Kde máme koule? Tam, kde vy jste nechaly svou ženskost, dámy.

Trošku mě nadzdvihla autorka Louise, která je přesvědčena, že chlapi nemají koule. Tak se vy baby konečně dohodněte, co vlastně chcete.

Vyrůstal jsem v době, kdy muži chodili oblíkaní jako muži, ženy se nechaly rády obtěžovat muži a největší úlet u chlapa byly dlouhé vlasy. Když se mi nějaká holka líbila, pozval jsem ji do kina. Tehdy byla kina ještě docela v kurzu, milé děti, a na malém městě byla někdy i dvě. Během filmu pak docházelo k jednoznačnému sexuálnímu ataku – v patnácti šlo o držení za ruku, a jak šel čas, mnohdy došlo i na nekompromisní útok pod svrchní část oblečení.

V době, kdy jsem navštěvoval vysokou školu, se doba pro výzvu k sexu podstatně zkrátila do formy přímého dotazu. Odpovědi byly trojího druhu: Facka, zdvořilé odmítnutí, a souhlas. Ale pořád jsme to byli my, chlapi, kdo k sexu vyzýval. Výzva ze strany ženy či dívky byla brána jako ponižující pro danou ženu a mládenec ztrácel pocit lovce, kterým chtěl být.

Nic z toho dnes vy ženy nepožadujete. Mnohdy se oblékáte a jednáte jako chlapi (viz ministryně války), jakýkoli pokus o flirt berete jako urážku a pokud doma ten váš neuvaří, nebo aspoň nevyžehlí či nevyluxuje, je to vhodná záminka k hádce a k sexu „na světlušku“. Čest výjimkám.

Vy ženy jste obětí hlavnopr(ou)dového názoru, že muž by měl být chápavý, tolerantní, něžný, pořádkumilovný, vtipný, umytý, učesaný, čistý, upravený, voňavý, a když tohle všechno nějaký chlap splní, tak se inkoherentně ptáte, kde má koule. Nemůže je mít, protože než tohle všechno splnil, tak mu odpadly. A když už se nějaký chlap ztopoří a pokusí se chovat jako muž, vytáhnete na něj #MeToo.

Vážená Louise, to, že se chlapi přestali chovat jako chlapi, je dost často i vaše vina. Přefeminizované školství, děti z rozvedených rodin převážně v péči matek, z toho vyplývající záliby ratolestí vedou k tomu, že kluci nemají mužský vzor. Izolace osobností v rámci digitální demence doplněná jen stupidním xichtobookem není schopná v dětech vybudovat neverbální sociální reflexy, fungující mezi mužem a ženou tisíce let, a proto mnohdy nejsou naši potomci schopni navázat normální vtahy – nebo si je udržet.

Chovejte se jako ženy a nechte nás muže se k vám normálně chovat. Chce to jen začít – úsměvem, přijetím komplimentu, a pochopením, že hra na balení je opravdu jen hra. Ne se furt tvářit jako načuřená lesba.

Kdyby s vámi na lanovce jela moje parta, patrně byste si vyslechla snůšku narážek na formu fotbalové Sparty (to náš kamarád strašně miluje), okomentovali bychom kvalitu sněhu, jídla či teplých nápojů, patrně bychom se vás snažili zatáhnout do hovoru, a kdybyste na hru nepřistoupila, prostě bychom si vás přestali všímat. Můžu vás ubezpečit, že vaše uši by asi nebyly ušetřeny nějakého toho vola či jiného peprnějšího slova, byť se snažíme před dámami krotit. Ale stoprocentně by z nikoho z nás nevypadlo slovo Valentýn.

Protože už zase sakra nevím, kolikátýho to je.

04.03.2018 Pako

Související články: