stát

Elektronické zdravotnictví: nová cesta k zářným zítřkům

Zatímco davy bolševických vohnoutů z elektorátu zaměstnávají nelegální migranti, na pozadí vzrušené debaty sluníčkářů a nácků pracuje naše demokraticky zvolená vláda potichoučku a pro vaše dobro na nové vylepšené fičuře, která konečně přivede bolševický čekoprasečák k zářným zítřkům. Je jím nový „národní“ zdravotní registr, který jako přílepek k novele zákona o zdravotních službách podalo do parlamentu Ministerstvo zdravotnictví. Registr má být rozsáhle propojen s dalšími registry orgánů státní správy notabilně s registrem ČSSZ, daty zdravotních pojišťoven, daty ze soudů a dalších úřadů. Zda toto propojení bude taky s registry výběru daní, obchodním rejstříkem a Finančně analytickým útvarem MF zdroje nezmiňují, ale je to pravděpodobné a pokud […]


Vláda selhala! Dejme jí více pravomocí… logicky.

Povšiml jsem si, že napsat na tento server libovolný článek zaměřený proti imigrantům znamená jednoznačný úspěch – bez ohledu na kvalitu textu budou čtenáři nadšeni; ač vím i to, že vytknout cokoliv takovému článku patří mezi nejvyšší ideologické prohřešky a vždy to vyvolá vlnu nevole, nemohu si pomoci, ale jsou věci, které dle mého názoru reakci prostě zasluhují.


Vám zamyšlení…

Včera zde vyšel velmi smutný článek, který mě zaujal natolik, že jsem si jej přečetl několikrát; autor se v něm prezentuje jako poslušný a svědomitý občan, jenž už v životě něco zažil, vychoval děti a vždy do poslední koruny platil daně, leč politici jej podvedli tím, že #přijali uprchlíky do Evropy. Což o to, politici ho skutečně podvedli, ale mě až zaskočila jeho naivita, která je pro mě těžko pochopitelná s ohledem na to, že část svých produktivních let prožil ještě za minulého režimu; autorovo upřímné zoufalství mě přimělo k tomu, že se pokusím odpovědět na některé z jeho otázek, […]


Fenomén zvaný vlastenectví

O sepsání tohoto článku uvažuji již delší dobu, leč pověstnou poslední kapkou byla banda hulákajících ožralů počmáraných českými vlajkami, již jsem dnes potkal cestou z práce během první třetiny utkání ČR s Kanadou v ledním hokeji, které dotyční pravděpodobně nějak promeškali, ač se na něj řádně vybavili; nemluvě o vrátných v budově zákazníka (velké korporace, ne nějakých maníků v garáži) oděných v dresech české hokejové reprezentace a nemožnosti jet půl hodiny po silnici, aniž by člověk potkal auto s vlaječkou. Nemám nic proti hokeji, rád se na něj podívám, zrovna mi tu výše zmíněný zápas běží na druhém monitoru; kvalitní […]


Lepší stát?

Ačkoliv jsem v posledních letech napsal desítky článků bezvýhradně kritizující stát (který i nadále považuji za jedno z největších zel dnešního světa) a zejména demokracii, tento článek bude trochu odlišný; po dlouhých diskusích se svými odpůrci jsem se totiž začal mimo jiné zaobírat myšlenkou, zda a jakým způsobem by se mohly demokratické státy evropského typu (tedy i ČR) změnit k lepšímu. Po relativně dlouhé době jsem došel k něčemu, co bych rád prezentoval veřejně a vyslechl si komentáře zejména od obhájců minimálního státu. Většina mých čtenářů patří více či méně mezi minarchisty, kteří považují anarchii za nepřijatelnou, ale současný stát […]


Posedlost absolutně bezpečným světem

Před několika dny čtenáře tohoto webu informoval o útoku bláznivé vražedkyně na školu D-FENS formou článku, ve kterém velmi správně analyzuje a popisuje snahu státních orgánů z případu vytěžit co největší potenciál k další buzeraci a utahování šroubů; tomuto ohavnému – leč z pohledu politiků, policajtů a dalších morálních žump lidské společnosti naprosto přirozenému – aspektu případu se však věnovat nechci, neboť mě více zaujaly reakce ostatních lidí. O jakých lidech mluvím? Zejména o komentujících a diskutujících pod různými články na dané téma, ale také o ostatních, které člověk občas zaslechne o dané problematice debatovat i mimo Internet. Jaký je […]


O jadrném hazardování se státností

Přečetl jsem si tento článek. Poté znovu. Ještě jednou. A pak naposledy. Ve slovech autora nevidím nic než jed svobodnou mysl otravující způsobem z nejpodlejších; snaží se spojovat věci, které milujeme, s tím nejhorším zlem a manipulací, které jsme všichni vystaveni už od útlého dětství. Proti této snaze se nyní ohrazuji. Pro začátek si dovolím citovat velkého myslitele, mého oblíbeného autora, Murraye Newtona Rothbarda: “Knihou For a New Liberty, stejně jako většinou ostatních mých děl, se jako červená nit táhne hluboká a všeprostupující nenávist vůči státu a všemu z něj odvozenému, která vychází z přesvědčení, že stát je nepřítelem lidstva.” […]


Další neblahá osobní zkušenost s bílými plášti

Před relativně krátkým časem se tu odehrálo opět další kolo klání nesmyslného souboje “doktoři vs. pacienti”; jako obvykle se autoři, čtenáři, ale v zásadě skoro celá česká populace dělí ve své valné většině do dvou táborů (odpůrci a zastánci doktorů), které se spolu zcela nelogicky dohadují, zatímco skutečný viník, který za všechno může, vesele sleduje situaci z povzdálí a občas přiloží nějaké to polínko do ohně sváru. A kdo že je tím skutečným viníkem? Inu, můžete hádat; kdo už nějaké mé články či komentáře četl, patrně chápe, kam směřuji. Ale pěkně od začátku…. Doktorům se vyhýbám, nemocnice nenavštěvuji, dokud už […]


Morálka svobody a státu

Mluvíme-li o pravicových (svobodných) a levicových (státních) politických názorech, většina lidí implicitně předpokládá, že levice je etická, spravedlivá, lidská a morální, avšak neefektivní a v praxi nefungující, zato pravici je přisuzována ona efektivita a ekonomická síla, které ovšem chybí morálka a soucit. Z takových úvah pak vyplývá představa souboje pravicových a levicových ideálů coby funkčnosti proti morálce. Přijmeme-li tuto představu jako axiom, logicky dojdeme k závěrům typu “musíme najít kompromis mezi morálkou a efektivitou”, či “socialismus/komunismus je sice krásná myšlenka, ale v praxi nefunguje”, nebo “kdo nebyl v mládí socialistou, nemá srdce; kdo není ve stáří kapitalistou, nemá rozum”, případně […]


Právo ve svobodné společnosti

Hned na začátku tohoto článku bych rád uvedl, že (ač to tak bude možná z dalšího textu vypadat) nejsem přesvědčeným anarchokapitalistou. Rozhodně a bezvýhradně věřím v to, že nejlepší stav společnosti je takový, ve kterém mají lidé nejvyšší možnou míru svobody; nejsem si ale už jist tím, zda je vůbec reálné, aby existovala lidská společnost, ve které svoboda drtivé většiny jedinců není omezena vůbec. Mám obavu, že neexistence státu by možná mohla vést v konečném důsledku k ještě většímu omezení svobody, než k jakému by došlo v minimálním státu (jen by uzurpátorem svobody nebyl stát). Mé politické i morální přesvědčení […]


D-FENS © 2016