostaly pokyn zadržet na okresních hranicích autobusy s lidmi obsahujícími obrovské virové nálože. Hrdinní policisté, kterým patří nehynoucí dík, vůbec nedbali nebezpečí nákazy a vyrazili stíhat autobus smrti. Tento chrabrý čin můžeme docenit v plné šíři až dnes, ale tehdy dokonce o zadržení poslance Volného policií reakční právníci šermujíce naprosto směšným výkladem práva psali, že je to nelegální. Nám se zdá podivné, že jim tehdy nebyl jasný výklad, že se jednalo o zřejmou přípravu teroristického činu, neboť by tento měl za následek oslabení sboru a následně kolaps nemocnic. Takový podlý útok na ozbrojené složky státu není možné maskovat nějakými ústavními právy. Dnes už můžeme prozradit úsměvnou příhodu, jak ozbrojené složky nejdříve zkontrolovali jiný autobus, ale nakonec na pokyn řídících důstojníků našli ten pravý. Cestující z druhého autobusu to tehdy vzali s příkladným smyslem pro humor a policisty pak pohostili veganským pečivem či nabídli prostředky ústní hygieny, aby jim dali najevo, jak si váží jejich odpovědné práce. S touto tradicí se začalo při uzávěře okresů. Demonstrace tehdy byla překažena a společnost zachráněna. Nebýt té akce, kdo ví, zda bychom dnes mohli číst tento článek. Zamysli se, milý čtenáři, jak Ty sám pomáháš? Kde můžeš zlepšit své chování, kterých práv se můžeš vzdát, abys byl lepším a platnějším členem naší společnosti? Opravdu dnes musíš ven ze svého domu?

Místo doslovu

My jen dodáme, že se jedná o autora, který zemřel jako další oběť pandemie Escherichia coli, jak prokázal kontrolní rektální výtěr po nehodě. O příčinách nehody lze jen spekulovat, protože zmíněná osoba měla nasazeno všech jedenáct respirátorů s různými filtry a propustnostmi podle předpisu. Anální rouška zajištěná kolíkem byla nalezena také neporušena a na místě aplikovaná správně. Blokovou pokutu za nehodu zaplatil výrobce elektrokoloběžek, neboť není přípustné, aby tyto bouraly. My ale prosíme o minutu ticha na počest autorovu. Tuto minutu ticha zařadíme do sudé středy druhého týdne v následujícím měsíci. Aktualizovaný rozvrh minut ticha bude k vidění na úřední desce Správního úřadu pro kontrolu ticha.

 


28.03.2021 Josef Vohnout


Související články:


12345 (181x hodnoceno, průměr: 1,60 z 5)
14 314x přečteno
Updatováno: 28.3.2021 — 22:00

Reklama

D-FENS © 2017