Došel freon

Featured Image

Sága poruch a samodomo oprav výdobytku amerického (či vlastně mexického) průmyslu Dodge Journey pokračuje tím, že mi přestala fungovat klimatizace, samozřejmě ani ne týden po jejím doplnění.

Začalo to minulé léto stížnostmi ženy, že klima nijak extra neklimuje, což je u amerického auta poměrně divné, protože Amíci jsou zvyklí mít v létě ve vnitřních prostorech teplotu jako má Makro v oddělení masa, čemuž obvykle odpovídá i výkon autoklimatizací. Jelikož jsem ani v našem Mitsubishi 8 let klimu neřešil, protože jsem si zvyknul, že Japonec jezdí a nic po mě nechce, zajel jsem s oběma auty do servisu a nechal zkontrolovat těsnost a doplnit chladivo. U obou aut byla úroveň náplně lehce pod polovinou a zatímco Myšák po doplnění subjektivně chladil stejně, tak Dodge povýšil na Flégrův sen ve formě pouličního mrazáku. Bohužel jen na pár dní, pak mobilní kovidmárnice opět ukázala svůj původ z koncernu Chrysler a šla srát.

Kompresor klimy nechtěl spínat a jelikož jsem měl za to, že klimaplnička by tak velký únik při podtlakové kontrole odhalila, udělal jsem amatérskou chybu a zaměřil se jinam. Zatímco jsem si drbal hlavu pod otevřenou kapotou, přišlo mi totiž divné, že se netočí sahara. Při zapnuté klimě by měl větrák běžet, nemluvě o tom, že motor už pár minut vrčel na volnoběh a teplota se blížila ke sto stupňům. Mozkovým myšlením jsem tedy usoudil, že klima nespíná, protože se bez větráku neochlazuje kondenzátor a začal jsem se hrabat v pojistkách.

Zpřeházel jsem relátka a zkontroloval pojistky, všechno vypadalo v pořádku. Dodge nemá teplotní čidlo na chladiči, protože čidla stojí mučos pesos, ale spíná saharu podle informací z čidla na motoru. To ukazovalo realistické hodnoty, tak zbýval jen odpor na chladiči. Ten sice jen přepíná mezi nízkými a vysokými otáčkami větráku, ale podle stížností na fórech to někdy majitelům způsobuje všemožné závady jako nonstop běžící sahara a podobně. Ačkoliv je slepá výměna dílů bez pořádné diagnostiky závady jeden z hlavních důvodů, proč prakticky nenavštěvuju servisy, objednal jsem pro sichr nový odpor, teplotní čidlo a termostat, protože peníze před rokem ještě nebyly jen hajzlpapír a tak se vše dohromady dalo koupit v řádu stokorun.

Po výměně žádná změna, ale aspoň jsem nechal auto vrčet dýl a lehce nad 100 stupňů větrák spustil, takže panika z přehřátí byla zbytečná, jen jsou teploty pro spuštění větráku poměrně vysoko. Bylo tedy zřejmé, že je potřeba obrátit pozornost zpátky na klimu a auto putovalo zase do klimaservisu, kde zjistili, že kilo freonu je v hajzlu spolu s nemálo penězi, které jsem za něj před pár dny dal. Natlakování a rychlá kontrola těsnosti trubek v motorovém prostoru nic neodhalila, takže jsem tam auto musel nechat. Dírku našli až pomocí vodíku, protože stejně jako některá velká MPV má Dodge druhý výměník tepla a výparník klimatizace pro druhou a třetí řadu sedaček za zadním kolem v kufru, takže pod autem je trubek jak v Unipetrolu a hledání netěsností obou systémů je dost vomrd.

Dírka byla na horní straně trubky zhruba v oblasti pod zadní sedačkou a tady se opět ukázala genialita designérů, kteří na servisovatelnost svých výtvorů totálně serou. Jako náhradní díl se totiž prodává asi 4 metry dlouhý svazek trubek pro topení a klimu s cenou skoro 20 tisíc. Alternativa by byla zkusit díl z vrakáče nebo díru nechat zavařit, obojí s nejistým výsledkem. Další průser je, že vzadu tenhle kus Nordstreamu prochází nad nápravnicí, výfukem a dalším bordelem a bez demontáže půlky zadní nápravy by to bylo něco mezi obřím ježkem v kleci a výměnou vstřiků na Lakatošovi (ani óóóčko ne-na-sa-díš). Tím pádem jsme se shodli na nejjednodušším a nejekonomičtějším řešení a to zadní klima delete, děcka ignore. Nejsme ostatně na Floridě, na oknech jsou hodně tmavé folie, přední klima uchladí celé auto. Trubka navíc ucházela kvůli tomu, že byla sežraná od soli, takže i po opravě by se dost pravděpodobně udělala brzo někde vedle jiná.

Zbývalo tedy vyřešit, jak chladící soustavu zaslepit tak, aby to i po natlakování neucházelo. Nikde jsem nenašel žádné záslepky, které by se daly namontovat místo trubek v jejich spoji, takže jsem zadní trubky přeříznul asi 40 cm za spojem, aby zbylo dost materiálu, kdyby se to napoprvé nepovedlo. Zadní část trubek jsem ohnul a zmáčknul, aby do systému nešel bordel, kdybych si to časem přece jen rozmyslel. Uříznutý konec jsem odmontoval a nechal zavařit. Byl jsem dopředu varován, že to je dost na hovno, zejména prý kvůli mastnotě z oleje kompresoru, který nejde úplně z pórů v hliníku dostat. Oba konce se zavařily, pahýly trubek jsem namontoval zpět, v servisu to natlakovali… a jedna trubka při postříkání jarovou vodou bublala. Takže znova.

Vzal jsem to k jinému svářeči, ten to znova pečlivě převařil a po namontování a natlakování to vypadalo dobře, takže se systém naplnil chladivem a vesele se klimovalo. Asi dva dny. Pak se na sváru objevila zelená kontrastní látka z chladiva. Hned jsem to odvezl zpátky do servisu, aby aspoň vysáli chladivo a já nemusel příště platit celou náplň, naštěstí toho utekla asi jen čtvrtina. Na další pokusy se svařováním jsem rezignoval a začal hledat nějaké profi řešení.

Na ACI jsem našel záslepky a spojky metrických i palcových rozměrů klimatrubek. Ty sice nesměle propagují jako svůj výrobek, ale v návodu pak byla nějaká americká firma, kterou už si nepamatuju. Cena nebyla úplně lidová, sedm až osm stovek za jednu záslepku je dost, na druhou stranu každý únik chladiva a následná oprava a plnění stojí násobek, takže jsem to skousnul a objednal dva kousky.

Záslepka sestává ze 4 kusů a princip je geniálně jednoduchý. Matka a šroub se utahují k sobě a mezi sebou mačkají gumový kroužek a kovovou kuželovitou objímku. Ta se zařízne do trubky a zamezí pohybu záslepky, zmáčknutý gumový kroužek to celé utěsní. V návodu je předepsaný utahovací moment pro každý rozměr záslepky, aby to člověk nepřetáhnul a gumu nerozlisoval na sračky. Zajímavá je i skladba materiálů, matka je hliníková, objímka nejspíše mosazná a šroub se tvářil jako nerez. Zpracování na vysoké úrovni, takže to i trochu ospravedlňuje tu nečekaně vysokou cenu.

Z trubek jsem odřezal sváry, vyfoukal špony a zvenku začistil povrch od oxidace, aby guma byla na co nejhladším povrchu. Moment je relativně malý, bez momenťáku bych to rozhodně měl snahu utáhnout víc. Po nezdarech se svařováním jsem byl poněkud skeptický, zvlášť když mi i v servisu řekli, že tyhle záslepky vidí poprvé. K mému překvapení to ale po naplnění drželo a drží to i teď, po víc jak roce od opravy, takže tenhle systém můžu v klidu doporučit. Až si říkám, že kdybych věděl dopředu, jak dobře to bude fungovat, nejspíš bych nejdřív zkusil trubku opravit spojkou a doufat, že to nějakou dobu vydrží. Nicméně i tak je to úspěch, auto se v klidu vychladí i zepředu, takže žena ani děcka neremcají a já mám zas na chvíli klid.

Mimochodem, na psaní je poslední dobou nějak málo času, tak zkouším točit videa s tématikou věčných domácích oprav rodinného vozového parku, tak komu moje články chybí, může se mezitím zkusit mrknout.


14.08.2022 Redguy


Související články:


12345 (171x známkováno, průměr: 1,09 z 5)
10 738x přečteno
Updatováno: 14.8.2022 — 22:29

Reklama

D-FENS © 2017