Burn Horns – Save Rhinos!

Featured Image

Činnost některých rádoby ochránců přírody sarkasticky a přiléhavě popisuje věta: „Zabij bobra, zachráníš strom!“ Ač je slaboduchost takového konání evidentní, tvrzení alespoň nepostrádá vnitřní konzistenci, což z něj dělá podstatně menší hloupost, než jakou představuje zcela vážně míněná výzva: „Burn Horns – Save Rhinos!“

A s ohledem na to, že ZOO Dvůr Králové je do značné míry financována z příspěvků nedobrovolných, ke kterým byli nevinní lidé donuceni hrozbou násilí, nemusejí se představitelé zoo obtěžovat s nějakým rozumným hospodařením, neboť z cizího krev neteče, takže se mohou s klidem a vymaštěnou modelkou celí vysmátí připojit k rituálnímu pálení nosorožčích rohů.

Představte si, že jste ochránce zvířat, ale nemáte to na salámu, skutečně chcete zachraňovat nosorožce; a máte k dispozici rohy za sto mega! Řešení, které by se rozumným lidem ve svobodné společnosti nabízelo, je zřejmé: prodáte rohy, utržíte sto mega, koupíte nosorožce, kterým rovnou i postavíte výběh, případné další rohy z nich opět prodáváte, abyste měli na provoz (ono to asi nebude samo o sobě stačit, neboť chov nosorožce bych odhadem řadil mezi finančně náročnější koníčky, takže budete muset shánět ještě nějaké další peníze, ale sto mega se do začátku rozhodně hodí); jako bonus ještě přispějete ke snížení tržní ceny rohů, takže se i lov nosorožců obecně stane méně finančně výhodným.

Zde je primárním problémem česká (a samozřejmě zdaleka nejen česká) legislativa, která obchodování s rohy a kly zakazuje; praktickými důsledky takového opatření je obrovská cena výše uvedených artiklů na černém trhu, velké odměny pro lovce a distributory a v neposlední řadě činí chov nosorožců (a případně slonů) ještě nákladnějším, než by tomu bylo, kdyby tato regulace neexistovala. Zde se dostáváme opět k jednomu z případů, kdy je daný zákaz nejen neúčinný a obecně škodlivý, ale ještě navíc kontraproduktivní.

Sekundární problém pak představuje fakt, že většina ochránců zvířat (alespoň těch hlasitých a vlivných) jsou patrně ekonomičtí analfabeti, takže místo toho, aby se snažili danou legislativu změnit, ji zaprvé podporují a zadruhé pořádají různé retardované akce jako třeba rituální pálení rohů za sto mega; důležité je, že se u toho do sytosti vyblbnou na cizí účet, sami nic netratí a v rámci vlastní omezenosti si ještě připadají užiteční.

Přemysl Rabas, ředitel královédvorské zoo, vysílá signál: „Chceme v předvečer Světového dne nosorožců vyslat jasný signál o naprosto bezcenné surovině mylně ceněné více než zlato a platina.“ Toto středověké uvažování, na kterém je mimo jiné postaven celý komunismus, vyvrátil Carl Menger již roku 1870 svou subjektivní teorií hodnoty; což stejně nezabránilo mnoha socialistům všech možných typů v tom, aby nadále prostě ignorovali fakt, že hodnota všech statků je čistě subjektivní (přisuzují jim ji lidé) a rozhodně v nich není nijak inherentně obsažena. Jsou-li tedy rohy na černém trhu ceněny na sto milionů, rozhodně nejsou bezcenné, neboť pro kupce tu hodnotu evidentně mají.

Další ekonomické moudro: „Nemyslím ale, že dojde k opaku a kvůli současné celosvětové kampani Burn Horns – Save Rhinos vyletí cena rohoviny nahoru.“ Což o to, v tomto ohledu se pan ředitel asi nemýlí; vezmeme-li v úvahu, že průnik obchodníků s rohovinou a skupiny lidí, kteří se účastní rituálního spalování, se bude nejspíše limitně blížit prázdné množině, dojdeme k tomu, že spalovány jsou téměř výhradně rohy, jež stejně doposud léta ležely někde zamčené v trezorech, čímž tržní cenu rohoviny ovlivňovaly jen minimálně (podobně jako například tržní cenu železa příliš neovlivňuje nevytěžená železná ruda v zemi). Co však ochráncům zvířat v jejich bezmezné genialitě nejspíše uniká, je možnost snížení ceny rohoviny (ke které nedošlo) v případě, že by se spálené rohy dostaly k vážným zájemcům (a zakazuje-li současná legislativa prodej těchto artiklů, tak třeba i zdarma; pokud ani toto zákony nedovolují, pak je pořád lepší usilovat o jejich změnu a rohy si zatím ponechat pro případné snížení tržní ceny v budoucnu).

„Okolí amfiteátru střežili z vrchu i snajpři,“ prozradil Karel Mojžíš, náměstek ředitele Celní správy ČR, která tam vyslala po zuby ozbrojenou zásahovou jednotku; i když pomineme, kdo (a jak nedobrovolně) platí šaškárny těchto klaunů, skvěle to demonstruje názorovou konzistenci aktérů celého toho divadla, jehož cílem bylo (dle slov Přemysla Rabase) mimo jiné ukázat, že rohy za sto mega jsou bezcenná surovina… tak bezcenná, že ji musejí hlídat SWAT melody boys. Celou akci tak lze shrnout dvěma slovy: simply clever. A kdyby ty hlupáky platili jen dobrovolníci, od srdce bych se tomu zasmál; leč s ohledem na to, že jim ty přiblblé rituály, zoologickou zahradu, pitomé nápady i výplaty musíme platit my všichni, jde bohužel o další příklad z téměř nevyčerpatelného výčtu toho, co by bylo k smíchu, kdyby to ovšem nebylo k pláči.


Související články:


12345 (10x známkováno, průměr: 1,40 z 5)
524x přečteno
Updatováno: 13.12.2015 — 22:12

Reklama

D-FENS © 2017