Elektrodebilita II

Fantazie. Elektromobily už nejsou odsouzeny k přískokům po městě, už si to můžete laznout klidně přes půl Francie. Alespoň tak to vidí jeden francouzský startup.

Praktičnost připojení vozíku s baterií k elektromobilu mi připravila zelený orgasmus. Jak je to snadné, praktické a nápadité! Máte problém se svým elektromiláčkem dojet do Brna a zpět? Žádná potíž. Prostě připojíte vozík s baterií a jedete. Trošku mi to tedy připomíná vtip z mého mládí, kdy se ptá pán na přesný čas frajera s kufry. Frajer odloží kufry, jukne na hodinky a k přesnému času dodá informaci o konjunkci Saturnu s Venuší, fázi měsíce a předpověď počasí. Pán žasne, a ptá se frajera, co je to za hodinky. Dostane odpověď, že jde o nové sovětské hodinky. „Jen kdyby ty baterky nebyly tak těžký,“ praví frajer a popadne kufry…

Přípojný vozík s baterií je opravdu bomba. Nevím sice, zda hmotnost, rozměry a valivý odpor dvou dalších kol trošku nezvyšují energetickou náročnost takového řešení, ale pocit být eko a ujet takovou dálku bez nabíjení je k nezaplacení. Co na tom, že v případě úspěchu francouzských fiškusů zaplaví města další kus plechu, že pády elektrických soustav při dobíjení těchto zázraků budou běžnou záležitostí a celková praktičnost sdílení pomocí mobilní aplikace „vylepší“ vztahy mezi lidmi ve chvíli, kdy nedbalý příslušník komunity nešoupne vrácený vozík do zásuvky příslušného stojanu. Na druhou stranu je to určitě pokrok, protože původně, jak se lze dočíst v článku, byl tento vozík poháněn benzinovým agregátem. Přesun produkce emisí ze spalování fosilních paliv do elektrárny je jistě tím správným ekologickým počinem.

Instruktážní video obsažené v článku nás ekologicky laděné fandy prostě musí dovést k dojetí a bezbřehému nadšení. Řidič tak nějak jednoduše připojí nabitý vozík ke svému ekologickému autu, pak se projíždí krajinou vyšperkovanou lesem větrných elektráren, aby pak spokojeně zaparkoval, vozík odpojil a odjel domů. Nedurděte se, že ke sdílenému vozíku musíte ujet zbytečnou cestu, která na 99% bude mimo vaši plánovanou trasu. Jste eko, a to je to hlavní. A nikdo vám přece nebrání koupit si takový vozík sám pro sebe. Sice se pojízdná baterka bude trošku motat při plnění zavazadlového prostoru balíčky s naklíčeným mungem a sojovými burgery ze supermarketu, ale i na to vynálezci pamatovali: Na vrchu baterky je praktický odkládací prostor, který můžete použít jako meziplochu při přesunu zboží z nákupního vozíku do kufru.

Šťastní majitelé Renaultu Zoe mohou mít podstatně klidnější spaní než jejich američtí kolegové – vlastníci vozidel Tesly, kteří už dle mého mají nějakou tu negativní zkušenost s dobíjením. Dokonce se odvážím tvrdit, že na pár facek nebo minimálně nadávek ve frontě na nabíječku došlo, a to především ve chvíli, kdy se majitel Muskova zázraku někde zapomněl a zabíral místo déle, než bylo potřeba. Ale vraťme se k původnímu řešení francouzského startupu složeného z vozíku a benzinového agregátu. Tohle řešení mi přijde naprosto geniální. Představte si, že jedete elektromobilem a táhnete za sebou vrčící agregát. To prostě nemá chybu. Nelze si v tuto chvíli nevzpomenout na Jeremyho Clarksona, který ještě v pořadu BBC vyslovil v souvislosti s hodnocením elektromobilů geniální myšlenku, dovolte mi parafrázovat: „Co kdyby někdo vymyslel nějakou kapalinu, která by se jednoduše nalila do auta, tam spalováním vyrobila energii, která by poháněla auto vpřed?“ Minimálně bychom tím pádem nemuseli za sebou tahat vozík s agregátem, v tom má Jeremy rozhodně pravdu.

Chci-li být opravdu eko, rozmyslím si, zdali se skutečně nutně potřebuji přesunout z místa A do místa B. To je jediný způsob, jak lze šetřit životní prostředí. Produkce naivních, tedy i blbých řešení v ekologickém hávu ve mne vzbuzuje paranoidní pocit, že si tady ze mne někdo dělá dlouhodobě srandu. Bez benzínu nebo nafty to prostě zatím nejde. Basta.

23.02.2020 Pako

Související články: